fvalek komentáře u knih
Tahle série mě tak brutálně přestává bavit, až se to rovná raketě strmě padající do slunce... Nemůžu se zbavit dojmu, že přestože je to krásné, temné, ponuré... Tak je to v podstatě úplně o ničem. Teta Emma, která od začátku působí jako takový ten intruder, co narušuje vztah profesora a Šivy, mě nijak nedojímá a nemilý osud jí spíš přeju. Profesor nijak neodhaluje záhady okolo sebe, ale stává se docela dost ješitným a nerozumí sám sobě. Šiva je dítě bez jakéhokoli přesahu, které všechno naivně a nekriticky přijímá a vůbec o nic se nezajímá kromě koláče. Pěkně nakousnuté zápletky okolo vedení světa Uvnitř, duší ve světě Venku nebo snad světa bohů jsou vlastně nikde, totálně upozaděné nebo zapomenuté a mně to už vážně nebaví číst. Doufám, že se další díl zase vzpamatuje a propojí malou vesnickou monster-idylku s nějakým politickým, mytologickým nebo hororovým kontextem a neztratí to dech úplně.
Vyvolená přichází spíš s takovým aftermath po událostech minulého dílu, ale najednou jako by se všechno budování záhad zlomilo a hromadně se začala odhalovat všechna tajemství a důležité až zlomové informace. Odhalení Maičina otce, Kippiných schopností, starých bohů a mezidimenzionálních bytostí apod. Propojování se všemi informacemi, co jsme prozatím dostali, včetně dalších světů apod. je super, ale musím říct, že jsem se v tom docela už i ztrácel. Tolik plánů a tolik frakcí, sledovat záměry kumaei, lidí, arkaniků, prastarých, démonů, bohů, tohohle a tamtoho dvora apod. Co vlastně všichni chtějí? Teď se ještě znepokojivě začala zvětšovat Maičina rodina, kde taky není skoro nikdo normální a je zaděláno na pěkně nepřehledný guláš.
Nicméně samotné dění okolo Maiky je fajn a nějak spirálově to kolem ní pořád cirkuluje. Stále se objevují staré postavy, staré problémy. Postavy, které se zdály jako epizodní mají zase významné role a naopak velmi vážné postavy přicházejí a odcházejí. A vše to dostává nějaký směr, odhaluje se hrozně rozsáhlé pozadí a kontext a naštěstí se v tomhle díle už i pomalu odhaluje, co bude potřeba dělat, čemu je třeba zabránit atd. Navíc Kippy konečně dostává pořádnou roli a je tak nějak vysvětleno, proč je tenhle pižďuch nedílnou součástí série od samotného začátku. Prostě díl po stránce nějaké akční stránky oproti minulému slabší, ale po stránce logické návaznosti a budování děje úžasný.
Trojka je moc povedený historický komiks, který má jedinou slabinu, a to tu, že v podstatě není nijak velkolepý, a přestože konec je takový interně epický, tak to ztrácí pointu pod vším tím patosem hrozné Sparty a zuboženého dělnictva, které ale v tomhle rozsahu nemá moc sílu zažrat se do čtenářova emocionálního podvědomí. Jednoduše řečeno... Bylo mi v podstatě jedno, kdo umřel a neumřel, kdo bojoval a nebojoval o svobodu atd. Hlavní trojice se nejvíce vývojově formuje až ve druhé polovině, a to už je pozdě na navázání nějakého pouta. Jde pak jen o takové vykreslení života chudiny proti městské elitě.
Jinak je to ale od kresby, formátu a obálky, přes historický kontext až po terminologii a historické vysvětlivky kvalitní komiks, který uspokojí i náročnějšího čtenáře tohoto žánru. Hodně mi to připomnělo sérii historických komiksů od Vybírala, ať už obdobím antiky, tak tímhle stylem vysvětlivek a historické terminologie, ale lhal bych, kdybych řekl, že to dosahuje stejné kvality. Nicméně jako pokus pro mě nového nakladatelství dobré.
