Finn69 komentáře u knih

Tak nějak nevím, úplně mě to nepřesvědčilo. Bill Hodges mi moc k srdci nepřirostl a ani mě to nevtáhlo do děje, jak to Kingovy knihy obvykle dokážou. Jako by to skoro nebylo od něj...
Líbit se vám bude "synáček" Brady, hlavní zloduch se povedl, ostatní postavy až tak přesvědčivé nejsou.
Když to shrnu, jde v podstatě o normální detektivku/thriller, ne špatnou, ale třeba takový Jeffery Deaver píše podobné věci lépe.

6 07.01.2016

Stephen King snad ani nemůže napsat špatnou knihu, ten chlap to prostě umí.
I v Lunaparku vás zatáhne do děje a nenápadně vás dotlačí k tomu, že příběhu uvěříte a prožíváte ho spolu s Devinem. Není to tak úplně horror na jaké jsme u Kinga zvyklí, spíš jde o jakousi duchařskou detektivku. To ale neznamená, že to není zatraceně dobré čtení :-)

6 02.01.2016

Povznesení je spíš taková novelka nebo delší povídka, či jak to nazvat. Četlo se to celkem pěkně, o to nic, ale v tom příběhu toho prostě nebylo dost. Děje, napětí, nějakého vysvětlení, ničeho. Jeden rozvedený programátor, který se zvolna stává andělem, jeden (nepříliš mi sympatický) lesbický pár a tomu všemu přihlíží postarší doktor a jeho manželka, která posléze zjistí, po jak špatných cestách kráčela. V kostce vše.
Asi bych to líp ocenil jako audioknihu.

5 08.12.2024

Pokud máte rádi ne přímo horrorové, ale spíše strašidelné příběhy s temnou gotickou atmosférou a občasnou dávkou černého humoru, mohla by se vám tahle sbírka líbit. Jsou tu příběhy temné i zábavné, stačí si vybrat. Mě třeba moc pobavila Caxtonova soukromá knihovna & knižní depozitář, naopak mě docela mrazilo třeba u Krve beránka, Dětí doktorky Lyallové nebo Rozlomeného atlasu.
John Connolly prostě píše opravdu pěkné povídky, a i když připouštím, že předchozí sbírka Nokturna mě oslovila o trošku víc, ty 4* si zaslouží.

5 01.12.2024

Mě bohužel Kagen Prokletý příliš neoslovil. Za mě je to směska REH a HPL, která ale naprosto postrádá to kouzlo, podstatu a atmosféru, kterou mají její vzory. Vařená je nejspíš podle improvizovaného receptu z internetu, třeba něco jako: Vývar z Conana ze startu ochuťte spoustou krvavé akce a sexu, pak nechte nakynout na takových 500 stran a až vám Cthulhu fhtagn, máte hotovo. Podávejte za tepla, jinak to ztratí veškerou chuť.
Jak jsem jinak nadšený vyznavač Almonsin-Metratonu, další avizované díly si nechám ujít.

5 21.11.2024

Knížku od Isabel Allende si vždycky přečtu rád, a tahle mi navíc padla do ruky pár dní po návratu z Katalánska. Zrovna jsem si říkal, že by se mi líbilo něco o Barceloně. Zkrátka, bylo to dokonalý načasování.
Příběh Víctora a Roser se vlastně odehrává většinou v Chile, ale kořeny má hluboko právě v Barceloně a Katalánsku za španělské občanské války. Tam po prohře republikánů a vítězství generála Franca začíná cesta těchto manželů z nutnosti přes koncentrační tábory ve Francii za záchranou, až do vzdálené a neznámé Chile. Mimochodem byla pro mě naprostá novinka, že cestu stovek španělských uprchlíků do Chile vydupal ze země prakticky sám známý chilský básník Pablo Neruda (hluboce před ním smekám). Mělo to být jen na čas, než diktatura ve Španělsku skončí, ale ta trvá deset let, dvacet let, třicet let... a pak se kolo dějin pootočí, historie se zopakuje a někdejší uprchlíci před Francem musí prchat před tajnou policií generála Pinocheta.
Ale to není zdaleka všechno, o čem se tu dočtete, život těch dvou je zajímavý příběh i bez diktátorů. Dovíte se dost především o životě v Chile ve 20. století, od 30. let přes socialistickou vládu Salvatora Allendeho a Pinochetovu diktaturu až do 90. let.
Je to jiné než magicko-realistický Dům duchů, ale pořád velmi dobré čtení, které doporučím každému.

