Finn69 komentáře u knih
Sir Burton znovu v akci - tentokrát spolu s natahovacím filozofem Spencerem a parním vynálezcem Brunelem čelí revoluci, vyvolané duchem Grigorije Rasputina!
Výborně jsem se bavil, a je poznat že se při psaní bavil i sám autor. Oproti prvnímu (trochu kostrbatému) dílu je druhá část o třídu lepší. Nenechte si ujít, moc dobrá parodie na viktoriánskou Anglii.
Docela jsem se pobavil, je to taková steampunková parodie na viktoriánské téma. Ačkoliv, je to téma vůbec viktoriánské, když královnu Viktorii odstřelí hned na začátku?
A Hodder se nepustil jen do královny, nedělá si vrásky vůbec s nikým, známé historické postavy té doby se v knížce objevují ve velmi překvapivých podobách a situacích. A je jich tu požehnaně, potkáte spisovatele Oscara Wilda, básníka Algernona Swinburna, dobrodruha a spisovatele Richarda Burtona, ministerského předsedu Palmerstona, zdravotní sestru Florence Nightingalovovou....
Bohužel ten humor je někdy až trapný (papoušci) a příběh místy vázne, je to prostě oddechovka.
Proto "jen" tři hvězdy.
Te ne luo muo na všechny neschopné překladatele, kteří udělají z výborné knihy paskvil, který musel odložit nedočtený i tak otrlý knihomol, jako jsem já.
Pevně doufám, že paní Janu Koblížkovou budou čerti píchat vidlemi do zadku deset tisíc let, zatímco bude psát slohovou práci o ""Cipranoush Čolokové", která kráčí po "sovětské Georgii" v šatech, které jí ušil osobně "Saville Row".
Co se mě týká, usilovně sháním vydání z roku 2001, které je prý výrazně lepší.
Gaidžin (velmi) volně navazuje na Šóguna i Tchaj-pana, je to ale zcela samostatný příběh z jiné doby a s jinými postavami. Podobná jako v Šógunovi je situace Japonska, kde se opět bojuje o vládu, reprezentovanou nedospělým a slabým šógunem. A stejně jako kdysi, cizinci, "gaidžinové", a zejména jejich moderní zbraně, by byli pro všechny strany velmi zajímavou kořistí.
Trochu mi tam chybí silné postavy z předešlých dílů, Malcolm Struan není Dirk Struan a ani Joši Toranaga se nevyrovná svému předku šógunovi.
Přesto je to zajímavé čtení a důstojná součást Asijské ságy.
Velmi pěkně napsaný dobrodružný román z doby založení britské kolonie Hongkong. Doba i místo jsou velmi zajímavé, konečně, jsme v Číně v době opiových válek. Čili máme tu střet dvou naprosto odlišných kultur, které sebou navzájem opovrhují - na jedné straně britské obchodníky, žijící prakticky výlučně z pašování opia do Číny, na druhé straně císařskou Čínu, považující se za střed světa. Když k tomu přidáme i řadu zajímavých postav, dostaneme příběh minimálně za čtyři hvězdy.
Tuhle knihu mám moc rád, četl jsem ji už několikrát. Byla to pro mě taková úvodní lekce do středověkého Japonska, která mě pak přivedla k dalším fascinujícím tlustospisům typu Taiko nebo Musaši.
Rozhodně doporučuji, jak těm kteří se zajímají o středověké Japonsko a samurajskou kulturu, tak milovníkům dobrých historických románů se silným příběhem.
Pět hvězd, jak jinak :-)
Závěr ve velkém stylu, včetně řady překvapivých rozuzlení. Jinozemě byla pořádně dlouhá procházka přes osm dílů a tisíce stránek, ale rozhodně nelituji, že jsem se na ni vydal (i když mě trochu bolí nohy :-)
Doporučuji všem a sám se jdu podívat po něčem dalším od Tada Williamse.
Stále dobré, čtivé, zajímavé. Pasáž z Nekonečného domu je výborná a Trojská válka se také povedla. Mimochodem, taky jste vždycky fandili Hektorovi proti tomu upištěnému Achillovi a metrosexuálovi Paridovi?
Ale zpátky k Jinozemi: je už znát že se blíží vyvrcholení celé série, napětí stoupá i děj je akčnější. Hned se pouštím do posledního dílu.
Druhý díl Jinozemě se už odehrává převážně ve virtuálním světě, a představivosti se tu tedy meze nekladou. Ať už putujete dobu ledovou, světem obřího hmyzu, zemí Oz, středověkými Benátkami nebo dokonce bojujete s piráty v obří kuchyni po boku nakresleného Indiána, nudit se nebudete.