No a zpět k samotnému ději... Ono to docela chátrá. Snaha navázat na slavné události bitvy u Thermopyl tomu spíš škodí, protože jde o takové vesnické vražedné drama. Sparta je popisována vyloženě špatně, nic tam nefunguje a marně se snaží navázat na předešlou slávu. Útoky na otroky bez pánů jsou pak ubohou demonstrací téhle aktuální "vysoké úrovně" Sparty a můžou tak vysvětlit její postupný pád na rozdíl od Théb, které se daly cestou demokracie a svobody, což jim otevřelo budoucnost. Nicméně jestli je třeba pochválit, že tento příběh dekonstruuje mýtus Sparty, pak je třeba možná trošku pohanit, že vytváří ne moc originální mýtus otrockých hrdinů, kteří ale rozhodně nedosahují slávy a epiky Spartaka a jemu podobných.
Výchova a trest se trošku tematicky i chronologicky odcizila od předchozích dílů, přestože na ně navazuje. Dokonce i kresba je jinačí, a přestože je pěkná, tak Harley nevysvětlitelně vypadá jako opička, ale je to sranda. Co se týče toho příběhu... Navázání na poslední události s útěkem a s vyhrožováním Wallerové jsou fajn. Do děje vstupuje staronová postava, kterou jsem kdysi vůbec neznal, teď ji vídám na každém kroku. Do jaké míry se do příběhu hodí, to nechám na každém, já bych to bral střízlivě. Co se týče nějakého pořadí kapitol, to bylo dobré, klasická retrospektiva, která udělala svoji práci a byla zajímavá. Spíš mi nejde na rozum to chvilkové hraní si na slušňáky, nějak jsem nepochopil proč. Nicméně hezky se navázalo i na samotnou sérii Harley, jak může fungovat souvisle se Sebevražedným oddílem apod. Dvě samostatné kapitoly na konci ohledně Deadshota a Harley byly pěkně udělané, u Harley klasika, u Deadshota novinka, pro mě aspoň, ale zaujaly mě. Bohužel čím to začalo jít víc do hloubky, tím to ztratilo něco... sebevražedně nesmyslného. Ne že by mi to po tolika šílených komiksech vadilo, ale přece jen se to trošku táhlo.
Druhý díl se mi četl docela hůř než první... Je totiž o poznání méně magický a mystický, naopak se hodně zabývá osobními dramaty a děj je zaměřený na Rose, která mi nepřišla tak zajímavá. Sice je její příběh zpracovaný lépe než v seriálu, ale v některých částech to pro mě byla trošku nuda a někdy tam chybělo více vysvětlit, co se děje. Třeba část, kde se Rose shledá s bratrem je taková urychlená a bez většího kontextu, případně hlubší vysvětlení, jak se ten bráška vlastně dostal někam pryč, když Rose žije s mámou. Jinak je to ale klasicky zajímavé a výpravné. Kapitoly s Morfeem byly fajn, i když se zase vyskytly takové ty známé odbočky jako třeba nesmrtelný přítel apod. Celkově byl nápad druhého dílu originální a přinesl i hodně zajímavých momentů, ať už schůze vrahů, tak vznik a genetika Rose a víru, tak Morfeova promluva k zločincům a následky. Líbila se mi postava Zeleného ráje, ale i Korinťana, ten má docela velký potenciál, takže doufám, že s ním ještě není úplný konec, ale to uvidíme.
Opravdu je to pro mě taková nudnější kapitola, i když je kvalitní a dobrá. Popravdě co od Gaimana není, když máme rádi jeho styl. Přesto doufám, že se další díl bude věnovat už zase něčemu magičtějšímu a uvidíme více Říše snů a Morfea. Solidně se rozjely zápletky mezi Večnými, spory s Touhou a spojenectví se Zoufalstvím, to jsou zápletky, které mají obrovský potenciál. Trošku bych zanevřel na ty kapitoly vytržené z kontextu, ale i ty jsou někdy osvěžující a obohacující. Chci vidět více Věčných!
