Fiso
komentáře u knih

Celá série začala opravdu slibně. Dobré budování světa a výpravu lehce kazily stylistické chyby a překlepy v českém překladu. První dva díly byly velmi dobré, ale čím blíž jsem byla konci tím víc nezáživných či nepodstatných pasáží tam bylo. Pěti temným osudům není moc co doslova vytknout, jde tady o knihu jako celek, kdy se chyby překladu, slabé momenty v ději a místy nezáživné pasáže slily v jedno a byly korunovány tím vesměs nijakým koncem.
Tři temné koruny nejsou v žádném případě špatná série a našla jsem v nich pár opravdu povedených situací a scén. Proměny vztahů napříč všemi čtyřmi díly byla radost sledovat. To ovšem jaksi nestačí, abych mohla říct, že si sérii přečtu znova.


Kniha obsahuje spoustu citátů a myšlenek, které přimějí čtenáře se zamyslet, přestože některé z nich jsou "profláklé", pohladí po duši a připomenou člověku, co je vlastně důležité.
Nádherné ilustrace.

Nikdy jsem neměla v plánu přečíst knihu celou, jen jsem potřebovala informace o určitém období.
Z odborného hlediska nemůžu hodnotit - nejsem odborník, ale informace byly podávány srozumitelnou formou, dobře se v nich orientovalo a čtení mě bavilo.


V anime jsem popředu, a tak mě manga moc nepřekvapí, ale na Pilíře jsem se opravdu těšila. První setkání s nimi je klidné a chaotické zároveň a mě to prostě baví. Zbytek už tak dobrý nebyl.


Celá série, ale zejména tento díl pozvedá slovní spojení "malé město" na úplně jinou úroveň.


Ateliér je ta nejmilejší, nejroztomilejší věc, co jsem kdy četla, ani po jedenácti dílech se nemůžu vynadívat na tu krásnou kresbu. Ne všechny díly jsou dějově úplně vychytané, ale přesto jsem si tuhle sérii zamilovala. Nemůžu se dočkat pokračování.


Neuvěřitelné.
Hořkosladký příběh odehrávající se na strašném místě, ve strašné době. Nevinná perspektiva, ze které je vyprávěn a její použití je neskutečně originální a povedené. Zatímco Bruno absolutně netuší, co se děje, čtenáři je to jasné a to knize dodává něco jedinečného, stejnou měrou hezkého i smutného. Milá dětská naivita.

(SPOILER) Tento díl se mi velmi líbí, protože děj se zatemňuje a dostává hloubku, která na, tak trochu pohádkovém začátku, chyběla. - Pořád je to ten snový Ateliér, ale už je v něm něco jinak, jako když se váš dětský pokoj dostane do mezifáze, kdy je polovina upravená pro teenagera, ale v druhé polovině zůstávají vaše staré hračky, jen to působí méně nesourodě a bizarně.
Jednoho dne budete tenhle díl číst. A pokud jste už něco přečetli, od začátku série je vám jasné, že na Qifreym něco nesedí, a že by se tam mohla vyrýsovat nějaká ta tragická minulost. Moje intuice mě opět nezklamala - ale v budoucnu by mohla.
Pojďme si to sesumírovat (čistě hypoteticky) - Qifrey: na první pohled sluníčková postava, která má ovšem tragickou minulost a jeho světlá stránka místy ustupuje, aby nám odkryla jeho nenávist vůči Kloboukům s krempou - ten člověk se chce pomstít a já věřím, že to udělá. Navíc se rozhodl, že svému nejlepšímu příteli, člověku, kterému věří nejvíce, nebude věřit tak moc (nebo ho bude chtít ochránit před.. volbami, které by mohl udělat) a vymaže mu vzpomínky na svou minulost. (= moje chaotické a nepochopitelné popisování děje a spoilerování).
Na druhou stranu se mi nechce věřit, že by se z postavy jako Qifrey mohl někdy stát úplně záporák, jen je to hezká představa.
A teď si vezměte, že máte všechny tyto divoké teorie a myšlenky a jedna za druhou vám víří v hlavě, tak jdete do knihovny, abyste si půjčili další tři díly Ateliéru. Malý problém - knihovna má celý týden zavřeno.


(SPOILER) Čtenářská krize pokračuje a já začala další mangu.
Prvních pár stránek, kdy navazoval děj z minulého dílu mě neuvěřitelně vtáhlo a líbilo se mi podání jakým byl zpracován souboj Tandžira s démonem při závěrečné zkoušce - návrat do minulosti, moment, kdy si démon uvědomil, že je konec a komparace Tandžirova a Urokodakiho vítězství nad tím samým démonem, (ano mám ráda parallely). Start byl opravdu bezvadný, ale celkově si myslím, že první díl byl lepší.


