Fazulajda komentáře u knih
Vskutku působivý kus literatury, u nějž člověka dopředu ani tolik netáhne děj kapitolu od kapitoly jako spíše vývoj celé situace. Nejednou jsem četla se zatajeným dechem, pak musela knihu odložit a chvíli to rozdýchávat. Navzdory hutným popisům a sáhodlouhým rozmluvám se kniha četla jedna báseň, jen na ni, pravda, musí mít člověk klid.
Je to, pravda, trochu složitější čtení, ale už jen pro krásu jazyka určitě stojí za to.
Překrásná kniha. Pomalá, plná popisů a pasáží, které na příběh nemají přílišný vliv, ale ta atmosféra na člověka z knihy přímo dýchá. Ono se to s tím příběhem obecně má tak, že tam jakože je, ale víceméně se chodí okolo a vše je odhalováno polehoučku. Ideální kniha na lenivé podzimní večery.
Mám z toho dosti rozporuplné pocity. Když jsem knihu poprvé otevřela, chtěla jsem ji hned zase odložit. Jazyk takhle sice působí autenticky, ale já nejsem úplně fanouškem tahle až buransky napsaných knih. Poté mě to však chytlo a musím říct, že tak silné emoce ve mně už dlouho žádná kniha nevyvolala. Poté však přišel konec a spolu s tou metaforou mi to připadalo, jako by to přišlo úplně odnikud. Když si představím, že je to napsáno krásným poetickým jazykem, tak ten konec vezmu, ale co autorka nedala do jazyka, musí být v příběhu. Velmi by mě zajímalo, jak se to řešilo dál, ale co už. Za zmínku určitě stojí i nádherná obálka.
Rozhodně se musí nechat, že je kniha krásně napsaná. Ačkoliv to někdy znělo spíše jako reptání, něco na tom přece jenom bude, byť, jak vidíme, že je doba přetechnizovaná, lidé říkají už dlouho a civilizace se stále nezřítila.
Velmi zajímavé čtení musím říct, ať už jde o náboženské motivy nebo jazyk. Některé básně jsem si oblíbila více některé méně.
Nápad skvělý, začátek dobrý, konec obstojný a všechno mezitím vcelku zklamání. Vesměs jednotvárné cestování náklaďáky, potkávání různých skupinek atd., přičemž samotní trifidi jsou pouze kulisou na pozadí, to mě úplně ze židle nezvedne. Škoda, čekala jsem víc.
Ehm. To bylo zajímavé, místy až podivné zvrácené, ale rozhodně to bylo originální. I takhle zpětně si připadám podivné hypnotizovaná. Co mi vůbec nesedlo byl podivně přítomně budoucí čas, který byl použit.
Trochu mě napřed zaskočil jazyk, ale na to jsem si brzy zvykla a slovník potřebovala jen velmi zřídka. Těžko se mi formulují myšlenky, nicméně až na trošinku slabší konec, jsem měla hlavně ve třetí části pocit, jako by mi byl uloupen kus duše. Řekla bych, že fakt, že mně samotné je patnáct a s kamarádkami mluvíme mnohdy vlastním spíkem, mohl do určité míry ovlivnit, jak na mě kniha zapůsobila.
Jen těžko se mi hledají slova. Připadalo mi to jako přesně takové to pomalé, zamotané čtení, kdy si člověk vychutnává každé slovo a nakonec si přeje, aby kniha nikdy neskončila. Cítím obrovskou prázdnotu ve svém srdci.
(SPOILER) To bylo... jak jen to říct? Dost o ničem. Ano, krásné, mladý pár a válka. Ano, smutné, na konci oba zemřou, ale upřímně, nemělo to bůhvíjaký příběh ani myšlenku.
Co to bylo? Je sice hezké, že se autor pustil do takového tématu, ale to nestačí. Když pominu místy až buransky napsaný překlad, tak mi zbydou postavy bez přirozeného charismatu a slepá místa, kterých bylo více než stránek. Celé jsou to vlastně jen více méně předvídatelné myšlenky Azy, špatné básničky a rádoby hluboké myšlenky. Je krátká, ale její čtení je naprosté utrpení a ke konci už mě bolelo každé slovo. Co na ní ostatní lidé vidí, nevím.
