fvalek komentáře u knih
Páni, tak tenhle díl je od začátku do konce jedna velká jízda. No, velmi jednoduše, jedna velká bitva. U finále 4. dílu by mě vůbec nenapadlo, že to takhle vygraduje, ale Kumaea a federace mají jiné plány. A nutno dodat, že se ne vždy shodnou. Nejhorší je, že po událostech minulých dílů do toho ti chudáci Arkanici padají po hlavě a někdy je až k nevíře, jak jsou obě spoluautorky drsné a nebojí se násilí a brutalit. Opravdu jsem měl stísněný pocit a místy mi bylo hodně těžko, líto ztrát a nebo jsem i cítil frustraci z toho, jak je ta válka drsná a ničivá. Nicméně Maika to ze začátku zvládá dobře a dost drsně. Líbí se mi její démonský mód, který tam rozpoutá. Chudák je spíš Kippa, která tohle všechno musí zažívat. Sice ještě nedošlo na přímou konfrontaci, ale objevuje se i tetka a bude veselo, což mě potěšilo. Naopak mě rozzuřilo, že hraběnce nevyšel ten útok na federaci, snad se ještě bude řešit proč.
Celkově tak tenhle díl byl totální maso, i když vlastně o ničem. Tahle bitva nás v ději nikam neposouvá, i když odhaluje další zbraně kumaei, další vnitřní život Maiky a démona. Objevují se flash-backy z Konstantiny, což zní skvěle, ale taky to úplně nějaké nové informace nepodává... A spíš se těším na další díl, kde se bude řešit nějaký aftermath po tomhle drastickém akčním kousku. Netvora je jeden z mála komiksů, kde mě víc baví a zajímají klasické kecací scény odhalující tajemství šamanské císařovny a démonů než nějaké neustále souboje a vraždění... :D
Inu, stále mě ještě Občanská hlídka nedokázala uchvátit tolik jako klasická My Hero Academia, asi jde o to, že tyhle dospělejší postavy jsou takoví... no vigilanti, jak ostatně název napovídá. Jsou to outsideři, co si jen tak po nocích vyráží někoho zmlátit a už tomu chybí nějaká superhrdinská čistota. Je to mnohem drsnější, šedá zóna apod. Asi si na to postupně zvyknu, ale ještě na to potřebuju čas. Nicméně začíná se objevovat velké množství průniků s originálem MHA, konkrétně bráška Iida a Stendhal, který byl velkým překvapením. V tomto díle se konečně ukazuje i hlavní záporák, který je zatím taky taková šedá eminence, co se nakrucuje v pozadí a špinavou práci dělá zase epizodní záporák. Na jednu stranu je hodně dobré sledovat, jak vznikl Stain, co mu předcházelo, jak se vyprofiloval. Na druhou stranu to asi nebylo tak dobře popsáno a jeho duševním pochodům těžko někdo porozumí... Takže je otázkou - byl to dobrý crossover s originálem nebo to bylo možná spíš negativní? Asi musím říct, že jsem za tyhle informace a propojení rád, ale nezaujalo mě to tolik, jak mělo. Jak autor sám uvádí, Občanská hlídka zatím jen těží z MHA a snaží se ji nějak originalizovat, odlišit. Tak tohle nebude ta nejlepší cesta. Ale zase pokud je někdo jako já a nemůže si na novou podobu MHA zvyknout, tak má tyhle průniky jako berličky. Takže já nevím, fakt jsem z téhle série zmatený, asi se mi líbí a bude líbit ještě víc, ale zatím k ní jsem střízlivý a není mi to úplně sympatické. Rozhodně bych chtěl, aby se dál pracovalo s tím, že by se Kóiči mohl stát hrdinou, i když se to starému líbit nebude. A omezil bych neustálé propojování s originálem, ono má smysl, ale ne tolik a už ve druhém díle. Klidně bych pak ocenil nějaký velký cílený crossover! :)
Tak dobře... U prvního dílu mi vadil menší rozsah a dost omezená zápletka z hlediska času a prostoru. U druhého dílu mi vadila banálnost zápletky, v podstatě se nestalo nic důležitého pro život a universum. Jasně, ne vždy se musí něco důležitého stát, ale nerad mám po dočtení pocit, že to byla úplně zbytečná kniha. No a tady konečně můžu říct, že se děly opravdu velké věci. Sice se zase jedná o omezený turnaj na nějakém hradě menšího lorda, čímž se série vyznačuje, že je taková "vidlácká", ale mapuje víceméně celou Druhou Blackfyrovu rebelii, což je prostě paráda. Blackfyrové a jejich rebelie, původ aj. byli vždycky rod, kterému jsem nevěnoval pozornost, a který mi unikal. Teprve u téhle série jsem si uvědomil jeho důležitost a začal ho zkoumat víc. A vyplatilo se, skvělý zážitek. Jediné, co musím vytnout, je tedy zase ta stísněná atmosféra maličké bezvýznamní postranní zápletky. Hlavně pak ale opět to, že Dunk je pořád za outsidera a ani ve finále se pořádně nepředvede, i když jeho souboj v Septu byl zajímavý. Jsem rád i za ten otevřený konec, kdy spolu opět s Eggem cestují a jejich dobrodružství pokračují, i když je smutné, že už bez nás čtenářů.
