FirstDaw8ID
komentáře u knih
Nechči do vany
Daniel Geremus
V pořadí už třetí nahlédnutí pod pokličku autorovy tvorby. Opět se dozvíte něco o samotných obrazech, nechybí vhled do Danielova života a komentáře na historické či současné dění. Vlastně nechybí nic z předchozích počinů, ovšem poprvé zde není vyprávění odděleno od popisu obrazu, ale je pevně provázáno díky rozhovoru mezi Danielem a až téměř záhadným Ogeretlem Sumeregem. Z onoho rozhovoru se ke konci stává spíše dialog, ale když vedete debatu se svým alter egem, jak to vlastně může dopadnout jinak. I když je to ode mě drobná výtka k formě, trochu si ještě přisadím s tím, že některé slovní fráze se opakovaly, ale zas je to vykompenzované tím, že se v knize vyskytuje spousta cizích termínů a dalších slov, které běžné v mluvě neuslyšíte.
Kunďas a kunďátko
Daniel Geremus
(SPOILER) O stupeň méně povedené než kniha předchozí. Pokud mi v Ránách do sudu vadilo občasné nechronologické vyprávění, zde mi nesedělo vyprávění na střídačku. V jednu chvíli to do sebe krásně zapadalo - depresivní rozmluvy Lucifera kontra krásné chvíle s nevlastní vnučkou, poté se to opět rozpadlo. Čtení kvůli tomu působí přerušovaně a jestli je horší přerušovaná soulož nebo čtení si rozhodněte už sami za sebe. Anotace u obrazů jsou opět skvělým vhledem to autorovy tvorby, je z nich však často cítit náznak Kunďasova vlivu. Smajlík.
Asterix a Normani
René Goscinny
Povedenější než celovečerní adaptace, kterou jsem viděl jako první. Vtípky jako Idefixův pláč a stopování, pití z lebek, pojídání všeho na smetaně a "převrácená" závěrečná scéna z toho dělají zábavné čtení. Není to sice ten úplně nejvtipnější Asterix, ale stále je dostatečně nadprůměrná zábava.
Rány do sudu
Daniel Geremus
Jak hodnotit knihu, kde se už přímo ve věnování vyskytuje moje a bráchovo jméno? Zkusím to co nejobjektivněji, ale vzhledem k tomu, že jsem vyrůstal obklopený tátovými obrazy, tak to nebude tak jednoduché. Nejvíc se mi vždycky líbila ta raná, surrealistická tvorba co visela doma v pokoji a člověk se na to mohl dívat stále a zkoumat významy a maličkosti v kresbě - to třeba u portrétu povětšinou člověk nezažívá. A občas mě zamrzí, že táta prodává svoje starší díla, která jsem byl zvyklý vídat každý den, za nějakou směšnou cenu. A jeho zase mrzí, když neslyší pozitivní odpověď na jeho otázku: "Už jsi četl moji knížku?" Myslím tím další knihy, které vyšly po této.
Rány do sudu jsem četl už před třemi lety, dnes jsem se do knihy pustil znovu, aby byl můj komentář byl co nejčerstvější. Spoustu věcí z ní pro mě není překvapením, táta má vždy v rukávu nějakou historku, kterou poodhalí nějakou skutečnost, do té doby pro mě skrytou. Asi proto, že dětem se některé věci neříkají. A hodně myšlenek je mi blízkých, protože jsem je sám někdy podobně cítil, čili je to takové obligátní "jablko nepadá daleko od stromu", mimo třeba téměř duchovní zážitky. Daniel vždy byl a nadále je rebelem, což je rozhodně na vás, abyste se sami v textu přesvědčili, jak se vypořádával nejen s vyrůstáním v socialistickém Československu, ale i s dalšími nástrahami života. Dalším tahákem publikace jsou ale, doslova, obrazové přílohy s textem, který objasňuje jejich myšlenku či proces tvorby. To je něco, co vám poskytne pouze série Danielových knih či přímá konverzace s ním na výstavě.
Pět hvězdiček udělit nemohu, ne tolik kvůli případné zaujatosti, ale když ohodnotím text jako takový, je sice hodně čtivý a čtenář si většinu situací dokáže představit, nebylo by ovšem na škodu některé věci víc rozvést nebo nepřeskakovat v časových událostech, když je většina textu časově lineární. Jinak je to povedený vhled do života a díla lomnického umělce, který je možné doporučit i těm, kteří Daniela Geremuse neznají.
P.S. Táto, já ten zbytek knížek už opravdu přečtu. Ještě letos.
