Finn69 komentáře u knih
Poslední díl sebraných spisů obsahuje výbornou povídku "Stín z času", která by si pět hvězdiček i zasloužila. Dál jde v podstatě o soubor fragmentů, je to trošku nesourodá sbírka, prostě to, co ještě zbylo vydat.
Zase jedna naprosto skvělá hororová klasika, nemá chybu!
Y’AI ’NG’NGAH,
YOG-SOTHOTH
H'EE — L’GEB
FAI THRODOG
UAAAH
Tahle knížka mě velmi příjemně překvapila, vyklubalo se z ní něco naprosto jiného než jsem očekával. Není to v pravém slova smyslu ani detektivka, ani scifi, přestože by tomu napovídala ocenění která nasbírala. Představte si příběh odehrávající se na alternativní Aljašce, kam byli (zřejmě po druhé světové válce) na pár desítek let přesídleni evropští Židé. Stát Izrael v tomto světě vůbec nevznikl a Palestinu ovládají pevně Arabové.
V aljašském městě Sitka se za tu dobu vytvořila jakási židovská autonomie, kde se mluví jidiš a kde podsvětí vládnou židovské sekty z východní Evropy. Kolem je území indiánských kmenů a blíží se čas kdy azyl pro Židy vyprší a město Sitka se Indiánům vrátí zpátky.
Detektiv Landsman vyšetřuje vraždu feťáka nalezeného ve špinavém hotýlku - posud by to byla detektivka, byť v dost zvláštním prostředí. Pak ale narazí na zvěsti o Mesiáši, návratu na Sion a na plány židovských sekt i křesťanů návrat Židů do Izraele uspíšit a připravit tak cestu k Armageddonu...
Líbil se mi Chabonův styl, bavily mě výrazy v jidiš kterými autor nešetří, příběh i postavy byly zajímavé, prostě pět hvězd :-)
Poslední díl se mi líbil z celé trilogie nejvíc, možná proto, že popisoval události, které si ještě docela dobře pamatujeme. Mluvím především o kolapsu komunistického bloku na konci osmdesátých let, hromadné emigraci východních Němců na západ, pádu berlínské zdi atd.
Trilogie je velmi obsáhlou a čtivou kronikou 20. století, a to naštěstí nejen z amerického pohledu, jak je obvykle zvykem. Děj se odehrává i v Rusku, východním Německu, mihne se i Československo.
Co se mi nelíbilo:
Follett končí trilogii velmi optimisticky nástupem Baracka Obamy s tím, že všechno dobře dopadlo a všichni jsou šťastní a spokojení. Bohužel naprosto pomíjí problémy devadesátých let, deziluzi v postkomunistických zemích, první válku v Iráku, rozpad Sovětského svazu a ozbrojené konflikty s tím související, válku v Jugoslávii...
Ale nesmíme zapomínat že je to jen román, nikoliv učebnice dějepisu, takže mu to odpusťme.
Tak trochu zbytečná kniha, zdá se mi. Byl jsem zvědavý jak si Lagercrantz s dalšími osudy Mikaela Blomkvista a Lisbeth Salanderové poradí, recenze byly docela dobré, takže jsem se celkem těšil.
Bohužel, bylo to docela zklamání. Mikael dělá v knize v podstatě jen stafáž, sám s ničím nepřijde a jen čeká na telefony - to mi přijde docela málo na investigativního novináře. Z Lisbeth oproti tomu autor udělal superhrdinku bez stopy nejistoty, ke skvělým hackerským dovednostem přidala i schopnost poradit si se třemi profesionálními zabijáky nebo holýma rukama složit dvoumetrového chlapa. To není Lisbeth, to je James Bond.
Jinak je to dovedně napsané, docela ve stylu Stiega Larssona, ale už to prostě není ono.
Příběh tak trochu ve stylu americké drsné školy, připomínalo mi to Raymonda Chandlera nebo Dashiela Hammeta. Ostatním knihám autora se to až tak moc nepodobá, mám takové podezření že to buď vytáhl z šuplíku, nebo má prostě tyhle klasické detektivky rád a chtěl si pro radost napsat něco v tomto stylu.
Příjemné překvapení, Syn se mi líbil víc než většina knih s Harry Holem.
Hlavní hrdinou je komisař Kéfas, tentokrát nikoliv alkoholik, ale vyléčený gambler. Tím, o koho jde v knize především, je ale Sonny Lofthus, odsouzený vrah, který se mění z beránka beroucího na sebe cizí hříchy, na nemilosrdného mstitele. Příběh je zajímavý, dobře se to čte a závěr mě osobně docela překvapil, za "Krta" jsem tipoval někoho úplně jiného.
Druhá kniha o Billu Hodgesovi se mi líbila mnohem víc než ta první - možná proto, že je tam daleko méně Billa Hodgese :-)
Ale vážně - tohle je už zase Stephen King ve výborné formě, dokazuje, že i detektivku napsat umí. Příběh šlape od samého začátku a je docela problém se od něj odtrhnout. Jde v podstatě o samostatnou knihu, není nezbytně nutné přečíst nejprve "Pan Mercedes", i když je to asi lepší.
Docela se těším na pokračování, zvlášť když všechno nasvědčuje tomu, že se opět setkáme s psychopatem Bradym z prvního dílu.
Tak nějak nevím, úplně mě to nepřesvědčilo. Bill Hodges mi moc k srdci nepřirostl a ani mě to nevtáhlo do děje, jak to Kingovy knihy obvykle dokážou. Jako by to skoro nebylo od něj...
Líbit se vám bude "synáček" Brady, hlavní zloduch se povedl, ostatní postavy až tak přesvědčivé nejsou.
Když to shrnu, jde v podstatě o normální detektivku/thriller, ne špatnou, ale třeba takový Jeffery Deaver píše podobné věci lépe.
Stephen King snad ani nemůže napsat špatnou knihu, ten chlap to prostě umí.
I v Lunaparku vás zatáhne do děje a nenápadně vás dotlačí k tomu, že příběhu uvěříte a prožíváte ho spolu s Devinem. Není to tak úplně horror na jaké jsme u Kinga zvyklí, spíš jde o jakousi duchařskou detektivku. To ale neznamená, že to není zatraceně dobré čtení :-)
Věc na prahu a Sny v čarodějnickém domě jsou vynikající, doporučuju všem.
Příběhy Randolpha Cartera jsou spíše jakási mystická fantasy než horror.
Putování snovým světem ve společnosti pojídače mrtvol Pickmana, přes planinu Leng až ke dvoru Nyarlathotepa - to zní docela dobře, ne?
Barva z kosmu je naprostá pecka, jedna z nejlepších věcí, které Lovecraft napsal. A není v této sbírce jediná, výborný je "Hrůzný stařec" nebo "Prokletý dům".
Stín nad Innsmouthem patří mezi moje nejoblíbenější Lovecraftovy povídky, tady nebylo co řešit.