Sice úplně neznám podrobnosti toho, proč je třetí díl vydávaný někým jiným a asi mi trvalo pár stran si zvyknout, ale celá série je moc povedená a její čtení mi udělalo radost a doplnilo další znalosti Písně ledu a ohně. Je výhodou i nevýhodou, že se vždy odehrává někde u menších lordů a v ústraní všech velkých událostí, protože sice zkoumáme nové a zapadlé lordy, hrady a místa, ale asi to plně nenaplní očekávání velkých událostí jako jsou v Písni ledu a ohně prakticky na denním pořádku. o a v co můžeme doufat... třeba že se jednou Martin k Dunkovi a Eggovi vrátí a udělá ještě pár povídek? Kéž by, protože už teď mi chybí. :D
Jak už jsem psal po dobu celé série - krásná kresba, velmi kvalitní a moderní, žádné umělecké kousky, ale konstantní dobrý výkon. Velmi dobrý důraz na detaily a individuální potřeby postav. Rozsahově dobré, skvěle adaptované, ale u tohohle dílu mi možná už trošku vadilo, že komiks je přece jen trošku více strohý, než kniha. Některé pasáže bych si užil klidně delší. Neříkám nutně to tahat na deset dílů, ale kdyby se nastřádaly tyhle uniklé kousky, tak třeba pátý díl by to ještě sneslo, nebo minimálně prodloužit o pár stran, nic drastického. Asi jde o to, že tohle finále miluju už od čtení knihy, takže jsem od něj měl vysoká očekávání a komiks sice uspěl, ale ta špetka tam utekla. Jinak ale velmi dobré. První knihu jsem si tak mohl dočíst a užít dostatečně dlouho po přečtení knihy a zhlédnutí seriálu, takže mi udělala radost, oživila staré vědomosti a nebyl jsem zatížený očekáváním vzhledu herců ze seriálu. Jsem za tenhle grafický román rád, protože sice jen adaptuje existující kousek, ale všechno ze světa Písně ledu a ohně je moc fajn. Komiksy miluju, nemám pocit, že by "myslely" za mě a servírovaly mi fixní podobu něčeho, co bych si měl sám představit, takže opravdu na jedničku. :)
Jinak jako prvočtenáře, co za sebou nemá seriál ani knihy by mě asi naštvalo, že promo obrázek poslední kapitoly jsou draci, což je podle mě dost velké překvapení na závěr... A taky jsem našel chybu v překladu a bylo tam místo Samwell Tarly napsáno Sam Tarwell. Ale to jsou jen detaily... :D
Ke čtení grafického románu se vracím po opravdu dlouhé době, pár let, a protože kdysi jsem u prvních dvou dílů hodně chválil kresbu a věrnost adaptace, tak v podstatě nemám co víc zhodnotit. Kvalitu si to drží, vydání od Egmontu jsou na kvalitním papíře a ani nevadí, že nemají přebal. Příloha vzadu je vždy příjemná na pohled. Musím ocenit, nakolik se grafické vydání drží všech fyziologických pravidel postav. Barva vlasů, očí... Zní to banálně, ale v sérii s takovým množstvím postav, kde navíc všechny tyhle vzhledové detaily hrají podstatnou roli je to hodně velké plus. Vlasy Sansy a Robba, proti Arye a Branovi a Rickonovi v dědičnosti na nějaké osobnostní rysy Catelyn a Neda, fialové oči Daenerys a nebo zlaté x černé vlasy Robertových dětí. Tyhle detaily jsou parádní, i když některé postavy vypadají dost podobně, takže to přece jen lehce matoucí může být.
