fvalek komentáře u knih
Nejsem divákem seriálu, takže je pro mě tohle zpracování novinka. Zároveň mám ale problém s určitými zápletkami, které mi přijdou vcelku nepochopitelné a nevím, jestli by mi třeba nedávali větší smysl, kdybych seriál sledoval... Ale cílem knihy je jednoznačně i to, aby dávala smysl bez nutnosti znát seriálovou předlohu, tak doufám, že mi toho moc neuteklo.
Hodně se mi líbí zpracování, protože zkrátka proč ne. Kresba postav podle živých předobrazů je zajímavá, vidím to v takové míře asi poprvé v životě, a nemám problém se snížením umělecké invence. Po stránce děje asi není co vytknout. Přichází postava, vysvětluje se její pozadí. Náhle přichází další postava, která vše ví a zná, a její pozadí zůstává tajemným. Taková konstelace funguje a je pro mě sympatická. Nicméně samotná zápletka vražd v prvním díle mi přišla zvláštní. Z poměrně nevysvětlitelné záhady se stala velmi jednoduchá a pro mě přihlouplá záležitost. Autoři se ji sice snaží vysvětlit (donucení, vyhrožování apod.), ale opravdu stačí na člověka zamířit a on ochotně udělá, co chcete, aniž by bojoval? Navíc 4 lidé prohrají šanci 50:50... Mohou to svádět na genialitu a manipulaci jak jen chtějí, ale úplně mě o tom nepřesvědčili. Seriály podle knihy fungují, ale knihy podle seriálů jsou pro mě zatím docela překvapivé, a přestože někdy fungují dobře, často pak do určité míry předpokládají, že čtenář seriál zná a něco mu dojde, což mně asi ne. Moje chyba.
Nicméně jako celek je kniha zajímavá a nabudila mě na další čtení, takže se k sérii možná ještě dostanu (osobně bych ale podotknul, že kdo mě zná, ví, že vždycky upřednostním spíš magickou/mystickou mangu než krimi, takže good luck Sherlocku).
Tahle post-eventová série mě příliš nebaví, protože to je kolotoč, kde se vyskytne něco úplně zbytečného, něco docela relevantního, ale k eventu, který jsem už pozapomněl, protože vyšel dávno, a něco nového, co je docela důležité. Zrovna Iron Man je v tomhle vážně divočina, navíc se Válce říší zase moc nepřibližuje. Díl s drakem bych zapojil už do minulého dílu jako jednosešitovou zápletku nakonec, která by udělala reklamu na Válku říší. Tenhle díl bych věnoval už jen alkoholismu a sporům s Carol, ale přidal bych nějakou akční zápletku, aby to nebylo zase příliš společensky zaměřené a nudné. Poslední sešit převzatý z minulosti je důležitý k pochopení vztahu mezi Carol a Tonym a posouvá je dál, ale je tak trošku i důkazem, že už do tohohle dílu neměli co nacpat a museli sbírat opravdu různý materiál, aby ho dali smysluplně dohromady, a to se mi moc nelíbí.
Jinak je rozhodně plus, že příběh navazuje na předešlý díl, ale možná ho příliš omílá dokola. V tomhle trošku platí, že ne všechny komiksy jsou dětské čtení, protože si neumím představit, že bych např. 12letému dítěti dal tohle rozsáhlé povídání o alkoholismu, ale to je výhoda komiksů - že mají roviny, kdo je jak čte - dítě víc na akci a řežbu, dospělý čtenář už jde po tom sociálním přesahu (ale popravdě i na mě to už bylo moc utahané). Více mě zaujala právě mystická rovina. Spojení Iron Mana s magií a boj s Jotunheimskou dračí zkázou. Na můj vkus stále příliš přetechnizované, ale rozhodně zajímavé. Finále jsem si už neužil, nějak mě to přestalo bavit...