Přestože to není má oblíbená série a do každého dílu jsem se musel víceméně nutit, tak finále je tedy parádní. Předchozí dva díly byly hrozně zmatené a divoké, plné záhad, které se nevysvětlily až mě to štvalo. Nicméně tady to došlo naplnění, a přestože to je v jistých částech pořád dokola jen cestování časem a ztrácení se, tak to dosáhlo zdárného vrcholu. Všechny postavy ukázaly svůj potenciál a konečně jsem si snad všechny oblíbil, nejvíce asi KJ a Mácu. Erin v tomhle díle trošku v pozadí, což je u ní ale pozitivní, protože dříve byla hrozně předhazovaná a ve vedení. Sice asi dosud nechápu podstatu cestování časem a sporu mezi starouši a mlaďochy, ale to ať si vyřídí mezi sebou. Zásadní jsou holky, které byly statečné a akční, přestože na ně i na mě působilo depresivně, že znaly svůj osud a věděly, že s tím nemohou nic dělat. Samotné finále bylo zvláštní... Bylo mi líto, jak to dopadlo, ale přece jen konec přinesl trošku naděje.
Musím kromě kresby a barev docela vyzdvihnout prostředí, které bylo parádní. Střídání futuristické budoucnosti, konce světa, pravěku i minulosti a současnosti bylo pěkné a zajímavé. Nemohl jsem se vynadívat. možná bych více rozjel interakce mezi postavami z různých dob, přece jen jsem od té futuristické pašeračky čekal něco víc, když měla kresbu i na počátku kapitoly, že jim nějak pomůže... Takhle to bylo takové uprchlické. Ale zase holky navázaly kontakty s kamarádkami z pravěku, mlaďochy v roce 1958 a samy se sebou, takže jsem si přišel na své. Série nakonec končila krásně. Celý příběh je dobrý, velmi specifický, ale originální a uspokojivý.
Musím říct, že přestože to čtenářsky bylo příjemné a v pohodě, tak mě to ale nijak víc nezasáhlo a nezaujalo. Harvey je dobrá postava, zajímavá, ale tady ze sebe moc neukázal. Sice hezký plán, ale celé to bylo takové o ničem. Trio Gordon, Batman a Two-Face fungovalo krásně, ale jen chvilku, pak v podstatě nic neudělali. Záporáci Fireflyové z nouze ctnost a Kobra... No ta jediná asi ušla. Ale dávat nějaké toxiny do vody, to už tu bylo milionkrát a půlkrát.
Hrozně mě mrzí, že úplně vyšuměly všechny spory mezi netopýry, taky většina dosavadních událostí. Celkově je pak tenhle příběh docela utahaný a pomalý. Ne že by chyběla akce, ale je taková klasická. Je to takový mainstramový Batman, nic navíc v něm není, bohužel. Žádný pohled do duše padoucha nenastal.
Já chápu, že je Saitama takový laxní flegmouš, ale už mě pomalu začíná štvát, jak se dobrovolně stává terčem propagandy, posměchu a urážek. Ne že bych jeho postavu nějak extra miloval, tak moc jsme se asi během čtení nesblížili, ale chtěl bych pro něj něco víc... Jinak Král hlubin byl fajn a bavilo mě, jak dokázal všem nakopat zadek. Docela jsem se bál, aby ho nějaký hrdina přece jen neporazil, ale nechal si to až pro toho nejlepšího. Co se týče následného dění, k tomu se asi víc nebudu vyjadřovat.
