fons komentáře u knih

Tak tohle bylo dobrý! Co dobrý... výborný! Do knihy se mi upřímně původně nechtělo, nerad sleduju nebo čtu něco, co je vyhajpovaný až na půdu. Ale tady je úspěch fakt zasloužený. Mornštajnové se povedla neskutečná věc. Po tom, co jsem četl jenom samej brak a uznávaný, avšak obludně nudný knihy, jsem znovu začal věřit v dobrou budoucnost literatury. A ještě k tomu český! Vážně tohle byla čistá radost číst. Strach, zármutek, slzy a oddanost. Všechno jsem to při čtení Hany zažíval. A já už se jen nemůžu dočkat, až se pustím do další tvorby týhle talentovaný autorky!

Kdo odsuzuje tuto knihu jen proto, že to napsala S. Meyer, tak je na pěst vhodný idiot! Podle mě touto knihou autorka ukázkově předvedla, že nenapíše jen fantasy romance, ale i vyspělý, vygradovaný sci-fi příběh, který se skvěle čte a má hlavu i patu. Já těch 500 stránek Hostitele zkousnul během víkendu a jen co si knihu pořídím domů, začtu se znova. A s napětím očekávám film, který doufám nepodělaj a stane se uznávaným sci-fi kouskem! :)

Kniha tak strhující, že nikdy nepochopím, jak může být učební plán literatury na školách tak chudý. Tohle je látka hodná rozboru a uvažování. Toto dílo je jako šperk, posetý nejkrásnějšími diamanty, které jsou občas těžké, ale honosné. Upřímně musím říct, že mi po přečtení knihy velmi pomohl film - díky němu ožily mé představy a stal se tak kvalitním leštidlem, udržující vznešenost tohoto mistrovského díla!

Dle rčení zlých jazyků je literární odkaz paní Collinsové jen "nafouknutá bublina", která nic nového nepřináší. Příběhy celé trilogie prý postrádají logiku a s kvalitou se sotva viděly. Občas mě masové reakce docela překvapují. Nemůžu tento názor zatratit. Vlastně ani nechci. Přes všechny řeči Hunger Games byly, jsou a navždy budou mojí oblíbenou knižní sérií - mojí továrnou na příjemně strávený čas! Jsem knihomol, miluju čtení a umím číst celkem rychle, ale takový maraton, jaký jsem zažíval při HG, se mi do té doby nepovedl.
Celý "maraton" začal asi takhle: - Koupil jsem si večer za výplatu z brigády tento komplet všech dílů - Začal jsem číst už ve vlaku (a stále si nevzpomínám, jak mi průvodčí cvaknul záložku/jízdenku) - Narážel jsem do lidí na ulici cestou od nádraží (jedna malinká starší paní mi při čekání na přechodu nechtěně posloužila jako stojan pod knihu) - Otáčel jsem stránky při večeři, která mi vychladla (a studený špagety nejsou zrovna lahůdka) - Četl jsem si v posteli a dostal se k poslední kapitole, byla tma, čas mě nezajímal (když jsem "Arénu smrti" dočetl, cítil jsem se divně) - Cítil jsem se divně hlavně proto, že od dočtení uběhly ani ne dvě hodiny a já musel vstávat do školy. A hlavně proto, že jsem první díl přečetl tak rychle - Stejně jsem si nedal říct a i přes zaslzený oči jsem už cestou na autobus prožíval "Vražednou pomstu".
Tak...a tohle je jasný důkaz, že Hunger Games jsou zatraceně dobře napsanou literární senzací, která možná není tak originální, jak by všichni chtěli, ale je svižná, nápaditá (aspoň pro mě) a hlavně, čeho si cením nejvíc, donutila mládež číst!
A kdoví, jaký postihne trilogii osud. Možná upadne v zapomnění, možná jí uvidíme v maturitní četbě našich potomků (přeci jen, polovina děl k maturitě byla v době vydání brána stejně chladně a dnes jsou to do nebes vynášené klenoty). Jednoduše, Hunger Games si mě získaly, ty knížky miluju a rád se k nim vracím...
Což jsem letos udělal už potřetí - a to přece o něčem vypovídá!

Bez zbytečných slov a debat se jedná o vrchol celé ságy!

Jen zmíním, že jsem cíťa a poslední stránku jsem musel sušit fénem...

Až se vás dítě zeptá, kdo je kouzelník - odpovězte, že Tolkien...
...protože tohle je kouzelný!

Původní komentář jsem smazal, jelikož svým konceptem zdaleka nedosahoval ohodnocení této knihy.