Ano, musím souhlasit, že hlavní problém téhle série je, že bezprostředně reaguje na něco, co vyšlo před půl rokem... Očekávání bylo tragické. Popravdě jsem se bál, že půjde o nesmyslnou změť náhodných sešitů, které se neumně budou snažit doplnit event, který byl příliš obecný na to, aby ukázal jednotlivé postavy a jejich motivaci, pohnutky a reakce na Válku říší. Zrovna Thor mi ale nepřijde jako někdo, kdo by dostal ve VŘ málo prostoru, ale co si budeme povídat, Thora není nikdy dost. A pak najednou přišel tenhle sborníček a příjemně překvapil.
Všechny části jako by se držely trošku dál od samotné Války a ukazují příběhy v pozadí, které se do samotné Války ani nehodí. To je rozhodně výhoda, protože je to jednak obohacující, a to i takto zpětně, zároveň by mě asi zabilo zase číst něco pomateného nebo opakovaného. Příběh s Lokim je podle mě poměrně hluboký a bude mít velký vliv na jeho další vývoj. Příběh s mladším Thorem, dobře, budiž. Sice asi není úplně důležitý, ale i to je zajímavý exkurz do minulosti. Následky a obnova Asgardu jsou pokračováním v ději a novým směrem pro Thorovy příběhy v Marvel univerzu, takže tam se dostáváme k velkým věcem. Stejně tak se Aaronovi podařilo úspěšně propojit jeho vizi přítomnosti, budoucnosti a minulých pohnutek. Žasnu, jak promyšlené své příběhy má a jakým způsobem je ve finále zvládne složit do mozaiky epického eposu. Osobně mě nejvíce potěšil příběh Cula Borsona, kterému se v českém reading order nevěnuje žádná pozornost - vlastně jsem ho zahlédl jen v Doctor Strange: Bůh magie, a to je asi tak vše... Jeho příběh s Odinem trošku připomíná Thora s Lokim, ale je vlastně úplně jiný. Jeho dynamika a osobnostní vývoj, který byl popsaný v jednom jediném sešitu, byl lepší než mnoho jiných více omílaných postav a to finále mě popravdě dojalo. Aaron nepracuje jen s akcí a bojem, ale dává si i otázku: "Kdo je bůh a co dělá boha bohem?", kterou dál přenáší i na Thora. Je sice trošku klišé, že bohem je jedině ten, kdo vyznává lásku, laskavost a obětavost, ale já taková klišé hltám, takže pohodička.
Takže paradoxně velmi dobrý díl, který zdárně rozvíjí to, co se už pomalu zdálo ukončené. Doufám, že Thor bude v Česku pokračovat a nějak logicky navazovat, protože jsem zvědavý na další příběhy. Rychle ještě ke kresbě - není pro mě ideální, ale jsem už zvyklý a možná se mi k Thorovi i nějakým způsobem hodí. Není už tak divoká jako u prvních dvou dílů, kde jsem trošku luštil, co se kde vlastně děje, ale stále je taková magická.
Druhá Druuna pro mě byla poněkud stravitelnější než první díl. Sice neustále skáče v různých sférách (od reality? až po spánek či počítačový program), ale drží se konstantně v jedné časové linii, takže to je rozhodně plus. Nejsou tam takové protivné mezery, kdy se během jedné stránky vše úplně změní. Příběh se mi zdá lépe vysvětlený, a přestože si zachovává hodně tajemnosti, tak se někam konečně dostáváme. Oproti prvnímu dílu mi ale přijde, že je tu poněkud víc sexu, nebo je možná více bezúčelný než v první knize, takže to mi přišlo někdy až rušivé... Proč ze všeho hned dělat porno, ale taková Druuna prostě je. Je škoda, že tak kvalitní sci-fi potřebuje lacinou popularizaci erotikou. Více se mohli věnovat ekologickému tématu prvního dílu, proč lidé opustili zemi, kam směřují, jak se z lodi vyvíjelo Město apod. Důležité ale je, že mě přesvědčila k přečtení posledního dílu, rád bych už konečně zjistil, jaký je cíl celé téhle sci-fi série.