Celkově je to hrozně vtipná satirická manga, která na čtenáře útočí svou ironií a vtipem, a to ať už samotnou kresbou, tak situacemi a dialogy. Kombinace toho, jak pěkný a akční je děj, společně s absolutním opovržením vážností, je prostě super. Z počátku mi vadil odklon od soukromého hrdinství Saitamy k nějaké trapní lize superhrdinů, ale teď mě zajímají všechny manipulace a intriky v pozadí. Trošku mě mrzí, jak šíleně epizodně se vyskytují postavy a pořád se nám dávkují nové a nové, ale pozitivní je, že se objevují i některé pozitivní postavy, které jsou fér. Třeba pan cyklista, jehož chování mě potěšilo. Uvidíme, jak to bude zase pokračovat dál, zatím se to stále rozjíždí, ale už to jde dobrým směrem.
Trošku jsem se bál, že tenhle díl bude o ničem, protože se nechystal žádný velký souboj nebo akce, ale vlastně to bylo dobré. Chystající se zátah na členy mafie i ligy padouchů je velmi důležitý a jeho přípravy jsou zajímavé. Zahrnutí jak velké trojky, tak slavných hrdinů, tak Izuku a jeho spolužáků je fajn a jsem rád, že se po delší době zase objevují postavy jako Uraraka a Cuju. Hrabat se ve všem tom podsvětí a tajných akcích je sranda. Hodně mě zaujaly i myšlenky o hrdinství - pomáhat nebo raději dodržet protokol, být v utajení nebo se prozradit a pomáhat apod. Zase se ukazuje, že Izuku má dobré srdce a duši hrdiny, což je fajn, protože v posledních dílech je docela drsný a tahle jeho idea hrdinství zaniká.
Kontrastně k téhle chystané akci se staví osobní rovina a Izukovo trápení s tím, proč si ho vlastně All Might vybral. Popravdě mi trošku zlomilo srdce, když naznačil, že se mu líbí i Mirio, ale prostě si Izuku vybral jako prvního. Nicméně se ukazuje, že v něm něco vidí a Izuku má vůli to naplnit a stát se tím nejlepším hrdinou. Snad tuhle malichernost nebudou řešit pořád dokola a stačí to takhle, ale je zajímavé si to vyříkat, to zase jo.
Takže nebyl to díl úplně o ničem, i když byl zase jen jako předehra další akci. Snad se to příště zase více rozjede. Jsem rád, že se objevily nejen starší postavy, které už tam chvíli nebyly, ale i staré ideály a povahové vlastnosti, které ustupovaly.
Tohle je taková milá přitažlivá manga, která zaujme spíš milovníky romantiky, dramatu nebo odlehčených teen dramat. Přestože samotný motiv dopisů z budoucnosti zní nějak sci-fi nebo fantasy, nějaký mysterozní prvek tam zcela chybí a minimálně první díl nijak nevysvětluje co a jak. Výhodou ale je, že v tomhle příběhu člověk nemá nutkání ptát se proč a jak. Prostě má chuť tak nějak idylicky plout s proudem.
Naho je milá hlavní hrdinka, která ale není zrovna vzorem silné ženské hrdinky ani feminismu. Ve škole je dost zamlklá, servilní a ráda dělá, co po ní kdo chce. Je miss ruční práce, ráda uklízí a dělá svačinky spolužákům. Úkolů z dopisu se zhosťuje aktivně, i když váhavě. Nicméně o to asi jde, celý svůj čas zasvěcuje záchraně spolužáka, což je trošku otázka. Věnovali byste veškerý svůj čas záchraně někoho, když ani nevíte co se stane, jak a proč? Nebo byste nechali věci plynout? Jasně, já bych asi taky zachraňoval, ale Naho se do toho tak ponořuje, že vlastně vůbec nežije. Stačilo by napsat "V ten den a tu hodinu něco udělej," nemusí se úkolovat každý den, chudinka jedna... Zbytek spolužáků je docela fajn, i když nevýrazných, nicméně už teď je silně cítit, že Naho má ještě ve svém životě milostný trojúhelníček... Nečetl jsem zatím další díly, takže to není spoiler, ale podle mě si nakonec uvědomí, že ji má rád ten druhý spolužák, co s ní má v budoucnosti dítě, a že s ním skončí bez výčitek a pochybností. Ale tak uvidíme.
