Forrest komentáře u knih
No, kniha nesporně čtivá, ale vnímavější čtenář začne zhruba po I. třetině tušit kdo je vrahem. Autor zřejmě dobře ovládá pravidla "dobrého Pátera Knoxe"
Jinak obsah a způsob provádění zločinů je značně za hranou fantazie a i motivace zločinu je jaksi-taksi dosti nepravděpodobná.
Ovšem jak jsem předeslal určitě si své konzumenty tohoto stylu najde. Za mne ničím významným, běžný detektivní román
Kniha mne svou rozvláčností vypravování uspávala, až jsem ji ke spánku uložil sám. Zkusím ještě tu druhou knihu, třeba bude lepší
Velni zajímavé a čtivé
Z knihami o Osvětimi se roztrhl pytel. Přečetl jsem nějaké knihy o této době a odehrávající se v tomto nebo obdobném prostředí. Nedávno jsem četl "Houslistku z Osvětimi".
Příběh o "tatérovi" o poznání slabší. Nechci paní spisovatelku podzřívat, že by chtěla "rovněž přispět" do této oblasti literatury, ale moc se to nepovedlo. Román svým dějem a obsahem může snad i nahrávat popíračům holocaustu. ... i když Němci nemusli být tak radikální vůči židům, tak oni (židé) se ani v tom koncentráku zase tak španě přeci neměli...
Závěr : kniha se čte lehce, ale je mnoho jiných hodnotnějších. Přečíst-odložit-zapomenout.
Román není určitě špatný, ale pro mne slabší (niko-li objemem) nýbrž obsahem, oproti předcházejícímu dílu.
Pestrost děje, počáteční pestrost a dějový spád je v průběhu děje nahrazován docela suchopárným líčením politických proklamací. Samozřejmě z úhlu pohledu autora. Toto se mi nelíbilo, víte ta neobjektivnost a až cynismus a neúcta k opačné straně. Kritizoval jsem toto pojetí konečně i v románu NIKDY.
Jak už bylo napsáno osudy a příběhy hlavních hrdinů jsou více než-li dosti nevěrohodné. Dost pochybuji o takovém množství 4% mužů v námořní pěchotě Armády Spojených států. To jen tak na okraj, autor asi chtěl vyhovět trendu který je dnes žádán.
Na druhé straně mnoho historických událostí nebylo zmíněno vůbec nebo jen skutečně velmi marginálně. Olympiáda v Berlíně, obsazení Porýní, konference ve Wansee. O bitvě u Stalingradu nebo kurském oblouku se zmiňuje na několika řádcích a to ještě v souvislosti takové, že nebýt agenturních zpráv, tak by to rusové nejspíš prohráli.
Závěr:
Kniha není špatná, ale připadlo mi že autor rozmáchle a poutavě začal a pak se snažil khihu nějak ukončit. Jako by, a to je pouze můj názor, si uzmul příliš velké sousto a příběh působí nějak nevyváženě. Upřímně asi další díl číst nebudu, protože si jeho obsah dokážu představit.
Mě se spíš líbil palstický a výstižný popis osob. Příběh určitě nepostrádal určité progresivní napětí, ale to by asi tak bylo všechno. Protože jsem již v poněkud "předseniorátním" věku, tak mi stavba příběhu nějak matně připomínala kdysi kultovní horor Duch lesa.
Shrnutí: za mne příjemné lehce mrazivé čtení například do vlaku. A tam jej i po přečtení zanechat.
Opět vynikající román, ostatně jako všechny předcházející. Danke schön Herr KUTSCHER.
Atraktvní prostředí, atraktivní téma, svěží děj a spád, ale román Štavanice se líbil mnohem více.
Z mého pohledu příliš mnoho náhodných setkání spousty lidí na malém prostoru mi trochu připomínalo Fričovu Pytlákovu schovanku. Jenže to se právě asi dnes žádá.
Na závvěr snad jen přání aby autorka nezklouzla do jakési laciné formy feministického pojetí svých románů. I když i to je v současné době žádané.
Nebylo to špatné, ale román Drak spí se mi jevil jako mnohem lepší. Zkusím a uvidím.
Maximálně vzít na cestu do vlaku. A nechat to tam
Kriminální zápletka dost krkolomná a těžko předstvitelná. Nicméně.
Jako ve všech předcházejících dílech výtečným a živým způsobem popsaná atmosféra sílícího vlivu nacistů a to ve všech oblatech života tehdejších obyvatel Německa.
Dopadá jak na oblast na oblast kriminální služby a jejich pracovníků, tak samozřejmě jako infekce proniká i do vztahů hlavních hrdinů příběhu.