Každý nový kousek Zaklínače vítám, jako by to byla zlatá cihla, takže ani snad nejde říct nic špatného. Nicméně musím si to zhodnotit trošku nezaujatě a bylo tam pár momentů, co se mi moc nelíbily, ale je to spíš otázka vkusu. Vcelku je to totiž povedený díl, který zpracovává zajímavou povídku (psaná by možná působila lépe) a zabývá se zase novými stránkami Geralta.
Možná mi trošku vadí, že je příběh časově neukotvený, když se v minulých "dílech" objevovaly různé postavy z různých dob. Těžko pak říct, v jaké etapě zrovna Geralt je, ale minimálně já osobně jsem si podle vzhledu v kresbě představoval, že je to Geraltům život daleko po hrách. Ostatně jde o dobu, kdy už příšery "nejsou". Co mi ale vadilo výrazně bylo budování Geraltovy hloubky, ať už vztahem s rybářem, nebo snahou objasnit záhadu města, které je několikrát úplně anulováno takovou primitivní agresí, jako useknutí rukou kováře nebo zabitím opilce. Nemám nic proti, opilce měl zabít už na začátku klidně, ale nevidím v tom moc význam proč tyhle protichůdné vývojové tendence kombinovat bez nějakého účelu. Pak mě osobně moc nezaujalo to kombinování časových linií - příběh Geralta x dopis rybáře x vyprávění z deníku léčitele nebo minulosti čaroděje. Je to takové plus mínus, protože to není pro vyznění nebo navýšení kvality nějak primární, je to dost matoucí a vyjasní se to vždy na konci kapitoly. Trošku mi to připadá jako snaha udělat příběh kvalitní a jiný, ale maličko zbytečnost...
Jinak se mi líbí celý příběh a jeho atmosféra, i když je docela smutná. Váhám, jestli tam nejsou nějaké věci proti knižnímu a hernímu kánonu. Nepamatuju si to už přesně, ale v nějaké části knihy píší o iluzích, hlavně o jídle, že vás nikdy nenasytí vyčarované jídlo apod., tak tohle je asi trošku experiment autora a zjevně to nikomu nevadí. Škoda že po takovémhle typu příběhu se nedá čekat něco pozitivního nebo krásného, ale i tyhle tklivé příběhy mají své místo, nevyřešená zápletka je tady rozhodně plus. :)
Slavika je opravdu hezky graficky zpracovaný komiks, který přináší téma slovanských bohů, což je v komiksu, který v našem středoevropském a východoevropském prostoru zatím takový teenager, ne tak časté. Téma je tak velmi originální a řekl bych, že až na nějaké komiksové Americké bohy jsem podobné téma ještě neviděl. Plně se ztotožňuji s kresbou a vizí ilustrátora Ticho762 o tom, jak by bohové a svět měl vypadat. Ostatně jeho "transcendentální, nadpozemská" kresba se mi líbila už v komiksu Češi 1918, kam se mi ale příliš nehodila.
No, jenže pak přichází problémy... Dialogy jsou neskutečně primitivní. Nevím, pro jakou to je generaci, ale je to podle mě hloupé pro všechny generace. Zkrátka "Hej, lidi, koukejte, jsme bohové, jůů, ukaž zadek." (ironicky zveličeno, ale jen o maličko) Je to nedůstojné ke čtenáři i k tematice bohů. Rozsah celého komiksu je navíc tak krátký, že ačkoliv je děj docela zajímavý, tak vůbec nevynikne. Vlastně jsme v celém tomto díle neměli jedinou šanci sblížit se s nějakou postavou nebo v ní vidět něco víc. Nepamatuju si ani jména hlavních hrdinů, protože to bylo prostě málo. Je to doslova "přišli - odešli".
