Fazulajda komentáře u knih
Rozhodně si nemyslím, že bych měla bůhví jak vysoká očekávání. I tak mě kniha ale zklamala mnohem víc, než bych si kdy představila. Až na poslední povídku, která taky nebyla až tak dobrá, to stálo za nic. Nebýt tak okouzlující vizuální stránky, asi bych to zavrhla úplně.
Jen těžko se mi hledají slova. Připadalo mi to jako přesně takové to pomalé, zamotané čtení, kdy si člověk vychutnává každé slovo a nakonec si přeje, aby kniha nikdy neskončila. Cítím obrovskou prázdnotu ve svém srdci.
Dopadlo to přesně tak, jak jsem myslela, ale rozhodně bych neřekla, že jsem poslední, dobře, předposlední kapitolu nečetla napjatá. Ale nevím, jestli se mi ten konec úplně líbí, čekala jsem něco méně, jak to říct. Všechno skončilo tak, jak Alina chtěla, víceméně. K průběhu knihy... úplně mě to nebavilo. Pořádně si ani nic nepamatuju, všechno mi to splývá.
Ačkoliv by se mnou většina lidí nesouhlasila, tenhle díl mi přišel rozhodně lepší než ten první. Alina už postupně přijímá svou roli a Nikolaj byl příjemným oživením. Ne že bych Mala neměla ráda, ale rozhodně bych ho nepřiřadila ke svým oblíbencům, tady byl ke všemu velmi rád natvrdlý. Už se nicméně moc těším na konec celé série, i když se obávám, že už tuším, doufám, že překvapí.
Myslím, že na velkolepý návrat ze čtenářské krize jsem si vybrala opravdu dobrou knihu. Tak v polovině se začala trochu táhnout, především kvůli popisům dvorského života a Alininým tréninkům, nevím, přežila bych to, i kdyby to autorka jen nějak shrnula. Ale začátek a postupný konec byly výborné. Šest vran v mých očích nastavilo laťku prostě moc vysoko.
Chvilku mi trvalo než jsem si zvykla na novou dvojici, ale musím říct, že poté mi byli snad ještě sympatičtější než v Illuminae. Přepisů z kamer tu bylo podstatně víc, což je formát, který nepatří mezi mé oblíbené. Jinak jsem moc nepátrala po tom, zda jsou lehce za vlasy přitažené věci, které se staly, reálné, nicméně vše dopadlo tak, jak jsem chtěla a jsme spoko. :D
Ó můj bože. Dobře, nebylo vždy vše perfektní, ale když odhlédneme od těch drobností, tak nám zbyde čistá dokonalost. Příběh by nebyl až tak originální a skvělý, kdyby nebyl vyprávěn touto formou. Spoustě lidem nesedla, ale mně to nanejvýš vyhovovalo.
Knihu jsem si dala jako malý doplněk k Ódinovu dítěti, rozhodně zajímavé, ale nic moc zásadního.
(SPOILER) To bylo... jak jen to říct? Dost o ničem. Ano, krásné, mladý pár a válka. Ano, smutné, na konci oba zemřou, ale upřímně, nemělo to bůhvíjaký příběh ani myšlenku.
Ehm. To bylo zajímavé, místy až podivné zvrácené, ale rozhodně to bylo originální. I takhle zpětně si připadám podivné hypnotizovaná. Co mi vůbec nesedlo byl podivně přítomně budoucí čas, který byl použit.
Co dodat, je to natolik jednoduché, že si člověk odpočine, i kdyby nechtěl.
Musím uznat, že v této knize se stalo opravdu hodně. Seděla, respektive jsem ležela, nad knihou celé hodiny a nebyla schopna se odtrhnout. Konečně se projevila komplexita světa, který Maasová vytvořila. Ale Manoniny kapitoly mě nudily k zbláznění. Číst o tom, co s kde šustne ve Wendlynu se Celaenou nebo v Adarlandu s Dorianem a Chaolem mě baví, ale dokud není Manon a vše okolo ní podstatné pro příběh tak, jak zatím je, je mi to naprosto ukradené.
Snažila jsem se tento díl číst hned po prvním, ale rozhodla jsem se, že to odložím na dobu neurčitou, a musím konstatovat, že bohužel až do poloviny knihy se prakticky nic neděje. Autorka si spíše tak pozvolna připravovala půdu pro akci v druhé polovině. A já s radostí potvrzuji, že počkat se vyplatilo. Tolik zlomů, převratů a akce opravdu dokázalo pohladit mou knihomolskou dušičku, jen si někdy říkám, že Celaena by měla být už nejméně padesátkrát po smrti. Má zřejmě v žilách hektolitry krve a infekce se jí obloukem vyhýbá.
