fvalek komentáře u knih
Morrison má zvláštní a pro mě až zbytečně moc složitý styl vyprávění. Je sice hezké navštívit jiný vesmír a zjistit něco nového, ale bohužel to vyznívá dost do prázdna. Celkově mi pak skladba příběhů přijde dost nahodilá a jako by mezi nimi něco chybělo. Popravdě to působí, jako že to je nějaký průřez tématem, a že bych měl mít načteno ještě deset dalších dílů, aby to do sebe zapadlo. Bohužel on Superman v Česku moc komiksů nemá, a kdybych chtěl jako začínající čtenář odstartovat touhle trilogií, tak mě to leda tak odradí. Jak už prozrazuje anotace - čeká nás řada nepřátel i řada Supermanů, ale v nějakém větším měřítku je to zatím jen změť nápadů, z nichž některé teprve budou pokračovat, jiné vyzní úplně do prázdna.
Velkým plusem i mínusem je osobnost Clarka v universu New 52. Stejně jako jiné postavy téhle série, je jeho život a charakter víc "batmanizovaný" a temnější. Smrt rodičů je jen začátek. V některých částech mě až překvapilo, že Clark nejdřív jedná, až pak myslí. Chytá lidi pod krkem, buší s nimi o zdi... Někomu může připadat drsnější a ví cool, ale mně se tohle moc nelíbí. Pořád se zdůrazňuje, jak má lepší mozek, myšlení, svaly a schopnosti, a pak nejdřív jedná, až pak myslí? I když je to fajn a zajímavý akční komiks, tak Supermana vůbec neukazuje v dobrém světle.
Zajímavá série s docela bezprecedentní zápletkou, kdy Nemesis doslova prší z nebe. Je to v mnoha ohledech zajímavý svět, ať už městečky na skalních ostrovech, tak velmi zvláštním dobytkem, stejně tak takovým lehkým vesnickým steam-punk nádechem. Kresba je pěkná a kombinuje jak zajímavě a hezky vyhlížející postavy, tak i takové karikaturky. Pojetí magie je dobré, líbí se mi, že je vázané na Nemesis, ale i podstat fantazie.
Kdo mě dost zklamal je Seth. Na to, že se cítí být téměř připraven být lovcem a chce se osamostatnit, neví absolutně nic, a to hlavně o Nemesis, se kterými by měl bojovat. Nevím, co se svou učitelkou celou dobu dělal, ale pokud po nějaké už delší cestě nemá vyzkoušené žádné artefakty, tak je to dost pochybné. Zatím se neorientuju v tom, proč většina lidí čaroděje nesnáší, přestože jediní mohou porážet Nemesis, více ale pak v tom, jak funguje inkvizice, protože zatím vypadala dost magicky.
Zajímavý první díl, který zpočátku trošku nudil, postupně ale navnadil a dokázal nadchnout. :)
Tohle bylo těžké sousto, protože mě Deadpool příliš nebaví, stejně tak komiksy z devadesátek. Období Deadpoolových počátků, které jsou úzce spjaté hlavně s X-Meny, jsou sice zajímavé a nějakým způsobem obohacující, ale epizodnost příběhů kazí nějaký ucelenější dojem a je to vážně jen "přehlídka". Bohužel mě to vůbec nezaujalo, přestože bylo dobré vidět počáteční etapy, které byly více antihrdinské, a potkat staré postavy, co se už v moderních komiksech nevyskytují. Deadpoola mám raději v moderní verzi, kdy je více součástí Avengers, SpiderPool apod.
Bohužel mě tak tenhle výběr zklamal i co se týče edice Legendy Marvel. Raději bych býval ocenil nějaký větší souvislý příběh, než tuhle Deadpool kompilaci, ale co se dá dělat. Alespoň je jako obvykle hezká vazba a bonusy.
Přestože příběh začal docela zhurta, ušel natolik, že zaujal mou pozornost. Zvláštní chování vězňů, které možná trošku nabádalo k nevyužitému potenciálu nějaké padouchovské týmovky, bylo zajímavé a existence nové drogy není sice nic nového pod sluncem, ale svou službu udělá. Jenže tu do toho vstupují spíš epizodní okénka nepřátel, kteří tak ni nedělají, divná hopkající bílá králice, kterou Batman nevysvětlitelně nedokáže chytit, a nakonec Bane, který v podstatě ani nemá motiv a záměr až na perpetuum mobile "jsem padouch". Navíc bílý králíček je spíš metafora pro příběh s Mad Hatterem než s Banem. Jediný hezký detail byl falešný Joker, protože pravý by se nikdy nenechal takhle využít. To beru.
