Filomena1961 komentáře u knih
Tématika básní je zaměřená k věcem stálým a prvotním, jsou to ty věci, které básník miluje, které tvoří identitu lidství a chrání nás před ztrátou podstaty. Z básní čiší moudrý klid. Čtení básní Jana Skácela je pohlazení po duši, je v nich všechno, co nás provází životem - láska, bolest, radost i smutek, sny, samota,dětství i stáří. Jeho básně člověk cítí. Dechberoucí zážitek.
Kdo by neznal Krále Lávru, většina z nás po něm sáhla v předmaturitní agónii. Takže bylo to takové krátké zastavení a zamyšlení nad starou irskou pověstí v níž vystupuje midasovský král s oslíma ušima. Tuto skutečnost chce král před světem utajit popravami holičů, kteří o ní vědí - alegoricky je zde vyjádřena myšlenka, že i sebelepší snaha absolutního vládce může vést k hrůznému násilí.
Román je vyprávěn s epickou objektivitou, má však v některých partiích lyrické ladění - nádherná horská beskydská příroda. Děj se odehrává na samotě valašských Beskyd a je kompozičně rámován jedinou nocí, v níž obětavá a trpící Františka hledá svého syna. V úzkostech o něho si reminiscencemi uvědomuje celý svůj nešťastný život, kdy ztratila svého milého a zároveň otce dítěte, provdala se za starého gazdu na horském statku a stala se jeho otrokyní bez práva, ocenění, porozumění. Manželství provázely konflikty, nevěra, nekonečný řetěz utrpení, nespravedlnost, krutost, bezcitnost, sobectví to všechno ztělesňovala postava gazdy. Jedním slovem hrůza. Aby to nebylo až tak šílené autorka vyznává víru v hodnotu prostého člověka, vyjádřila důvěru v lásku tentokráte mateřskou, která je schopna pozvednout člověka nad hmotnou i mravní bídu. Četlo se to jedním dechem.
Autobiografický vzpomínkový román harmonického manželství, které autorka prožívala se svým mužem o mnoho starším vesnickým lékařem na Ostravsku. Manžel zemřel a spisovatelka přišla o všechno , co měla ráda a aby extrémně náročnou životní situaci zvládla, tak si touto knihou evokuje šťastnější léta klidného, harmonického manželství a zaznamenala v ní nejen idylický rytmus života, ale také dopad krize a nezaměstnanosti na rodiny horníků i jiných lidí postižených chudobou. Knihu jsem si se zájmem přečetla, nakonec Ostravsko je můj rodný kraj.
Tak jsem se vrátila o nějakých padesát let do minulosti, kdy jsem četla Škvoreckého Mirákl. Děj se odehrává ve dvou rovinách. Tou první je počátek padesátých let, doba čihošťského zázraku, tou druhou je doba našeho dalšího zázraku - pražského jara 1968. Ti, kdo čtou nebo četli Škvoreckého znají Dannyho Smiřického, který v jeho knihách figuruje a který si v této knize po dvaceti letech detektivním způsobem dává dohromady indicie událostí jichž se sám kdysi náhodně zúčastnil. Průběh osmašedesátého roku předvádí Škvorecký bez jakékoliv idealizace, ukazuje při tom širokou škálu autentických typů, které si čtenář dokáže zařadit a ví o kom je řeč. A co je u Škvoreckého obvyklé a co se mi líbí je, jak dokáže nadlehčit závažné existenciální otázky, které si každý z nás v životě klade. Ne každého kniha osloví, ale zcela jistě doporučuji k četbě.
Nejlepší Páralův román ve kterém se mu symbolem světa stal dům č.p. 2000. V tomto domě bydlí zaměstnanci firmy Kotex. Každé poschodí je určeno pro nějakou sociální skupinu, tím autor evokoval atmosféru třídních rozdílů, o nichž vládnoucí garnitura tvrdila, že neexistují. Kniha je plná protikladů a rozporů, ale nejzávažnější protiklad Páral metaforizoval v podobě červené a modré barvy. Červení rovná se nemajetní útočící na bohatství a postavení modrých - šlechta. Většině postav autor přisoudil symbolické úlohy, které románu dávají mytologický význam a odkazují k biblické předloze.V hlavní postavě inženýra Borka můžeme vidět stylizaci Juliána Sorela ze Stendhalova románu Červený a černý.