Navíc co si budeme povídat, na to, že má kniha 48 stran a je to v podstatě sešitovka, tak cena 300 korun? Myslel jsem, že to je vtip, ale bylo mi blbé se od pokladny vracet, takže teď píšu tenhle komentář... Takováhle kniha by si zasloužila jedno souborné vydání o cca 300 stranách za pětistovku, a ne tohle. Takže další díly si stihnu asi přečíst v knihkupectví během nákupu, protože tenhle komiks je nejen průkopník českého mytologického komiksu, ale i průkopník nových neuvěřitelných cen. (A to je cena opravdu poslední věc, kterou u komiksů řeším, a je mi až trapné to tu řešit, ale bohužel, tohle je síla, trochu jiná liga.)
Borgia je opravdu sága, která si zaslouží pozornost, protože se v ní misí neuvěřitelný smysl pro detail, a to jak u skvělé kresby, tak u příběhu, kdy se nám skutečně představuje jakási reálná stránka renesance, kterou často každý opěvuje jako tu nádhernou kreativní a osvícenskou epochu, tak velká fikce, která i když je trochu přitažená za vlasy, tak zkrátka funguje. Sledování rodu Borgiů je docela zábava a určitě mají co nabídnout, a přestože se na obálkách všech částí vyjímá hlavně Lucrezia, tak rozhodně není jediná, která se pěkně předvede. Možná je až trošku škoda, že Lucrezii poměrně dost přecenili, přece jen nemá zase takovou úlohu jako třeba Rodrigo nebo Cesare.
Jak už jsem naznačil, děj je taková... Fikcionalizovaná snaha o historickou věrohodnost. Což o to, ono se to třeba u Cesara docela povedlo, protože jeho život je chronologicky zmapovaný dobře, dokonce Jodorowsky využívá hlavních bodů jeho života a k tomu navíc různých drbů, které si dál přepracovává po svém. Někdy je to už fakt hodně mimo, jako třeba ty Da Vinciho vražedné stroje, jindy je to docela pěkné, představovat si, jestli to tak mohlo být, jak by to fungovalo v té době apod. U Lucrezie se ale šeredně minul, tam to alespoň dle různých dochovaných faktů bylo úplně jinak. Ale co už.
Ve spojení se čtením Papeže ukrutného je to opravdu ctnostná sága renesanční Itálie a papežstva, docela se těším, jestli vyjde ještě něco dalšího (často čtu, že jde o trilogii?). Na závěr mám možná malou výtku, které si všímám u Jodorowského dost často - to opravdu v renesanční Itálii nebyl snad jediný hetero muž a každý měl sex 24/7? :D Alejandro opravdu předvádí velmi tenoučkou hranici mezi naturalismem a stylizovanou perverzí (a začínám si myslet, že je to tak trošku swingers wannabe). :P
Manga je zkrátka extrémně originální žánr a těžko říct, jestli je to nějaká asijská mentalita, která dává vzniknout takovým parádním příběhům, nebo jestli jsem prostě jen narazil na něco fajn. Velkou výhodou mangy je, že je velice dynamická, a přestože se schovává za jednoduchou nebarevnou kresbu, děje se v ní tolik věcí naráz a může být natolik "překombinovaná", že se od čtení prostě nedá odtrhnout.
Osobně jsem přívrženec více fantasy a vyhovují mi hlavní postavy ženy, dívky nebo děti. Těžko říct proč, asi jsem prostě takový měkčí, že mě moc neberou souboje a násilí, takže Zaslíbená Země Nezemě pro mě naprostý ideál. Sice ještě trošku váhám, která dětská postava pro mě bude ta pravá na fandění, protože Emma mi přijde trošku kýčovitě talentovaná a kluci se ještě moc neukázali, ale je jasné, že jsem na straně dětí a hodně se těším, jak bude jejich příběh pokračovat, a jak se dokážou z domova dostat. Přestože nápad "farmy" docela kopíruje řadu jiných příběhů, tak mi přijde ve spojení s charaktery a prostředím dostatečně inovativní. Výskyt nadpřirozena jedině chválím a natěšeně očekávám, co se to vlastně se světem stalo.