Camea dalších členů Ligy byla, jak už se opakuje, dost zbytečná, a spíš měla za úkol podpořit Batmana, který tak nad neschopnými hňupy z JL exceluje, přestože je sám dost v koncích a ne úplně nedotknutelný. To je do jisté míry dobré, protože mě nebaví komiksy, kam si Batman nakráčí a vše vyřeší, všude je o krok napřed, ale tady to bylo divné, Batman byl v podstatě zoufalec.
Příběh tedy v tomto případě spíš podprůměr, jestli se rozjede nevím ,ale rozhodně ho chci nějak zakončit. Bohužel poslední dva sešity úplně mimo a o něčem jiném a nepodstatném. Všechno drží pohromadě alespoň standardní ničím nevybočující kresba.
Tak tenhle díl je masakr a nebudu chodit dlouho kolem horké kaše nebo si hrát na znalce kritika, prostě tam je pořádná akce, mega akce, která to celé posouvá a dá se říct, že i vše mění. Zpočátku je všechno dobré, začínáme tam, kde jsme předchozím dílem končili. Postupně se ale schyluje k válce, a to nejen kecáním o ní, ale opravdovým budováním hezké tíživé atmosféry. Kippa zakouší uprchlictví a strach na vlastní kůži, navíc se ukazuje, že má zvláštní roli, která mě zajímá, i když ještě není nijak odhalena. Maika je prostě Maika, tam to trošku stagnuje, i když v tomhle díle se hodně projeví Zinn, a to nejen aktuálně během krizových situací, ale odhaluje se i minulost a různé zajímavosti. Maika je taková agresorka, co jde do všeho po hlavě, nic nového, ale je to naše hlavní hrdinka, takže co už.
No a k finální akci... Je to super, je to akční, dynamické, brutální a člověk se nedokáže odtrhnout, ale zároveň je to hrozný chaos. Kresba je trošku zmatená, jak je tam toho hodně. Je totiž hodně detailní a prospívá jí spíš jednoduché pozadí a málo věcí v popředí. Jakmile se tam začne míchat vše, tak je to hodně těžké a přeplácané. Navíc má Sana Takeda takové sklony dělat jakýsi zvláštní "opar" a nejde úplně o kresbu reálné mlhy, ale vyskytuje se to dost často i jen tak. No ale hlavní chaos je dějový. Nějak nechápu, jak tedy funguje to parazitování starých bohů na lidech. Mají nějakou dimenzi, která je neprostupná s tou naší, ale objevuje se až moc postav, co v sobě nějakého démona mají. Dál se ukazuje, že tajemná maska, která by se měla složit, má naprosto bezmeznou moc už jako půlka a já si říkám jednak jak to tedy bude pokračovat, jestli to není až příliš moc takhle v počátku, za druhé pak proč ji nějaká ta šamanská císařovna nepoužila trošku víc, když takovou moc měla. Existence robotů je takové plus mínus, já to beru, ale bylo to na hraně vkusu.
Nicméně je skvělé, že kočky v mezikapitolách otevřely téma cestování do jiných světů a dimenzí a hodně se těším na bližší informace nebo i zápletky s tímto spojené. Co se týče Pontu, tak vyzněl jako krásné místo a je škoda, že jsme z něj neviděli víc. Těším se ale na další díly a zápletky. :)
Třetí díl se konečně výrazně zlepšil a ukázal taky nějaké informace a drobná rozuzlení, která děj posouvají kupředu. Dá se říct, že je to asi nejdynamičtější díl, co zatím vyšel. Není nutné tam cpát nějaké záhady, bohy, příšery apod. Úplně bohatě postačí klasické mezilidské vztahy a manipulace na vyšších místech.
Šiva se dostává k tetě, která něco tají a je to z ní tak cítit, že si člověk od začátku do konce říká, o co jí jde. Tomu všemu přispívají nové nevyjasněné postavy ve vedení říše Uvnitř. Venku mezitím učitel řeší, co dál a chytají se ho ty "divnější" bytosti. A je to zajímavé, protože i tam se ukazuje, že každý má se Šivou nějaký svůj plán, ale za celou dobu se neodhalí ani jeden jediný. Velmi zajímavý zvrat je, že Šiva může přenášet prokletí a přitom se nenakazit, jen je škoda, že místo aby to bylo překvapení, co čtenáři dojde, tak tam o tom melou už někdy v půlce, takže to člověk bohužel čeká. No a ve finále je ještě jedno zklamání... Říše Uvnitř a Venku jsou oddělené a je tam silná obrana, bla bla, aby zrůdy nelezly dovnitř apod., ale pak Šivě stačí jít prostě jen po poli a je najednou ve světě Venku. Ok...
