fruitbueno komentáře u knih
Vynikající studie zla lidské duše s tak nadčasovým přesahem, že mě místy mrazilo. Grandiózní finále. Bravo!
Kdyby nebylo poslední povídky, hodnotím mnohem přísněji. Celou dobu jsem si říkala - čtení průměrné, někdy až podprůměrné, odtržené od života a přitom se tvářící zcela reálně. Ty starosti mít! říkala jsem si v každé druhé větě... V poslední povídce (Hoteliéři) se autorka nebývalým způsobem zlidštila. P.S. Považuju vyloženě nefér vysmívat se takto veřejně jiným autorům, ba dokonce přítelkyni-spisovatelce. To se nedělá...
S hodnocením jsem dlouho váhala, zato komentář jsem měla připravený o dost dříve... Autor napsal text, který neváhám označit žánrem útěšná próza. Tím, jak vypsal příběh svého tatínka, ulevil především sám sobě. Přesně vím, jak se cítí! Text je na můj vkus trochu přehlcen aluzemi na ostatní autory, jako by měl potřebu opírat se o autority, brát jejich slova atd. Nebylo třeba. Text je plný krásných myšlenek, které jsou vlastní pouze autorovi.
To byla jízda! Minier napsal knihu, kterou doslova zhltáte. Ze standardní zápletky (série podivných a nechutných vražd) vytvořil nevídaně šikovné čtení se sympatickými postavami, přesahem do jejich minulosti a hlavně se mu to povedlo opravdu výtečně. Střídání jednotlivých rovin příběhu mi začalo vadit až v závěru, protože jedno druhé brzdilo. Ale velká spokojenost. Tuto sérii budu sledovat i dál.
Pořádně se začíst do třetího dílu mi trvalo nekonečnou dobu, prakticky mě chytila až poslední třetina knihy, kdy se konečně (!!!) probíraly osudy postav, ne politika, politické názory, třenice atd. Autor evidentně potřeboval někam vyhodit svůj osobní přetlak názorů na to či ono, po této stránce tedy dost zklamání.
Když jsem si knihu půjčovala, těšila jsem se, že dostojí svému žánru: že se pobavím, zasměju, že bude produkovat humor. Ejhle! Forma zvítězila nad obsahem a jedno pousmání mi nestačí.
Zpočátku mě děj vůbec nebavil.. Plno odkazů, aluzí, plno nabubřelých řečí studentů, kterým teče mlíko po bradě a ze všeho nejvíc by potřebovali pořádně zapřáhnout! Ale postupem času jsem uvykla tempu a brutálně neosobnímu tónu vyprávění a musím ocenit, jak autor dovedl vykreslit jednotlivé charaktery.
Poslední díl hodnotím podobně jako druhý. Dlouhé málomluvné pasáže, které spíše uspávaly a ubíraly na atmosféře dusivého severu...
Bylo-li v prvním díle málo dialogů a přímých řečí, druhý díl jej s přehledem triumfuje. Vše zůstává při starém - dlouhé pasáže, zaměřené více na úvahy, Boha, "problémy vezdejší na tomto světě", zároveň barvitě vylíčený daleký sever, jeho lidé a zvyky... a člověk tak nějak tuší, že jiné to nebude... Tedy trochu zklamání.
Shrnout dojem z knihy do několika vět je mimořádně obtížné. Jedná se o složité čtení, plné úvah, myšlenek a dojmů, které jsou pečlivě, s nadhledem a odstupem formulovány. Nejednou jsem se přistihla, že autorovým postřehům nevědomky souhlasně pokyvuji hlavou. Těžké čtení, o kterém svědčí to, že jsem knížku četla (nezvykle) dlouhou dobu - skoro týden. Přinese ale člověku, podobně jako Cesta či cesta, samé příjemné pocity.
Skrz na skrz průměrná scifárna, která ale dokáže udržet pozornost čtenáře rychlým a svižným dějem... Postavy však plytké, zajímavá je ale úroveň neurčitosti a tajemného.
Knížka nebyla vtipná, šokující, originální. Bohapustá šeď, nuda a průměrnost autorčiných povídek nezachránila ani rádoby skandalita chování hrdinky, popis sexuálních zkušeností či plejáda obětí-mužů.
Zpátky na stromy, chtělo se mi řvát při této Faberově knize. Kafkovské panoptikum vyvedené do nejvyšší absurdity je velice znepokojivou knihou, která víc než cokoli svědčí o tom, v jak zvráceném světě musíme žít...
Kupodivu jsem se u čtení nedávila a nezajíkala blbostí, i když pár lapsů by se i tady našlo.. Nenáročné čtivo na vážné téma, které neurazí, ale nenadchne.
Nepochybuju o tom, že knížka zasáhne a osloví mraky lidí. Ale mi se kniha začala líbit prakticky až v úplném závěru (od okamžiku, který jsem nečekala ani trochu). Prostřední část byla nudná a stereotypní (Dex opilec, Emma bezcílná v KFC či jinde), a proto nemůžu jinak než tři hvězdy. Každopádně palec nahoru za způsob vyprávění, dialogy a některé myšlenky.
Pořádně zamotaný příběh, který, ač působivý, si ke mně až tak silnou cestičku dojmů a emocí neprošlapal. Velký problém mi dělaly jednotlivé pasáže, promluvy a vyprávění různých postav, které jsem od sebe měla problém rozlišit. A ještě jedna věc mi vadila: autorka povýšila spojku ALE na funkci vět. Ne, že bych tuto pěknou českou spojku neměla ráda. Ale. Mi to vadilo. Děsně!