Asi bych si zase rýpnul, že jde o další příběh plný nelogického přehnaného sexu, kdy jde snad jen o to propašovat do každého obrázku sex, než o nějakou výpravnost, ale opak je pravdou. Pod vším tím sexem se ukrývá úžasný příběh a je pravdou, že vybudování kontrastu mezi očekáváním kouzelného a naservírováním drsné reality je zkrátka geniální. využití tří kouzelných protagonistek je velmi progresivní. Čtenář očekává kouzelné světy a cesty, a co vše dívky prožily. Ve výsledku ale dostává děsivé postupné a napínavé budování osudů, které jsou tak naturalistické a nemravné, že se pak člověk ani nediví, že si dívky vypěstovaly takové sexuální trauma, že ani neví, jestli to byla skutečnost nebo něco magického. Ono je to v podstatě vtipné, když Petr Pan mluví "skřítkovskou řečí", když Alenka tráví čas se srdcovou královnou na jejím dvoře, nebo když Dorotka po prvním orgasmu vidí naprosto nový svět. Musím taky uznat, že většina těch příběhů je dost vzrušivá a často i vážně vtipná. Moore geniálně zpracoval krásná témata kouzelných světů a postav a klobouk dolů, že nic neopomenul a přetvořil každý detail do undergroundové podoby.
Celkově je kniha veledílo, ať už celkovým zpracováním, tak kresbou, stejně tak samotným významem. Pro mě osobně ta kresba nebyla úplně příjemná, ale pasovala k tomu a měla velký prostor pro zpracování všech témat. Od Moora jsem četl více příběhů a musím ocenit, kam se odebírá a k čemu se dostává, když nemá stanovené mantinely.
Na symbolický konec to bylo trošku zmatené... Hned první kapitoly nás zavádí do nějaké válečné zóny, kde je dost dětí. Tady mi přišlo, že se Ollie chová nepřekonatelně hloupě, a to v hodně ohledech. Ať už přílet Olivera do téhle zóny samotného a jeho očekávání přátel nebo čeho, tak dětská společnost, která trošku zvlčila, tak i logické chyby, které by zrovna Ollie, měl mít vychytané. Např. když se Ollie probudí někde v jeskyni, tak se obává, že ho unesli a jde s nimi bojovat, jenže u sebe má luk a šípy, takže mi hned došlo, že nejsou proti němu, jinak by mu asi nenechávali smrtící zbraň.. Toho si Ollie ale nevšimne, přestože je nejchytřejším členem Ligy. Celý příběh je pak takový dusný, možná až zbytečný. Přenést Ollieho ze Seattlu, to se někdy hodí, ale teď potřebuje být spíš doma.