Celkově je to díl, co už někam konečně směřuje a není to jen změť náhodných záhad, ale přesto nám ještě nedává ochutnat nic konkrétního. Finále je dost zajímavé a láká na další čtení. Docela si u mě tahle série spravila jméno, ale ještě to nechci zakřiknout minulý díl byl vážně otravný, tak uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál.
K tomuhle slizákovi jsem přišel s velkým očekáváním aniž bych si přečetl anotaci nebo tak. Na první pohled jsem myslel, že to bude o někom, kdo umře a znovuzrodí se jako sliz a bude se hodně řešit co na to jeho přítelkyně nebo manželka, jak fungovat ve světě a tak dál. Zjištění, že jde v podstatě o nějakou autory řízenou gamebookovou zápletku podobnou dračímu doupěti plnou různých herních schopností mě dost zklamalo. Hned zpočátku je to dost matoucí. Je sice pozitivní, že jsme do děje uvrženi stejně jako pan slizák, ale svět, kde si můžete vymyslet jakoukoliv schopnost a máte ji? To je až moc super, a když je slizman už v první kapitole prakticky nejmocnější bytost v okolí, tak kam tohle spěje. Pozdější průzkum světa venku z jeskyně je zajímavý, je hezký, ale pořád mi ten řád světa a celé fungování téhle mangy nelíbí a nějak mě minulo. Jsem spíš na kouzelné fantasy mangy, tohle je na mě moc herní a systematické. Pravidla snad brzy nějak pochopím, ale nebavilo mě to tak moc, že váhám nad dalším dílem. Snad se do toho nějak dostanu...
Vzpomínám si, jak jsem psal povídku do jedné soutěže a během děje jsem skočil na naprosto cizí vedlejší postavu a začal vyprávět jejím pohledem. Porota to totálně sepsula a prostě to celé hodili do koše. Cítil jsem se ukřivděně a říkal si, že to je tak inovativní a zajímavé, co se jim nelíbí... A tady se stalo přesně to samé a já konečně pochopil, jak hrozně mimo to je. První příběh s Juanem byl prostě naprosto mimo. A to by se mi ufoni živící se dobrou náladu i líbili, celkově ten masakr byl pěkný a měl v sobě ducha Sebevražedného oddílu, ale vyprávění z pohledu Juana, jeho osud, jeho osobnost, to všechno bylo tak cizí, tak nezajímavé a tak nepoutavé... Takže, prosím, příště se věnujte nám známým postavám... Nečekám půl roku na další díl jen proto, aby se kniha věnovala někomu úplně jinému a nepodstatnému.
Druhý příběh s návratem jedné postavy byl asi nevyhnutelný, ale taky nebyl úplně poutavý. Popravdě mi bylo dost jedno, co se s Hack stalo, stejně tak kdo zradil. Supervoják Zeď si taky příliš neškrtl. Jediné, co tenhle příběh drží nad vodou jsou všechny ta tajemství, co se hrozí vysypat. A já hodně lituju toho, že autoři hráli na tajemno a neukázali nám je alespoň v nějakém náznaku pro příští díly apod., ale chápu, že tady to tajemství má svůj smysl a bez něj by to mohlo být banální.
Nemůžu říct, že bych byl zklamaný, ale celý tenhle díl jen chodí okolo horké kaše a vůbec do ní neskáče po hlavě, jak to u Sebevražedného oddílu bývá pravidlem. Takže prostě průměr, standard...
Nemyslím si, že King měl čtyři sešity kvůli Secret Files, ale prostě to udělal na čtyři sešity a Secret Fils tam nacpali, aby to mělo nějakou délku. Nicméně bylo to takové velmi zvláštní finále...
Za všechno může Bane, to se několikrát opakuje v anotaci i v příběhu, ale mně to tedy nějak moc smysl nedává nevidím to tam. Přestože se ukazuje tak nějak jak, není to úplně přesvědčivé. Popravdě jsem hodně dlouho nevěděl, jestli to není jen nějaká noční můra, halucinace nebo něco podobného. Proč tam Alfred servíruje taťkovi a Baneovi jídlo, proč tam stojí Selina po jeho boku apod. Celkově ale příběh jakožto Baneův plán byl dost nedůvěryhodný. Do toho všeho zapojení stálých postav, které tam taky logicky vůbec nesedí... No, nebyl jsem úplně spokojený.
