Finn69 komentáře u knih

Viktoriánský Londýn, svět kabaretů a divadla, tajemné vraždy ve styku Jacka Rozparovače... Komedií bych to rozhodně nenazval, příběh Lizzie z Lambeth Marsh je docela temná historie. Nejde vlastně o detektivku, spíš je to variace na gotický román ve stylu "mystery". Napsané je to stylově a zajímavě, dozvíte se řadu věcí o divadelním světě 19. století, potkáte spoustu známých osobností včetně Karla Marxe, zkrátka, mě se to líbilo.

1 19.03.2017

Totem vlka je něčím na způsob epitafu mongolské stepi, ustupující invazi čínských zemědělců. Ty do stepi vysílá za kulturní revoluce strana a vlády na základě principu "poručíme větru, dešti" a následky jejich činnosti jsou pro místní ekosystém přirozeně katastrofální. To ale není zdaleka všechno, autor se snaží v kontrastu kočovného a usedlého způsobu života najít také kořeny čínské mentality. Pozorování života stepních vlků ho vede k řadě závěrů a teorií, které se snaží aplikovat na historii Číny i lidstva obecně.
Místy mi ty úvahy přišly poněkud za vlasy přitažené a přinejmenším sporné, nicméně i přesto byly zvláštní a zajímavé. Je to prostě kniha psaná Číňanem pro Číňany, středoevropanovi asi musí připadat poněkud "jiná".

2 06.03.2017

Z celé trilogie podle mě asi nejslabší část, pokud bych měl díly navzájem porovnat, vyhrálo by Právo nálezce. Přesto pořád docela dobré a napínavé čtení, tentokrát s výrazně vyšší dávkou horroru. Ale když čtete Kinga, stavíte si holt laťku jaksi automaticky výš...

3 26.02.2017

Miéville mě prostě zase dostal, tohle je skvělá věc. Detektivní zápletka sice nic moc, ale o to tu vůbec nejde. Hlavní je prostředí - dvě města existující jedno v druhém, na stejném místě. Nejsou mezi nimi vlastně žádné hranice, ty existují jen v myslích lidí, kteří se od malička učí "nevidět" to druhé město a jeho obyvatele. Překročení neviditelných hranic mezi městy okamžitě tvrdě trestá tajemné Trans-G...
Těžko se popisuje jak to vlastně funguje a v tomto stručném komentáři to snad ani nejde, Miéville to ale umí podat fantasticky. Rozhodně si to nenechte ujít.

3 25.02.2017

Poměrně dobře a čtivě napsaný scifi-horror, který vás ale nijak nepřekvapí. Není to nic objevného, děj je popsaný v anotaci a věřte, že o nic víc v knize nejde. Ale děj plyne svižně, nudit se nebudete, takže jako takovou docela slušnou jednohubku bych i doporučil.

2 18.02.2017

Po Pokání a Betonové zahradě pro mě Černí psi znamenali docela zklamání. McEwan psát umí, ale prostě mě to nezaujalo, ani postavy mi k srdci nepřirostly a podruhé tuhle knížku číst určitě nebudu.

4 17.02.2017

Zvláštní, divné, temné, nicméně také pěkně napsané a poutavé čtení. Příběh čtyř sourozenců, žijících po smrti matky v osamělém domě uprostřed pusté čtvrti jako jacísi Robinsoni na pustém ostrově. Žijí mimo čas v jakémsi tíživém snu, z něhož je v závěru vysvobodí až modré majáčky přijíždějící policie...

4 15.02.2017

Moje první seznámení s Ianem McEwanem a musím říct že, jsem si to užil. Asi nevidím žádné slabé stránky; ani ve stylu psaní, ani v příběhu.
O čem to je? Docela hezky je to popsáno v anotaci, tak jen stručně:
Třináctiletá Briony, která žije hlavně svou představou o spisovatelské kariéře a svými fantaziemi, vtáhne do svého vidění světa celé své okolí a jen tak mimochodem u toho zničí celou rodinu. Jen pomalu si sama přiznává, co vlastně způsobila, a přestože se celý život pokouší získat odpuštění těch, kterým nenapravitelně zkazila život, zůstává otázkou, jestli je vůbec možné něco napravit...
Asi se podívám i na film, který má docela dobré recenze.

4 13.02.2017

Jako skalní fanoušek Terryho Pratchetta jsem si to nemohl nechat ujít, už to ale jaksi není ono. Sam Elánius už je jen svůj vlastní stín a to vlastně platí pro všechny a pro všechno, co se v knížce děje. Ty tři hvězdy dávám vlastně jen ze sentimentality, jinak bych dal asi dvě.

6 09.02.2017

Celá tahle série je hodně kvalitní (hard) scifi, snese určitě srovnání s mým oblíbeným Nealem Asherem nebo Stephenem Baxterem. Škoda jen, že v Tritonu považovali za nutné rozdělit každou knihu na dvě, zřejmě to má na svědomí jejich nenažranost...
Ale je to výborné čtení, propracovaný svět, zajímavé postavy, za mě spokojenost.