Muži, kteří nenávidí ženy: fenomén ze Švédska, který se, společně se zbytkem trilogie, stal kultem a neodmyslitelnou součástí kriminální tvorby. Pro mě je i s letitým odstupem od prvního přečtení nedostižným Olympem osobní knihovny jehož kvalita stále vzrůstá. Víte, já tuto knihu beru jako to nejzásadnější dílo tohoto tisíciletí - jestli ji jednou nebudu svým potomkům hrdě půjčovat jako povinnou maturitní četbu, je ve světě literatury něco špatně. Je v tom všem osobitý styl pana Larssona - propracovanost charakterů, budování nápětí, severská atmosféra prudce sálající z každé stránky a zručnost slova vytvářející jedinečný a inspirativní soubor textu. Vždyť co by se mělo číst lépe než poctivě vystavěný příběh, kterému kvůli své vyzrálosti prominete i výskyt drsného chování některých postav a vulgárních výrazů?
Jsem navíc také rád, že výsledek zůstal u trilogie - další pokračování by bylo, i když věřím že nadále stejně kvalitní, jen zbytečné natahování látky (a tahání financí z mé peněženky). Předchozí slova zní nekorektně, přiznávám. Byl bych jednoznačně radši, kdyby autor trilogií skončil sám a nadále se věnoval jiným literárním tématům, než aby to vzniklo následkem jeho smrti. Svět totiž přišel o velkého a nadějného autora, který svojí genialitou mohl zcela změnit tvář literatury.

Trilogie Milénium je zkrátka ta nejlepší ukázka toho, že v současnosti, minimálně co se kultury týče, Švédsko a vlastně Skandinávie celkově prostě vládne. Mnoho autorů těží z Larssonova úspěchu a v podstatě se jim to komerčně daří, ale Stieg Larsson byl a bude jen jeden a věřím, že v budoucnu budou jeho knihy vynášeny zlatem a uctívány stejně jako přínos Agathy Christie!

Ve všech ohledech naprosto epické mistrovské dílo. Tento díl je z celé série můj nejoblíbenější - stejně jako film - a to i přes to, že kniha a film jdou každý jiným směrem. Kniha jako taková je skutečně impozantní příběh, který nasazuje laťku zatraceně vysoko nad předchozími díly. Na to, že děj se odehrává, když je hlavnímu triu 13 let, jde o nesmírně inteligentní, vyspělou stylistiku, která mi až moc připomíná třeťák na střední. Vězeň z Azkabanu podle mě už není tak úplně pro děti - v jistém ohledu je to plnohodnotný dramatický fantasy příběh pro odrostlé a dospělé (už jen samotné chování a vyjadřování postav). Emoce z vás tento díl dostane na maximum a s postupným tempem ani nedýcháte. Já osobně to beru jako nejlepší fantasy knihu, kterou jsem četl - jednoduše BRAVO!!!

Dokonalá knížka!
A co dokáže taková dokonalá knížka?
Dokáže vám ukrást část spánku jenom proto, aby jste ji za tu noc přečetli!

Já si jí neskutečně zamiloval...
...a cítím se nekonečně!

Přesně si pamatuju, jak jsme na prvním stupni četli Kámen mudrců místo čítanky, jen mě tehdy prostě čtení nějak nebavilo, takže mi bylo milejší povinné chození na Harryho do kina. Až teď, po tolika letech mě napadlo, že si jí znovu přečtu ... a je to úžasný. Neskutečně kouzelný, milý - prostě skvělý oddych od maturitní četby. Tento díl je sice takový moc mírný a pohádkový, ale pro mě úžasná vzpomínka na dětství a já to měl za večer přečtené. Chce se mi až brečet při pomyšlení, jak už je to dávno, co jsem tento kultovní svět Harryho Pottera začal milovat a rostl jsem s ním celý jeho vývoj!

Připouštím, že tento román nejvíce zasáhne ženy, ale i já musím přiznat, že to je jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četl. Pro mě zprvu zavrhovaná věc, především kvůli zařazení do povinné četby, ale o to více jsem byl z výsledku překvapen. Úžasně milé, příjemné a do (pro mě) krásné doby zasazené vyprávění o lásce, která mi přijde upřímná a skutečná. Jsem velmi spokojen, po přečtení jsem dal šanci dalším titulům z povinné četby a musím říct, že i filmové zpracování mi přijde velmi zdařilé!

Byly dny, kdy bych dal hvězd pět, byly dny, kdy bych dal hvězdu jednu. Tři jsou tedy kompromis.