Pozdější část s otcem a pouští už smysl docela dávala, ale čekal bych něco trošku hlubšího než jen sjednocení rodiny. Opět se vytahuje ten příběh o zvířátkách v jámě, který mě osobně opět vůbec nesedí významově nebo spíš metaforicky. Opět se nijak neřeší, odkud se taťka vzal a jakou tam má vlastně roli. Jinak emocionální zlomení Batmana se podle mě taky nedělo, na pár stránkách bylo napsáno cca jak, ale reálně tam kromě nějaké nakládačky a amnézie nebylo vůbec nic, co by nějaké zhroucení naznačovalo. Naopak mi bylo od začátku jasné, že Báťa si to dá, a to nejen protože je protagonista, ale protože si to dává celou dobu.
Celá tahle Kingova série pro mě není moc zajímavá ani zábavná, nebo snad akční. Je to až moc vystavěné tak, aby to sedělo na finální zápletku a přitom se během jiných dílů téměř nic nedělo. Podivné skoky v ději a neúplné vyprávění, to už je prostě daň za to to nějak zakončit. Výsledný šok ale nebyl tak šokující a uspokojivý, jak asi King čekal.
Vystavět celý díl na jediném záporákovi, a to Madcapovi (který ne náhodou připomíná Jokera jak svým originem, tak svým chováním a vlastnostmi) by byl docela dobrý nápad za předpokladu, že by ho dokázali pro celý díl využít. Tady to bohužel dopadlo tak, že se Madcape objevil víceméně dvakrát, párkrát udělal něco z pozadí, ale víc nic. Celkově se pak musel "sborník" doplnit nicneříkajícím příběhem o sebevraždách a nakopávání zadků, který by byl docela dobrý, kdyby byl nějak logičtěji zařazený a měl hlubší poselství, dále pak příběhem o Deadpoolovi a Tajném impériu. A já si říkám, jak je Deadpool vůbec časově ukotvený? To jsou příběhy Miláčka publika tak pozadu oproti jiným Marvel komiksům, nebo to bylo nějaké sáhnutí do historie, flash-back nebo nevím co? V tomhle je v Česku hrozný bordel. Jestli tu Deadpool vychází od roku 2016, tak se asi máme na co těšit, když je v roce 2022 teprve u Impéria.
Nicméně příběh je takový klasický, dech mi to rozhodně nevyrazilo, ale standard naplnilo. Přítomnost Madcapea zajímavá, ale ne naplno využitá. Návrat Shiklah jen epizodní a spíš komické cameo. Sešit o rodině v podstatě vůbec nebyl o rodině a vztazích a jediné, co slušně šlapalo, bylo to ono nakopávání zadků. Nevím, bavilo mě to, ale nějak mě to úplně neuspokojilo, ale zase nemám nic proti, žádné výrazné mínus. Těžko říct. Deadpool bude Deadpoolem, ale už by to chtělo nějakého výraznějšího záporáka s velkolepým příběhem, než tohle šmrdlaní hranic.
Tak tohle bylo zkrátka velkolepé! Ani nevím, kde začít. Celé vydání je naprosto úžasné, jak jen Legendy DC umí. Bonusy v podobě alternativních obálek, komentářů autorů a scénáře jsou boží, ale to není nic proti kresbě, která je úžasná a vysoce převyšuje běžný standard, přestože je taková moderní, má velmi přesný styl, nic moc abstraktního nebo autorského.
Celkové zaměření na Green Lanterny je originální a v Česku docela neprobádané, navíc zapojení všech sborů z toho všeho dělá extra barevnou show, což je prostě nádhera. Kniha krásně navazuje na předešlou Krizi identity, která mapuje pro mě tak nějak konec jedné etapy, a to zhruba závěr universa před New 52. Výhodou tohohle pokročilého universa je nejen to, že je co objevovat, protože je všechno pořádně rozjeté, ale že se ani nebojí zabíjet. Nebo naopak oživovat?
Temná atmosféra je patrná už od prvních stránek a táhne se od začátku do konce. Proto jsou proti ní barvy Lanternů a světla natolik kontrastní a rozehrávají hru barev. Ilustrátoři skvěle pracují nejen s barevným spektrem, ale i samotnou černou, kterou umí podpořit všechnu temnotu okolo, nebo prostě jen udělat z jakékoliv postavy něco hrozně děsivého a hnusného. Nechci vyzrazovat moc o samotném příběhu, ale možná bych to trošku přirovnal k Marvel Zombies, ale v mnohem kultivovanější a možná bohužel trošku střídmější verzi. Smrt je tu všudypřítomná, stejně tak krev a bolest, ale zároveň se drží zkrátka, protože příběh musí pokračovat a není nijak alternativní, takže si nemohou vyvraždit všechny postavy. Naopak se objevuje i soucit, naděje a život, což v Marvel Zombies chybí. Ale přesto si tu užijeme děsivou a smrtící podívanou, která si zahrává se všemi stereotypy, které ve světě hrdinů a dobra a zla bývají.