5 27.09.2024

Tohle bylo na space operu celkem zvláštní čtení, ale on Banks prostě je svůj a jiný. Co to mělo být, s tím "vyzářením"? Proč by to měl někdo chtít, proč by měly celé civilizace takhle dobrovolně odcházet? Kam? Kdo to celé ty věky zprostředkovává? Odkud se to všechno vzalo? Spousta otázek, na většinu si neumím odpovědět ani teď :) No a kromě takovýchto věcí, co vám budou vrtat hlavou celou dobu čtení, taky dostanete něco vesmírné akce i humoru, a nejspíš se budete ztrácet v pitoreskních jménech lodí Kultury (aj vaj, ty online schůzky a seznamy účastníků...).

5 18.08.2024

Čekal jsem asi trošku víc, tady mě Fracassi ničím nepřekvapil. Tak nějak mi to přišlo jako materiál na scénář k nějakému béčkovému hororu. Ale to taky vzhledem k původní profesi autora není tak úplně překvapení.

5 11.08.2024

Poté, co zavírám poslední díl trilogie Prázdnota, mám podobné pocity, jako když jsem dočetl Ságu Společenství. Čili ano, je to dobrý, dobře se to čte, ale je toho prostě tolik, že vás to utahá. Moc stránek, moc postav, moc příběhových linek a minimálně polovina z toho je tam tak nějak navíc.
Mě opět nejvíc bavila linka z Querencie, která by asi obstála i jako samostatná fantasy. Z postav mimo Prázdnotu mě toho moc nezaujalo, možná ten chudák geniální autistický geek Troblum. Araminta mi k srdci nepřirostla, Ozzie opět k ději přispívá jen obligátním "To je super kámo" a podobně.
Ani nezkoušejte tuhle sérii číst, pokud jste nečetli Společenství, a to pokud možno v nedávné době, jinak se budete ztrácet ve spoustě odkazů na minulost a budete neustále pátrat, kdo je zase tohle a jak to, že ho všichni znají, když vy jste o něm nikdy neslyšeli.
Jak vidíte, jsem z toho fakt předávkovaný, takže na pozitivnější komentář se nezmůžu. Nicméně pravda je, že tahle série je určitě v rámci žánru vysoce nadprůměrná, a pokud máte rádi opravdové tlustospisy, užijete si to.

5 10.03.2024

Začíná se nám to pěkně rozbíhat, konečně, aby ne, po skoro 1400 stranách :) A kupodivu, přestože jde o scifi z daleké budoucnosti, kde nechybí mimozemšťané, kosmické bitvy ani všemocné umělé inteligence, nejvíc mě asi baví ta fantasy linka z Querencie. Jak se tak koukám na ostatní komentáře, nebudu v tom sám. Dá se ale očekávat, že se ve třetím dílu obě dosud rovnoběžné dějové linky za pořádného rachotu někde v nekonečnu spojí.
Takže jdu na Evoluci a věřím, že to bude stát za to.

5 02.03.2024

Mario Vargas Llosa málokdy zklame, a tenhle neortodoxní životopis (nejen) Paula Gauguina bylo ohromně zajímavé čtení. Netušil jsem vůbec, že Gauguin měl tak revolucionářskou babičku a že Flora Tristánová revolucionářka v nejednom směru byla, na to můžete vzít jed. Ti dva si byli přes všechny rozdíly v ledačems podobní, konečně bohémy a revolucionáře to k sobě tak nějak táhne odjakživa.
Oba měli svůj cíl a šli za ním přes všechny překážky. A celý život ten svůj cíl oba hledali, ten svůj vysněný ráj. Ráj, který je ale vždycky až za tím dalším rohem a nikdy ho nenajdete. Není to nějak veselá četba. Tomu svému hledání oba obětovali úplně všechno, nebrali žádné ohledy na nikoho, ani na svoje nejbližší.
Četl jsem kdysi knihu Urozený divoch, což je taky Gauginův životopis, tahle kniha je nicméně daleko syrovější a zdaleka ne tak puritánská. Asi bych doporučil přečíst si obě.

