Fazulajda komentáře u knih
Popravdě nevidím mezi těmito sbírkami komiksů žádný rozdíl, stále perfektní. Teď se nebavím o motivačních proslovech na konci, které bych zvládla vyvracet a doplňovat celé hodiny.
Bezchybná klasika. Se sestrou si rády pročítáme komiksy pořád dokola.
Abych pravdu řekla, že jde o sérii jsem se dozvěděla, až když jsem projížděla Knihy Dobrovský. Byl to pěkný příběh, ale když bych si měla vybavit nějaký silný moment, tak mě nenapadá vůbec nic. Je to dobrá oddechovka pro děti mezi sedmi až nějakými jedenácti lety. Za mě trochu lepší průměr.
Parádní knížka. Ale neměla jsem k ní takhle pozitivní postoj hned od začátku. Prvních nejméně padesát stran se prakticky nic nestalo. No ale pryč od začátku. Tahle kniha patří bez debat k jedněm z nejlepších, které jsem kdy četla a věřím, že se tam i udrží. Dobře použité prvky, úžasně vykreslené hlavní postavy, které mi okamžitě (myšleno při prvním náznaku nějaké větší akce) přirostly k srdci. Bavilo mě napjatě číst, co se dělo dále a mít dobrý pocit, když se něco povedlo. Náhledy do minulosti jednotlivých postav byly taky báječné, řeklo to člověku trochu víc o té dané postavě a proč má s ostatními takový vztah jaký má. Pokračování mě z police láká k přečtení už jak dlouho.
(SPOILER) Tak tohle bylo velké zklamání. Teď pominu celý průběh, který byl stále více méně na úrovni předchozích dvou dílů, pojďme se bavit o konci.
Až do poslední chvíle (dobře, dokud se neobjevili někde, kde záhadně - narozdíl od celého zbytku světa - nedošlo ke katastrofám) jsem nevěděla, jak to skončí. Bodejď by jo, když se stalo asi to poslední, co by mě napadlo. Po tom, co nechal autor polovinu lidí z obou skupin zemřít, bych čekala něco méně zalitého sluncem. Když už jsme u toho umírání; jaká náhoda, že Teresu, podobně nesmrtelnou jako ostatní hlavní postavy rozmáčknul šutr. Série na mě působila dojmem něčeho promyšleného do - skoro - každého detailu. Proto mě napřed překvapilo, poté trochu vykolejilo a nakonec naprosto zklamalo, že to UŽ je TEN konec. Já pana Jamese chápu v tom, že něco takového dobře zakončit není lehké, a kdybych vám měla říct, jak bych si to představovala, asi vám neodpovím, ale poté, co předvedl, co všechno dokáže vymyslet, to na mě působí tak, že už to chtěl mít z krku a bylo mu jedno, jakým způsobem to skončí. Škoda.
(SPOILER) Možná je to tím, že druhý díl jsem nečetla s pocitem, že si chci užít každé slovo a zjistila jsem díky ní, že mě čeká malá reading slump (čtenářská krize), ale první se mi líbil víc. Nemůžu říct, že to bylo špatné, naopak, bylo to výborné a s prvním dílem to srovnávat lze, místy mi to ovšem přišlo trochu monotónní. Jak dlouho šli tou pouští? Co si tak matně vzpomínám možná třetinu knihy, kdy jen jdou k městu a prakticky nic se neděje, pár jich zemřelo - naši hlavní hrdinové samozřejmě všechno přežili. Teresina zrada (nebo jak to mám nazvat) s tou podivnou krabicí mi tam přišla trochu zbytečná a s třetím dílem jsem nabyla dojmu, že šlo jen o záminku, proč v každé pasáži, kde se potkají omývat, jak už jí nemůže věřit.
Dobré, ale mohlo být lepší.
Když jsem trilogii vytáhla z dárkové tašky, moc jsem nevěděla, co od toho čekat, ale nakonec příjemně překvapila. Některé pasáže jsem, pravda, četla s trochou nechuti a popisy některých situací mi sem tam nesedly. S jejich výrazy jsem ale problém neměla, už v druhé knize jsem je četla jako naprosto normální výrazy. Kniha asi nesedne úplně všem, ale mně se líbila.
Jedna z fajn oddychovek bez složitého příběhu a sáhodlouhých popisů. Až do konce jsem si lámala hlavu s tím, proč je to psané tak, jak je a proč se sem tam vyskytuje slovní spojení "tvoje máma", ale na konci se všechno pěkně vysvětlilo a já mohla jít dál se svým životem. Nápad se mi líbí, je to opět něco nového. Kdybych tvrdila, že tam nebyly zbytečné odbočky, tak bych lhala, ale asi lepší než slepá místa.