Tím, že film (2005) se mi líbil, jsem si potvrdila jednu věc, to jest že můj problém nebyl ani tolik s příběhem, jako se stylem psaní. Absolutní minimum popisů, tudíž ta opěvovaná atmosféra pro mě neexistující, mnohdy je těžké sledovat, kdo mluví, pokud čtenář vůbec dostane šanci si přečíst rozhovor a ne shrnutí obsahu konverzace. Pan ten a ten řekl něco vtipného? Krása, ráda bych to viděla. Někdy se to četlo spíše jako plán, kterému autorka pouze opomněla dát jasnou podobu. Často jsem se ztrácela v myšlenkách, pak se musela vracet, no jsem ráda, že už je to za mnou.
Zatímco první díl budu doporučovat, kudy budu chodit, s tímhle to tak úplně nevidím. Teď po dočtení můžu s klidem říct, že to byla solidní kniha. V porovnání s jinými tituly výborná, v porovnání s prvním dílem, no, slabší, řekněme. Nejlepší je na ni hledět jako na kompletně odlišnou, neočekávat to samé, co bylo v prvním díle. Zatímco ten hned na začátku nasadil svižné tempo, tady se to táhne kousek za půlku. Neustále se něco začíná dít a nic moc víc, ale jakmile se člověk překlene přes cca 350. stranu, jde to jako po másle.
Zprvu jsem si říkala, že stále pecka, ale maličko slabší než první díl, pak ovšem přišla nějaká 2OO. strana a šlo to jako po másle až ke konci. Rozhodně by mě nenapadlo, že mě rozbrečí dojetím. Pěkně napsané, úžasné postavy a promyšlená zápletka. I Sally mě příjemně překvapila, protože by to nebylo poprvé, co jedinou charakterovou vlastní dívky ve skupině je, že je dívka, ale i ona byla osobitým přínosem.
Takové nemastné, neslané, vskutku zklamání. Co se zpočátku i z anotace zdálo jako napínavé a krásně tajemné, nakonec zůstalo jenom v zárodku a ve finále kde nic tu nic.
Kde je další díl? Někdy mi přijde, že mám srdce z kamene, když čtu a nic z toho, co cítím není vyvolané samotnými pocity, ale mozkem, který mi říká, jaký postoj mám ke knize zaujmout, abych vůbec něco cítila, ale tohle je jedna z mála vyjímek, kdy mám opět emoce. Líbilo se mi, jak se v průběhu knihy měnily mé sympatie i teorie, jak to dopadne. Buďme upřímní, velké množství knih je nesnesitelně předvídatelných, ale to, co se stalo na konci, mě ani ve snu nenapadlo. Dobře vám radím, nečtěte to dřív, než budete mít po ruce všechny díly, jinak se ukoušete po odpovědích, které ještě nějakou dobu nedostanete.
První kniha snad nejvíce milované série mě... zklamala? Upřímně necítím vůči této knize vůbec nic. Nenatchlo mě to, na druhou stranu ani nenaštvalo. Moc nechápu, proč to má tolik lidí rádo, není to podprůměrné, není to ani nadprůměrné. Je to zkrátka nějaké. Takové ticho před bouří.
Většinou hledám důvod k tomu, proč mám z knihy jaký pocit. Tady ne. Nebylo kde hledat. Pochybuju, že nějaký byl. A upřímně mi ten podivně smíšený pocit stačí. Ale co se myšlenky týče. Jsem na ni buď moc malá nebo není tak hluboká, jak jsem čekala.
Já nevím. Možná na to nemám kapacitu, ale netvrďte mi, že to bylo bůhvíjak složité. V průběhu jsem si, pravda, říkala, že se dříve normálně prováděla velká zvěrstva, ale nebylo to nic dojemného. Nic, pro co bych uronila slzičku. Ale dobře. Máme prakticky ničím nezajímavý průběh. Na co čekáme? Ano. Na konec. Sice je nesnesitelně předvídatelný, ale stále dojemný. A chvíli se opravdu zdá, že tomu tak bude i v tomto případě, ale asi už tušíte, nic. Autor si dobře našlápl a pak to všechno pohřbil popisem událostí, které se děly po tom, co je (spoiler) poslali do plynu. On i ten popis toho, jak Bruno vidí plynovou komoru byl vcelku otravný. Takže máme nezajímavý průběh a zpackaný konec.
Ty tři hvězdy jsou opravdu hodně slabé. Uvažuju o dvou.