2 09.02.2017

Soudobá Anglie, kouzla, zlí duchové a bohové londýnských řek, hlavním hrdinou je kouzelníkův učeň ... ne, nebojte se, tohle není Harry Potter. Řeky Londýna jsou na rozdíl od pohádek pro děti paní Rowlingové docela povedená urban fantasy, kterou můžu všem fanouškům žánru jen doporučit. Určitě si přečtu / poslechnu i další díly.

6 23.01.2017

Lovci vran jsou, stejně jako první díl, zajímavá historická detektivka z New Yorku 19. století. Timothy s Valentinem tentokrát svádějí souboj s lovci uprchlých otroků. A jelikož zákon stojí na straně jejich protivníků, nemají to vůbec snadné... První díl se mi ale líbil přece jen víc, tentokrát se mi zdálo, že autorka občas vaří z vody, místy je to poněkud rozvleklé. Nějak mi také unikl důvod, proč se stále zabýváme Mercy Underhillovou, která se v příběhu osobně ani neobjeví - snad kvůli počtu stránek.

3 03.01.2017

Pro mě velmi příjemné překvapení, ve všech směrech podařená historická detektivka. Atmosféra New Yorku první poloviny 19. století vás do sebe naprosto hladce vtáhne, postavy jsou živé, napínavý děj... co víc si přát? Snad jen další díl :-)

3 29.12.2016

Příběh z (asi) alternativního světa, plný odkazů na západní kulturu - od starověkých mýtů až po rockovou muziku. Čekal jsem něco trochu víc ve stylu Dětí půlnoci, což je pro mě pořád to nejlepší, co jsem od Rushdieho četl, ale až na nějaké okrajové odkazy ty dvě knihy moc společného nemají. Není to až tak "indická" kniha (byť hrdiny jsou Indové), tentokrát se děj odehrává především v Anglii a Americe, nejsme ve slumech, ale v prostředí rockových hvězd a módních fotografů.
Přesto i Zem pod jejíma nohama stojí za přečtení, kdo máte rád Rushdieho magický realismus, nebudete zklamaní.

1 17.12.2016

Další krátká knížečka, spíše povídka, které by to podle mého možná lépe slušelo v nějaké sbírce. Nápad je to zajímavý, ale postavy jsou jaksi neurčité, děj skoro žádný, a pak z ničeho nic bum - konec.

2 13.12.2016

Kratičká knížečka, přesto ale zajímavá. Na prostoru, který by jiným autorům stačil tak možná na úvod a věnování, vystavěl Murakami příběh plný magické atmosféry a kouzel, který za čtyři hvězdy stojí. Je to něco jiného, než jsme o něj zvyklí číst, snad by se dala tahle knížka přirovnat k některým povídkám Raye Bradburyho...

5 13.12.2016

Zajímavá historická "detektivka" z Anglie 14. století, není to sice žádné Jméno růže, ale četlo se to velmi dobře. Zběhlý mladý kněz Nicholas (kdo by opisoval klasiky, když je venku tak krásné jaro) se společností potulných herců se rozhodnou zimprovizovat divadelní představení o násilné smrti chlapce Tomáše Wellse, ke které ve městě právě došlo. A postupně zjišťují, že všechno nesedí zdaleka tak, jak by mělo...

1 05.12.2016

Nuda, nuda, šeď, šeď...
Mohlo to být možná docela zajímavé, to by se v té knize muselo ale něco dít. Na 200 stranách se postavy utápějí ve svých nitrech, až je zoufalý autor na zbývajících dvaceti stranách raději všechny zabije. Docela zklamání.

1 28.11.2016

Jde o dobu prvních křížových výprav, což mě zajímalo, a o Sicilském království jsem toho také moc nevěděl.
Příběh vypráví mladý sekretář královského vezíra. Je to syn šlechtice, který veškerý svůj majetek odevzdal klášteru. Vlastně tak připravil svého syna o příjmy, pozemky i rytířskou budoucnost.
A mladý Thurstan chce být rytířem víc, než cokoliv jiného. Je to trochu až naivní donquijotovská postava, která touží po lásce krásných panen, boji proti nevěřícím atd. Sicilský král je pro něj bohem na zemi, čest své vyvolené je připravený bránit proti celému světu atd.
Jeho touhy a naivitu ale využijí spiklenci k tomu, aby jednak zásadně omezili vliv muslimských rádců sicilského krále Rogera, jednak zavraždili samotného krále.
Kniha je to docela zajímavá, na takového Cornwella a podobně ale nemá, místy je vyprávění zdlouhavé, o historickém pozadí se také až tak moc nedozvíte.

1 28.11.2016

Tak tuhle knížku jsem dočíst nedokázal a nikomu nedoporučuji, aby to zkoušel. Utahané, nudné, dialogy jako z Aloise Jiráska... Možná je hlavním viníkem překladatel, ke čtení to ale prostě není.