Pěkná knížka. Bonusové body si ode mě získala nápadem na strýčka s příběhy ke všem předmětům v jeho podivném sídle. Netvrdím, že je to bůhví jak originální objev, ale mohla jsem se s knihou více sblížit, když tam nebyly jen naprosto nesouvisející povídky.
Úžasně vtipná jednohubka. Styl psaní mi byl velice sympatický a obyčejné popisy se nejednou proměnily v mé oblíbené pasáže. Rozhodně to není jen záležitost rodičů, i já, jakožto pubertosaurus jsem se příjemně bavila. Nic složitého, ideální na odreagování.
Knížku jsem četla na táboře po dočtení té své a zjištění, že přes polovinu tábora to bez knihy nevydržím. Nebylo to nejhorší, ale rozhodně jsem čekala víc. Obzvláště na začátku, kde se poprvé předvedla hlavní hrdinka. Já ani nemůžu říct, že jsem zklamaná, protože mi ta kniha v podstatě ani nezůstala v paměti zakotvená, navíc jsem ji četla po dočtení jedné nesrovnatelně lepší knihy. Pro mě průměrná, ale myslím, že spoustě lidem by se líbit mohla.
Když jsem to četla, přemýšlela jsem, proč mi to přijde horší, než předchozí dva díly. Je ta kniha horší? Není. Tahle série stále patří a navždy bude patřit mezi mé srdcovky, ale pokud vyjde ještě někdy nějaký díl, asi ho nebudu číst úplně kvůli tomu, že by mě zaujal, jako spíš kvůli dočtení série. Můžu doporučit pro čtenáře ve věku mezi osmi až deseti lety.
Druhý díl mé oblíbené série (bude ode mě znít hodně hloupě když řeknu) z dětství.(?) Nevím co bych vytkla. Možná je to tím, že jsem ji četla před necelým rokem, ale pšt. Jen ta obálka se prvnímu dílu nevyrovnala, ty barvy?
Vždycky, když uvidím tuhle obálku, vzpomenu si, jak jsem před cirka rokem a půl zabíjela čas o volných hodinách, zatímco kolem mě se hrál dětský poker. Tehdá mě kniha opravdu bavila a dalo by se říct, že mě přivedla ke čtení. Ach ty časy, kdy jsem ji louskala měsíc.
Některé povídky mě bavily více, některé méně, byla tam jedna, kterou jsem snad dokonce nepochopila. Tak to ostatně bývá u všech povídkových knih. Jako celek to bylo dobré. Jen bych to asi nebrala úplně jako hororovou četbu. Pokud máte rádi horory, přečtěte si Kinga. Pokud hledáte jednohubky, kde nic neskončí dobře, jste na správné adrese.
Knize se musí nechat minimálně jedna věc, a to naprosto překrásná obálka. Tam moje rozplývání ale končí. Děj mi přišel celou tu dobu tak nějak o ničem, ano, propojení její a naší knihy se mi líbilo, to je ovšem málo. Vím, že má i druhý díl, ale bojím se, že mě zklame. Samotný konec (asi poslední odstavec) mi přišel roztomilý, ale to jsou konec konců všechny zaláskované konce.
Buď se do příště dějová linka něčím naplní, nebo jsem zbytečně marnila čas nad něčím bez příběhu.
Rozhodně znám i lepší, ale nemůžu říct, že by to bylo špatné. Co mě na této knize zaujalo byly dary, samy o sobě byly zajímavé, navíc mi přišlo, že byl dobře využitý jejich potenciál. Samotný děj nebyl žádnou bombou a místy byl táhlý, ale kdoví, jaký bude druhý díl. Když už jsem u druhých dílů. Jsem zvyklá, že konce ze sérií nikdy nebyly úplně uzavřené, ale v tomto případě mi přišel vyloženě - a hlavně naprosto zbytečně - useknutý.
Jaká škoda, že se mi do rukou nedostal napřed první díl. Děj bych chápala hned od začátku a neuniklo by mi tolik souvislostí, ale i tak se mi do knihy povedlo začíst. Ke konci už jsem ani neměla pocit, že čtu pokračování. Některé postavy mi byly více sympatické, některé méně, ostatně jako v každé knize. Nejsem zrovna načenec do historie, takže mi občas popisování historických událostí přišlo zdlouhavé, avšak rozhovory plynuly svižně a nedostatky v popisech krásně vyplnily. Samotný konec mi přišel neuvěřitelně roztomilý.
Tak tohle bylo opravdové zklamání. Co od autorky čekat jsem netušila, ale že to bude až tak špatné, jsem nečekala. Že to bude běh na dlouhou trať jsem ale věděla už po pár větách. Přítomný čas z první osoby, fujky. Trnovy kapitoly mě bavily (především z jeho dětství), ale i ty byly postupem času horší a horší.
Pokud má někdo taková témata rád, tak proč ne? Ale pro mě to není. Doufám, že Šepotání mě nezklame, trochu se bojím.