Fazulajda
komentáře u knih
451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
Rozhodně se musí nechat, že je kniha krásně napsaná. Ačkoliv to někdy znělo spíše jako reptání, něco na tom přece jenom bude, byť, jak vidíme, že je doba přetechnizovaná, lidé říkají už dlouho a civilizace se stále nezřítila.
Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
Někdo nazývá autorův styl osobitým, ale těžkopádná souvětí přes půl strany plná jednoduchých vět spojených spojkou a mě úplně neberou. Celé se to četlo jako koncept k potenciálně lepší knize, rozhodně ne jako hluboké dílo hodné rozboru a studia. Pokud se někdo dostatečně snaží, najde ušlechtilé myšlenky v sebevětším blábolu, ať si tu na něco hrál už autor, nebo si skupina češtinářů sedla a spokojeně mlaskala nad tím, jak jsou inteligenčně na výši, protože v tom vidí, co spoustu lidí ne. Cookie-cutter protiválečné myšlenky se dají najít i jinde a tohle "dílo", o tomhle rozsahu v podstatě e-mail, může jakýkoliv student před maturitou s klidem přeskočit.
Léčebné umění Hildegardy z Bingenu
neznámý - neuveden
Jednoduše podané informace, ve kterých se není problém zorientovat. Rozhodně je zajímavé vidět, jak se lidé ve středověku vyznali v bylinách, byť bylo jejich chápání medicíny úplně jiné.
Zářící ruiny
Vic James
(SPOILER) Série zůstala stejně špatně napsanou od začátku do konce, zůstalo jak shrnutí namísto ukázání, tak kostrbaté věty. Co se mi líbilo, byl konec, myšleno doslova posledních pár vět. Ačkoliv tedy, když od těch pár vět odhlédnu, přestože bych neměla problém věřit, že se Luke Silyenovi líbil, ti dva prostě neměli žádnou chemii. Co do smrtí postav, tam autorka jednoduše neumí dát čtenáři čas je vstřebat a minimálně mě nakonec nezajímaly tolik, na kolik bych čekala, protože se příběh od nich příliš rychle posunul.
Padlé město
Vic James
Zezačátku jsem si říkala, že to třeba bude lepší, chvíli to vypadalo nadějně, ale pak se autorka rozhodla vrátit k tomu, co dělala v prvním díle, to jest opakovat, co se stalo, tlachat o tom, co se bude dít, děj jako takový jen rychle odbýt a vrátit se k formátu učebnice dějepisu. Škoda přeškoda, příběh se mi stále zdá zajímavý, zajímají mě osudy postav a myslím, že ty zvraty měly taky potenciál, kdyby se toho zhostil někdo, kdo umí vyprávět. Takhle se akorát všechno měnilo v bezmyšlenkovité protrpění některých odstavců, aby se člověk dostal k tomu zajímavějšímu, co se ve finále trochu ztrácelo, jak se moje pozornost neustále stáčela jinam. Co bylo snad nejhorší byly Boudiny kapitoly, ty jsem měla vždy chuť přeskočit, protože to bylo všechno vyloženě prázdné mluvení "poletujících hlav". Doufám, že třetí díl už bude aspoň trochu lepší, ačkoliv o tom trochu pochybuji. Jamesová ví, co chce psát, ta psací část jí už bohužel moc nejde.
Obálka se mi ale stále dosti líbí.
Zlatá klec
Vic James
Když odhlédnu od různých nesrovnalostí, mým největším problémem byl styl. Spíše než že by byla kniha nudná, mi totiž příšlo, že byla špatně napsaná. Možná až líně, ačkoliv někde to byl vyloženě překlad. Hned na začátku jsem si všimla, že se autorka v popisech moc detailům nevěnuje, fajn, na to bych si zvykla, ale rychle se ukázalo, a bylo to tak skoro všude, že spíše než aby psala, co se děje, nám o tom jen řekla. Jako by vzala ono zlaté "show, don't tell" a rozhodla se, že půjde přesně proti tomu. Chci v sérii pokračovat už jen proto, že ji mám celou doma, ale především mě příběh i vcelku zaujal. O to víc mě pak mrzela ta nešťastná forma. Na konci to trochu nabralo spád a proč? Protože nás nechala nerušeně plynout okamžikem, konečně taky něco ukázala. Zbytek knihy byl jako pár scén nalepených na sebe stručným popisem toho, co se dělo mezi nimi.
Vyšší počet postav ani střídání pohledů mi nevadil, orientuju se bez potíží a řekla bych, že to tak v knihách snad i preferuju.
Tak obecně se to četlo jako lehce nadprůměrná wattpadovka, ale jako kniha rozhodně slabší průměr, možná už trochu podprůměr.
Mechanický pomeranč
Anthony Burgess
Trochu mě napřed zaskočil jazyk, ale na to jsem si brzy zvykla a slovník potřebovala jen velmi zřídka. Těžko se mi formulují myšlenky, nicméně až na trošinku slabší konec, jsem měla hlavně ve třetí části pocit, jako by mi byl uloupen kus duše. Řekla bych, že fakt, že mně samotné je patnáct a s kamarádkami mluvíme mnohdy vlastním spíkem, mohl do určité míry ovlivnit, jak na mě kniha zapůsobila.