Zaslíbená Země Nezemě je tak jasný adept na kompletování a moc rád se ponořím do dalších dílů. :)
Přestože mě na jednu stranu štve, že půlku příběhů, co v tomhle kompletu vyjdou, už mám, takže váhám, zda je kupovat nanovo, abych utvořil komplet, nebo kupovat jen ty, co nemám a kašlat na obrázek na zadní straně, tak je velice pozitivní, že knihy, které běžně stojí třeba i 500 korun jdou sehnat za 300 (případně 250, u prvního dílu dokonce jen za 50 korun). Je pak na zvážení, zda člověk chce donekonečna sbírat další a další komplety oproti tradičním knihám či zda se vzdá bonusů, které samostatné knihy přináší (a které tu v kompletu nejsou, jako např. scénář,alternativní obálky, poznámky autora apod.). Jinak pozor, u knihy z BB/Art se liší poslední kapitola, která je tady jiná (buď je vynechaná nebo zařazená na konec druhé části, děj je tak posunutý). Jinak ale nejsem nijak proti kompletům, navíc je údajně garantováno, že nejsou shodné s DC komiksovým komplete, takže proč ne? :)
Tokijský ghúl mě oslovil a stane se pravděpodobně další mangou, kterou začnu kompletovat. Mám sice trošku problém s postavou Kanekiho, je takový hloupoučký zatím, ale věřím, že se to rozjede. Popravdě by se mi asi trošku víc líbila dějová linka o lovu ghúlů, ne přímo ta transformace, co se stala, která byla poměrně předvídatelná, ale asi to k tomu směřuje a start to byl pěkný.
Zrovna Tokijský ghúl patří mezi mangy, které hodně čerpají z asijské kultury, takže některé věci mohou být zajímavé, některé cizí, na rozdíl třeba od Ateliéru špičatých klobouků nebo Čarodějovy nevěsty, kde se snaží působit evropsky a světově. Z hlediska reálií to je zajímavé, ale cítím tam ten velký aspekt asijského cítění a chování a přijde mi to trošku cizí. Ale to vše je jen síla zvyku. Samotný příběh je hodně dobrý, ne úplně originální, jak už jsem naznačoval, protože takhle vypadá půlka příšeráckých knih, filmů a seriálů, ale rozhodně osloví. Práce s Kanekiho dvojím životem vydá na hodně zápletek a celkové pozadí s odhalováním ghúlího světa zevnitř je sympatické.
Oslovila mě i kresba, která se mi líbí a je zajímavá a zatím přehledná. Výhodou je, že čtu pozdě, tak je to snadno dostupná série bez čekání. Ještě si musím zjistit, co je to ten "Tokijský ghúl: re", ale jestli je více příběhů, tak jedině výhoda. :)
Útok titánů je rozhodně velmi originální a nápaditá manga, která ukazuje svět stižený pro mě osobně docela novým typem apokalypsy, ale přesto mě asi neoslnila tam moc, jak měla. Hlavní problém vnímám ve dvou pilířích příběhu, a tedy postavy a pozadí. Potom mám ještě trošku problém s kresbou... U postav je největší problém asi to, že jsou nesympatické. Když jde o boj s titány, tak chcete hrdinství a ušlechtilost, a ne malého agresivního skřeta, co se pořád s každým hádá a neudělá nic normálního. Mikasa sice boduje tajemností, ale je hodně přeceňovaná a vlastně nic neudělá a až otravně tíhne k Erenovi. Druhé mínus je vyprávění, kde mi chybí nějaká historie, flash-backy, prostě něco, co by nám svět titánů představilo. Je ale dost možné, že se to ještě vše ukáže a částečně se pracuje s tím, že ani postavy neví, kde se titáni vzali a proč. No a u kresby je problém hlavně v tom, že někdy se snaží být natolik akční, že doslova nedává smysl a není v ní nic vidět...
