Fazulajda komentáře u knih
Vcelku solidní kniha, příběh jako takový byl zajímavě vystavěný, s celou řadou propojených linií a postav, mám nicméně dva problémy. Jedním z nich je antisemitismus, který sice vzhledem k tématu a době není tak překvapivý, to nicméně na věci nic nemění. Paní Karolína měla ke konci v tomhle ohledu světlou chvilku ("Pro mne je žid člověk jako jiný. Stojí-li židé stranou nás, to proto, že jsme si je tam postavili."), ale jinak to minimálně na mě působilo jako autorovy názory, nikoliv postav. Další věcí, kterou v knihách úplně nemusím, je shrnutí toho, co si lidi řekli a co udělali, spíše než aby autor dané věci řádně popsal. Musí se však nechat, že se zde nacházely i pěkné popisné pasáže a emocionální scény.
Během čtení jsem došla k jedné věci, to jest že Kafka se nesmí číst jako normální povídky možná dokonce s poselstvím, nýbrž jako soubor deníkových zápisů a horečnatých snů, to pak pobaví víc než samotný text.
Vskutku působivý kus literatury, u nějž člověka dopředu ani tolik netáhne děj kapitolu od kapitoly jako spíše vývoj celé situace. Nejednou jsem četla se zatajeným dechem, pak musela knihu odložit a chvíli to rozdýchávat. Navzdory hutným popisům a sáhodlouhým rozmluvám se kniha četla jedna báseň, jen na ni, pravda, musí mít člověk klid.
Tím, že film (2005) se mi líbil, jsem si potvrdila jednu věc, to jest že můj problém nebyl ani tolik s příběhem, jako se stylem psaní. Absolutní minimum popisů, tudíž ta opěvovaná atmosféra pro mě neexistující, mnohdy je těžké sledovat, kdo mluví, pokud čtenář vůbec dostane šanci si přečíst rozhovor a ne shrnutí obsahu konverzace. Pan ten a ten řekl něco vtipného? Krása, ráda bych to viděla. Někdy se to četlo spíše jako plán, kterému autorka pouze opomněla dát jasnou podobu. Často jsem se ztrácela v myšlenkách, pak se musela vracet, no jsem ráda, že už je to za mnou.
Překrásná kniha. Pomalá, plná popisů a pasáží, které na příběh nemají přílišný vliv, ale ta atmosféra na člověka z knihy přímo dýchá. Ono se to s tím příběhem obecně má tak, že tam jakože je, ale víceméně se chodí okolo a vše je odhalováno polehoučku. Ideální kniha na lenivé podzimní večery.
Další povedený díl, v některých místech ani nebyl tak předvídatelný jako ten předešlý.
Další várka pěkně napsaných povídek. Předvídatelné pro každého nad dvanáct, ale člověk do toho ani s jinými očekáváními nejde. Ideální oddechové čtení na říjen.
Krásný příběh. První polovina mě tedy bavila více, ale i v druhé jsem si nakonec poplakala. Jen škoda nepříliš zdařilého překladu; přechody mezi časy mě vyloženě vytáčely, nejednou jsem hleděla na kostrbatou českou větu a měla ji živě před očima v angličtině, kde by fungovala naprosto nádherně. Pokud se někdy do Millerové pustím znovu, rozhodně sáhnu po originálu.
Zatímco první díl budu doporučovat, kudy budu chodit, s tímhle to tak úplně nevidím. Teď po dočtení můžu s klidem říct, že to byla solidní kniha. V porovnání s jinými tituly výborná, v porovnání s prvním dílem, no, slabší, řekněme. Nejlepší je na ni hledět jako na kompletně odlišnou, neočekávat to samé, co bylo v prvním díle. Zatímco ten hned na začátku nasadil svižné tempo, tady se to táhne kousek za půlku. Neustále se něco začíná dít a nic moc víc, ale jakmile se člověk překlene přes cca 350. stranu, jde to jako po másle.