Nechci úplně říct, že je tenhle příběh bezprecedentním narušením DC kontinuity a obrovským eventem, který všechno mění, nicméně nemůžu říct ani že by nebyl. Minimálně počty postav s... řekněme, změněným statusem života, je mnohem vyšší než třeba u první Krize na nekonečnu zemích apod. Některé postavy přijdou, některé odejdou, ale spíš mi to přišlo jako uzavření některých kapitol, které už v novém universu nebudou mít místo. Stejně tak naopak upevnění některých postav a dějových linek, které tak nějak visí ve vzduchu a je potřeba je upevnit a znormalizovat. Ale jako co si budeme povídat, tenhle komiks je obrovská pecka, bez něj se fanoušek DC prostě neobejde. Přeju ty nejlepší pocity všem, co se chystají to číst a lituju všech, kdo nebudou. je to plné emocí a je to pro mě osobně asi nejlepší komiks tohohle měsíce (ne, nemám žádnou rubriku ani žebříček, ale kdyby ano, tak by byl!). Příběh je to velmi zásadní! :)
Vůbec bych nečekal, že mě Rafan takhle zaujme. Po prvním otevření nic moc, popravdě se mi kresba příliš nelíbila, byla hezká, moderní, technicky skvěle zvládnutá, ale neměla pro mě nějaký sympatický hezký náboj. Postupně jsem si zvykl a tenhle styl plně přijal. Příběh byl taky takový zvláštní a divoký. Časové skoky mezi kapitolami mi nevadily a utvářely jednotný velký příběh. Trošku mi vadily kapitoly, kde se oslovoval přímo čtenář, protože se to příliš nehodilo, ale taky jsem si na to zvykl. Takže z hlediska techniky, kresby a kompozice pro mě novinka, na kterou jsem si musel chvilku zvykat, ale ve finále úplná srdcovka, u které mi bylo líto, že končí.
Co se týče příběhu, tak sledovat moderní spojení mystického a běžného světa, navíc v krásném Lisabonu, to byla bomba. Celé je to hodně komické, hodně paradoxní, satirické, ale má to zajímavé nápady. Oživují se témata, která asi nejsou úplně košér, ale jsou velkolepá a je vidět, že autoři se toho prostě nebojí. Kam se hrabe Hitler nebo Doktor Pavouk, budeme mít co do činění i se samotným koncem světa. Celkově výběr takových příběhů dělají z Rafana velkolepou knihu, která rozhodně nezapadne a zůstane v paměti.
Postavy jsou taky fajn, Rafan je takový klasický "detektiv", co nic neřeší a vše mu vychází. Taková nedbalá elegance, kterou musí mít každý příběh, aby nebyl příliš vážný, ale byl správně drsný. Pazuul tvoří prvek tajemna a skryté moci, reálně ale slouží spíš jako perpetuum mobile, které vyřeší každou situaci, která už vypadá příliš špatně. Poslíček je zase prvek komického losera, který se připlete kam nemá. Celkově jsou postavy takové archetypální, ale mají něco originálního a autorského. Musím uznat, že mě úplně rozsekala postava paní Chenové, která je hodně moc originální, zábavná a ty kecy okolo jsou boží.
Takže pro mě osobně je to jeden z takových těch komiksů, do kterých se vám moc nechce, ale pak v nich najdete poklad. Škoda, že to je asi úplný konec (zase je pozitivní, že to vyšlo v krásné velké bichli), protože to obsáhlo celou etapu mystického vyšetřování. Třeba někdy vyjdou nějaké sequely nebo povídky apod., docela bych se i těšil, těžko se mi s touhle partou loučí. :)
Inu, tohle je jedna z těch knih, co jsou tak sequelové, až jsou v podstatě úplně o ničem. Lucy pátrá po otci a jiných hrdinech a my už jen časovým umístěním víme, že vlastně vůbec nic nezjistí. Nicméně s tímhle prvkem, kdy Lucy ještě není hrdinka, si příběh pohrává hezky, protože ukazuje různé náhrady, jako např. Palicovu síň, různé nepřátele a jejich příběhy a taky flash-backy. Objevuje se i Doktor Andromeda, který má pak samostatnou knihu, takže takový malý úvod a lépe se seznamujeme se Sherlockem Frankensteinem, který měl drobnější camea už v Černé palici.
Lucy není má nejoblíbenější, takže to byla bolest sledovat, ale ani nebyla nějak extra špatná. Samotné pátrání nebylo nijak zářivé, ale jak už jsme psal, díky různým postavám a zbytkům hrdinských technologií to mělo správný superhrdinský náboj. Drobné příběhy o minotauří dámě nebo Cthuloisovi byly vtipné a příběh obohatily. Jinak ale finále a celkové vyznění téhle knihy padlo vniveč. Doplněk hezký, samostatná kniha lehce podprůměrná.