Možná by se popisované, státem řízenésnahy o naleptávání mezilidských vztahů až k výzvám k nenávisti, daly aplikovat i na naši vůbec ne radostnou epochu bytí
Pan Stančík opět nezklamal. Stejně jako Mlýnek na mumie, tak i tato kniha se čte skoro sama. Děj je poutavý, má rychlý spád a nepostrádá vtipnost.
Drsnost některých pasáží zároveň s jejich poetičností mi trochu připomínala styl psaní spisovatele Hrabala a jejich fantastičnost potom p. Urbana. Tím nechci pana Stančíka nařknout z nějakého stylového plagiátorství.
Způsob popisu těchto nedávných dějin snad může napomoci zájmu o tuto minulost zejména u mladší generace. Ale POZOR, rozhodně ne návod. Rozhodně doporučuji k přečtení.
Celkem atraktivní téma i celkem čtivě napsáno. Ovšem skutečně jen odpočinkové čtení bez hlubšího významu.
Spisovatel Ken Follet je nesporně "pan" spisovatel. Jeho historické romány jako byly Pilíře země či Na věky věků a další jsem nejenom se zájmem přečetl, ale inspirovalo mě to k nahlédnutí do skutečné historie popisovaného období.
Ovšem román Nikdy mě poněkud zklamal i rozesmutněl, ale spíš zklamal. Ústřední myšlenka díla je velmi aktuální a tak nemohla ani autora takového formátu chladnou.
Mě se ovšem příliš nelíbil úhel pohledu autora. Možná jen asi trochu víc čtu mezi řádky, moc konfrontuji současnost a tím i srovnávám.
Pominu-li poněkud feministické pojetí (příliš mnoho žen ve vrcholné politice i akčních hrdinek) to skutečně ponechme stranou.
Tak se mi nelíbí třeba ta pozitivní proklamace zasahování Tajné služby a i Armády USA a spojenců ve Světě. Samozřejmě pod záminkou boje proti terorizmu nebo potačování lidských práv.
V románu jsou tyto intervence glorifikovány a ospravedlňovány. Ale srovnám-li si třeba kauzu Vrbětice a co kvůli tomu dělo, že i kdyby to skutečně provedli ruští agenti... tak prostě jedna strana.. "ta správná" strana dělající to samé je v pořádku, ale běda provede-li to samé strana, která je v současné době ta špatná.
Nechci zabíhat do internetových komentářů serveru "Novinky nebo Neviditelný pes", ale v tomto mě román dosti zklamal.
Nic méně, určitě si své čtenáře a hlavně myslím čtenářky najde.
Dílo nezatracuji, naopak velmi doporučuji, ale stejně tak doporučuji objektivně vnímat souvislosti současného dění. Nejsou tak jednoznačné
Velice hodnotná a poutavá kniha.
Při čtení jsem přímo fyzicky cítil přítomnost prostředí tábora a stejně tak jsem cítil fyzickou hrůzu z postav ať už Anděla smrti nebo jiných dozorců, kteří si osobovali právo života smrti nad vězni.
Byla to šílená doba, kdy člověk nebyl pro druhého člověka člověkem. Nedovolme toto v budoucnu.
Četl jsem Katovu dceru a i když jsem knihu přečetl celou nemohu říct, že bych byl nějak příliš uchvácen. Ale prosím snahu o poutavost nebylo lze upřít.
Za to "Zemskou stezku" jsem přes veškerou snahu ještě před půlkou odložil. Nějak jsem se nemohl zorientovat v čase a prostoru. Pan Nesměrák si nepochybně své čtenáře najde a určitě se propracuje vytříbenějšímu stylu. Mě to prostě nějak nesedlo. Škoda
Kriminální zápletka, tak ta je poněkud krkolomná a za mě trochu nereálná. Nic méně příběh je napínavý a čtivý.
Mám-li být upřímný tak u všech dílů a tento není výjimkou se mi moc líbí celkové společensko-historické podbarvení děje. Ta gradace nástupu fašismu a popis jeho vlivu na jednání hlavních hrdinů a vůbec všech postav děje.
Vnímavějšího čtenáře může podnítit k zájmu o historii a seznámení se s reálnými okolnostmi např. "Dne dlouhých nožů nebo tzv. Křišťálové noci" a podobných událostí této pohnuté doby. Danke schön Herr Kutscher.
V minulosti jsem od autora četl knihu "Údolí mrtvých" a nebylo to špatné. Žádný zázrak, ale nikoli špatné. Ovšem Hon na mrtvého jsem v půlce odložil.
Pro mě dost nereálné situace a překombinovaný děj. Těžce jsem se knihou prokousával a tím i dost nudil. Ale mnohým se může líbit. Nic proti gustu ale proti např. panu Peteru Jamesovi nic-moc.