FoxFox komentáře u knih
Na tuto knihu jsem byla zvědavá a po přečtení mohu říct, že mě příjemně překvapila. Pět jazyků lásky je čtení k zamyšlení, a pokud je čtenář otevřený a ochotný se něco z knihy naučit, věřím, že může pomoci zlepšit jeho vztahy. Jak autor uvádí, nemusí se jednat jen o romantický vztah jako manželství, ale třeba i vztah rodič - dítě. Jestli hledáte knihy s tímto tématem, u téhle myslím nešlápnete vedle.
Protože miluju zvířata, ráda si přečtu každou knížku z veterinárního prostředí, která se mi dostane do ruky. Příběh doktora Abrahama, který se rozhodl otevřít si pohotovost pro zvířata, mě moc bavil. Knížka byla napsána čtivě a vtipně, v první půlce bylo víc povídání o zvířatech a ve druhé se autor věnoval spíš vyprávění o svém životě. Čtení jsem si užila a knihu doporučuji.
Chtěla bych v knížce víc Afriky a míň romantiky. Ze začátku měl příběh potenciál, ale asi od poloviny knihy jsem musela některé zamilované pasáže přeskakovat, což obvykle u knih vůbec nedělám. Nejvíc mě bavil prolog a epilog, škoda, že se kniha nenesla víc v tomto duchu. Autorka se nám snažila ukázat určité problémy, které se života v Africe týkají, ale bohužel z toho udělala červenou knihovnu.
Nečetla jsem žádný jiný díl z této série, ale Zmizela v mlze se mi líbila hodně.
Kniha začíná zmizením Ann-Solvieg, ale není to zdaleka jediná podivná věc, která se na odlehlém norském fjordu stane. Zvolené prostředí dodávalo ději na zajímavosti, atmosféra byla skvěle vylíčena. Autorka výborně vykreslila i jednotlivé postavy, kdy žádná nebyla černobílá a měla pro svoje jednání určité důvody.
Doporučuji a určitě se ráda pustím i do dalších případů detektiva Bergmana.
Pátý díl série o inspektoru Lucu Callanachovi mě oproti předchozímu bavil o dost víc. Vývoj vztahu mezi Lucem a Avou mě samozřejmě zajímá, asi jako všechny ostatní čtenáře. Jedinou výtkou tohoto dílu je, že jsem pachatele odhadla už ze začátku, ale stejně si v průběhu čtení říkáte a co kdyby to bylo vlastně jinak, takže napjatí jste pořád. Po dočtení poslední kapitoly mi bylo líto, že se s hrdiny musím rozloučit. Hned jsem si v knihovně vypůjčila další díl.
Liane Moriarty je moje oblíbená autorka. Knihu Poslední výročí jsem četla poprvé před pěti lety, takže záhadu děťátka jsem naštěstí stihla zapomenout. Autorka píše čtivě, nezdržuje se zdlouhavými popisy prostředí, ale spíš se zaměřuje na myšlenky jednotlivých postav, což mám na jejích knihách ráda. Za mě pohodové letní čtení, kniha mi sedla a moc mě bavila.
Autora musím pochválit za zajímavé a originální téma, ostatně jak tomu bylo i u jeho první knihy Spřízněné duše. Na ty nalezneme v knize Pasažéři i několik odkazů. :) Rozhodně mě inspirovala o tématu samořídících aut několikrát přemýšlet či diskutovat.
Na Pasažéry jsem slyšela spoustu nadšených recenzí, proto mě tak mrzí, že musím jít proti proudu. U mě se nadšení ze čtení bohužel nekonalo. Nemám žádnou konkrétní výtku, jednoduše mi kniha asi zrovna nesedla. Johna Marrse už asi dále zkoušet nebudu.
Poslechnuto jako audiokniha, zpracování bylo výborné.