Asi není úplně dobré hodnotit tohle podílech, spíš jako celou sérii, takže uvidíme při dalším čtení. Nicméně se sérií jsem spokojený a opět mě nalákala na čtení dalších dílů, které tedy vychází děsivě pomalu, protože aktuálně vyšel třetí díl Střetu králů, ale aspoň nám to, jak se říká, dlouho vydrží. :)
Návrat do světa Dunka a Egga sám o sobě nebyl špatný, ale opět mě trošku zklamal rozsah příběhu. Samozřejmě na malém povídkovém formátu neuděláme nějaké dechberoucí kroniky a eposy, ale on ten příběh nebyl nijak průlomový... Ukazuje se, že Dunk opravdu není nejostřejší tužka v penále a o malých rodech Roviny neví zhola nic. Lord Eustác sice vyvolává velký dojem důvěryhodnosti, ale od začátku tam něco nesedí a celé to démonizování Rohanny bylo spekulativní. Navíc být v týmu s Bennisem je ostuda sama o sobě. Nicméně samotná zápletka o řešení přehrady a sucha docela ušla. Více mě ale zaujaly "historické" souvislosti, ať už aktuální jako vláda Aeryse I., zmínění vztahů mezi lordy Roviny a komentáře k situaci s Dorne, tak i opravdu historické, kdy se stále více rýsuje, jak vlastně vypadala rebelie Blackfyrů. A upřímně, každý čtenář Písně ledu a ohně a dalších věcí, by se asi přiklonila k Targaryenům a Blackfyry berou jako zrádce a bastardy, nicméně Eustác to docela umí popsat, takže i já jsem si nakonec řekl, že Daemon Blackfyre nemusel být tak hrozný. Bohužel celý příběh Přísežného meče kolabuje na závěru, který je ne jedno brdo s prvním dílem. Velké řeči, velká bitka, rozuzlení, které je o dost snadnější, než se čekalo, a situace je najednou vyřešená. Sice se mi úplně nelíbila rýsující se romance mezi Rohanne a Dunkem, ale konec s Eustácem byl snad ještě horší... Takže jako co si budeme povídat, je asi spíš dobře, že už tenhle příběh opouštíme a jdeme dál. Možná bych chtěl přece jen oživit vztah s loutkářkou než toto. A snad se v posledním díle Dunk konečně pořádně předvede a i Aegon získá více prostoru.
S Rytířem sedmi království jsem se setkal už dávno a musím uznat, že jsem na něj nebyl připravený. Rozsahově a formou delších povídek mi nepřišel tak atraktivní jako Píseň ledu a ohně a ani tím dějem mě moc nezaujal. Nicméně od té doby jsem se skutečně hodně posunul, ať už čtenářský a osobně, tak i ve světě ledu a ohně, kde se musím přiznat, že posledních pár let neúnavně zkoumám celé universum a zaujali mě hlavně Targaryeni a vše okolo nich. Touhu pořídit si a přečíst komiksovou verzi ve mně probudil seriál Rod draka, který se věnuje zase jinému období, které mám více rozečtené díky Ohni a krvi a Nebezpečným ženám, ale dostal jsem hroznou chuť dohsromáždit a dočíst vše, co se dá, a co existuje. A právě díky tomu jsem si to asi náramně užil. Nechci se úplně chvástat, ale jsem v tomhle fantasy na takové rovni, že rodokmen a všechny ty postavy a jejich vztahy mám v malíku, takže Daeron II, Baelor, Aerys, Maekar, Rhaegel, Aerion, Daeron, Aemon, Aegon, Valarr a ostatní mě nijak nevykolejili, a dokonce mám načtené různé jejich životopisy a dosud dostupné informace, takže to pro