Krvavé ostří
Sarah J. Maas
Trochu mě překvapil počet překlepů, ale jinak mě kniha náramně bavila. Rozhodně doporučuji číst jako první. Já sice četla již první tři díly, takže jsem měla nějaké povědomí, ale i tak jsem si z nich moc nepamatovala, nicméně si dle mého knihu více užije někdo, kdo se se sérií ještě nesetkal.
Epos o Gilgamešovi
neznámý - neuveden
Text je zajímavý z mnoha důvodů, díky chybějícím částem se však ne vždy dalo tak dobře orientovat v příběhu, plus jsem (vědomě) raději svou pozornost zaměřila na jazyk nežli děj. Přečetla jsem to kvůli škole a nemyslím si, že si to kdy zopakuju, nicméně to bylo zajímavé okénko do minulosti.
Obsidio
Amie Kaufman
Sice mi trvalo o něco déle, než se mi podařilo začíst, nicméně to nic nemění na tom, jak skvělé Obsidio bylo. Posledních 150 stran jsem přečetla jedním dechem.
Dvůr mrazu a hvězd
Sarah J. Maas
Důležitější informace se dle mého daly naprosto s klidem dát do potenciálního dalšího dílu. Tohle je kniha, kterou si užijí skalní fanoušci, mezi ty já však nepatřím. Nebavilo mě to a na to, jak je kniha krátká, se dost vlekla.
Dvůr křídel a zmaru
Sarah J. Maas
(SPOILER) Sluníčkový konec mi nevadil, ale víceméně zůstávají moje výtky z minulých dílů. Čte se to všechno hezky, mě to baví, nicméně radši bych se dozvěděla více o válce na spadnutí než o tom, jak strašně je Rhysand neodolatelný. Kdyby nechala autorka nějakou z postav zemřít, možná by i strach o jejich bezpečí byl větší, ale co už.
Dvůr mlhy a hněvu
Sarah J. Maas
Neříkám, že me kniha nebavila, ale většinu z ní jsem si říkala, že ten první díl mi sedl víc. Ovšem posledních asi 50 stran jsem přečetla jedním dechem.
Dvůr trnů a růží
Sarah J. Maas
Kupodivu mě akce v poslední asi třetině knihy nebavila ani zdaleka tolik, jako začátek. Byl sice pomalejší, ale o to lepší. Bavilo mě pozorovat, jak si Feyre postupně zvyká na nový život a buduje vztahy s ostatními. Autorčin styl psaní mi sice příliš nevyhovuje, ale můj požitek z knihy to neovlivnilo.
Ohnivý Fénix
Jess Black
Čteno sestře před spaním. Dle jejích slov je to akční a skvělé. Podle mě to nebylo špatné, ale existují lepší.
Vrány
Petra Dvořáková
Mám z toho dosti rozporuplné pocity. Když jsem knihu poprvé otevřela, chtěla jsem ji hned zase odložit. Jazyk takhle sice působí autenticky, ale já nejsem úplně fanouškem tahle až buransky napsaných knih. Poté mě to však chytlo a musím říct, že tak silné emoce ve mně už dlouho žádná kniha nevyvolala. Poté však přišel konec a spolu s tou metaforou mi to připadalo, jako by to přišlo úplně odnikud. Když si představím, že je to napsáno krásným poetickým jazykem, tak ten konec vezmu, ale co autorka nedala do jazyka, musí být v příběhu. Velmi by mě zajímalo, jak se to řešilo dál, ale co už. Za zmínku určitě stojí i nádherná obálka.
Vánoční bestiář
John Kenn Mortensen
Čteno do čtenářské výzvy, jinak bych se knihy pravděpodobně ani nedotkla. Asi bych tím o moc nepřišla, ale jako čtení na chvilku svou roli splnilo. Velké plus si zaslouží především ilustrace, které byly děsivější, než jsem od dětské knížky čekala.
Kytice
Karel Jaromír Erben
Velmi zajímavé čtení musím říct, ať už jde o náboženské motivy nebo jazyk. Některé básně jsem si oblíbila více některé méně.
Z deníku ajťáka
Lukáš Pavlásek
No, je to brak, nic moc by v tom člověk ani hledat neměl, ale dalo se to.
Carmilla
Joseph Thomas Sheridan Le Fanu
Trochu se bojím komentovat knihu z 19. století, ale jakožto čtenář z dnešní doby musím říct, že teda nic moc. Bylo to čtivé, prolítla jsem tím prakticky hned, ale neřekla bych, že je to něco, co bych si potřebovala někdy zopakovat. O to víc mě překvapil doslov se všemi možnými adaptacemi a bůhví, čím ještě. Nevím, co k tomu víc říct, nemastné neslané. Vyvolalo to ve mně nějaké emoce? Ne.
