FoxFox komentáře u knih
O této knize jsem slyšela už tolikrát, což mě možná od čtení odrazovalo. Teď jsem po ní sáhla spíš náhodou a zalitovala, jak to že jsem ji nepřečetla už dřív! Poslední dobou tématiku holokaustu nevyhledávám, ale příběh vyprávěný z pohledu devítiletého dítěte byl jiný než ostatní. Kniha je krátká, měla jsem ji přečtenou rychle. Závěr mě ale úplně odrovnal. Pár dní na to jsem se musela podívat i na film, který je také povedený.
Pokud jste milovnice oddechových romancí, Vánoční tábor se Vám myslím bude líbit. A když ho budete číst ve vánočním období, zachumlané pod dekou, s hrníčkem horké čokolády v ruce a zasněženým večerem za oknem, určitě si přijdete na své.
Za mě bych uvítala lepší rozpracování charakterů postav, raději než zdlouhavé popisy veškerých vánočních ozdob až do posledního detailu.
Poupátka jsem přečetla za jeden a půl dne a byla jsem nadšená! Kniha zpracovává hodně závažné téma, které je popisováno očima dítěte. Při čtení jsem si hodně uvědomovala, jak velký rozdíl je mezi vnímáním světa dětmi a dospělými. Hlavní hrdinky Františky mi bylo hlavně díky její rodinné situaci líto.
Určitě musím pochválit grafické zpracování knihy, které se velmi povedlo. Doporučuji!
(SPOILER) Na třetí díl série, jíž nás provází soukromí detektivové Kate a Tristan, jsem se velmi těšila. Bohužel po přečtení ho za sebe musím zhodnotit jako nejslabší. Věrní čtenáři knih pana Bryndzy, mezi které patřím i já, se určitě těšili na svoji dávku napětí, která obvykle jeho knihám dodává na oblíbenosti. Toho jsme se ale u Propasti smrti nedočkali. Detektivní zápletka byla dobře vystavěná, u čtení jsem se nenudila, ale něco tomu chybělo.
SPOILER: Některé věci mi v knize nedávaly smysl, např. imobilizér myslím funguje jinak, než jak tomu bylo v knize. Taky popis vyvráceného stromu, který měl kořenový bal velký jako třípodlažní budova...no nevím, nevím.
Sice už pár let nepatřím mezi Young Adult, přesto jsem si čtení této knížky moc užila. Skoro celou knížku jsem si ale nedokázala udělat názor na hlavní hrdiny, nevěděla jsem, jestli jim mám fandit, nebo by potřebovali proplesknout. Pak jsem si ale uvědomila, že autorka vlastně chování a přemýšlení puberťáků skvěle vystihla, protože ani oni se často nedokáží vyznat sami v sobě, natož aby to zvládalo okolí. Takže nám nezbývá, než pro ně mít prostě pochopení. Nejvíc sympatický mi byl kamarád hlavního hrdiny Rev. Dopisy ztraceným určitě doporučuji přečíst.
Na Prokletý kraj jsem slyšela chválu ze všech stran, která mě ke čtení opravdu nalákala. Zápletka byla neobvyklá, ale o to více poutavá. Příběh se odehrává ve starobylé vesničce v hlubokých lesích na konci světa, což dokresluje atmosféru tajemna. Kniha na mě celkově udělala pozitivní dojem, bavila mě, ale dle mého názoru je to ten typ knihy, která jen sklouzne po povrchu a nezanechá ve čtenáři hlubší dojem.
To bylo krásné pohlazení po čtenářské duši. Kniha mi dlouho ležela na poličce "chystám se číst" a opět musím poděkovat čtenářské výzvě, která mě přinutila po ní sáhnout. Hned od prvních stránek jsem se přenesla do prostředí panských sídel anglického venkova a nasávala atmosféru tehdejší doby. S Elinor a její sestrou jsem strávila jeden příjemný podzimní týden, budu na ně ráda vzpomínat.
Další, již čtvrtý díl mojí oblíbené detektivní série jsem si nemohla nechat ujít. Styl psaní autorky mě velmi baví, kniha je napsaná čtivě a napínavý děj rychle ubíhá. Na pět hvězdiček to bohužel ale nebude, musím jednu ubrat za občas rozčilující krátkozrakost vyšetřovatelů. Z mého pohledu by jim snad některé věci došly dříve, mohli se lépe připravit na určité situace … Samozřejmě mě baví sledovat i vztah mezi hlavními vyšetřovateli, jsem zvědavá, jestli a jak se posune v dalším díle, který si určitě ráda přečtu.