mě byla procházka růžovou zahradou. O to lepší bylo, že hlavní postavou je Duncan a ne třeba Egg, protože zprostředkování netargaryenskou postavou přineslo příjemné oproštění se od draků a náhled na další aspekty tohohle světa. Hodně se mi líbily odkazy a narážky na různé další skutečnosti, ať už na Aegona dobyvatele, tak na posledního draka apod. Jedinou drobnou kritiku s sebou přináší asi právě to komiksové zpracování. Je sice zpracované krásně a odpovídá nějaké mé představě, ale je někdy dost zkratkovité a celkově krátké. Kdyby nebyly další díly, tak by mi tenhle samostatný díl určitě nestačil a nepřišlo by mi to komplexní. Navíc postava Duncana není tak charismatická a silná, takže mě sice upoutal, protože mám rád outsidery, ale nic víc než outsider ve výsledku nebyl, což je škoda. Nicméně se těším na další pokračování a jsem rád, že jsem se k téhle knize, sérii a adaptaci vrátil! :)
Vikingskou a severskou tematiku mám rád, takže se Asgard stal součástí takové mé menší sbírky a musím se přiznat, že než vyšel tenhle "integrál" dotisk, tak jsem ho dlouho sháněl. Výsledek ale byl spíš takový průměr. Sice se vyskytují zajímavé postavy, které ve výsledku i docela rádi sledujeme a dají se oblíbit, ale ta zápletka je natolik malá a uzavřená, že v podstatě nic moc. Nějaká honba za midgardským hadem, který je popisován jako něco tajemného a mezi kapitolami se o něm objevují básně z Eddy, je nakonec dost krátká a přímá. Had se objevuje hned v první půlce a s jeho kresbou nejsem úplně spokojený, vypadá jako nějaká podivná muréna. Navíc při své velikosti plave v řece a z moře proplouvá do jezera apod. To mi tam úplně logicky nesedělo. Navíc nesourodá výprava, která se žene s hadem bojovat se mi taky příliš nezamlouvala a tak to pro mě nemělo správný švih. Nicméně ono to asi nešlo zpracovat více velkolepě, takže to je v mezích žánru a rozsahu dost pěkný příběh. Navíc opět Vybíralovy vysvětlivky a poznámky pod čarou z celého příběhu udělaly vzdělávací exkurz do dávných dob a krásná vazba a formát z knihy dělají něco extra. :)
Já se tak těšil, že když už je na obálce Berta, že se konečně něco pořádného stane a ono ani ne... celé je to takový Aftermath předchozího dílu, kdy se začíná ukazovat, že Euleesovo postavení není tak pevné, a že Earl měl nějaký vliv a nebyla to jen malá epizoda, který by skončila prvním dílem. Popravdě je tenhle díl takový o ničem, ale skvěle buduje atmosféru a základy pro poslední díl, který začíná už poslední kapitolou, kde to Berta rozjíždí. Čerstvé maso s vojenským výcvikem, to touhle jižanskou dírou pěkně otřese. Trošku váhám, jak tuhle atmosféru jihu vlastně zpracovat. Jestli mi to přijde jako nějaký velký předsudek a zveličování situace, nebo jestli je to vhodná reakce na takové ty opravdu jižanské stereotypy rasistů, které ale mohou přetrvávat i dodnes. je to možná trošku drsná kritika americké společnosti, ale určitě není od věci. Vším opět provází Aaronův jedinečný styl a barvy, které tentokrát nejsou tak krvavě rudé, ale stále zanechají dojem.