Asterix v Británii
René Goscinny
Parodování britské mluvy mě příliš nebavilo (ale je to mnohem lepší číst, než to poslouchat ve filmovém zpracování). Z Britů se tu střílí na každé stránce a římské manévry jsou nezapomenutelné. Nejvíc mě zde pobavily vtípky, které byly subtilní a nebyly tolik na sílu. Pořád je to ale povedené Asterixovo dobrodružství.
Nářek čarodějnice
Bartosz Sztybor
Chápu, že pro spoustu lidí je to rozporuplný díl, ale příběhově mi přišel jen o trochu slabší a surrealistická/experimentální kresba se doplňuje s příběhem čarodějnic a Geraltových výčitek.
Souboj náčelníků
René Goscinny
Co všechno nezpůsobí Obelixův malinkatý menhirek...rozhodně fajn díl, ale z hlediska humoru a příběhu mi přišel slabší.
Biotopia: Svitek a čaj
Jana Růžičková
Po delší době jsem se vrátil k tomuto počinu, který jsem tenkrát bez váhání na Startovači podpořil (takže moje jméno je dokonce na seznamu na konci knihy). Jedná se sice o vedlejší příběh, ale číst si komiks na papíře, v pěkném formátu, příjemným papírem a krásně vyvedenými barvami, to je úplně něco jiného, než čtení na webu. Takhle je jen jediná škoda, že takto nejsou vydané i kapitoly hlavního příběhu, to by byla v knihovně jiná věc! Kresba je neskutečně propracovaná, má živou atmosféru a postavy jsou konzistentní. Autorka na komiksu stále pracuje, ve čtvrté kapitole se má příběh Svitku dokonce protnout s hlavním příběhem a zároveň zvažuje vydání celé první kapitoly na papíře, takže se snad opravdu dočkáme.
Bezceler - život bez zeleniny
Fagi
Těch 80 stránek je opravdu minimální výsek ze všech publikovaných stripů. Komiksy jsou tematicky roztříděné a knížka potěší každého, kdo si libuje ve slovních hříčkách. Některé z nich jsou i částečně vizuální. Některé vtípky jsou "hezky debilní", ale to je pro mě půvab Fagi, někomu to sedne, někomu vůbec. Za mě originální počin.
Železný muž
Ted Hughes
Nemám děti, kterým bych knížku četl, znám ovšem téměř zapomenutý animovaný film Železný obr od režiséra Úžasňákových, který se v této knížce inspiroval. Věřím, že se dětem příběh musí líbit, obr pojídající železné stroje a další harampádí, do toho vesmírný netopýr, anděl, drak či co a spousta přirovnávání, díky nimž si dokážou představit velikost protagonistů (hlava velká jako pokoj, noha jako postel...). V neposlední řadě samozřejmě i pěkné poselství. K tomu navíc krásná, pevná vazba s výraznou ilustrací na obálce, o kterou se postaral Nikkarin, stejně jako o další povedené kresby uvnitř. Tahle útlá knížečka se jeden čas vyprodávala za 30 korun, bylo tak skoro hříchem ji nekoupit....
Mickey Mouse 12/1992
neznámý - neuveden
Babička Kačerová: Vánoce ve stodole - Jak to tak bývá, jedná se o takový klasický vánoční patos, ale i tak je to pěkné. Babičku Kačerovou nelze nemít rád. 4/5
Goofy: Dopravní strážník - Jak slepý k houslím... 4/5
Kačer Donald: Ledová planeta - Méně povedené, ale pořád fajn. 3/5
Pluto: Příhoda v cirkusu - Tygr a krokodýli jsou tedy nakresleni mnohem realističtěji než zbytek zvířat. 4/5
Hiawatha: Jak nosit led - Tak tyhle postavy neznám, ale příjemné překvapení. 4/5
Star Wars - Pokrevní linie
Claudia Gray (p)
Tento počin nenadchne ani neurazí, ale zřejmě je to daň za to, že se dílo čte hladce a člověk u něho může dobře vypnout. Rozvinout politické téma ohledně princezny Leii a do toho zasadit její tajemství, o kterém ví jen opravdu hrstka, čili že je dcerou obávaného Dartha Vadera, to se povedlo a bavilo mě to. Míň mě bavil styl dialogů a časté klišé příměry (nehledě na klišé děj), přesto kniha skvěle funguje jako pojítko mezi filmovými bratříčky a vysvětluje mimo jiné co dalo za vznik Prvnímu řádu. Oceňuji i to, že ne všechno je tu "růžové"...