5 03.12.2023

Předchozí díl (Agent řádu) mě trošku zklamal, ale jak praví staré přísloví, dobrý konec (nebo pořádný nářez) vše napraví. Je to důstojné rozloučení s Agentem Cormacem, rozloučení za rachotu probíječek a záblesků laserů, doprovázené ohňostrojem vybuchujících vesmírných lodí a roztříštěných měsíců. Dávám čtyři bílé trpaslíky a s Asherem ještě zdaleka nekončím.
Další v pořadí je Technik, a to znamená návrat na Masadu ke kapucínům a žvatlokačům - už se těším :)

5 05.11.2023

Po mnoha letech si dávám celého Ashera znovu, tentokrát ne tak, jak u nás vycházel, ale v doporučeném chronologickém pořadí, ať je nějaká změna :)

A ke knize samotné: tak jako je Pradorský Měsíc úvod do celého Světa Řádu, je Stín Škorpiona vlastně prequel k následující sérii s agentem ZBU Cormacem. Není to určitě to nejlepší, co Asher napsal, ale čte se to pěkně, taková tříhvězdičková záležitost. Navíc, pokud chcete vědět, jak se stal Cormac tím, čím je, nikde jinde to nenajdete.

5 16.10.2023

Kdeco z téhle antické kroniky vychází, kdekdo se na ni odvolává, prostě je to asi takový to základní vzdělání - takže nakonec jsem se dokopal k tomu, abych si ji přečetl i já. Pozdě, ale přece :)
A podle očekávání je to nesmírně zajímavá kronika, pokoušející se obsáhnout starověké dějiny téměř celého Středomoří, se zvláštním důrazem na řecko-perské války. A vidíte to pohledem člověka, který žil 500 let před Kristem, to je něco opravdu nenapodobitelného. Až zpětně navíc zjistíte, co všechno na Hérodota navazuje, co už jste někde četli, viděli, slyšeli... Má to samozřejmě i svoje mínusy, Hérodotos vycházel z nejrůznějších zdrojů, něco je až faktický popis, něco jsou téměř pohádky, a ne vždycky to v textu rozlišuje. Nečte se to také občas zvlášť snadno, text se neustále tříští do stovek odboček a vedlejších linií a srozumitelnosti také dvakrát nepomáhá, že automaticky přejmenovává všechny osoby bez ohledu na národnost řeckými jmény a také namísto jejich bohů dosazuje řecké ekvivalenty. Nutnost je také mít před sebou mapu Hérodotova světa, jinak se budete pohybovat na jiné planetě.

5 18.07.2023

Teď tu zrovna máme velké haló ohledně umělých inteligencí, tak se mi akorát hodilo, když mi napsali z knihovny, že si můžu pro Kaspickou republiku přijít. Nakonec se z toho ale vyklubalo trošku něco jiného, než jsem čekal. On je to spíš příběh nevýznamného človíčka z hodně brutální diktatury, která má dost společného s Orwellovým 1984 (což naznačuje už český název). Je to takové peklo na zemi, a jak už to tak bývá, i tohle peklo mělo být původně ráj. Ráj lidských bytostí a jejich bezpečné útočiště před UI, místo, kde můžou svobodně žít bez nadvlády strojů. No, nevyšlo to.
Nebylo to špatné, ale cosi mi tam chybělo. Možná by to chtělo trochu víc příběhu, konec přichází dost náhle a úplně mi tam neseděl, jako by autor zapomněl kus rukopisu v taxíku a pak tam rychle něco dopsal, aby stihl termín.

5 16.05.2023

V poslední době nějak podivně často zakopávám o Navahy, a to aniž bych je cíleně vyhledával. A každý ten Navaho je úplně jiný, nedávno to byla skvělá Eastlakeova Checkerboard Trilogy, teď pro změnu mně dosud neznámá Rebecca Roanhorse a její příběh o lovkyni démonů Maggie ze zatopeného světa, kam se vrátili staří indiánští duchové.
Sice je to vlastně urban fantasy, příběh je vlastně docela přímočarý a hlavní hrdinka hlavně ze začátku podezřele připomíná Zaklínače v sukních, ale brzy zjistíte že je to hodně jiná, opravdu indiánská fantasy. To nejsilnější pro mě bylo právě prostředí, mytologie, navažští duchové a bohové a kmenové klany. Ten temný svět je nakreslený dobře a přesvědčivě, a zatáhne vás to tak hluboko do navažské mytologie a magie, že se vám nebude chtít zpátky.
Když bych měl přirovnávat, napadá mě kniha dalšího indiánského autora Owl Goingbacka, Běsnění Kojota. A v tomhle srovnání u mě navažská lovkyně démonů jasně vyhrává.