Začala bych tím, že mě kniha donutila se zamyslet. Čím to autor ale totálně zabil, byl happyend úplně pro všechny. Kdyby se aspoň něco pokazilo, ale ne. Tím se pro mě toto dílo stává průměrným, takhle to prostě v životě nechodí.
Kde je další díl? Někdy mi přijde, že mám srdce z kamene, když čtu a nic z toho, co cítím není vyvolané samotnými pocity, ale mozkem, který mi říká, jaký postoj mám ke knize zaujmout, abych vůbec něco cítila, ale tohle je jedna z mála vyjímek, kdy mám opět emoce. Líbilo se mi, jak se v průběhu knihy měnily mé sympatie i teorie, jak to dopadne. Buďme upřímní, velké množství knih je nesnesitelně předvídatelných, ale to, co se stalo na konci, mě ani ve snu nenapadlo. Dobře vám radím, nečtěte to dřív, než budete mít po ruce všechny díly, jinak se ukoušete po odpovědích, které ještě nějakou dobu nedostanete.
Příjemné čtení. Svižné a bez zbytečného okecávání. U těhle knih mám trochu problém s tím, jak je všechno neuvěřitelně jednoduché a i holčiny o něco mladší než já na vše hned přijdou, ale někdy člověk potřebuje přesně tohle. Jednoduchost a čtivost.
O bože můj. Nejsem zrovna fanoušek téhleté série, spíše přesně naopak, ale tak rychlý sešup od třetího dílu jsem opravdu nečekala. A to nemluvím o pátém dílu, ve kterém jsem se dostala na sedmistou stranu a ačkoliv je mi líto všeho toho času, už se ani nehnu. Proto bych se ráda vyjádřila k celé sérii zde.
Příběh a svět je dobrý, ale rozhodně mi nepřijde, že bychom měli dělat z Rowlingové génia. Vemte si jakoukoliv kvalitnější fantasy sérii. Rozsáhlost příběhu i světa bude naprosto totožná. Není to o ničem jiném, než si někam na papír zapisovat, jak funguje svět a jaké zásadní zlomy se v příběhu udály. Ale když se zaměřím na zpracování, to je naprostá katastrofa. Nudné a zbytečné popisy nudných a zbytečných věcí, nejméně padesát stran věnovaných SPOZÚŠ (nebo jak to sakra bylo) a nesnesitelné chování hlavních postav. Jako pardón, ale když už je Harrymu kolik? Čtrnáct. Čekala bych trochu jiné chování. Prakticky na nic nepřijde sám, ale hlavně, že on je ten slavný a úžasný. Co by byl bez ldí, které má okolo sebe? Nic. Kluk, který přežil, toť vše. Ideální délka dílu je těch dvě stě až nějakých tři sta stran. První tři díly byly snesitelné, ale čím delší díl, tím více slepých a vyloženě nasílu vycpaných míst o ničem.
A nemyslete si. Já chtěla, aby se mi to líbilo. Já to moc chtěla. Ale bohužel, nebudu se přesvědčovat, že je to dobré, když sama moc dobře vím, že ne. V čem skví to kouzlo?
Poslední dva díly jsem nečetla a asi už je ani dočítat nebudu, ale dovoluji si tvrdit, že tohle byl nejlepší díl. Normálně přečtu od padesáti do stopadesáti stran, tenhle díl bych byla schopná přečíst za den, kdyby na to byl čas. Jednu hvězdu jsem strhla protože prostě Harry Potter.
Celkem škoda, že zrovna tenhle díl jsem měla a stále víceméně mám v živé paměti, spolu s třetím dílem nevypadala jako beznadějný případ, ale stejně jako u prvního dílu mi nepřijde bůhvíjak skvělá a naprosto úžasná.
První kniha snad nejvíce milované série mě... zklamala? Upřímně necítím vůči této knize vůbec nic. Nenatchlo mě to, na druhou stranu ani nenaštvalo. Moc nechápu, proč to má tolik lidí rádo, není to podprůměrné, není to ani nadprůměrné. Je to zkrátka nějaké. Takové ticho před bouří.