Tato malá knížka mně zlákala zejména grafickým zpracováním a láskou k severským zemím.
Jinak se jedná vlastně o lépe zpracovaný leták z řetězců IKEA, nabádající k utrácení peněz za tunu svíček a upínání se k přírodním materiálům.
Ano, vše v knize popsané mám rád a obklopuji se tím, můj byt prakticky splňuje všechna estetická hlediska autorem zmíněná. Miluju dorty, miluju jídlo (hygge recepty rád využiju) a miluju skandinávský design, ale to všechno jsou jen materialistické dodatky. Já hledal podněty a cesty. Ty jsem nenašel. Četl jsem i v momenty, kdy mi bylo relativně ouvej a pocit štěstí by mi nepřineslo ani sto zapálených svíček najednou. Ona kniha vlastně není motivační, jak si plno čtenářů naivně může myslet... Dokonce bych řekl, že působí až chvástavým a povýšeneckým dojmem. "Zkrátka Dánsko je jediná šťastná země. Smiř se s tím! Tečka!" Je to jen dlouhý popis malého státu a jejich zvyků. Stejně by fungovala i kniha z našich krásných končin, kdy babičky seděly u kamen a za svitu petrolejky draly peří. Byla to jistá společenská povinnost, ale "dánským jazykem" to bylo děsně hygge.

Nuže, knížka splnila účel cestovní kanceláře a díky ní víc toužím se do Kodaně podívat. Za zpracování a několik krásných pasáží dávám pět, ale za určitou tvůrčí nadřazenost bez špetky motivace hvězdy srážím. Další díl mám již připravený, tak uvidíme, jak to dopadne podruhé. Možná to chce jen čas a můj názor se změní.

Předloha našeho prvního Oscarového zářezu, která jde přesně ruku v ruce s filmem, stejně jako jde film ruku v ruce s knihou. Je to sice krátká novela, která se přečte za jedno odpoledne, ale i tak jde o dokonalou ukázku toho, jak lze na malém poli vytvořit velké věci. Je obdivuhodné, jak se prosťounce poklidná atmosféra téměř lusknutím prstu změní v mrazivé drama vykreslující jednu ze zásadních událostí československých dějin. Hodně na zamyšlení, hodně kvalitní a zejména hodně velká škoda, že Obchod na korze nebyla součástí maturitní četby!

Saturnin se pro mě asi stal srdcovou záležitostí české literatury.
Nikdy by mě nenapadlo, že tohle řeknu...
...ale chvála Bohu za maturitní četbu!
Jinak by se mi tahle knížka do rukou asi nedostala...
...a já bych měl kratší život (už dlouho jsem se tak nezasmál!)

Nějak mi došla slova. Ale na pár se zmůžu - Dojemné. Dokonalé. DECHBEROUCÍ!

Láďa má časy účasti A-Z kvízu dávno za sebou. Teď přichází časy, kdy on sám bude hádankou v soutěži. Jednoduše, Princ Ládík si mně dávno získal tím, že mezi mladými (rozuměj mými vrstevníky) vyčnívá svým neskutečným vtipem, nadsázkou a rozhodnutími, které většina adolescentů zpoza svých telefonů sotva někdy pokoří.
40 dní pěšky do Jeruzaléma bych, jakožto vedrem trpící zvíře už při 25 stupňích, těžko mohl jít. I na pár dní letadlem tam a zpátky by to byla pro můj organismus psina. Přesto mně ten kluk blonďatej nabádá k tomu, co píše na posledních stránkách - "To neznamená, že si teď máte balit krosnu." No, minimálně se projdu někam na konec města nebo do lesa, to snad přežiju.

Verdikt - pěkný počtení a už se těším na další knížku!

K plnému hodnocení chybí moje podezíravost, jestli on si to Ladislav v mnoha ohledech moc nepřibarvil... Prostě je neskutečný, jak ho u každých dvěří zvou lidi na čaj, jídlo a nocleh. No, kdo ví, možná se o tom budu muset jednou vážně sám přesvědčit! :-)

Ti, co ještě knihu nečetli, ať raději nečtou ani můj komentář, mohlo by to pokazit zážitek...