Svět a systém magie se mi strašně líbí a jsem zvědavá jak se to dál rozvine, protože nabízí neuvěřitelný potenciál a myslím si, že právě budování světa bude tím, co ze série udělá něco víc.
Když se nebude spoléhat jen na tu úžasnou kresbu a rozvíjení prostředí a postavy s příběhem dostanou prostor k růstu a větší hloubku, bude Ateliér opravdu úžasná série.


(SPOILER) Královská hra byla moje první manga a tohle je její konec. Upřímně celou dobu jsem si říkala, že je poslední díl v pohodě, ale ten závěr.. *povzdech*
Když umřel Naoja, byla jsem smutná. Nestává se často, že by se mě smrt nějaké postavy úplně dotkla, ale tam jsem byla opravdu smutná. To je pro knihu plus. Pak umřela Ria, což byla moje nej postava, ale nijak moc emocí to ve mně nevyvolalo. Nakonec Čiemi, což bylo absolutně zbytečné a byla bych radši, kdyby přežila společně s Nobuakim, nebo kdyby Nobuaki umřel s ní, nebo kdyby ona a Naoja zůstali naživu a Nobuaki umřel.


Napínavá jednohubka, kterou jsem měla do hodiny přečtenou. Měla své mouchy a chvílemi jsem se ztrácela v postavách. Neurazí, ani nenadchne, uvidím co další díl.
Líbí se mi jak autor pracuje s tím, co všechno člověk dokáže udělat, když jde o život jemu, nebo někomu z jeho blízkých.


Možná to ode mě vyzní špatně, ale přijde mi, že je příběh neskutečně přeceňovaný, nevyvolalo to ve mně téměř žádné emoce. Přestože to má být tragédie, já se u toho dost nasmála.


První tři čtvrtiny byly skvělé, poslední část už se mi tolik nelíbila. Těším se na poslední díl.


Chvíli jsem myslela, že mě kniha nenadchne víc než předchozí trilogie, jelikož jediné co se celou dobu dělo, byla cesta od někud někam, ale nakonec se jednalo o docela záživné čtení, kdy se současnost místy prolínala s minulostí. Chemie mezi Wren a Doubkem byla skvělá. Avšak skutečný důvod proč dávám 5/5 je ten plot twist na konci. Fakt teď potřebuju druhý díl a nevím, co budu dělat dokud nevyjde.


Upřímně, čekala jsem mnohem víc. Backstory Srdcové královny mělo hodně co nabídnout, a proto si myslím, že by se dalo zpracovat o dost lépe. Romantika nebyla špatná, ale ke Catherine jsem měla "love-hate relationship" a místy mi byla dost nesympatická. Poslední dvě kapitoly, jsem si užila podstatně víc, než zbytek knihy.


(SPOILER) Líbilo se mi, že nám autorka v podstatě ukázala jak se vyvíjely Hladové hry, a který ročník byl zlomový v přístupu k nim.
Celá část, kdy byli v Kapitolu mě hodně bavila, ale jakmile se to přesunulo do Dvanáctky už mě to moc nedokázalo zaujmout. Zvrat byla pouze Sejanova poprava a útěk Lucy Gray. Obě tyto události se ale odehrály až těsně před koncem.
Přestože děkan Highbottom a doktorka Gaulová tam byli často, ocenila bych, kdyby tam byli ještě víc, protože mě zaujali nejvíce ze všech postav a jejich osobnosti mohly být dále rozvinuty.


Na knihu jsem se velmi těšila, ale zdejší komentáře mé nadšení mírně schladily. Když jsem však četla přišlo mi to jako slušný nadprůměr.
Co se týče podobnosti s Šest vran nějaká tam byla, ale nezdá se mi, že by je autorka nějak vyloženě kopírovala.
Část s loupeží Horova oka byla dobrá, probouzející se fragment už mě tak nechytnul, ale rozhodně zajímavě pojatý systém světa a magie - tzv. tepectví. Líbila se mi věda a historie, které v tom byly obsaženy.
Některé postavy byly lepší jiné horší - nevím jestli měl Séverin tak málo prostoru se pořádně projevit, nebo je zkrátka opravdu tak nemastný, neslaný. Naproti tomu nejlepší postavou za mě byla Zofia.
Kniha má své silnější i slabší stránky, proto jí nemůžu dát plných pět hvězd, ale stojí za přečtení.


(SPOILER) Ta knížka měla zcela nevyužitý potenciál. Čekala jsem něco lepšího, ale dostala jsem plochou zápletku s postavami, které byly buď skvělé, nebo nesympatické. Smrt paní S. byla naprosto zbytečná a neodůvodnitelná.


Myslím, že tenhle rok jsem zatím nic lepšího nečetla. Je to kniha, u které Vám to v hlavě skoro pořád šrotuje a chcete vědět co bude dál. Zamilovala jsem si všechny bratry Hawthornovy i ostatní postavy. Už se těším na druhý díl.