Jen těžko se mi hledají slova, jakými popsat knihu, která mě uchvátila už od samého začátku a ani na moment mě uchvacovat nepřestala. Většinu knihy jsem se buď culila, nebo napětím ani nedýchala, a nikdy předtím se mi nestalo, abych se u knihy rozbrečela ještě před koncem věty. Nevím, jak se povedlo či nepovedlo některé věci přeložit do češtiny, v angličtině ale každopádně skvěle napsaná kniha (až na pár krkolomnějších vět), atmosféra z toho vyloženě sálala. Rozhodně při čtení člověk potřebuje silný žaludek, ale stoprocentně to stojí za to.
Příjemné překvapení. Děj šel stále kupředu stejným pozvolným tempem, kdy se jedna záhada začala rozmotávat, jen aby se objevily další. Nemyslím si, že bych si knihu někdy zatoužila přečíst znovu, každopádně už se těším na další díl.
Nějak mi bylo sympatičtější, když se postavy musely trochu umazat během celého dění, opravdu všechno prolézt a na skoro všechno si přijít samy, což mi tady trochu chybí podobně jako u předchozího dílu. Otevřené otázky nechávám na poslední díl, na ten se pořád moc těším, ale zatímco první tři díly byly vcelku uzavřenými celky, nabytými záhadami a zapeklitými situacemi, ze kterých se museli vyhrabat svépomocí, tady to působilo, že Christophera vodily za ručičku dopisy a záda mu kryl Ashcombe. Frustrace z toho, že dvě děti nikdo nebral vážně se podílela na tom, co pohánělo první dva díly, ale jakmile se z těhle dvou dětí najednou stali královi přátelé a pomalu nejdůležitější osoby v Londýně, všechno působí moc jednoduše.
(SPOILER) Zatím tedy rozhodně nejslabší díl. Začal skvěle, ale čekala jsem něco trochu jiného, především jsem v tom viděla tunu potenciálu. Doufala jsem, že se budeme pořádně vrtat v Christopherově ztracené paměti a Havranovi, ale ve finále se mu vzpomínky vrátí tak nějak samy. Zatímco v předchozích dílech si musela parta vystačit z velké části sama, tady to spíš působilo, že chodí od osoby k osobě a poslouchají, co se stalo, nebo jak dál. Škoda, nebýt toho, jak jsem si postavy zamilovala, byly by to pěkné 3/5.
Za mě malinko pomalejší, ale definitivně stále úžasný díl, řádně zamotaný a s neméně charizmatickým obsazením.
Zprvu jsem si říkala, že stále pecka, ale maličko slabší než první díl, pak ovšem přišla nějaká 2OO. strana a šlo to jako po másle až ke konci. Rozhodně by mě nenapadlo, že mě rozbrečí dojetím. Pěkně napsané, úžasné postavy a promyšlená zápletka. I Sally mě příjemně překvapila, protože by to nebylo poprvé, co jedinou charakterovou vlastní dívky ve skupině je, že je dívka, ale i ona byla osobitým přínosem.
Nápad skvělý, začátek dobrý, konec obstojný a všechno mezitím vcelku zklamání. Vesměs jednotvárné cestování náklaďáky, potkávání různých skupinek atd., přičemž samotní trifidi jsou pouze kulisou na pozadí, to mě úplně ze židle nezvedne. Škoda, čekala jsem víc.
Četla jsem už před pár lety a věděla jsem, že se mi bude kniha líbit, ale dočista jsem zapomněla, jak dobrá opravdu byla, řekla bych, že se mi líbila snad ještě víc než předtím. Maličkato slabší rozuzlení, ale to se dá s klidem přehlédnout, když vezmeme v potaz jak pěkně a svižně se četl zbytek.
Došlo přesně na ty důvody, proč jsem se dlouho k Němcové nedostala. Zbožný život na české vesnici mě zrovna nebaví ani v podání Báry. Nebylo to ovšem špatně početní, neurazí, nenadchne. On i ten konec se mi docela líbil, ale jednu věc mi nikdo nevymluví. Takhle to v knize z té doby samozřejmě být nemůže, ale Bára je na holky, toho se odmítám pustit.
Je to, pravda, trochu složitější čtení, ale už jen pro krásu jazyka určitě stojí za to.
Takové nemastné, neslané, vskutku zklamání. Co se zpočátku i z anotace zdálo jako napínavé a krásně tajemné, nakonec zůstalo jenom v zárodku a ve finále kde nic tu nic.