Celkově je to hezká manga, ale nevím, mám při čtení zvláštní pocit, že to není nic pro mě, i když se mi tematicky hodně líbí. Je to jedna z prvních mang, co na Crew začala vycházet, takže má ještě takový menší formát jako třeba Death Note, ale to není úplně důvod to nemít rád, takže popravdě nechápu, co mi je na příběhu tak nesympatické. :D
Ačkoliv Jodorowskyho obdivuju a mám rád jeho tvorbu, tak u tohohle komiksu jsem se tedy brutálně seknul. Příběh mě nebavil, přišel mi nudný a divný, možná až hloupý. Nedokázal jsem se vžít do postavy Alaina a asi tak od 20 strany jsem si pořád jen opakoval: "Proč proboha, proč to děláš, proč s tím souhlasíš, co to je za kravinu, proč by tohle někdo dělal." Moebius je možná velký umělec, ale jeho kresba zrovna taky nepatří mezi mé oblíbené, takže ve výsledku to byl skutečně tandem utrpení.
Postava Alaina je prostě trhlá, možná by se mi líbilo, že v sobě má dvě osobnosti, z nichž jedna je vážně predátor, ale celé to pobožné osvícení a otročení sektě feťáků, to už bylo moc. Elizabeth, to je s prominutím kráva na entou, to se prostě nedá. Její postava je šílená a štvala mě od začátku do konce. Horší jsou snad už jen ti dva feťáci Marie a Josef. No a nejhorší na tom všem je, že ono jim skutečně vše vychází. Když pominu tyhle nepříjemné postavy, tak se mi nelíbí celé to téma, které jsem asi úplně nepobral, protože po konci první části už jsem se nemohl překonat a nutit se do čtení, takže jsem knihu louskal hodně dlouho a na části. Nechci to úplně odsoudit proto, že mi to nesedlo, ale pokud v tom je nějaký obrovský význam, který mi měl obohatit život, tak jsem ho bohužel nenašel.
Dvě hvězdy dávám jen proto, že nechci být úplný trouba, co strhá knihu za to, že mu nesedla. Taky za hezké velké vydání Argo komiksů...
Původně mě trošku děsilo téma, ale Jodorowsky je prostě mistr vyprávění (i když pořád má nějakou svou úchylku na cpaní velmi živočišného sexu kamkoliv to jen jde) a grafická stránka je jednoduše úžasná, takže není co řešit, kniha je zkrátka povedená a moc se těším na druhý díl.
Je diskutabilní, do jaké míry Jodorowsky čerpá z nějakých historických událostí a drbů a kolik si toho vymýšlí, protože o Napoleonovi je známé jeho působení v Egyptě a popravdě nevím, jestli proslýchají nějaké drby, že by tam hledal okultismus, jako třeba Hitler za války, ale v téhle knize je to hodně zajímavě pojaté a baví mě propojování historie s fantasy prvky a magií apod. Kniha se velmi podobá Královské krvi, spíš ale Jednorožci, což je styl, který můžu. No a co se týká samotného Ludvíka, je trošku zvláštní téma s tím pohlavím, ale jinak je to fajn postava. Působení alchymistů a osobnosti, které se vyskytují mezi dlouhověkými mě potěšily. První kniha toho paradoxně moc neprozradila a končí velmi otevřeně. Těžko říct, kam se bude příběh ubírat, a jak se zachová Ludvík, v tomhle je příběh opravdu originální a nepředvídatelný. I když je to tedy tak trošku slátanina se vším možným, tak mě to hodně chytlo a rozhodně příjemné překvapení. :)
Tuhle knižní sérii jsem si vcelku oblíbil, protože mi přijde, že poměrně neotravně přináší spoustu aktuálních společenských témat, která by měli čtenáři znát, a není to úplná propaganda. Ať už bezdomovectví a domácí násilí u Catwoman, násilí obecně a síla předurčení u Wonder Woman nebo rodinné problémy a podceňování žen u Mery. Harley do toho jde vlastně dost po hlavě, mamka ji pošle jako Karkulku za babičkou a ona místo toho zakempí v království queer a travesti. Do toho se mísí feministická témata, lehce ekologická, síla korporací a ničení chudinských nebo etnických čtvrtí apod. Člověk úplně neví, co čekat, ale když jde o Harley, tak je to zkrátka jízda.