Tak tohle bylo trošku těžší sousto. Bohužel to pro mě nedosáhlo takového originálního boom překvápka jako předchozí díl, ale bylo to opět parádní, temné a napínavé. Je velká škoda, že ten "bílý rytíř", za kterého jsem považoval Jacka Napiera, se objeví jen velmi okrajově a navíc v dost zvláštní neschopné pozici. Proboha, je to Joker a oni ho jednoduše zabásnou? A ten konec s ním... To je na Jokera trošku ostuda. Bohužel i Harley Quinn, která byla v předchozím příběhu tak inteligentní a vyčůraná, že přelstila i Jokera, se tady ukazuje jako žena v nesnázích a pořád ji jen něco rozrušuje a dostává. Její nečekaná romance se mi ale líbila, asi by mě nikdy nenapadlo tyhle dvě postavy spárovat. Jinak trošku mimo mě šel celý ten děj s historií Azraela a starého Wayna. Ne že by to nebylo napínavé, ale nějak jsem se v tom pak už ztrácel. Popravdě jsem rád, že je tenhle příběh takové své uzavřené vlastní universum, protože bych asi nechtěl, aby to mělo nějaké dopady na standardní vesmír. Ale takhle v uzavřeném prostředí je to skvělý experiment. Bohužel ten odklon od předchozího dílu rozdýchávám vážně těžko a bez vší té politiky a Jacka mě to tolik nebavilo. Přesto oceňuji vyobrazení nějakého moderního propojení Bat-rodiny a policie, stejně tak zaměření se na příběh Barbary Gordon. Poslední dvě kapitoly, které tam byly tak jako podivně přidané a pojednávaly o Freezovi apod. mě nenadchly, ale ani neurazily. Možná už jsem je jen tak nepozorně proletěl, protože pro mě hlavní děj končí s koncem bílého rytíře. :)
Konečně se po nekonečných příbězích, které jen málokdy jdou k věci a děj někam posouvají (ano, narážím na Velkou trojku, Ligu a JSA, kdy byly všechny tři knihy v podstatě o tom samém se stejnými sešity), k přípravě na závěr tohohle vesmíru, který bude velkolepý! Odhaluje se, kdo je onen významný hráč, který dokázal vyštípat i Zločinecký syndikát. Objevuje se příběh o dvou miminkách, která jsou tak nějak provázána a je jim předpovězeno spolu bojovat na život a na smrt. A jsem rád, že příběh z velké části vypráví právě Wonder Woman. Objevuje se historie Mistra Miracla a jakási dohoda mezi Novou Genezí a Apokolipsem, která ještě hodně zamíchá dějem... Ale hlavně se dostáváme ke skutečnému rozuzlení téhle série, a to nejen coby okrajová předehra, ale naprosto naplno začíná souboj, který (doufejme) nebude mít obdoby.
Bohužel musím vytknout, že přestože to není žádná pětikilová bichle, tak se docela dost věnovali okecávání a budování atmosféry, což bylo potřebné a žádané, ale některé pasáže bych urychlil nebo možná i trošku vynechal. Objevují se dozvuky Věčného zla a Amazo viru, které ale v mých očích nelegitimují to, že se kromě Ligy nikdo z výraznějších hrdinů neobjevuje, aby pomohl. Taky ještě úplně nebylo dovysvětleno, jaký vztah má Mobius a Darkseid, a roč vlastně celá tahle obrovská bitva vznikla. Celkově ten záměr Grail a jiných postav asi ještě bude rozvedený dál, takže to se rád nechám představit, ale přece jen z nějaké části nebylo pořádně vysvětleno, proč se to všechno děje. Jinak ale parádní, konstantně profi kresba, velký rozsah a příběh, který je tak akční a vyšponovaný, že nejde kritizovat.
To bylo perfektní! Vůbec jsem nečekal, že pátý díl naváže na obrovský event Věčného zla, který naprosto miluju, takže tohle musím zákonitě ocenit. Ale ono to i jako samostatný příběh Sebevražedného oddílu mělo spoustu zajímavých a skvělých prvků. Ať už vytvoření dvou "oddílů", z nichž jeden představil velmi opomíjené vedlejší hrdiny DC, tak i další a další tajemství Amandy Wallerové. Sice mě v tomhle díle trošku zklamala Harley, ale zase mě potěšil Deadshot. King Shark se dočkal parádního originu a rodinného shledání, taky mě potěšily krátké příběhy oněch opomíjených hrdinů, hlavně tedy Power Girl, kterou samozřejmě znám, ale dodnes jsem nějak nezjistil, jak vlastně funguje v celém DC universu, až doteď!