No, první část dost děs, ať už tou kresbou a zpracováním (i když paravesmír si asi může dovolit kde co), tak hlavně tím nápadem na tvůrce a zapomenuté příběhy a postavy... Nic moc, opravdu jsem čekal trošku víc. Nicméně pokračování ve Spiral City už bylo značně lepší. Sice příliš nechápu ten přechod do jiné dimenze, kde si nikdo nepamatuje, kdo byl. Jakože k čemu to celé je, tahle ztráta paměti a úprava reality, když se Antibůh stejně zase zjeví. Kdyby to fungovalo tak, že tahle jiná realita hrdiny skryla, zapomenula, aby mohli normálně žít, beru to. Ale bylo to ve výsledku úplně zbytečné a zbytečně složité.
Lucy Weberová bohužel není úplně má nejoblíbenější postava, takže pátrání z jejího pohledu nebylo nijak úžasné. Následná konfrontace s jinými (ne)hrdiny byla dost kýčovitá a vlastně o ničem. Celé finále bylo dost zrychlené a postrádalo nějaké hlubší emoce. Např. moje oblíbená Zlatuška mě víc zaujala jako senilní stařenka než pak ve finálním rozuzlení. Stejně tak to, že Lucy se tenhle zákon rovnováhy netýká, to je prostě otravné. Osud Madam Vážky mě docela zamrzel, přece jen si ve výsledku nejlepší šanci na nový život zasloužila právě ona... Takže jako finále pěkné, asi i funkční, ale pro mě osobně neuspokojivé a dost o ničem.
Trošku lituju, že jsem si koupil alternativní obálku, protože reálně nevypadá zase tak dobře a do série by se mi hodila klasická klíčová, ale to si tady prostě jen musím postěžovat. Pravdou je, že tenhle prequel, sequel, crossover je prostě pecka, která mě bavila od začátku do konce. Setkáváme se s předky rodiny Zámkových, kteří jsou dost zajímaví a posléze i dost sympatičtí, aby se vyplatili číst. Zpočátku mi přišlo, že uzavřené kapitoly nejsou úplně nejlepší kompozice, ale u delších příběhů už to stálo skutečně za to.
Samotné příběhy jsou na tom různě, ale většinou všechny nadprůměrné. Malý svět se mi hodně líbil, protože měl svou verzi i v seriálu a tady to bylo moc hezky udělané. Do nitra Luny mě nejprve příliš neoslovilo, ale pak i tím pokračováním to nabíralo na síle a působilo to vlastně hrozně hezky. Síla hudby a Jak vojska bledých čet jsou takové atypické, protože popisují i negativní stránku klíčů a v podstatě ukazují, že klíče chtějí být používány pro zlo, což podle mě v originální sérii není nijak silně zapracováno. Využití klíčů ve světové válce je opravdu hodně originální a asi to jsou dveře, co by každého zajímaly a u Hilla bych přesně takové dveře čekal, ale u primární série je neměl kam zakomponovat. Poslední povídka se Sandmanem byla pěkná. Četl jsem krátce předtím Sandmana a docela se povedlo naladit se na stejnou vlnu. Asi bych řekl, že setkání se Sandmanem, kdy "komunikuje" je hloupost a narušuje vyznění Sandmana, stejně tak Mary a její výlet do Snění, ale ono to překvapivě dobře fungovalo. Vyjádření všečasovosti ve finále je pak taky hodně zajímavé a asi by mohlo někomu i zamotat hlavu, takže dobře, že se objevuje jen okrajově.
Celkově je to opravdu hezký přequel, který má sílu upoutat čtenáře a já osobně bych klidně bral více takových příběhů, a to konkrétně téhle rodiny, a klidně bych bral i nějaké další předky a alternativní příběhy. Crossover se Sandmanem byl decentní a vydařený, takže by mě klidně zajímaly i další crossovery, ne sice úplně s Ligou spravedlnosti apod., ale tak Gaiman má v záloze hodně příběhů, stejně tak DC a Darkhorse. Jinak po přečtení primární série, po ukončení seriálu a v období sucha jemného městského fantasy přišel tenhle díl opravdu k chuti a klidně tvořte dál, chlapci. :3
Přestože jsem dlouho přemýšlel o čtení Sandmana, nějak jsem to pořád odkládal, a nakonec jako první viděl seriál. Překvapivě mi to nijak neublížilo a možná jsem si knižní verzi o to víc užil. Oproti seriálu je totiž mnohem logičtější, vše je tam dobře vysvětleno a příběh má podle mě i trošku lepší smysl. Hodně věcí je stejných, ale seriál pak nabízí i nějaké komiksově zkrácené scény trošku rozebranější, takže to je taky plus, ale hlavní je, že proti seriálu komiks rozhodně není vleklá nuda.