Sněhulák nezklamal, velice dobře propracovaná, mrazivá detektivka, která mě vtáhla do napínavého drsného děje. I v tomto díle se Harry snaží vymanit z jedné závislosti a pomáhá mu v tom jeho závislost druhá a to touha čím jak nejdřív dopadnout sériového vraha - sněhuláka. Závěr knihy vystupňovaný do nejvyšší míry, až mi to bylo v některých pasážích fyzicky nepříjemné. Z uvedených detektivek s Harrym je pro mě stále favoritem Červenka.
Kniha je určena nejen pro děti, ale pobaví i dospělé. Mám ji ráda tu mazanou, svéhlavou, vychytralou, vzpurnou, protřelou lišku, která se v hájence setkává se psem Lapákem. Úžasné jsou jejich dialogy v moravském nářečí, vůbec to nářečí je takovým kořením knihy. Bystrouška volí svobodu v lese před hájovnou, ale stejně se tam vrací, nachází tam lehký způsob obživy.Kniha je doplněna vtipnými ilustracemi Stanislava Lolka nebo je tomu spíš naopak ? To už je jedno společně vytvářejí nádherný celek. Moc milé čtení - doporučuji.
Celý život mě zajímá psychologie, přetrvává to už z dob studií a tak je samozřejmé, že jsem často ve výběru knih sahala po tzv. psychologické próze do které patří Petrolejové lampy. Je to vynikající román v němž se uplatňují vlivy učení Sigmunda Freuda, jeho pojetí podvědomí, pudové stránky člověka a další aspekty hlubinné psychologie. V dramaticky gradovaném příběhu vitální Štěpky toužící po smyslovém a citovém naplnění života, v nešťastném manželství s paralytickkým bratrancem vytvořil obraz rozpadajícího se světa. Kdo hledá kvalitu, určitě by tenhleten román neměl minout.
K tomuto vrcholnému, historickému románu mě přivedl kdysi dávno můj tatínek. Spolu s osudy jednoho z nejvýraznějších renesančních umělců, jehož všestranná tvorba měla klíčový význam pro další vývoj světového umění, podal Schulz sugestivní obraz dramatických konfliktů dějinné epochy a věrohodně postihl tragický patos závěru renesance. Román zajímá přední místo nejen české, ale i evropské prózy. Úžasný čtenářský zážitek.
Klasika, kterou jsme četli v době gymnaziální. Božena Němcová si všímá pozorněji sociálních poměrů na českém venkově. Konfrontuje život panských vrstev s chudobou obyvatel v podzámčí. Panská rozmařilost u kněžny se omezila až tehdy, když její nositelku ohrozila cholera. Teprve pak se postarala o potřeby chudých. Zajímavá knížka, kde musíte počítat s trochu odlišnou češtinou poloviny 19. století a zcela jistě stojí za přečtení.
Autor si svými humorně pojatými a snadno zapamatovatelnými básničkami získal širokou čtenářskou obec. Básničky pro děti i dospělé rozesmějí a potěší na duši. Nadčasová poezie. Doporučuji.
Vlčí jáma je obrazem lidské nízkosti a tyranie v manželství starší ženy a mladšího muže. Protipólem ženina egoismu je senzitivní dívka Jana. Autorka rozvíjí tragický příběh citového vztahu osiřelé dívky a Klářina manžela Roberta. Hodnotím perfektní jazykovou stránku, detailní rozkreslení psychologie postav, čtivá kniha.
Už je to hodně dávno, co jsem četla tuto knihu, která u nás zaujímá přední místo imaginativní prózy. Rozmarné léto je psáno ve znamení poetismu. Letní idyla městečka Krokovy Vary, reprezentovaného plavčíkem Důrou, kanovníkem Rochem a majorem Hugem rozruší vjezd komediantského vozu s kouzelníkem Arnoštkem a krásnou Annou. Ona je tou poezií, která na pár míjivých okamžiků otvírá oči a zavírá ústa místním . A i když komedianti odjedou, kousek toho kouzla zůstává. Specifický je Vančurův květnatý jazyk, bohatost slovní zásoby s množstvím archaismů, pro který je na rozdíl od jiných autorů, obtížný náročností adekvátního překladu.