Musím pochválit nakladatelství Gnóm za to, že nám vybírá tyhle zajímavé kousky. Zatím mě zaujalo všechno, co se mi dostalo do ruky. A navíc je to pokaždé dobře přeložené a líbí se mi i to, jak ty knížky vypadají.

5 10.03.2023

Další pěknej kousek z Indiánské země, kde se občas i misionář obrátí na navažskou víru. Líbil se mi možná ještě o kousek víc než Jdi v kráse, je to zase zábavné, vtipné i ironické a kromě toho krásně napsané.

5 31.01.2023

Stín sviště je stejný gejzír nápadů jako Kuňkadlení, a pokud se vám líbila jednička, není co řešit. Opět se ocitnete na cestě za Zlatou koulí spolu s Jonathanem a jeho trochu nesourodou skupinou. V patách máte stále zajímavější Brutu Lítou a to si ještě musíte dát pozor na Napoleona, Alesteira Crowleyho nebo dokonce Julese Verna. Potkáte mluvící sviště, bodlináče jezdící na kohoutech a třeba i Franze Kafku obdařeného nejen magickými schopnostmi, ale i žábrami a plovacími blánami. Hodně se pohybujeme v Praze a jejím okolí, byť k poznání moc není. Inu to ty paralelní světy.
Dal bych zase bez nejmenších pochybností pět hvězd, nebýt jedné věci:
Vždyť v originále to vlastně ani není samostatná kniha. Nemám rád tuhle praxi českých nakladatelství, totiž rozdělit knihu na dvě části a vydat je zvlášť. Jim to zřejmě dost prospívá finančně, ale téhle knížce Argo jednoznačně ublížilo. Začíná doslova uprostřed ničeho a bez znalosti jedničky ji nemůže nikdo číst a pochopit o co jde. Proboha už to nedělejte, vždyť kdyby to tak mělo být, vyšlo by to tak už v originále, nemyslíte?

5 27.12.2022

Tohle vydání z roku 2001 jsem sháněl řadu let. Nejen že se nedalo nikde koupit (leda za vyděračské ceny) ale dokonce se nedalo ani půjčit v knihovně na doma. A chodit si po kouskách číst číst tisícistránkovou knížku do MZK není moc praktické. Clavella a jeho Asijskou ságu mám moc rád, a teď konečně můžu říct, že ji mám přečtenou celou. Paráda :)
Vznešený dům je časově někde v šedesátých letech dvacátého století, tedy mezi Králem krysou a Smrští. Místo činu Hongkong, a v první řadě jsou tedy samozřejmě Struanové a jejich konkurenti, čínské hongy a nemalé množství špionů všeho druhu. Je to sám o sobě zajímavý thriller ze studené války a když to ještě Clavell podle svého zvyku pořádně okoření spoustou místních reálií, útržky katonské čínštiny a řadou vazeb na předchozí knížky, vznikne docela návyková záležitost. Líbilo se moc, v Asijské sáze řadím vedle Šóguna, Tchaj-pana a Krále krysu.
Kvalita překladu je proti nečitelnému vydání z roku 1996 nesrovnatelně vyšší, a klobouk dolů před překladatelkou, že do toho šla po tom fiasku znovu.

5 05.12.2022

Tahle kniha se komentuje fakt těžko, jestli si něco zaslouží ten přídomek "weird", tak je to právě Pergament. Nečekejte nějaký lineární příběh, jak taky, vždyť čas má tři rozměry a paralelních světů je tu bezpočet. Příběhové linky se navzájem prolínají, mizí a zase se objevují, proplouvají časem i mezi světy a jejich hrdinové proplouvají a mění se spolu s tím. Snadno se ztratíte, ale to vlastně nevadí, protože ten příběh se děje vlastně neustále a všude, takže do něj zase hladce vplujete o chvíli později. Možná trochu jinde a jindy, no a co.
Pro mně je naprostá pecka první cca polovina a tedy příběh Phreedom/Anny/Inanny. Jack Flash a Joey mi sedli o maličko míň, takže tam nechám čtyři hvězdy a vrhnu se na Atrament.

5 18.07.2022