Je to zase takové odbočení od velké zápletky týkající se Ligy a Ligy nespravedlnosti, ale je vtipně ukázané, že svým způsobem zase Oddíl zcela neviděn zachránil svět. Celé je to protkané vtipnými pasážemi a hláškami, ať už různé narážky a navážení se do postav, tak závěrečný "hrdinský čin" Boomeranga apod. Oproti Věčnému zlu je to samozřejmě méně kvalitní, více vtipné a takový "zbytečnější" příběh, ale co už, je to prostě super Sebevražedný oddíl. :)
Joo, Harley, to je pecka, co se na vás nevykašle. Větší a obsáhlejší crossover je moc příjemně pojatý, i když opět se objevuje stejný vzor, kdy přijde nějaká vyšší moc a něco po Harley chce. V téhle nové sérii se to opakuje opravdu hodně často. Nicméně zrovna tyhle zkoušky jsou dost originální a docela mě i zajímá, jak to dopadne a co vlastně Vládci chaosu chtějí, protože si myslím, že to nebude tak jednostranně výhodné, jak to vypadá. Formát co jeden sešit, to jedna zkouška je pro mě osobně příjemný, mám rád, když mám v každé kapitole přesně ohraničenou malou zápletku, která pak ve sledu dalších tvoří obsáhlejší příběh.
Samotný crossover s Batmanem byl super, sice je škoda, že po tolika dílech a setkáním je proti ní Bruce pořád tak zle zaměřený a nedůvěřivý, obzvláště když je ta "vražda" tak zpackaná, že je snad jasné, že to nebude tak očividné, ale dobře - důvěřuj, ale prověřuj. Celková spolupráce a dynamika byla příjemná a návraty do Gothamu byly po tolika dílech z NY taky osvěžující. samotné rozuzlení případu zase tak uspokojivé asi nebylo, ale byla sranda. Další zkoušky byly taky na dost vysoké úrovni a chápu, že tu část s Enchantress nebude každý milovat, ale mně jako milovníka fantasy to bavilo. Velká škoda, že ani tak obsáhlý díl hlavní děj nezakončil a musíme čekat na příště, ale zase aspoň bude čas to vše nějak dotáhnout a odhalit, co ta nabídka Vládců chaosu obnáší.
Jo, starý dobrý Flash. Těžko uvěřit, že jsem se od bouře tempařů dostali až sem. Je pěkné, že se opět, nebo možná stále ještě, věnujeme novým zdrojům, protože to je velká zápletka, kterou je nutno vyřešit. Flash je příliš měkký, aby situaci nějak řešil, a bohužel to odnáší jeho rodina. Jednat ho donutí samotný zdroj, který se snaží situaci řešit po svém a já osobně neříkám, že smrt je nějaké řešení, ale na druhou stranu si říkám, že rozhodně není škoda trošku provětrat nové postavy, zejména nové zdroje. Nicméně návrat některých tempařů je už neustále se opakující písnička, která je opravdu v naprosto každém díle. Začíná to být trošku na jedno brdo a Barry začíná být vyobrazován jako dost neschopný a nemožný. Jasně, ono se to nakonec nějak vyřeší, ale kolikrát se už stalo, že musel za Barryho situaci vyřešit někdo jiný, nebo že jím vymyšlené řešení byla zase jedna velká měkota. To, že Flash už dávno není nejrychlejším tempařem je jedna věc, ale to, že se stává pomalu až vedlejší postavou svého vlastního příběhu, to může dopadnout ještě dost špatně.