Příběh zcela jistě všem dobře známý ve kterém nám autor přibližuje dění a atmosféru v nymburském pivovaru na počátku dvacátých let minulého století. Tam se děly věci, byly to převratné změny krácení vzdáleností, ale také i krácení vlasů. A tyto postřižiny byly jedním z mnoha živelných činů paní Maryši. Neustálý vzruch do rodiny přinesl rovněž Francinův bratr Pepin, jehož krátkodobá návštěva se náhle změnila v celoživotní pobyt. Oceňuji krásnou češtinu pana Hrabala jeho svérázný humor, poetičnost, originalitu a to vše zároveň s příběhem tvoří kouzlo, kterým si stále přitahuje čtenáře.
Tragédie, která se udála v roce 1986 a kterou mnozí z nás zažili. Měla nedozírné následky na životy lidí, i když člověk nebyl zrovna v centru dění. Bohužel bezprostředním tajením celé situace bylo vše ještě horší. Jeden vědec přes atomovou energii tehdy prohlásil - v Evropě i za dvacet let se budou lidé stále setkávat s následky Černobylu. Autor detailně zmapoval situaci a poskytl nám svědectví, které i po dlouhé době stojí za to si přečíst.
Další setkání s HH tentokráte v mrazivém adventu. V knize se střídá minulost s přítomností a děj je jako obvykle v těchto detektivkách plný napětí, zvratů a zápletek. Nadále u mě vede Červenka, ale i tuto knihu jsem si náležitě vychutnala i když v odhadech jsem samozřejmě byla vedle jak ta jedle. Doporučuji k četbě.
Jaké to je opustit rodnou zemi, kde zuří občanská válka a navíc být desetiletým dítětem, které neumí česky a je samo bez rodičů. Knihu jsem četla jedním dechem. Před přečtením této knihy jsem toho o řecké komunitě u nás moc nevěděla a tak jsem získala zajímavé informace. Se Satoriou jsem prožívala nejen její osudy, ale i celé její rodinné ságy. Při čtení se nutně člověk zamýšlí nad rozdílnými mentalitami Čechů a Řeků. Krásná obálka knihy a uvnitř poutavý příběh s náušnicemi. Samozřejmě jako i ve většině komentářů i já jsem zatoužila po řeckém moři.
Nostalgická vzpomínka na mládí, kdy jsem na knihy Arthura Haileyho čekala ve frontě v tak zvaných známých / pro nás dříve narozených/ knižních čtvrtcích. Kdo chtěl knihu získat, musel si hodně přivstat. Cítím dodnes tu atmosféru napětí, zda knihu seženu nebo ne. Jeho všechny knihy jsou čtivé a musím dodat, že spisovatel vždy psal o prostředí, které velice důkladně do všech detailů poznal, tak tomu je i s knihou Letiště. Jeho důkladný výzkum poskytoval jeho knihám realismus. A tak se pohybujeme ve světě pilotů, krásných letušek, pasažérů. Seznamuje se i se zákulisím letiště, prostě autor je známý tím, že do nejmenších podrobností popisuje profesní prostředí a patří mezi zakladatele profesního románu. Takže, kdo má zájem se seznámit s chodem letiště, je to jedna z knih, kterou můžu doporučit.
Tak to bylo něco, neobvyklý a originální vypravěč - Černínský palác, který komentuje všechno, co se vepsalo do jeho zdí a jde od minulosti svého vzniku až do současnosti. Každá kapitola je uváděna popisem šermířských poloh. Vypichuje zlomové okamžiky našich dějin. Rozpomíná se na takové detaily, které jsem zatím nikde nečetla. Navíc je zamilován do Lorety. Už nikdy se na tento Palác při návštěvě Prahy nebudu dívat stejně a vždy mi vyvstanou jeho vzpomínky, které se mi prostřednictvím barvitého vypravěčství pana Tomana uložily hluboko do paměti. Naprosto skvělá kniha.