Další příběhy se věnují záporákům a musím říct, že to bylo o poznání lepší, protože se tu ukazuje nejen akce a "místní" děj, ale i dobré srdce a snaha pomáhat. Ollie má hodně negativních vlastnosti a snadno padá do hecu a vzteku, ale taky je laskavý romantik, a to je potřeba ukazovat. Škoda jen že romantika s Dinah, která hodně kvetla v prvních dílech, kde byl i exkluzivní polibek, jak si tak pamatuju, tady moc nemá prostor a v podstatě si jen řeknou ptáčátko a Ollie a zase jdou. To se zvrtne v posledním příběhu, kde se vláda jen tak rozhodně Ollieho stopnout a Dinah jim pomáhá a vidí to jako nejlepší řešení, což je podle mě další logická blbost a jsem rád, že to dopadlo jak dopadlo. Snad to není úplný konec série, ale bude to navazovat, protože tohle vyhnanectví může být pro Ollieho osvěžující a dát mu nový start, ale my přece chceme Green Arrowa. :)
Taky musím říct, že se mi tohle nové zpracování příliš nelíbí, a to jsem si snad už zvykl na celé to robotstvo a humbuk kolem něj. Budu trošku kazimír, ale líbí se mi, jaká pravidla a řád nastavil Arno a Baintronics nastavili, protože Tony to s tou vší robokorektností trošku přehnal a už se to ani nedalo číst, jak to bylo matoucí, protože i toustovač měl jméno a lidská práva. Přesto i tenhle díl byl hrozně divoký a zmatený a v podstatě bylo vše povoleno, což je hrozná divočina bez nějakého vnitřního řádu. Navíc neustálá komparace hodně starého Tonyho života s tímhle novým přemodernizovaným... něco na tom nefunguje a nevím co, protože to šlo jedním uchem tam a druhým ven.
Jinak samotný příběh osekaný o všechno to divoké a nepochopitelné je skvělý. Arno se stává antihrdinou, to samé Tony, který se v podstatě jen chystá k odporu. A letí tam něco zlého, čemuž Tony nevěří, naopak Arno pro to obětuje vše. takhle samotné by to bylo dobré. Vynechme desítky robotů, nepříjemné bioklony rodičů a věčné hádky o osud U.I. a bylo by to celkem dobré. Na konci ale obrovská předimenzovaná rána, Tony udělá něco, o čem celou dobu mluví, ale nakonec to je něco nového. Celkově to, co na konci udělá se sebou, uniformou a vším, to je trošku nepochopitelné a až moc sci-fi fantasy. Oblek fungující na tvrdém světle je příliš abstraktní, matoucí a o hodně dopředu tomu, co známe. Finální odhalení, že šlo o promítání, to bylo zlé, hodně zlé... :D
Úhrada je takový všehomix, který nás seznamuje se starou známou, kterou čeští čtenáři zkrátka neznají. Alespoň se dá rychle zorientovat v tom kdo je kdo a brzy se i odhaluje o co komu jde. Celá anotace řešící, že se objevil druhý Strange, včetně obálky kompletu, je trošku mimo, když se asi tak na 5. straně odhalí, kdo je pachatel. Následně se tak ve druhém až třetím sešitu objevuje, kdo za to může, ale jeho pohnutky a motivace jsou nic moc. Sekundární kapitoly ohledně odkupu domů v okolí Greenwich Village, následně pak Dormamu nejsou nic moc. Vystěhování a řešení nekalých praktik mě docela i bavilo, bylo to zajímavé a nevšední, s lehkým démonickým okořeněním. Dormamuové ale byli trošku moc a nebavilo mě to a celkově to bylo zvláštní. Asi jsem úplně nepochopil, jak to Dormamu a užívání magie mají. Celkově ale dobrý díl, který se kromě zjevné akce pustil i do řešení osobních záležitosti, což už chtělo. :)
Hulk mě nikdy nelákal, protože to bylo v podstatě jen o vědě a armádě. Nová kombinace s ďáblem, démony nebo jinými tvory žijícími za zelenými dveřmi, to je opravdu něco extra a baví mě to. V tomhle díle už se dalo docela i ukotvit časové zařazení a zorientovat se, v jaké době se nacházíme. Je jen velká škoda, že se moc neřeší psychika a sebepojetí Bruce, který v příběhu figuruje vždy jako ta hlavička, co se někde schovává nebo něco vymýšlí, ale není to nic zajímavého. Naopak Hulk je tu popsaný prostě jen jako surovec a bouchač, kterého něco ovládá, ale v podstatě se jen chová jako klasický divoký Hulk. Bitva s Avengers pěkná, ale příliš jednostranná. Samotné ovládání, a kdo za čím stojí, se projevuje až ke konci, ale zato moc pěkně. Finální obrázek nám poví, co, kdo, kdy, kde a možná i proč. Líbí se mi, že je to celé pojaté v napínavém nevysvětlitelném duch, který je docela mystery, zároveň i strašidelný. Například scéna pohlcení v laborce byla vyloženě chuťovka.
