FoxFox komentáře u knih
Tohle bylo výborné čtení, příběh Adunni mě vtáhl od prvních stránek. Čtenář si musí chvíli zvykat na styl Adunnina vyjadřování, ale podle mě to byl od paní spisovatelky skvělý tah, protože to jen dokresluje celkový obrázek o životě obyčejných lidí v Nigérii. Překlad knihy musel být taky oříšek, Viktorie Hanišová ho ale zvládla perfektně.
Postavu hlavní hrdinky Adunni jsem si oblíbila a hrozně jsem jí fandila. Byla velmi odhodlaná a naštěstí potkala i pár lidí, kteří jí pomohli. Taktéž by mě zajímal její další osud. Knihu rozhodně doporučuji!
První povídka mi sedla asi nejméně, proto jsem se do knihy nemohla začíst, ale následující příběhy mě přesvědčili o tom, že stálo za to po knize sáhnout. Vše bylo tak realisticky napsáno, že jsem si musela dohledat, zda se jedná o skutečné příběhy či jejich kombinace. Fajn čtení, kdo má rád autorku, určitě doporučuji.
Novela byla vydána v roce 1889 a na stylu psaní je to hodně znát, použitá čeština je značně archaická. Někomu by to mohlo vadit, mě to však donutilo se na čtení plně soustředit. Jak už napovídá název, při čtení na vás opravdu padne melancholie a tíživé pocity. Spisovatel vystihuje nejhorší stránky lidské povahy.
Já jsem pořád částečně doufala, že se objeví někdo z minulosti děcka a pomůže mu, i když jsem věděla, že se to nestane. Postava kuřete, které spisovatel do novely zakomponoval, vše skvěle dokreslovala.
Přečteno jako audiokniha, jejíž zpracování musím velice pochválit, už dlouho jsem neposlouchala takhle výborně načtenou knihu.
Moje první kniha od autora a za tento objev jsem moc ráda. Nechce se mi říct, že se mi kniha líbila, protože na mě působila místy docela depresivně, ale to je to co na knihách oceňuji asi nejvíc, když ve vás dokáže vzbudit silné emoce.
Závěr, kdy se všechny tři dějové linky propletly a vše do sebe zapadlo, byl skvělý. Některé příběhy po vás jen tak sklouznou, ale jiné, ty vám zůstanou v hlavě dlouho. Sběratel sněhu patří k jednomu z nich, až je mi líto, že už mám dočteno.
Fajn oddechovka, místy opravdu zábavná, nebyla to jen hloupá červená knihovna. Občas je potřeba všechny ty detektivky a romány podle skutečných tragických událostí proložit taky něčím jiným. Po přečtení jsem se podívala na film, ten je ale od knižního příběhu dost odlišný.
Zatím poslední díl série, ale doufám že další vyjde co nejdříve. Tentokrát se děj odehrává na Jižní Moravě, jsou zmíněny Valtice, Břeclav, Mušov... Místa mému srdci blízká, takže Vranímu oku dávám velké plus. Zápletka je dobře vymyšlená, autorka nás svádí všemi možnými směry a na závěr je vše dobře a rozumně vysvětlené. Výborná detektivní série z českého prostředí.
Autorka píše opravdu čtivě, vše je psáno k tématu bez nějakých popisných odboček. Závěr trilogie však bohužel nemůžu hodnotit plným počtem hvězd, za mě bylo v knížce až moc politiky. Ale chápu, že k tomuto období to prostě patří. Závěrečné odhalení jsem opravdu nečekala, ale nevím jestli mu můžu úplně věřit. Kdo má rád českou literaturu a s autorkou se ještě nesetkal, určitě doporučuji její knihy vyzkoušet.
Ty chladné oči patří hlavní hrdince Neonile, jejíž osud sledujeme od útlého mládí, které prožila ve válkou stiženém Rusku. První část vyprávění z válečného období bylo poutavé, Neonila měla opravdu těžký začátek života. Díky její protřelosti se však nakonec dostala až do Československa, kde se odehrává druhá část románu. Ta za mě byla slabší, mám pocit, že jsem teď o tomto tématu četla v každé druhé knize a tohle zpracování mi úplně nesedlo. Autorka taky bere všechno dost hopem, hlavní hrdinka není moc sympatická a obecně většina postav vám k srdci nepřiroste. První autorčin román se mi líbil víc.
Moc hezky napsaný román o osudu rodiny Francových, kteří vlastnili ovocný sad v malé vesnici Předmostí u Přerova. Zajímal mě osud každé ze zpracovaných postav a líbilo se mi střídání vypravěčů po jednotlivých měsících. I když to člověk čte nebo slyší tolikrát, pořád mě nepřestane šokovat, co se v poválečné době s nástupem komunismu u nás dělo. V této knize je toto téma ukázáno na úplně obyčejných lidech, což hodně přispívá k reálnější představě pro ty, kteří si toto období nezažili na vlastní kůži.
Musím také ocenit spisovatelčin přehled o historii dané oblasti, která byla taktéž v knize zajímavě zakomponovaná.
Předchozí díl Kyselé třešně jsem četla již před nějakou dobou a kromě hlavního zvratu na konci jsem si z děje už moc nepamatovala. Páté jablko však navazuje hodně volně, tak snad jsem nepřišla o nějaké zásadní souvislosti. Do Svatojánských ořechů jsem se ale pustila hned po dočtení tohoto dílu.