Tak tohle mě moc bavilo, po nějaké době zase pořádně napínavý a překvapivý thriller. Neustále jsem přemýšlela, kdo je "Leniným" únoscem a věznitelem, pravého pachatele jsem ale neodhalila. Milé dítě rozhodně stojí za přečtení či poslech.
(SPOILER) Přečteno v rámci Čtenářské výzvy 2021. K této knize bych se jinak asi nedostala, díky tomuto projektu za vystoupení z „komfortní zóny“ a obohacení se o další čtenářský zážitek. Na to, že se jedná o biografii, se knížka četla velmi dobře. Nejvíce mě bavily pasáže, kdy Vlasta zakládala nemocnici v Bagdádu a léčila tamní obyvatele. Proto mě trošku mrzelo, že po nějaké době Orient opustila a už se tam nikdy nevrátila. Osud její rodiny ve válečných letech jsem četla se zatajeným dechem a vyústění jsem musela nějakou chvíli rozdýchat. Zajímavé a poutavé čtení, rozhodně doporučuji.
Určitě nedoporučuji začínat číst Radku Třeštíkovou knihou To prší moře. První polovina knihy je napsaná hodně zmatečným způsobem, který myslím může leckterého čtenáře od čtení odradit a po další knížce této spisovatelky už nesáhne. Taky mi vůbec neseděl rádoby poetický styl psaní, který Třeštíková místy používala. Z počátku jsem měla chuť knihu odložit, trvalo mi dost dlouho, než jsem se začetla a na poněkud zmatený styl vyprávění si zvykla. Čím víc se ale čtenář seznamuje s příběhem a postavami, tím více se stává kniha čtivou, od druhé poloviny jsem ji nemohla odložit. Chování hlavní hrdinky nechci soudit, její život byl opravdu komplikovaný a bůhví, jak by se člověk v její situaci zachoval.
Příjemná jednohubka přečtená za jedno odpoledne. Pro sledující Lucky a Nicole určitě stojí za přečtení.
Moc pěkná knížka, která nás provází nelehkými osudy několika spřízněných žen. Obdivovala jsem Irmu, jak se ke své situaci postavila a byla statečná. Příběh je vyprávěný bez zbytečné omáčky a nutí vás číst dál a dál. Při prvních zmínkách o vypuknutí 2. sv. války jsem se trošku bála, že půjde zase o teď tak „trendy“ knihu hlavně o holocaustu apod., ale naštěstí se tak nestalo. Mohu opět poděkovat DK za doporučení skvělé četby.
Knihu Dům na útesu bohužel nemůžu doporučit. Styl psaní mi vůbec nesedl, nedokázal mě vtáhnout do děje. Přemýšlela jsem, že knihu vzdám, ale byla jsem zvědavá na rozuzlení příběhu a dočetla jsem jej poctivě až do konce. Souhlasím s více uživateli tady, že příběh je trochu moc překombinovaný. Dávám slabé tři hvězdičky.
Příjemná oddechovka na proložení náročnějších knih. Styl autorky mám ráda, dobře se mi čte.
S příchodem podzimního počasí jsem dostala náladu zachumlat se do deky s nějakou mrazivou detektivkou. Na Yrsu jsem slyšela chválu ze všech stran, sáhla jsem tedy po prvním dílu série Freyja & Huldar. Od knihy jsem dostala přesně to, co jsem očekávala. Po celou dobu čtení jsem byla napnutá a zvědavá, jak to celé dopadne. Vraha jsem neodhalila ani náhodou. Romantická linka s Freyjou a Huldarem mě moc bavila a těším se, jak to mezi nimi bude dál, do druhého dílu se určitě brzo pustím.
Třetí, závěrečný díl dočten a musím říct, že mi bude po postavách, které nás sérií od řeky Hope provázely, trošku smutno. Knize jsem musela oproti předchozím dvěma dílům ubrat na hodnocení jednu hvězdičku, protože jsem se nemohla ztotožnit s názorem Patience na zapojení jejího manžela do války. Nicméně sérii určitě doporučuji, je to krásné čtení.
Jedna z těch slabších knih ze života veterináře. Autoři jako třeba David Taylor jsou o několik příček lepší. Kniha poputuje dál.
Nechala jsem se strhnout tolika pochvalnými doporučeními, což byla chyba. Příběhy á la Rosamunde Pilcher nejsou nic pro mě. Pokud máte rádi červenou knihovnu, určitě jí dejte šanci.
Tohle by snad mělo patřit mezi povinnou četbu. Kniha by si zasloužila mnohem lepší propagaci, takové knihy by měly být čtené, protože nám ukazují reálný svět, skutečný život v jeho nejkrutějších podobách. Po přečtení však ztratíte víru v dobro a naději na spásu lidstva. Krvavý měsíc se mnou zůstane už na vždy.