Zpočátku jsem se bál, jak se podaří vystihnout Harley v její bláznivé podobě už na střední, protože kdo četl Harleen od Šejiće nebo jiné kanonické komiksy, tak by spíš řekl, že Harley bude trochu šprtka a hodná holka. Tahle adaptace to ale zvládla mistrně a vystihla jak vcelku poklidné počátky, tak zároveň pravou podstatu Harley, která je otravná jen někdy. Kdo se mi moc nelíbí je Ivy, předpokládám nějaká podoba Poison Ivy, ale z té si tedy autorka udělala tažnou mulu příběhu, která vlastně skončí úplně nevyužitá, ať už po stránce schopností, ekologie nebo bisexuality s Quinn. Je velká škoda, že z ní je jen taková hlásná trouba, které vše vadí... Vyobrazení Jokera je taky zoufalé, ale paradoxně s ním nemám problém, protože příběh se vůbec nemá zaměřit na něj, takže pro potřeby konkrétně tohohle příběhu je Jokerova role zvolena vhodně.
Je škoda, že na konci zase není reklama na další knihu ze série, která vyjde, takže doufám, že ještě nějaká bude, koukal jsem ale na zahraničních webech, že jich je vcelku hodně. A jako jo... Jsem 25letý chlap, ale učím literaturu, tak vidím, že tyhle knihy mají potenciál a rozhodně zabodují jak ze zábavné stránky, tak z toho společenského přesahu. A literatura nezná pohlaví! :)
Oproti Supermanovi ze stejné edice mi tento příběh přišel poněkud slabší, ale coby moderní zpracování Batmanova počátku je to dobré. I když se to tedy nějak extrémně neliší od známých počátků, chybí tam nějaký výrazný prvek "počátku pro 21. století". Tohle je vlastně vcelku klasika, až na pár nových postav, netradičního umístění starých postav a celkovou psychologii některých dalších.
Sám Bruce je asi stejný jako všude jinde, trošku arogantní a zbrklý, tady není co řešit. Největším překvapením je asi Alfred, který je vážně drsný a těžko říct, jestli se z něj někdy stane servilní komorník, kterého běžně známe. Bullock, Gordon a Barbara vcelku klasičtí. Potěšili mě padouši, ať už Cobblepot nebo Oslavenec. Oproti třeba Roku jedna je příběh jednodušší, ale možná to není úplně od věci. Přece jen je lepší "počátek" vynesení odpadu z města a nastolení nového věku spravedlnosti, než nutně boj proti extrémně početnému Red Hoodově gangu (a popravdě ne všude musí být nacpaný Joker).
Jinak co v moderní podobě nenahnal příběh sám, to udělala super kresba a hezké vydání. Škoda, že v téhle "edici" existují jen dvě knihy, protože by bylo fajn sledovat modernější a drsnější počátek více hrdinů.
Situace nabírá na obrátkách! Je sice ostudné, že prakticky nikdo neřeší ukradený grimoár a nechávají se ukolébat tím, že obětem je trochu líp. Ředitelka školy se sice ukáže jako dost drsná dáma, ale ještě z ní necítím takový respekt, který měl třeba Brumbál, že by dokázala něco vyřešit a disponovala mocí, která opravdu může někoho chránit a všechny porazit. No a zatímco dva lidé jsou stále slabí a napůl v kómatu, tak škola slaví Halloween, ale tak co už, přece nemůžou být všichni zničení tím, že se po škole pohybuje nebezpečná osoba, která může někoho i zabít. Ne? Ne?!
Výhodou Samhainu je, že se setkáváme opět s novými zvyky a tradicemi, ať už klasická koleda nebo velmi zvláštní události ve věži. Sběr krystalů a rostlin, které mohou vidět jen ti, co někoho zabili. Trošku mi to připomíná opět Harryho Pottera a ti, kdo mohou vidět testrály (trošku jinak), ale je spíš překvapivé, kdo všechno květy vidí. A ten zvláštní úchylák ve věži a kamenný holub, no zkrátka zase jsme dostali mnohem větší množství otázek než odpovědí, a to hlavně v závěru, kde se chystá zkouška.