Asterix a Caesarův vavřínový věnec
René Goscinny
Příběhově lehce slabší než předchozí sešity, ovšem velice bývorné komické situace a zápletky to skvěle vyvažují. Jen se divím, jak rychle se Obelix, při své tělesné konstituci dokáže opít. :) A možná by tento díl fungoval ještě lépe než kdejaká brožurka upozorňující na nebezpečí alkoholu - přeci jen, ten přeci způsobil nejen úpadek nejúžasnějšího města, ale i samotné Římské říše.
Asterix v Helvetii
René Goscinny
Další z velmi povedených dílů. Kresba se hodně posunula, vtípky baví a spousta je jich je lehce skrytých, jsou vážně chytré a to mě na těchto příbězích baví asi nejvíc. Číst to jako dítě, asi bych spoustu vtipů vnímal jinak nebo vůbec nepochopil.
Zběsilost v srdci
Barry Gifford
Nebudu lhát, jako první jsem viděl Lynchovo zpracování, ovšem knižní předlohu s ním srovnávat nebudu. Známé jméno na mě vyskočilo v e-shopu za příjemných 59 korun, tak jsem neváhal a následně knížku sbalil s sebou na dovolenou, kdyby na ni třeba zbyl čas. Literatura je to nenáročná a oddychová, milostný pár na útěku, do toho si vyprávějí příběhy stylem: "Už jsem ti říkal příběh o tom,...?" Dějovost je téměř minimální, skrze podivné historky se dozvíte o různých obskurních postavách a dokonce si přečtete povídku (Dobré spojení) od detektiva, kterou dvojici pronásleduje. Celkově mě to příliš neoslovilo, zřejmě takový typ knížek není pro mě, ale pokud hledáte malou, skladnou knížku na cestu vlakem, zkuste to, třeba vám to dá víc než mně.
George Lucas: Život stvořitele Star Wars
Brian Jay Jones
Knihu jsem si, i přes její tloušťku, sbalil na dovolenou a pravidelně se do ní začetl. Čte se lehce, ale přesto je nabitá informacemi. Nečekejte, že se dozvíte o natáčení Star Wars první a poslední, tohle je především knížka o životě George Lucase, jeho cestě k filmu a jeho vlivu na filmový průmysl, když se snažil vymanit ze spárů nekompromisního Hollywoodu. Samozřejmě, o samotných Star Wars se dozvíte spoustu zajímavých věcí, kniha například úspěšně vyvrací mýty o tom, že měl režisér celou ságu promyšlenou už od začátku, ale není to alfa a omega knihy. Kniha je hodně podrobná, v úvodu rozebírá nejen Lucasovo mládí, ale i rodinné poměry, do kterých se narodil, včetně života jeho otce. Čtenář tak získá širší obraz o životě autora a podobně podrobný je popis i jeho školních let nebo prvních filmových zkušeností. Autor knihy si dal s podklady neskutečnou mravenčí práci, všechny výroky má řádně ozdrojované, vše vypráví v podstatě chronologicky a musím velmi docenit i to, že se nejedná o autorizovanou biografii, jen díky tomu se člověk může dozvědět věci, které by sám George Lucas nepřiznal nebo je raději zamlžil. Části v knize, které zmiňují režisérovi digitální zásahy do původní trilogie mně navíc připomněli, že mám dlouho v hledáčku na dokument The People vs. George Lucas, který si po přečtení knihy musím brzy pustit. Pokud jste někdy toužili poznat George Lucase do hloubky a dozvědět se něco víc o fungování filmařiny, určitě budete nadšeni stejně, jako já.
Hlava nehlava
Augusten Burroughs
(SPOILER) Původně jsem hledal úplně jiného Burroughse, ale nakonec mě zaujala i tato knížka a nezvolil jsem vůbec špatně. Kniha má sice trochu příliš pomalou počáteční část, ale ta je důležitá pro kontrast s první návštěvou domu Finche. Šok protagonisty byl zároveň šokem mým a i když si musel v oné rodině zažít krutá léta, příběh je psaný s nadsázkou a nadhledem. Místy je dost explicitní, ale knize by uškodilo, kdyby byly určité části umírněny. Sice se na příběh díváme očima autora v jeho třinácti letech, ale myšlenkové pochody hlavního hrdiny jsou úderné a vtipné, zároveň je v nich zachycena ona zoufalost ze situací, do kterých se dostává. Neprávem mi přijde tohle dílo opomíjené a přehlížené, já se skvěle bavil a kupodivu jsem neprokoukl finální rozuzlení.
