Fazulina komentáře u knih
Ach, tak to bylo úžasné. Nečekala jsem to. Artemis mě po Marťanovi zklamala, ale toto... Ještě o level výš. A na konci mi i slza ukápla. Pokud to někdy někdo filmově zpracuje, tak se na to teda moooc těším.
Neuvěřitelné, jak Rowlingová dokáže napsat knihu o 1130 stranách a Vám to připadá jako každá jiná běžná kniha s mnohem menším počtem stran. Vůbec to není poznat, není to nuda, je to svižné a hlavně, je to i chytré. Autorka má neuvěřitelný vyprávěcí talent. Jediné, co mě tam štve, jen vztah Robin a Cormorana. Už je to nuda. Šmarjá, jsou to dva dospělí lidi, to spolu neumí mluvit? Ale jinak skvělé čtení....
Za mě úžasná knížka, chytla mě hned od začátku a už mě nepustila. Krásný příběh, který mě chytl za srdce. Po dlouhé době něco, co ve mě nechalo hlubší dojem. Chystám se na další z této řady, tak doufám, že nebudu zklamaná.
Je to hnusná kniha!!! Plná nesrovnalostí... V anotaci je, že se jedná o dva desetileté chlapce, přitom je jim 11 a 13. Ten mladší, jedenactiletý, příběh vypráví, jako by mu bylo 5. Jsem už alergická na slovo penízky...
Jedná z kamarádek chlapců, která později vypovídá, je spolužačka staršího bratra, tedy je jí 13, je vyslychajicim policistou označená za malou holčičku, která si vymýšlí. Později v knize je řečeno, že je jí devět... Jak mohla tedy být spolužačka staršího bratra, za níž mimochodem pálili všichni místní chlapci? Byla tam i spousta chyb...
Posledni třetinu už jsem četla na sílu, abych dočetla a dozvěděla se konec... Ale chápu, že kniha měla působit odporně, což se splnilo....
Pro mě zatím nejlepší kniha s Davidem Rakerem. Prostředí filmu se mi moc líbilo, to, že kniha byla méně akční a založena spíš na postupném odhalování stop, bylo jen k dobru. Konečně jsem neměla pocit, že je David Raker nesmrtelný nadčlověk, který přežije snad všechno. Za mě výborné, napínavé od začátku do konce, nemohla jsem se odtrhnout.
Knížka byla zajímavá svým vhledem do japonských reálií a zvyklostí, nicméně jsem vlastně nepochopila jediný důvod, proč vlastně ten svazek Veroniky a Kóty vznikl, nějak mi uniklo, co mají společného, proč se do sebe zamilovali a celkově mi tato část přišla taková divná... Nějak mi uniklo, proč spolu jsou. On od rána do noci v práci, nepomůže jí s ničím, její city jsou mu poměrně jedno, když si na něco stěžuje, tak ji v tom nechá.. Což by možná nevadilo Japonce, ale Češce? No nevím. Nicméně obdivuju, že dokázala žít v tak odlišné kultuře, ž vydržela tu brigádu v obchodě s oblečením (to fakt nechápu:-))), já bych asi utekla. Právě tím, že tam není nějak extra popsaný jejich citový vztah, není mi jasné, proč tam vlastně jela a tohle vše snášela... Ale čte se to dobře.
Jo, a co mi vadilo, že při návratu do Čech najednou všude bylo všechno špatně a všichni se chovali špatně. Já třeba takovou zkušenost nemám. Ano, služby jsou asi v Japonsku na vyšší úrovni, ale v knize je velice dobře popsáno, proč to tak je, a to raději, ať je na mě prodavačka protivná, než aby se mi klaněl někdo, kdo na začátku směny trénuje vykřikování pozdravu nahlas a musí znát tři druhy poklon... Slušnost Japonců je zde velmi dobře popsána jako něco, co dělají jen nuceně tam, kde musí a jsou za to např. placeni. Což je vidět na popisu, jakým tam probíhá cestování MHD, kde nikdo nepustí těhotnou ženu sednout, nikdo jí nepomůže s kočárkem atd... Zlatá Evropa:-)
Klasická Moriarty, dojem trochu pokazily ty pravopisné chyby do očí bijící, dovršil to zeď místo zeť ;).
Ale jinak se mi to líbilo, dost mi to připomnělo Sedmilhářky, ale o něco slabší.
Knížku jsem odložila nedočtenou, strašná nuda:-). Slovo vyronění je hnusné, a tím se to pro mě zabilo úplně:-(
Zřejmě to není můj šálek kávy.