Autorka píše poutavě, zápletka byla dobře propracovaná. Dozvěděli jsme se i něco z osobního života hlavní vyšetřovatelky, která si - jak už je u těchto typů detektivek zvykem - nese z minulosti nějaké ty šrámy na duši. Celou dobu jsem chtěla knize dát pět hvězd, ale trochu mě zklamal způsob skoncování s hlavním padouchem, to mi přišlo strašně nereálné. Ale je to jen drobnost, kniha určitě stojí za přečtení.
"Lidi dokážou sestrojit nadzvukové letouny a vypouštět rakety do vesmíru, identifikovat zločince z jediného vlasu anebo nepatrného kousíčku kůže, vypěstovat rajče, které vydrží tři týdny v ledničce a ani trochu nesvraská, uložit do mikroskopického čipu miliardy dat. Dokážou taky nechat lidi umřít na ulici. "
Kniha plná hlubokých myšlenek, které člověka nutí se u čtení zamýšlet o "věcech". Vyprávění hlavní hrdinky Lou mě chytilo už od prvních stránek a nepustilo až do konce. Tak moc jsem si přála jiný závěr...
Pokud jste ještě od Delphine nic nečetli, rozhodně tomu dejte šanci. A pokud už za sebou některé její dílo máte a líbilo se vám, budete nadšeni i z No a já.
Viktorie Hanišová píše skvěle, lidsky, uvěřitelně. Přijde mi, že u knih z obyčejného českého prostředí se vždy dokážu do postav líp vcítit. Anežka byla hodně depresivní a smutná kniha. V příběhu matky Julie a její adoptivní romské dcerky Agnes mi přišlo špatně snad všechno. Julie pojala výchovu Agnes jako nějaký pracovní projekt, ovšem zapomněla na lidskou a citovou stránku. Podle pasáží, kde vzpomíná na svoje vlastní dětství, mi přišlo, že je to vlastně takový začarovaný kruh. Julii nejspíš rodiče taky moc lásky neprojevovali, ale místo aby se z chyb poučila, aplikovala je ve své výchově taky a ještě v horší míře. Na rozdíl od většiny komentářů mi konec nevadil, myslím, že se takové zakončení hodilo a podtrhlo bezmoc, která z knihy čiší. Doporučuji.
Tohle byla taková nuda! Asi tři čtvrtiny knihy se vůbec nic nedělo, nějaký zajímavý zvrat přijde až na konci, ale ten můj dojem z knihy bohužel nevylepšil. Hlavní hrdinka Alice byla naprosto naivní, což mě přivádělo k šílenství. Pořád se jen poflakovala, potom z toho byla unavená a potřebovala si dát pauzu, zajít si na výlet, na kafíčko nebo na čaj. Chybělo mi nějaké rozpracování vztahu k Leovi, proč se k němu vůbec stěhovala, když k němu snad ani nic necítila?
Pořád jsem čekala, že B. A. Paris napíše něco tak dobrého, jako bylo Za zavřenými dveřmi, ale po Terapii už další knihu zkoušet nebudu. Za mě tohle ne.
Kniha Pryskyřice vypráví příběh jedné rodiny, která žije na malém dánském ostrově, odříznutá od zbytku civilizace. Do města na pevnině však otec s dcerou, naší hlavní hrdinkou Livií, podnikají pravidelné výpravy a přinášejí odtamtud věci. Spoustu věcí. Tolik věcí, že s nimi postupem času zaplní celý dům, ve kterém se pak už nemohou ani hnout. ..
Kniha začíná plynout pozvolna, seznamujeme se s minulostí otce Jense, poznáváme jeho vztah k rodině a lásku k přírodě. V průběhu děje se pak čtenář může snažit lépe pochopit činy, ke kterým dojde.
Bylo to spíš psycho, než thriller. Doporučuji čtenářům, kterým nevadí pomalejší tempo knihy.
Bohužel musím jít s hodnocením proti proudu, protože nadšení po přečtení této knihy se nedostavilo. Chyba bude i na mojí straně, zkrátka nejsem cílovka tohoto žánru, i když první díl Dopisy ztraceným se mi líbil hodně. Hrozně mě nebavilo, jak byli hlavní hrdinové Emma a Rev pořád jen naštvaní a ublížení. Chápu, opravdu to neměli lehké, ale kdyby o svých problémech promluvili, určitě by jim to prospělo. Oceňuji, že kniha má přesah a snaží se upozornit na mnoho citlivých a důležitých témat.