Dominuje taková ta klasická kresba, která je pro Gaimanova díla typická, i když se čas od času mění kvůli různým autorům, ale základ tam je zcela typický. Někomu taková kresba může vadit, já jsem si už zvykl a je pro mě opravdu téměř až archetypální pro Gaimanovu tvorbu. Plně pak chápu tvrzení, že jde o jeden z nejzákladnějších komiksů světa, protože tohle je prostě bomba, kterou si musí přečíst každý, kdo chce ve světě komiksu něco vědět. Tenhle příběh je krásný, zajímavý, místy zábavný, jindy mytologicky zvídavý, originální i klasický. Mísí se v něm prakticky všechny emoce a má jak dobrou akci, tak krásnou výstavbu příběhu a pozadí, stejně tak "nudnější" scénky jsou dostatečně atraktivní, aby si čtenáře udržely.
Samotný příběh je pro mě pecka a musím opět říct jediné slovo, Gaiman. Moderně pojaté fantasy, které v sobě snoubí mytologii, historii a fantazii, kterou kombinuje s prostředím 20. století a hlavně moderním narativem. Ne nadarmo se mi jeho knihami a komiksy začíná plnit knihovna. Premisa příběhu je dost dobrá, místo Smrti zajmete Sen a co pak s tím... Zbytečně se ale nezatěžujeme vězením a spíš řešíme, co se vše děje potom, co je potřeba vše napravit a vrátit do starých kolejí. Morfeus se tak nestřetává jen s vězněním samotným, ale i následky a změnami, které se mezitím staly. Pátrání po relikviích je super a knižní verzi musím uznat, že i poslední kapitola se Smrtí nebyla nudná a měla smysl. Takže paráda, těším se na další díl, který se mi už v seriálu moc nelíbil, takže si spravím chuť. :3
Musím uznat, že název plně odpovídá obsahu, protože už tak po prvních dvou kapitolách jsme si říkal, že bych snad raději byl mrtvý, než žít v takovém světě. Celkově mi z příběhu bylo dost úzko a přišlo mi, že se věnují hlavně všem negativním motivům, které by taková "zombie-apokalypsa" vyvolala, což nutně není mínusem, ale u mě osobně to vzbuzovalo vážně nepříjemné pocity a ani se mi to moc nechtělo číst. Takže to u mě vlastně uspělo, sice ne jako tradiční horor, že bych se bál, ale spíš jako takové ty horory, co vás znejistí a vyvolají ve vás nechuť a tíseň.
Samotný příběh zase tak dobrý nebyl. Sice je vše okolo vakcíny zajímavé, ale není to nějak moc povznesené a spíš se setkáváme s klasickými zápletkami "spodiny" okolo. Tedy nebylo odhaleno nic víc, zatím žádná zápletka za tou viditelnou, fakt jde jen o boj o přežití, ale čekám, že se ještě objeví nějaká manipulace, vznik viru nebo nějaká konspirace. Jinak jak jsem psal výše, klasické a možná moc jednostranně zaměřené negativní chování. Pořád tak nějak doufám, že v lidech je víc, a že by hned tak nezdivočeli ke zlu, ale těžko říct. Určitě to v porovnání s jinými zombie komiksy, třeba Živými mrtvými vázne právě na tom, že tam chybí nějaké hrdinství, ale vše tíhne k přežití ve zkaženém světě. Jinak s ohledem na žánr zombie zatím nic moc nového, snad se okolo viru objeví nějaká zajímavůstka.
Po dlouhé době přišel další díl k chuti. Gold je se Silverem skvělé a dynamické duo, mezi kterými je taková správná bromance chemie. Hodně se mi líbí propojování s předchozí sérií, ať už s Yellow nebo i výskyt Reda a Bluea. Konečně se začíná ukazovat, že svět tak nějak funguje podle kanonických pokémonních pravidel z her a seriálu - formují se stadiony a jejich trenéři, podle zadní stránky Silver evidentně sbírá odznaky apod. Do toho všechno přichází docela zajímavý záporák a jeho různé skutky, které se prolínají i minulým dílem. Sice je to díl plný záhad a plný náznaků legendárních pokémonů a mýtů, ale má skvělou atmosféru a dává smysl.