Pár lidí, co mě vidělo s knihou v ruce řeklo: "Zmizelá? To je zase nějaká další upířina?" Uvědomuju si, že měli skoro pravdu - v téhle knížce mi až na jednu vyjímku všichni pili krev. První třetina příběhu se mi nakonec líbila nejvíc, byla dobře napsanou chytrou parodií na romantické knihy a nejednou jsem se v této části někerým výrazům a větám od srdce zasmál. Druhá třetina už pro mě byla trošku utrpením, zdlouhavou cestou k tomu vrchlou. Pomalu jsem začínal cítit ke knize odpor, protože mi docházelo, že ten konec jsem nejspíš odhadnul. Ale stále jsem se držel v naději, že se pletu. No, a třetí část příběhu mi už definitivně zatloukla hřebík do čela - nejen, že jsem se smál, jak je to celé stupidní a tak strašně (jak je tu nejednou uvedeno) americké, ale navíc mi došlo, že jsem se v odhadu nepletl. Tenhle příběh si víc jak 500 stran opravdu nezasloužil...i 200 by na něj bylo moc, jelikož tak dlouhé čekání na tak idiotský konec, to je na průstřel hlavy! Kdyby takhle v reálu řešil partnerskou krizi každý, no tak to potěž!
Do poloviny knihy bych dal 4 hvězdy, ale ten konec si žádá sotva jednu! Nakonec jsem byl mírný a za to, že mě kniha nenudila a že je dobře napsaná dávám hvězdy 3.
Teď už jsem jen zvědav, jak si se Zmizelou poradí můj oblíbený režisér Fincher. Věřím, že ve dvou hodinách a v rukou tohoto génia to dopadne lépe!

Jo a ještě! Ta velká reklamní kampaň se sebevědomím rčením "Děsí čtenáře po celém světě, včetně Stephena Kinga!"
Sorry, ale...to jako vážně?

U mě je to pět hvězdiček, i když hodně naštvaných! Zkrátka, styl, jakým je kniha napsaná, mi nebyl vždy zrovna příjemný a nejednou jsem se musel vrátit o pár stránek zpět a přesvědčit se, jestli necvokařim. Ale nevadí, celý je to vykompenzovaný příběhem - ten mě uhranul už když jsem ještě jako malý škvrně viděl na kazetě film se Sissy Spacek. Tehdy mi to přivedlo nejednu noční můrku, o tom žádná. A nedávno jsem viděl nejnovější zpracování s Chloë Grace Moretz, který mi dostatečně dokopalo k tomu, si knížku konečně přečíst. Co si budem povídat - kniha a film hrajou úplně rozdílný role. Co mi sedělo ve filmu, v knize chybělo, ale zároveň si po přečtení říkám, že by ty filmy přece šlo natočit úplně jinak! Téma příběhu je senzační a já si to její konečné využití schopností patřičně užíval, i když bylo k vyvolání efektu dohnané do extrému. Ze slovní zásoby a kvality textu je relativně cítit, že jde o autorův začátek, ale i tak jsem si během čtení chrochtal slastí a do knížky se v budoucnu určitě rád znovu pustím.
Čte se svižně - já jí měl vzhledem ke své vytíženosti zvládnutou za dva dny. Každopádně je to solidní, dobře fungující drámo, který jedině doporučuju!

Ach to je nádhera!
Ještě teď vrním blahem z toho, že jsem si v téhle agresivní, uspěchané a předeminzované době mohl přečíst něco tak upřímného, jemného a krásného, jako jsou Postřižiny.
Na únik z podělané reality naprosto ideální čtení - a já ho navíc označím za nejlepší Hrabalovo dílo!
Tak a teď si jdu vychladit pivo, hodit masíčko z prasátka na pánev a vylezu si na ten náš malinkej plechovej komínek...

Já vlastně ani nevím, jak bych měl se s vým komentářem začít, ale mám obavy, že to bude na delší lokte.
Upřímně, tahle knížka je jedinečná zejména v tom, že hraje hry i se čtenářem - ještě nikdy se mi po přečtení nějaké knihy nestalo, abych uvažoval, jedná-li se o senzační perfektní dokonalý nenahraditelný příběh nebo o teatrální tuctový přebarvený brak. Po otočení poslední stránky se mnou manipulovaly takový myšlenkový postupy, až jsem si říkal, že mě nemůže natolik ovlivňovat nějaký seříznutý blok papírů. S největší pravděpodobností za to může právě ten kontrastně vystavěný příběh. Naprostá bezmoc kraje splátců versus kýčovitost, přehnanost a absurdita Kapitolu mi nejednou připomněla režimy z dob minulých. A není právě toto důkaz celkové manipulace? Mám dojem, že jde při čtení právě také o hru - copak má čtenář normálně chuť na kůru stromů nebo kořínky? Přijde mi to celé jako zakrývání faktu, že bez této dějové linie by se jednalo jen o další tuctovou bezduchou lovestory. Kdo ví, jestli to tak nakonec není, ale i přes veškerou podezíravost si mě Hunger Games naprosto získaly a já jen truchlím nad tím, jak rychle jsem je přečetl a jak rychle se chystám do druhého dílu. Uvidíme, jestli se můj názor na celou sérii nezmění - jestli i nadále půjde o chytrou, až téměř utopickou vizi toho, co by se klidně mohlo v budoucnu stát, když budeme mít horké hlavy.