Fukaeri komentáře u knih

Tahle kniha mi dala hrozně moc, nevím, co k tomu dodat. Často mi u ní bušilo srdce, měla jsem pocit, že se nemůžu pořádně nadechnout a byla zaplavená emocemi. Spolu s I.Yalomem říkám (ovšem svými prostými slovy) : nebojte se tématu smrti, může vám pomoct k lepšímu životu. I když je kniha primárně určena spíš odborníkům na lidskou duši, nemusí se jí podle mě bát kdokoli jiný. Irvin Yalom píše mimořádně čtivě a citlivě, dokáže vyvolat pocit, že ležíte u něho v ordinaci na gauči, povídáte si a on vám dává najevo, že mu na vás záleží. Doporučuju!

13 03.01.2014

Kniha, krerá vás nepustí a zaměstnává vaši šedou hmotu mozkovou i ve chvílích, kdy jí zrovna nečtete. Dokonale spletitý děj, chvílemi máte pocit, že do sebe vše zapadá, chvílemi naopak, že si s vámi autor jen hraje a nic do sebe ani zapadat nemůže. Celých skoro 600 stránek jsem měla podivně vtíravý pocit, že má nade mnou autor prostě navrch a ať se snažím sebevíc, neuhodnu prostě nic. Bohužel tenhle pocit nezmizel s posledními stránkami, zmatek přetrval, ale o to víc bylo o čem přemýšlet. Doporučuju vzít s sebou na dovolenou, nejlépe na nějáký řecký ostrov ;)

7 03.01.2014

Ta úleva po dočtení byla na té knize možná to nejlepší vůbec...

4 27.05.2018

Tři hvězdy dávám za skvělej začátek a první zhruba třetinu knihy. Ta mě hodně bavila, sci-fi/fantasy z prostředí japonské psychiatrie mi přijde jako docela originální nápad. S postupným rozvíjením děje ale moje nadšení postupně upadalo, do závěrečných asi 30 stran jsem se musela vyloženě nutit. Postavy mi přišly dost schematické, dějové zvraty většinou úplně vytržené z předcházejícího kontextu, celý děj na mě půsiobil tak nějak "nahodile", nepromyšleně, bez návaznosti na to, co už se do té doby stalo. Škoda, příběhy, kde není ostrá hranice mezi snem a realitou mám opravdu ráda, tenhle ale musím hodnotit jako nepromyšlený mišmaš.

4 14.03.2014

Výborná kniha, která se před lety podílela na probuzení mého zájmu o psychiatrii, který stále trvá :) Srdeční záležitost.

3 03.01.2014

Tuhle knihu doporučuju každému, koho to táhne k filozofii, ale zatím neví, jak se v tom moři názorů a zajímavých lidí zorientovat. Geniálně vystavěný děj se prolíná s faktickými informacemi, které ale rozhodně nenudí, ale naopak dokreslují a rozvíjí příběh. Chci si tuhle knihu určitě ještě aspoň jednou přečíst, četla jsem jí ve věku blízkém hlavní hrdince, což mělo svoje kouzlo, ale myslím, že teď s odstupem by mi toho možná dala ještě víc.

2 05.01.2014

Kniha je sama o sobě vcelku zajímavá...ale děsivý překlad jí bohužel hodně ubírá na kvalitě a hází jí na první pohled/čtení někam do kategorie "zázračných psycho příruček" plných klišé. Když se ale člověk snaží vnímat jen význam a ne formu, tak to není vůbec špatná záležitost.

1 16.07.2016

Celkem pěkný přehled jednotlivých onemocnění doprovázený kazuistikami a hodně obecným nástinem terapie. Co mě ale hrozně rozčilovalo byl překlad. Nebyla to vyloženě tragédie, ale "lymfatický systém mozku" zmíněný několikrát jakožto centrum emocí je na můj vkus celkem trapas...

1 12.12.2014

Alice Miller mi v jistém smyslu otevřela oči a donutila přestat popírat nepopiratelné.

1 05.12.2014

Po počátečním nadšení se dostavilo trochu zklamání... Ani nevím, proč vlastně, prostě to na mě něják nezafungovalo... Proto dávám jen 3 hvězdičky. Přesto chci ale vyzdvihnout autorův originální přístup, prolínání časových rovin a příběhů bylo výborně promyšlené. Něco mi tam ale chybělo, tak třeba příště :)

1 22.08.2014

Musím přiznat, že jsem knihu dočetla jen s velkým sebezapřením. Unavovaly mě všudypřítomné zmínky a popisy politických kroků, taktických manévrů a bojů, měla jsem zmatek ve všech těch španělských jménech... Na druhou stranu se pod tím vším ale skrýval citlivě popsaný příběh posledních dní svérázného a přemýšlivého člověka. Nebyl to zrovna šálek mojí kávy, nicméně obdivuju Márqueze, že se pustil i do historického románu tohohle typu a ve výsledku jsem ráda, že jsem zvládla dočíst.

1 09.01.2014

Na tuhle knihu jsem se podle recenzí a poměrně nadšených ohlasů okolí hodně těšila. Byla jsem ale docela zklamaná. Líbilo se mi téma, byly mi sympatické některé postavy, dost myšlenek bylo inspirativních... ale stejně, nevím proč, kniha mi něják nepřirostla k srdci a dost jsem s těmi 400+ stránkami bojovala. Ale věřím, že komu autorčin opravdu originální styl psaní sedne a přenese se přes občasnou rozvleklost, tak si knihu může užít.

1 05.01.2014

Nakonec dávám dvě hvězdy. Jednu ironickou za rozsah ( beze srandy obdivuju, jak obšírně se dá psát o ničem), druhou, už upřímně míněnou za jistou bizarnost a milou absurditu. Víc než závěr knihy mě šokovaly některá čtyř až pěti hvězdová hodnocení zde a nadšené komentáře. Za mě to byla děsná slátanina, ale dočetla jsem, takže jistou chytlavost knize nemůžu upřít.

08.02.2020

Šíleně mě iritoval překlad, je to jak skrze strýčka Google... Zajímalo by mě hodnocení francouzského originálu, možná to vůbec není špatná kniha...

23.01.2019

Tak koukám, že budu první, kdo si nesedl na zadek... Ač to zní asi divně, tak jsem se opravdu těšila na to temno, depresi, hustou atmosféru... Říkám si, kde se stala chyba, že to na mě něják nefunguje... Možná jsem už po Strašidlech přesycená hnusu, po Mýtu o Sisyfovi absurdna a po stáži na gynekologii+ porodnici syrové reality... ale mě to upřímně řečeno něják nudí. Končím ve třetině, odkládám, ač to nedělám často, ale zkusím tomu dát ještě šanci, protože mě samotnou až znepokojuje, že to se mnou nic nedělá...

Nebylo to lehké čtení. Ze začátku si myslela, že knihu vzdám, proč ke své špatné náladě přidávat ještě autorčinu depresi? Ale ono to nakonec zapůsobilo docela očistně. Někde v půlce knihy jsem začala mít pocit, že se mi docela podařilo se na autorčino myšlení napojit a čtení jsem si docela užívala. V závěru už na mě té deprese ale bylo přece jen moc, jsem ráda, že jsem knihu konečně dočetla.

09.03.2014