(SPOILER) Velmi dobře napsaný (psycho) thriller s koncem jak z akčního filmu. Autorka se hodně vyžívá v detailech, počínání hlavní hrdinky Gwen především ohledně zabezpečení její rodiny je popsáno do velkých podrobností. Taky u popisu zločinů nás moc nešetřila. V druhé polovině knihy mě překvapilo, že Gwen najednou začala tak snadno důvěřovat několika lidem, i když celou předchozí dobu byla velmi podezřívavá. Knížka mě bavila, těšila jsem se, až se budu moct vrátit ke čtení. Nicméně další díl, který by měl být podle anotace víc akční, asi nevyhledám.
Z této série se mi prostředí inspirované nekonečným seriálem Ulice líbilo asi nejméně, ale detektivní zápletka je opět skvěle vypracovaná. Autorka svádí podezření od jedné postavy k druhé, všichni mají nějakého toho kostlivce ve skříni, kdo je vrah jsem ale neodhadla.
Do téhle série jsem se úplně ponořila, u nás v knihovně ji mají v audioverzi, která je skvěle načtená. Sedmý díl Drak spí byl pro mě jedním z nejlepších, moc se mi líbilo prostředí i vedlejší tajemné zápletky. Nemám co vytknout, vyšetřovatelé jsou sympatičtí, v tomto díle dostala dost prostoru i Sylvie. Díly lze číst i samostatně, když začnete od prvního, zážitek ze čtení bude o něco lepší. Moc doporučuji vše od této autorky.
Autorka přináší velmi zajímavé téma, které zvládla zajímavě zpracovat. Napínavá detektivní linka je proložená spoustou informací nutících čtenáře k zamyšlení. Myslím, že Delphine si s touto knihou dala opravdu záležet co se týče zjišťování podkladů pro námět románu. Jednu hvězdičku jsem ubrala za chybějící dialogy, byly by pro mě asi více čtivé.
Příběh se odehrává v prostředí malé středočeské vesnice uprostřed lesa, kde všechno působí tajemně, atmosféra příběhu je skvěle vypracovaná. Autorka se snaží čtenáře zmást až do posledních stránek. Tento záměr se jí povedl, každou chvíli jsem podezřívala jinou postavu, ale vraha jsem neodhadla. Nakonec do sebe všechno zapadlo a dávalo smysl. Milovníkům detektivek doporučuji celou sérii s hlavním vyšetřovatelem Josefem Bergmanem.
Delphine ve svých dílech vždy umí uhodit na citlivou strunu a dojmout čtenáře, zároveň ho však nutí k zamyšlení. Knížka přečtená na jeden zátah, za mě spíše novela než román. Oceňuji práci překladatele, za mě se mu práce moc povedla.
Podle komentářů jsem asi jediná, komu byla Bea nesympatická hned od začátku, ale podle mě se chovala naprosto sobecky. Už jen to, jak rozhazovala peníze, které si museli vypůjčit, aby si mohli koupit luxusní zboží, a přitom ho ostatní členové rodiny ani nechtěli. Pořád všechny své činy odůvodňovala tím, že to dělá pro rodinu, aniž by se rodiny vůbec zeptala na jejich názor. Manželovi nutila přijmout lukrativnější místo, protože ona si myslela, že ví co on cítí, ale ani ho nenechala vyslovit jeho pocity. Jejího manžela mi bylo na jednu stranu líto, na druhou stranu nechápu, proč se neozval dřív a nechal si všechno líbit. Jak situaci vyřešil, bylo hrozné, nevím jak bych se já sama s takovým šokem vyrovnala. Ale pro něho to byla asi jediná možnost, udělat radikální řez.
Dobře napsaná kniha, ale dobrý pocit z ní mít nebudete.
Po pěti letech jsem se vrátila k sérii s hlavní vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou, ale zdá se mi to jako chvilka, po které jsem se opět setkala s už dobře známými hrdiny. Dílem Osudné svědectví se prolíná zápletka spojená s nahráváním krimi podcastu, která mi byla sympatická. Líbilo se mi vykreslení atmosféry podzimního Londýna, a taky Eričin nový chlupatý společník. Celkově dobře napsaná detektivka bez hluchých míst, čtení mě bavilo, fanouškům pana Bryndzy určitě doporučuji.
Romantika přečtená jedním dechem, od knihy jsem se nemohla odtrhnout. Velice citlivě napsáno, až neuvěřitelně, ale člověk nikdy neví.
Rozhodně doporučuju a nechápu, že jsem se ke knize dostala až teď.
Obvykle u knih nerada čtu anotace, abych se neochudila o nějaké překvapení. Po této knize jsem sáhla kvůli názvu, protože mám ráda knihy o zvířatech. :D Film jsem neviděla, takže téma knihy pro mě překvapením bylo, naštěstí pozitivní. Ve vší záplavě detektivek a thrillerů, které nás obklopují ze všech stran, bylo téma Indiánů super zpestření. Kniha je spíš popisná, než dějová, sledujeme myšlenky hlavního hrdiny poručíka Dunbara, který objeví krásu přírodního způsobu života Komančů. Kniha je sice pomalejší, ale není příliš dlouhá, takže se čte celkem rychle.
Poslechnuto jako audiokniha, zpracování bylo velmi pěkné. Tentokrát je hlavním tématem spíše komunikace s lidmi a jejich příběhy, než popisy cesty jako takové. Vyprávění je zpestřeno taky několika situacemi k zamyšlení, ať už autora, nebo čtenáře. Hodnotím jako jednu z top knih pana Zibury a doporučuji.