Fazulajda komentáře u knih
Nejsem si úplně jistá, že to bylo stejné, jako první díl. Chtělo by to více odlišnosti. Protože když si člověk čte, jak už asi desáta aktivistka tmavé pleti viděla projev rasismu a rozhodla se bojovat, začne mu to být mírně řečeno jedno.
Zajímavé čtení, jen není úplně dobrý nápad číst všechno najednou.
Rozhodně mi nepřipadá, že by Sarah J. Maas psala nějak výrazně jinak (a líp) než spousty dalších autorů, ale příběh jako takový mě bavil. Čekala jsem něco trochu jiného (nečetla jsem anotaci) než souboj na zámku, ale tak snad mě další díly překvapí. Jen se mi zdá, že na Trůn musí mít člověk náladu.
Většinou hledám důvod k tomu, proč mám z knihy jaký pocit. Tady ne. Nebylo kde hledat. Pochybuju, že nějaký byl. A upřímně mi ten podivně smíšený pocit stačí. Ale co se myšlenky týče. Jsem na ni buď moc malá nebo není tak hluboká, jak jsem čekala.
Dášenku bych jedním slovem nazvala nudnou. Tak nezáživnou, až to bolí. Všechno to zachraňuje ta trocha vtipu, se kterou byla kniha psána, ale jinak nebýt toho, že má nějakých padesát stránek, louskala byh ji horko-těžko ještě dnes.
Od Smrtky jsem měla opravdu velká očekávání, což byl nakonec kámen urazu. Po celou dobu jejího čtení jsem se bavila; bavilo mě ji číst, bavily mě všechny uzlíky v příběhu a bavila mě i celá zápletka. Bohužel jsem celou dobu někde na pozadí vyhlížela důvod, proč to tolik lidí označuje za jedno z nejlepších, co číst. Hodně to tomu uškodilo, proto k mé velké lítosti s hodnocením nemůžu výš.
Tak to bylo příjemné překvapení. Čeká mě bolestivé čtení plné přestávek ještě posledních tří dílů z původní série HP a tak jsem byla na pochybách, zda je rozumné sáhnout zrovna po téhle uzounké knížečce, ale nakonec musím říct, že to bylo příjemné čtení. Sice mě bavily spíše bajky než pohled Brumbála, ale bez toho by to bylo takové, mhe, suché. Dá se to číst i bez znalosti původní série a to se mi na tom líbí asi nejvíce.
Já nevím. Možná na to nemám kapacitu, ale netvrďte mi, že to bylo bůhvíjak složité. V průběhu jsem si, pravda, říkala, že se dříve normálně prováděla velká zvěrstva, ale nebylo to nic dojemného. Nic, pro co bych uronila slzičku. Ale dobře. Máme prakticky ničím nezajímavý průběh. Na co čekáme? Ano. Na konec. Sice je nesnesitelně předvídatelný, ale stále dojemný. A chvíli se opravdu zdá, že tomu tak bude i v tomto případě, ale asi už tušíte, nic. Autor si dobře našlápl a pak to všechno pohřbil popisem událostí, které se děly po tom, co je (spoiler) poslali do plynu. On i ten popis toho, jak Bruno vidí plynovou komoru byl vcelku otravný. Takže máme nezajímavý průběh a zpackaný konec.
Ty tři hvězdy jsou opravdu hodně slabé. Uvažuju o dvou.
Co to bylo? Je sice hezké, že se autor pustil do takového tématu, ale to nestačí. Když pominu místy až buransky napsaný překlad, tak mi zbydou postavy bez přirozeného charismatu a slepá místa, kterých bylo více než stránek. Celé jsou to vlastně jen více méně předvídatelné myšlenky Azy, špatné básničky a rádoby hluboké myšlenky. Je krátká, ale její čtení je naprosté utrpení a ke konci už mě bolelo každé slovo. Co na ní ostatní lidé vidí, nevím.
Četla jsem každou knihu zvlášť a jsem za to ráda. Teď to bude hodně povrchní, ale já si na vzhledu knih celkem zakládám.
Když se podíváte na obálky těch tří knih (první bez přebalu), zjistíte, že jsou moc pěkné. Kdežto tohle mi přijde jako skutečná katastrofa. Samotný obrázek je z filmu, což je něco, za co bych vraždila, pokud se to nepovede udělat pěkně, plus ta scéna v knize, mám, pocit ani nebyla. Kdyby to byl alespoň přebal a pod tím to bylo taky tak pěkné, ale je to tam natisklé a (nevím jestli, to jsem nezkoumala) "pohyblivý" (jako u mnohem zdařenějších Hunger Games) efekt tomu opravdu moc nepřidal. A pak, když už jsem myslela, že to horší nebude, vezmu tu knihu do ruky a zjistím, že strany jsou (na okrajích) ohavně zelené. Nevím, jak to vypadá, když už to máte doma, ale mně to přijde jako něco, co mělo vzniknout jinak nebo vůbec.