Žoldnéř je klasicky takový svůj a těžko popsat, v čem to vězí. Tempo vyprávění je pomalé, dialogy jsou docela kostrbaté, ale je to zkrátka krásná kniha opravdu velkého formátu a krásné kresby. Z příběhu jako by čišela rytířská doba a důraz na čest a hrdinství. Přesto musím autorovi vytknout to, co vždycky... Tentokrát se ani neukazuje nějaký pokřivený přístup k ženám, protože se s moc ženami nesetkáme, ale minimálně vztah ke zvířatům jako k věcem a velká spotřeba draků se tu ukazuje zase bohatě.
Příběh je docela fajn, jiná dimenze vypadá zajímavě a chtělo by to ji více prozkoumat. Celkový motiv srážky svou světů je hodně dobrý a napínavý. Bohužel konfrontace s vědcem z druhé strany a pátrání pod vrstvou plynu je trošku nuda a těšil jsem se hlavně na konec a co se s žoldnéřem stane do dalších příběhů.
Takové docela vtipná jednohubka, která někdy ale až příliš tíhne ke slabině erotických komiksů, a to je vyšvihnutí erotiky nad dějovou stránku a tak nějak nad veškerou logiku. Sexy obraz Itálie, kde každý myslí jen na sex je ještě docela uvěřitelný, ale některé situace jsou prostě šílené. Sice mám rád, když se to trošku přežene a je to literární dílo, takže tam je i chtěné mít něco extra, neobyčejného, ale někdy mi Manarovy nadrženecké vrtochy kazily celkový dojem.
Samotný děj je totiž docela dobrý, jednoduchý, bez nějakého velkého očekávání a přesahu, ale zkrátka jednoduchá pěkná zápletka. Profesor chce získat tanečnici, co se mu líbí a místo toho narazí na jednu šílenou rajdičku, kterou vábí snaha odhalit jeho tajemství, jeho zase ona sama. Nemám nic proti. Bohužel druhý příběh byl o poznání horší, ať už tou náhlou změnou na "neznám vás, ale vím o vaší masti", tak celkovým dějem, který byl slabší a i méně zajímavý.
Vůbec bych nečekal, jak hodně to bude navazovat na DC, což se sice u Gaimana nelze divit, ale přece jen jsem čekal trošku svébytnější dílo. Celé to pak je jen taková dlouhá předehra otázky být či nebýt (kouzelníkem)? Postavy zastupující to nejlepší z okultního DC světa jsou fajn a dělení na 4 části, z nich se každý věnuje jinému aspektu magie je taky moc fajn. Pohledy do minulosti v první kapitole jsou zajímavé, ale pro mě bohužel asi nejméně záživná část. Aktuální setkání s uživateli magie už lepší, ale také docela obyčejné. Popravdě od Constantina jsem čekal trošku více akce a nějaké menší úlet, ale nepomohla ani Zatanna. Cesta do kouzelného světa víl byla velmi klasická s vlastními pravidly a hodně připomínala tržiště a svět Hvězdného prachu. Ukazuje se, že Gaiman má nějaké své typické až stereotypní prvky, které rád využívá a jsou viditelné v podstatě ve všech jeho dílech, od Nikdykde až po Sandmana. Poslední část s budoucností už byla hodně zajímavá a abstraktní. Celkově pak vyvrcholení v budoucnosti a přítomnosti bylo hodně napínavé a nešlo jen o rozhodnutí Tima, ale i o to, co mu kdo chtěl udělat. Crossover se Sandmanem parádní. Finále samo o sobě trošku zklamání, ale ukazuje se, že to není zase tak horké. :)
Kresba je docela svébytná a ne vždy se mi líbila, ale to už ke Gaimanovi tak nějak patří, co se dá dělat. Škoda, že nevyšly další díly coby komiks, třeba někdy. :)
Rád bych napsal, jak je to jedinečný, nepřekonatelný, úžasný a oduševnělý komiks, a z hlediska kresby asi i je, ale zbytek pro mě osobně trošku kolísá. Asi začnu tou kresbou a zpracováním, protože tam to je ještě pozitivní... Kresba je krásná, surrealistická, zároveň poměrně karikaturní, příjemná, přátelská, ale s velkým prostorem vyjádřit vše potřebné. Celkové zpracování je pak kvalitní, ať už jde o parciální lak a velkou vazbu, tak celkově formát na výšku (Doomboy mi stále nepasuje do knihovny a má příšerný formát).
