Faustka komentáře u knih
Mořem zeměkoule začala a kdo ví, zda mořem také neskončí. V moři je největší klid. Moře nepatří tyranům. Na jeho povrchu mohou ještě prosazovat své neoprávněné nároky, rvát se i požírat a předvádět tam všechny pozemské hrůzy, ale deset metrů pod hladinou jejich moc končí, jejich vliv ustává, jejich síla mizí!
.................
Taky mám občas velkou chuť zmizet. A kapitán Nemo mi to umožnil. Díky pane Verne!
"Lhali a lhali - žasnu, co nám toho stačili za to odpoledne nalhat." ... Příběhy Hercula Poirota, jsou vždycky o napětí .. a lhářích.
Pohodové čtení, které přináší situace smutné i veselé, jak už to tak v životě bývá. A kdybych měla ve svém okolí restauraci jako Malé žluté citronky, tak určitě zavítám.
Vrána je výkřikem zraněné duše, od které se Bůh již dávno odvrátil. Zůstala pouze temnota.
Dnes v noci posílá Peklo anděla s dary...
Nezáleží jen na obsahu, ale také na obalu. Brožovaná verze má rozměry krabičky od sirek a písmenka velikosti právě vylíhnuté blechy. Zrak mám celkem uspokojivý, ovšem tohle přečíst byl dost zápřah. Jestli ono by to nechtělo brýle. Jejda! Vždyť je mám na nose. :-)
Rozvláčné a poměrně únavné. Joss mě svou ustavičnou "náladou" krutě brnkala na nervy. Její manžel a sestra, aby měli svatozář .. a Plechový pán taky.
"Příběhy jsou divoké šelmy, nikdy nevíš, jakou spoušť napáchají." Tolik smutku a beznaděje jsem u žádné knihy ještě neprožila.
...............
"Když vyslovíš pravdu, budeš schopný čelit všemu, co přijde." Conor tu pravdu vyslovil. Pravdu, která bolí.
"Kdo je sexy, je sexy, kdo není, není. Ale jídlo tu bude vždycky."
... Jako kdybych se dívala do zrcadla.
Šahrazád králi dlouho vyprávěla,
tisíc a jednu noc jí naslouchal,
slavičí píseň ze zahrady zněla
a jasmín voněl, svěží vánek vál,
svou ženu za nic byl by nedal král.
Krásné příběhy, které pohladí.
Bety Boróková mě nikdy neomrzí. Pokaždé si její kousky užiju. Pan Pupík k Babetce obdivně vzhlíží a já s ním.
"Láhev od rumu?" civěl strýček Gyula zachmuřeně na tetu Lonci. "Počkej, tu jsem viděl. Špacírovala před domem a tvrdila, že má rande s flaškou od koňaku."
"Teď bylo krátce před úsvitem a při prvním slunečním paprsku budou muset jít spát. Ale než se rozední - dokud v nich jezero vyvolává představu moře - budou stát na jeho břehu a dívat se do tmy. Budou čekat s nadějí i strachem, až se z jejich snů vynoří i to druhé moře, jehož vlny je uchvátí a odnesou pryč."
A tak tam stojím a doufám, že mě ty vlny odnesou s nimi.
S Harry Holem nespím, vyšetřuju a utápím se v alkoholu. Tak to prostě je.
... A návštěva známých míst překvapila a potěšila.
Velmi působivé povídky. U Jabloně se mi doslova zastavilo srdce. Je to tak překvapivé u Daphne du Maurier? Zjistila jsem, že není.
Ve filmové podobě by Anděl smrti vypadal ještě efektněji.
"Cesta do Vánoční říše je dlážděná sny!" ... Neskutečná jízda. Joe Hill je stále lepší a lepší.
Výborné! Předvánoční aktivity šly stranou. Deeba, Zanna i celý neLondýn mě zcela okouzlil. Roztomilou Tvaroháčku toužím najít pod stromkem. Ježíšku, prosím. :-)
Úchvatná Barcelona se příběhem Ruize Zafóna stává něčím neskutečným, přesto tak blízkým – mému srdci, mé touze ponořit se do tajemných hloubek minulosti. S očekáváním jsem vešla, těžko se mi odchází.
"Ten pocit nechtěl Harryho opustit. Pocit, že něco nebo někdo je tady, blízko, uvnitř, a že se zjeví, stačí, aby se Harry podíval správným způsobem, ve správném světle." … Stále mě mrazí. A to sníh ještě nepřišel.
"Opět se nám podařilo zničit to, co jsme nedokázali stvořit." ... Nejemotivnější King.