Úplně se nemůžu zbavit dojmu, že tenhle návrat ke kořenům není úplně to, co by dosavadního Spider-Mana nějak vylepšilo. Po přečtení sérií Amazing Spider-Man a Spectacular Spider-Man, natož pak takových těch starých kousků, mi to přijde jako obrovský krok dozadu. Ať už celkově nějakým více dětským pojetím, tak i tou naivitou, kterou najednou Peter zase má apod. Navíc Jonah jako střed vší zápletky, to je prostě tragické a vůbec mě to nebaví. Asi to dost hraje na oživení starých padouchů a na jakýsi nový počátek, ale bohužel to úplně nefunguje, nebo minimálně ne pro ty, co už mají Spider-Manův svět zajetý kvalitnějšími příběhy. Dokonce ani ta směsice padouchů, co se objevila, mě nějak neoslnila. Popravdě se v tomhle díle ani moc neobjevuje Peterův soukromý život, v podstatě vůbec nevím, o čem to vlastně bylo... A je velká škoda, že se ani neobjevil ten padouch se stonožkami a hmyzem, který se epizodně ukazuje od prvního dílu. Prostě takový zbytečnější díl. A prosím, dejte už někam pryč Jonaha... -_-
Návrat do sladkého ateliéru proběhl tak plynule, jak jen to šlo. Konečně se dostáváme ke Stříbrnému večeru, a přestože se jeho podstata ukáže jen částečně, je to velká zajímavá akce, která upoutá. Klidně bych bral nějaký speciál, kde by byl celý příběh jen o Stříbrném večeru a ukazovala by se tam kouzla, co prodávají různé obchůdky, všechny ty průvody apod. Je trošku škoda, že se děj soustředí čím dál méně na dětské aktéry a čím dál více na různé epizodní postavy. Sice byl hezký příběh o té strážné z Auditoria, jsem rád, že se tohle téma načalo i v dětsky vyhlížející manze, ale já bych pořád rád viděl Coco, jak se rozvíjí, a i ty její spolužačky, hlavně Agatha je teď hodně v pozadí, přestože má viditelně nějaké problémy, dál se pak načaly příběhy Tetie a Riche, které už taky zatím nikdo nedokončil. Alespoň se na chviličku objevuje Euini a Alaira, což značí, že se k nim snad ještě někdy vrátíme.
Celá kniha by byla asi příliš harmonická a založená na flash-bacích, kdyby se neobjevilo velmi dramatické finále. Coustas je možná zmetek, jak rychle převlékl kabát, ale udělal potřebnou práci a vytvořil pěkně vrtkavý nečekaný charakter. Ininia zatím zůstává tajemstvím, a i když působí dost vyšinutě, tak má jistě nějaké hlubší temné plány. Sice se nám nedostává nic dalšího, ale udělalo to pěknou předehru na další díl, který snad už doufejme nebude jen o kecání, ale něco se vyvrbí. Ateliéru člověk hodně odpustí, pro krásu vizuálu a roztomilosti děje se dá přehlédnout pomalejší vyprávění bez velkých akcí, ale přece jen to jednou za čas něco chce. :)
Velmi akční, blížíme se k finále celé série, které tedy bude mít ještě dva další archy, ale i tak se dostáváme do velmi napjatých vod. Válka mezi démony, jinými démony a lidmi je na spadnutí a Norman se začíná chovat jako správný blázen. Diví se mu někdo? Možná by měl větší pochopení, kdyby mu protipól nedělala rozumná a smířlivá Emma. Ukazuje se, že celá morálka tohohle světa, kterou autor tvořil Emmou, Normanem, Rayem, Muzikou, farmami a dalšími postavami a ději nese své ovoce a nechává čtenáře pochybovat, a přestože je jedna strana trošku zvýhodněná, tak stále můžeme váhat, jakou stranu podpořit.
Naopak psychedelický děj okolo Emmy tvoří tu klidnější a zajímavější složku, skrze kterou poznáváme další aspekt světa démonů. Ať už jsou démoni jacíkoliv, jejích bůh je bezesporu zajímavá figurka, jejíž motivace, cíle a zájmy jsou a nejspíš zůstanou předmětem tajemství. Stejně tak to, co mu Emma slíbila, což mě trošku štve, ale určitě se to vyjeví v pravý čas. Celá cesta Emmy a Raye je sice zdlouhavá a místy nudnější, člověk by se asi raději zaměřil na ty boje a pátrání po Muzice, ale je to velký kus cesty. Navíc se příjemně propojuje s dřívějšími událostmi, svatyní apod. Je to zkrátka velmi komplexní manga, která dokáže i po 16 dílech neustále gradovat a napínat.