Tak tahle série začíná velmi zajímavě, tohle si dám líbit. Williams vystavěl opravdu rozsáhlý svět, či vlastně světy, zaplněné řadou zajímavých postav. Míchá neuvěřitelně lehce žánry, takže aniž by to působilo rušivě, přeskakujeme ze scifi do fantasy, z fantasy do thrilleru, z thrilleru do čistého kyberpunku ... doufám že se v tom v dalších dílech neztratím nebo se z toho nestane bramboračka. Zatím se mi to líbí moc a dávám plný počet hvězd.
Mladičký král patří k těm "méně akčním" dílům série, jde spíše o intriky na dvoře mladého krále a to zejména ze strany jeho matky regentky a jejích italských oblíbenců. Dojemné jsou scény setkávání (a loučení) mladého krále se svými sourozenci, velmi zajímavý je okamžik kdy se Ludvík XIII. konečně vzepře a převezme vládu. Zbytek je v podstatě romantika.
A jelikož jsem přečetl osm dílů za sebou, jsem už tou romantikou poněkud přesycen, další díly odkládám do budoucna a dám si pro změnu nějaký kyberpunk :-)
Opět se potvrzuje platnost přísloví "Nevstoupíš podruhé do stejné řeky". Druhá řada této (jinak velmi dobré) série začíná dětstvím a mládím Petra Emanuela ze Sioraku, nemanželského syna hlavního hrdiny první řady a vévodkyně z Guise. A i když vyrůstá v naprosto jiné době a prostředí než jeho otec, hrozně mi to připomíná Dědictví otců. I Petr Emanuel sám je vlastně klonem svého otce atd. Čili zdá se mi jako by se Merle začínal opakovat ... nějak mě to začíná nudit.
Možná už je ale načase přečíst zase něco jiného a k této sérii se vrátit někdy v budoucnu.
Myslím, že u tohoto dílu jsem přestal, když jsem tuto ságu četl poprvé. A je mi i dnes jasné proč. Už to totiž není ani tak kronika Petra ze Sioraku, ale spíš populárně převyprávěná část francouzských dějin. A to už kdysi udělal (asi nedostižně) André Maurois.
Pořád se to dobře čte, ale už to zkrátka není úplně ono.
Bartolomějská noc, co k tomu víc říct. Asi nejlepší díl celé série.
Druhý díl této rozsáhlé ságy nezklame, dávám dokonce o hvězdu víc než první části. Pěkně a detailně popsané prostředí středověké univerzity s množstvím zajímavých postav, k tomu znovu propukající válka mezi katolickou a hugenotskou stranou, to všechno okořeněné nějakou tou romantikou ... jeden z nejlepších dílů celé série.
Četl jsem několik dílů téhle ságy v osmdesátých letech a vracím se k ní tedy cca po 30 letech. Tenkrát se mi kronika Petra ze Sioraku velmi líbila a líbí se mi i dnes. Robert Merle je bez diskuse výborný spisovatel a i překladatel Miroslav Drápal si s archaickým slohem vyprávění poradil více než dobře. Navíc jde o velmi zajímavé období francouzských dějin (k nimž je tento první díl pouhým úvodem). Čili doporučuji jak čtenářům, tak i "krásným čtenářkám", které tu jako bonus najdou i větší než malé množství romantiky.
Je nezvyklé, aby vás autor už v předmluvě varoval, že se vám kniha nebude líbit. Že v ní nejsou žádné postavy, žádný děj, žádné dialogy a nejakčnější pasáž se týká výroby mýdla. Prosím, nenechte se tím odradit!
Ano, je to sice všechno opravdu tak, ale výsledek je přesto magický a okouzlující. Skvěle vykreslený podzemní svět malé podivné Auri, kde má každá věc své místo a svou duši, mě do sebe neuvěřitelně rychle vtáhnul. Za mně pět hvězd, je to vynikající a neobvyklá kniha, víc takových.
Snad ještě lepší než první díl, tahle série rozhodně kvalitu neztrácí. Ale kdy se dočkám dalšího dílu, potřeboval bych ho okamžitě :-(
Pořád výborné čtení, stejně jako první polovina. Vřele doporučuji :-)
Konečně fantasy podle mého gusta, dlouho se mi nic tak dobrého nedostalo do ruky. Dobře napsáno, zajímavé postavy i děj, žádná prvoplánová bojovka jako třeba Démonská trilogie. Kde se to krucinál celé ty roky schovávalo?