Přiznám se, že jsem z knihy trochu rozčarovaná... příběh se mi líbil, i když to byla tak trochu jiná Picoult, zavánělo to prvoplanovou romantikou... ale bylo mi jasné, že tam bude nějaké ALE... tady jsem si přečetla, že nastane nějaký zásadní zvrat, tak jsem si řekla, hurá... Ale toto jsem nečekala, což je sice fajn a to samozřejmě měl být účel, ale tento zvrat mě zklamal... pro mě je to těžko uvěřitelné a je to moc o covidu... myslela jsem, že to bude na pozadí pandemie, ale .... zkrátka úplně mě to nepřesvědčilo. Od Jodi znám lepší knihy...
(SPOILER) Knížka se mi líbila, ačkoliv jsem čekala "úsměvné" řešení případu à la slečna Marplová, k čemuž vyzývá i obálka knihy, která působí dokonce celkem optimisticky. I název domek... nekoresponduje s obsahem ani původním názvem. A prostě už fakt všude cpou LGBT, už mě to nebaví... Já třeba žádnou lesbu neznám, a i když dřív jsem tohle vůbec neřešila, teď to fakt ve filmech, seriálech i knihách působí, že je to tak fifty, fifty . Ne, vážně, příběh je ale fajn, napínavý a propletený, i když hlavní záhadu jsem věděla už dlouho dopředu...
Strašně překombinované a neuvěřitelné, ten konec ani vysvětlení mě moc nebavilo.
Jak to dobře začalo, tak to šíleně skončilo. Podle mě překombinované a těžko uvěřitelné. Chování postav, hlavně těch záporných, je dost přemrštěné a odhalení na konci totálně mimo... Jinak ale napínavé a čtivé, jako všechny od tohoto autora. Ale čekala jsem něco jiného...
Bylo to super napínavé a zápletka skvělá, ale ten NEZPACH... To je fakt přešlap... Chápu, že se snaží vymyslet něco jako UNSUB v Myšlenkách zločince, ale to je fakt strašné slovo... Úplně by stačil pachatel...
Nedočetla jsem... asi jsem příliš konzervativní, ale už mi to LGBT leze krkem, všude. Navíc to přeskakování v čase, spousta jmen, a po přečtení komentářů i nejasný konec, mě odradily.
Romantická linie byla dost naivní a předvídatelná, ale bavilo mě to. Nicméně hlavní přínos této knihy je v tím, té se dozvíte spoustu věcí z historie St. Kildy, o přírodě na tomto souostroví a životě tamních obyvatel. Donutilo mě to najít si dobové fotografie z roku 1930, informace o Kildě atd. To mi na tom přišlo nejzajímavější...
Kniha byla zajímavá a čtivá, přečetla jsem ji za jeden večer. Nutno podotknout, že název Osvětimský proces je velmi zavádějící, neb dej se odehrává spíše na jeho pozadí a věnuje se hlavně hlavní hrdince překladatelce a její rodině. Nechápu, proč český vydavatel zvolil tento název, protože originál v němčině je Deutsches Haus, což je Německý dům, což je název restaurace, kterou vlastní rodina hlavní hrdinky a kde se odehrává též značná část příběhu. Myslím, že šlo o nalákání čtenářů po různých ukolébavkách, tatérech, fotografech a knihovnicích z Osvětimi. Osvětim prostě přitahuje pozornost a český vydavatel toho využil.... Nicméně nic na tom nemění fakt, že kniha byla krásná, napínavá a četla se jedním dechem.
Marťan byl skvělý, do tohoto jsem se musela nutit. Tuctové sci-fi, moc mě to nenadchlo.
Zklamání, nudila jsem se a často jsem se neorientovala v postavách, pořád jsem si musela připomínat, kdo je vlastně kdo a co se komu stalo a kdo se vlastně utopil... Navíc mi to přišlo všechno tak nějak přitažené za vlasy... Dívka ve vlaku byla skvělá, tohle je o ničem...
Kniha mě zklamala. Můj grónský rok byl skvělý, tohle mě vyloženě nebavilo. Asi nejsem správná cílová skupina. Hlavní hrdina mi byl nesympatický, kniha mi přišla nudná, ten příběh byl zkrátka divný, divné postavy, divný nijaký konec. V podstatě se tam celou dobu nic moc nedělo, bylo to takové ... jakože pořád jsem čekala, co se tam teda začne dít a ono nezačlo... a skončilo to. Ale podle komentářů dole jsem spíš výjimka a zřejmě toto není můj šálek kávy.
Na mě příliš překombinované, ten konec podle mě je dost přitažený za vlasy, kdyby tam nebylo to poslední rozuzlení (kdo je kdo), tak by to bylo lepší. Ale knížka je napínavá a čtivá. Údolí mrtvých se mi ale líbilo víc.