No ale teď ten děj. Ano, je to dráždivé, je to erotické, ale to mnohdy nestačí. I kdybych si tomu přisoudil nějaký úžasný metaforický význam, tak pravdou je, že dějově je to zkrátka úplně o ničem. Nemá to žádnou pointu a celý příběh začínající spolknutím nějakého růžového vílího vajíčka ustupuje do prázdna. Všechny fantastické prvky jako víly, milenec ve vodě a vize/halucinace/sny či co to je ustupují absolutně do pozadí a nijak nevyvrcholí. Navíc se objevují dost zbytečné a nevysvětlitelné scény, jako třeba beďar práskající do výstřihu zrzky. Případně pak scéna, kde Glorii naroste penis a její kamarádka jí ho prostě why not bez jediné otázky či starosti vykouří... Dráždivost je jedna věc, ale explicitní nesmyslná erotika je nešvar mnoha erotických komiksů, které někdy více než zápletku a pointu řeší jen co nejvíc prsíček a broskviček, hlavně ať to co nejvíc píchá. Erotika je dobrý sluha, ale špatný pán. Celkově to pak působí, jako kdyby tam chyběla nějaká finální surrealisticky kouzelná kapitola. Škoda.
Šílená změť pokračuje a k multiversu a multičasovosti se přidává ještě pátá dimenze... Hlavní nepřítel je zajímavý, což o to, dokonce i tak nějak dává smysl, a to i díky malé kapitole ve finálovém "nacpěte sem vše, co se nevešlo dřív". Nebylo to špatné, ale chybělo mi nějak výrazněji vysvětlit, proč se Superman dostal na mušku tohohle dimenzionálního bitkaře. Takových různých nedovysvětlených kliček tam je víc. Ono je to v podstatě celé zbytečně složité. Jak vznikl tým proti Supermanovi? Co to je za postavy? Co to je nějaké ukrytí do 2D dimenze skrze červenou barvu? Kdo co umí, kdo co dělá, proč to dělá? Legie superhrdinů, tým vyvinutých psyonických nadlidí, kryptonitoví superpadouši, postavy páté dimenze, postavy fantomové zóny, postavy z jiných vesmírů... A mně z toho jdou oči šejdrem. Je velká škoda, že se spousta načnutých příběhů nedočká žádného uzavření. Zajímavé byly na konci různé krátké příběhy a epizody, často doplnily dojem z předchozího velkého příběhu, nějak ho rozvedly nebo i ukázaly něco nového. Celé to povzneslo dosavadní příběh tak o hvězdičku výš.
Co se dá na to říct, Morrison si dal hodně velké sousto, kde se snažil udělat příběh božských rozměrů, do kterého zakomponoval šílené množství prvků. Ale obávám se, že to část lidí odradí, druhou část to ne přímo potěší, ale spíš si to přetrpí, aby věděli. Samozřejmě se najde fanoušek, co na tomhle bude ujíždět, ale můžu upřímně říct, že já to nejsem.