U pokémon mangy je hlavní problém, že je v dnešní době už přes dvacet let stará, přesto mě udivuje, jak aktuální a dobře napsané jsou dialogy. Někdy se setkávám už u komiksu z roku 2011, že je psaný podivnou těžkou ne úplně moderní češtinou a je na něm zkrátka poznat, jak úzus překladu postoupil. Pokémoni v tomhle mají prakticky nepostřehnutelné stáří. Přesto někdy klesá do podivných infantilních rozhovorů a dost nelogických řešení zápletek. Taky mě ještě pořád irizují narážky na svět okolo, jako že to všechno se objevilo nedávno, jak kdyby pokémoni nikdy dřív neexistovali a všechno se to najednou objevilo. Sem tam mi nesedl osobnosti některých postav, které znám ze hry a seriálu, třeba Whitney se chovala jako pipina apod. Nicméně to vše jde do pozadí u pokémonů, jejich druhé generace, a hlavně jejich zápasech. Těch bylo požehnaně, takže tenhle díl byl vážně extra.
Výpravnost Franka Millera a celkově starých komiksů z 80. let se vůbec nedá srovnávat s dnešní tvorbou. Tady opravdu není žádný důraz na akci a pobavení publika nebo snad udržení pozornosti. A možná proto se mi to četlo tak nějak nezvykle, ale ve výsledku jsem byl moc rád.
Z hlediska Batmanových počátků je to ale slabé. Je hezké vidět tu symboliku netopýra, která je pro někoho svým jednoduchým zpracováním možná dost nelegitimní, ale s celkem dost načtených batmanovských příběhů mi smysl dala. Zrození Catwoman je taky takové jednoduché, ale víc slov asi není potřeba. I když to bohužel celkově vypadá, že na sebe stačí vzít kostým a najednou umíš slaňovat budovy a bojovat jako mistr. Nicméně se ke konci zdá, že tohle není vůbec příběh Batmana, ale hlavně Gordona. Jeho příjezd do města, manželka, těhotenství se synem, nevěra, korupce... To všechno jsem viděl poprvé, protože Gordon se stal velmi rychle zajetou figurkou symbolizující Gotham. Proto jsou jeho začátky natolik fascinující, že mě u komiksu ve spokojenosti udržely.
V podstatě jsem si komiks koupil už docela dávno, abych ho měl, ale nelákal mě. Přečíst si ho mě přinutilo až Černé zrcadlo, kde se řeší Barbařino těhotenství s Jimem juniorem. Přestože to není úplně snadné číst, není to ani tolik příjemné číst, neodsýpá to, nepráskne vás to do očí skvělou moderní kresbou, tak je to natolik zásadní a netypický příběh, že to musí každého fanouška potěšit. Navíc číst osmdesátkový komiks, když běžně čtete novinky, to je prostě obrovská nostalgie. Spokojenost. :)
Po docela vydařeném finále prvního dílu příběh pokračuje docela matoucím způsobem. Líbil se mi nápad s tím, že Superman jako světově neutrální postava nemá žádné zastání a získává nepřátele na všech frontách, nicméně tak bláznivý a střemhlavý útok generála Lanea na neutrálním území Arktidy (možná, taky to je možná okraj, který patří USA, což si osobně nemyslím) je vážně moc. Ta jeho hysterie a šílenství, to je kapitola sama pro sebe, tohle není voják a velitel armády, jakým by Lane měl být a v jiných komiksech taky je. Stejně hysterický je i Wraith, který si hraje na učitele a mocného mentora a pak vyvádí jako děcko. Co se týče Supermana, tak ten se drží a ukazuje své typického ducha v trošku temnějším světle. Pěkně to jiskří mezi ním a Lois, až je k podivu, že pak má románek s Wonder Woman. Ukazuje se i Lex, který jen dokazuje, že jeho vecpané cameo bylo opravdu tak zbytečné, jak vypadalo. Sice výrazně ovlivní finále, ale to se dalo skoulet různě.
No ale co bylo hrozně zvláštní byla mimozemská invaze čekající na to, až ji Superman odhalí a popravdě čekající na to, až ji půjde zničit. Celé to působilo jako takové "Hele, tohle bylo málo, dejte tam do poslední kapitoly ještě rychle nějakou invazi." A takhle splácaně fungovalo celé finále. Navíc se nevysvětlilo nic o krystalu Vzestupu a celé takové to mystické "Superman dnes zemře!" bylo jen plkání, které nebylo nijak podložené. Sice to byla epická řežba, ale co z toho, když to byla jen ta řežba a nic víc. Neříkám, že to je špatné, příběh to je přesto nadprůměrný, ale působí to nějak neuzavřeně a přeplácaně. Přitom první díl najel na super linku a atmosféru.