Trošku jsem se bál, protože jsem poslední Čarodějovu nevěstu četl tak půl roku dozadu, ale ihned jsem se skvěle dostal do atmosféry a děje. Situace sice není nijak akční a tragická, ale tíživá atmosféra uzavřené akademie zaujme, a přestože laxnost v pátrání po pachateli a grimoáru je provokativní, tak se děj ubírá dobrým směrem. Autorka si pohrává s různými zajímavými prvky, jako třeba duch na promítání filmu apod., místo aby šla přímočaře k vyřešení zápletky, což je pro ni typické a asi i dobré. Kromě klasických náznaků, co se bude dít dál, a samozřejmě velmi napnutého finále volajícího po dalším dílu, se objevují i různé náznaky nových zápletek, které se teprve objeví a těším se na jejich rozuzlení. Nejvíc asi na Bohyni, která se zjevila dost nečekaně a tajemně, stejně tak na prozkoumání toho, co se ukrývá v Čise - Josephovo cameo v jejím nitru bylo překvapivě velmi uspokojující a zajímavé. Josephovo cameo se Silky už tak uspokojivé nebylo a asi bych ho úplně vynechal. Po Silky se mi ale stýská, ne že ne. Líbí se mi, jak autorka dokáže i s velmi klidným tempem a jakousi idylou na pozadí dramatu vybudovat atmosféru a napětí. Bohužel nadále musím pomlouvat upadající vztah mezi Čise a Eliasem, přestože si na sebe našli alespoň malou pětiminutovku...
Jo, tohle je bezva díl, kde se všechno úžasně rozjíždí. Nejenže se Itadori konečně po dlouhé době setkává se spolužáky, kteří mi upřímně chyběli, ale ještě do toho řežba s Mahitem a zaklínačský turnaj. Sice to z celého dílu dělá jen takovou akční řežbu než řešení něčeho závažnějšího, ale někdy je přesně tohle potřeba, aby to konečně sérii trošku posunulo dál a nevytvářelo jen nekoneční pozadí pro možné konflikty. A co si budeme povídat, u čtvrtého dílu už potřebujeme přestat budovat atmosféru a trošku do toho zajet po hlavě.
Popravdě se mi líbí, že arogantní Mahito našel tak trošku sobě rovného. Vše prohlubuje fakt, že nejde jen o bitku, ale že kletby mají se Sukunou nějaké plány. Musím se přiznat, že mi udělalo radost i jak skončil Džunpei, jsme prostě škodolibý, proč ne. Souboj to byl epický a líbily se mi všechny bojové i zaklínačské techniky. Výsledek ale pro mě osobně nic moc, nandal bych těm postavám víc. No a ve finále zaklínačský turnaj, který bude možná ještě větší řežba než Mahito. Docela se mi líbí, že Itadori najednou zvládá používat prokletou energii, přestože dřív to sám od sebe nedokázal, sice teď tak nějak nevím, kdy se to naučil, ale taky už bylo načase. A nutno podotknout, že v tomhle díle mi konečně i přišel sympatický a začal jsem ho uznávat jako hlavního hrdinu, konečně...
Já jsem si tak hrozně přál, aby to bylo něco víc než jen historické drama s LGBT přesahem, ale bohužel to je přesně to a nic víc, a to už od počáteční "zabij mě" scénky. Hanako by měla působit jako nějaký osvěžující exotický prvek, nestandardní na období počátku dvacátého století, ale jde spíš o takovou fanfikci autora, který by se rád stylizoval do téhle doby. A ostatně proč ne, ale ono to bohužel nijak nevynikne... Jediná světlá chvilka je naznačení, že by Hanako a celá její přítomnost mohla být intrikou Aliciny exky. Jinak asi by bylo potřeba trošku víc ujasnit, proč byla Hanako vlastně najata, protože to vypadá, že si ji Alice našla právě jedině jako budoucí milenku, zároveň se tomu ale hrozně brání a dělá to tam prvek dramatu, jak pořád ano ne ano ne. My samozřejmě víme, jak to dopadne, ale pak se vynořují otázky, proč tedy Alice chce zemřít a proč Hanako přijímá, když ji pak akorát odmítá. Teď váhám, jestli tu dávat nějaký spoiler nebo tak, spíš ne, protože jde jen o mou hypotézu a ne o reálnou ověřenou informaci, ale myslím, že Victor Franks je ve skutečnosti Alice, což pak legitimizuje tuhle romanci a udělá z ní víc než jen tělesné radosti zbohatlice Alice a služky Hanako, protože to tomu dodá hlubší intelektuální rozsah jejich lásky. Jestli jméno Alice nějak navazuje na Alenku v Říši divů nevím, ale docela rád bych si to myslel a alespoň v hlavě by mi to udělalo představu toho, že Alice bude nějaká atypická průkopnice než zlomená žena. Ještě tomu dám šanci a uvidíme, co se z téhle série vyvrbí. :)