Příběh je opravdu dobrý, proto mi přijde jako výsměch ho obléct do takového kabátku
Tohle je geniální. Neříkám, že se nikdy nikdo nepokusil zábavnou formou přiblížit svět financí, ale komiksy s prasátkem (kasičkou) mi přijdou jako originální nápad. Je to spíše pro děti, ale to byl zřejmě záměr. Styl, jakým byl komiks namalován se mi líbí.
Není to žádné wau. Zanechá to ve vás stopu, ale spíše postupem času. Nečetlo se to zrovna svižně, to ovšem neznamená, že to bylo špatně napsané. Nápad byl zajímavý.
Parádní knížka. Původně pro mladší sestru, ale dle mého si ji může přečíst každý. Milým překvapením pro mě byla neuvěřitelná čtivost. Řekla jsem si, že to zkusím a během chvilky za mnou bylo sto stran. Pokud si na knihu najdete jedno, dvě volná odpoledne, tak jí prolítnete během chvilky. Občas mě hlavní hrdinka Morrigan štvala, ale nemůžu jí zapřít dětskou naivitu, která k ní patří.
Tohle je jedna z mála knih, u kterých jsem postavila hodnocení na určitou úroveň a postupně ji snižovala. Bylo tam několik zajímavých myšlenek o životě, lidstvu i smrti, ale čím dál jsem byla, tím více monotónní se mi to zdálo. Kapitoly s Charonem se daly přežít, ale jakmile vymizely, tak jsem se musela nutit přečíst každé další slovo. Pokud byl záměr, abychom prožili utrpení na podobném principu (stále se všechno opakuje a je to nemlich to samé), tak gratuluji. A to nemluvím o nemilém překvapení hned s prvními pár kapitolami. Mou jedinou nadějí na to, že se mnou má kamarádka ještě někdy bude mluvit, je že tu knihu nečetla. Dnes už se anotacím nedá věřit. Nemám nejmenší tušení, pro koho byla kniha určena, ani do jakého žánru spadá. Každopádně, pokud jste sadista, možná trochu masochista, tak jste právě objevili knihu přímo pro vás.
Definitivní důkaz, že anotace nemusí znamenat vůbec nic. Nebo takhle. Dělo se to, co byste z ní mohli usuzovat, ale bylo to mnohem lepší čtení, než jsem čekala. Je to spíše pro mladší čtenářky, ale mohu doporučit i pro starší, pokud hledáte oddychovku.
Nezaujal mě název, obálka ani anotace. A přece jsem si knihu půjčila. Překvapila mě čtivost a svižné tempo děje. Snadno stravitelný příběh i popisy byly dalšími faktory, které knize dopomohly na můj pomyslný seznam oddychovek. Nebyla jsem tak dojatá, jako jiní, každopádně to bylo milé čtení.
Od dětské detektivky jsem ani na začátku nečekala moc, a taky že jsem měla proč. Naprosto průměrná kniha. Už před knihovničkou jsem si říkala, že tím jenom vycpu čas, než si na příští den půjčím jiné knížky, takže silně pochybuji, že bych si na ni po pár měsících opět vzpomněla, tak jako se mi to stává s jinými knihami. Celé to bylo takové... nějaké. Pokus o akci na konci se mi zdál neuvěřitelně umělý a ani ne moc povedený. Celý nápad s mloky mi přišel nevyužitý. Co se Leových programů na úpravu fotek týče. Nejsem si jistá, že by byly schopé takových zázraků, jaké autor popsal. Na začátku mě to relativně bavilo, pak to bylo horší a horší a horší.
Na psaní memoáru má vskutku ještě čas, ale zrovna v tomto případě bych to nebrala jako důvod schazovat hodnocení. Měl co napsat? Měl. Nejde o to, v kolika letech autor píše, jde o to, co píše a co už za svůj jakkoli dlouhý život zažil. Samozřejmě, že má před sebou ještě spousty věcí, ale pokud by měl podobně popisovat - dejme tomu - sedmdesát let, měla by kniha přes pět set stran. Kovyho mám ráda a jeho psaní bylo čtivé, ale pět set stran povídání o něm bych asi nedala. Velké plus dávám za obrázky a vtipné pasáže. Vesmírná brambora mi bude v hlavě strašit pořád. Jak už tady někdo psal, není to kniha pro každého. Nemyslím si, že je jen pro jeho diváky, ale někdo, kdo rád "profesionální" přístup, téhle knize na zoubek nepřijde. Bavit by mohla lidi, kteří hledají krátkou oddychovku na jedno odpoledne plnou obrázků, básniček a sem tam nějakou tou vtipnou pasáží.
Děj nebyl nějak zvlášť záživný, ale četl se rychle a vyloženě utahaná místa tam byla asi jen dvě. Po přečtení anotce jsem čekala víc, ale zklamaná jsem nebyla. Knihu bych zařadila mzi letní oddychovky.
Když pominu tu příšernou obálku a fakt, že ten obličej je pomalu na každé druhé straně, zůstane mi celkem pěkný příběh o holčičce hledající domov. Kapitoly s Josií mě moc nebavily, raději jsem sledovala, jak si počínala se svou bývalou rodinou prostřednictvím popisu obrázků. Příjemná oddechovka někam na chalupu.