Po knížce jsem sáhla na doporučení a dobře jsem udělala. Hlavním tématem je záměna dětí v porodnici, která je odhalena asi ve dvou letech jejich věku. Rodiče poté řeší, jak se v této situaci nejlépe zachovat, jako slušní lidé? Styl psaní autora mi neskutečně sednul a knížka mě už od začátku vtáhla do děje. Celou dobu jsem byla zvědavá, jakým směrem se bude příběh vyvíjet. Super čtení, rozhodně doporučuji.
Kniha Kyselé třešně se odehrává během posledního roku Druhé světové války v okolí Přerova. Zachycuje každodenní život obyčejných lidí a jejich mnohdy těžké osudy. Hlavní hrdiny jsem si rychle oblíbila a přála jim šťastný konec. Bohužel do jejich životů zasáhne událost, o které jsem neměla ani ponětí, a změní životy všech. Kniha je psána podle skutečných historických skutečností a o to více šokující. Trošku mi nesednul „kronikářský“ styl psaní, ale určitě chci vyzkoušet i další díla této autorky.
V knize Zůstaň se mnou jsme se měli možnost podívat zase do jiné kultury, než je ta naše Evropská. Hlavní hrdinka Yejide nemůže ani po několika letech po svatbě otěhotnět a je kvůli tomu ze strany manželovy rodiny pod velikým psychickým tlakem. Sama si dítě také moc přeje, že je ochotná podstoupit i různé náboženské rituály, které by ji měly pomoci s otěhotněním. Její zpočátku šťastné manželství se vlivem těchto okolností hroutí, na vině je taky nedostatečná komunikace mezi manželi. Ale to se v této kultuře očividně nenosí. Osud Yejide nebyl snadný, ale myslím, že stejně jako její manžel udělala několik chyb, kterými zkazila život někomu dalšímu.
Velmi čtivě napsáno, určitě můžu doporučit.
Příběh nespravedlivě odsouzeného šestnáctiletého mladíka, kterému zničila život lež jednoho komunistického pohlavára.
Hlavní hrdina Míla si projde několika věznicemi, ve kterých zažívá doslova peklo na zemi. Většina obsahu knihy je o tom, jaká zvěrstva byla v těchto věznicích, lépe řečeno lágrech, na vězních páchána. Ocenila bych trošku větší rozpracovanost celé knihy a hlavně víc informací o návratu hlavního hrdiny do života venku.
Lustr pro papeže by si měli povinně přečíst všichni ti, co tvrdí, jak se za komunismu dobře žilo. Ale věru to není lehké čtení….
Slavík je jednou z knih, na které se nezapomíná.
Skvěle vystavěný příběh popisující osudy dvou hlavních hrdinek, sester Viane a Isabelle, od začátku 2. sv. války. Sice mi četní zabralo trochu víc času, ale rozsah knihy jí prospěl. Za to dobu si totiž vytvoříte s hrdinkami pouto a jejich osudy pak prožíváte tím víc. Konec mě rozplakal a vyvolal ve mě velmi smíšené pocity.
Rozhodně doporučuji a už se těším na letošní novinku od autorky.
Miluji knížky o veterinářích, takže ani tato nemohla v mé knihovně chybět. Je to příjemná oddychová jednohubka, která potěší každého zvířátkomila. Při čtení se také dozvíte spoustu zajímavých informací.
Takový milý a nenáročný příběh z romantického prostředí Paříže, ve kterém se prolínají životy dvou hlavních hrdinek Anny a Claire. Claiřino vyprávění je převážně vzpomínání na její minulost. Samozřejmě při čtení nejednou dostanete chuť smlsnout si na nějaké výborné čokoládě. :) Poslechnuto jako audiokniha, která byla zpracovaná opravdu skvěle.