Je trošku škoda, že jde Elias hodně do pozadí a už pár dílů cítím, že se jeho vztah s Čise nevyvíjí úplně nejlíp. Navíc Čise, která dřív začínala být roztomile svá, je najednou docela drsná a divočí nám, ať už za to mohou ty hlasy nebo zkrátka jen dospívání mezi spolužáky, kteří jsou dost svébytní a svobodomyslní. Tak snad si Čise alespoň vezme něco z té lekce od Kentaura...
Opět připomínám, jak moc jsem se bál přechodu na Akademii, ale musím zkrátka jednou provždy říct, že tahle dějová linka mě baví a nemám jí co vytknout. Postavy jsou moc dobře napsané a je zajímavé zjišťovat podrobnosti o Sedmi štítech. Zároveň se ve škole pořád něco děje, a i když už se nesetkáváme s přírodou a větším množstvím magických bytostí, tak to vynahrazují silnější a intenzivnější střety s magičnem. Záhada ukradeného grimoáru mě baví, protože se opravdu nedá předpokládat, kdo to mohl být, i když bych čekal trošku větší pátrání a péči o "postižené".
Hlavní postavou tu není tak úplně Čise, ale spíš Lucy, což je příjemná změna, protože o ní konečně něco zjistíme. A co víc, ona má opravdu zajímavou minulost a i aktuální události okolo ní jsou více než kuriózní. Nicméně i Čise má velkou linku, ve spojení s Nucklaveem a moc se těším na rozuzlení zvláštních hlasů. Série moc hezky postupuje, ale myslím, že ještě zdaleka nejsme v závěru a je spíš stále víc a víc věcí, které je třeba zjistit a rozluštit.
Na jednu stranu se mi líbí, jak se příběh vyvíjí a navazuje na sebe, nicméně mi některé části přijdou trošku zbrklé a mimo. Batwoman něco provedla a ještě než se vůbec něco začne řešit, tak se bat-rodina rozdělí na ty, kdo jdou automaticky k Batwoman (přestože mají s Batmanem rozsáhlou minulost), na ty, kdo zůstávají, ale čin vesměs schvalují, a na ty, kdo jsou proti. Na druhou stranu se mi líbí, že nejde hned o nějakou přeakčněnou pomstu, protože jsem čekal, jak hned po Batwoman půjdou apod., ale vše se nese ve stylu "rodinného soudu". Mrzí mě, že větší slovo neměla Cass, kterou ztráta zasáhla nejsilněji, i když se pak docela slušně vyhraní.
Postranní dějová linka týkající se budoucnosti a robotů mě zase tolik neoslovila. Silnější zápletkou jsou tady skutečně rodinné vztahy a reakce členů na to, co se stalo. Ale je absurdní, jak tam spousta baťáků vynáší své filosofické logické soudy a Kate absolutně neřeší a dělá si svoje. Nejlepší je ale závěr, který ukáže, že všichni mají srdce. Dobré je, že stále zůstává spousta záhad - hodně mě zajímá budoucnost a bylo by fajn, kdyby se jí autoři dále věnovali a nenechali ji jen v rovině výplně těchto dílů, no a ten vzkaz na závěr? Chci víc...
Je možná štěstí, že jsem si pořadí otočil a jako první si přečetl Svůdné touhy, protože ty mě vcelku oslovily a přišly mi správně peprné a zajímavé, nicméně tenhle "první" díl mě tak hrozně zklamal, že to snad ani nejde popsat. Jestliže jde o sborník slavných umělců, tak minimálně půlka mi přišla žalostná, a sice ano - těžko jako neumělec můžu někomu něco vyčítat a povyšovat se, ale některé kapitoly byly vážně šílené a hrozné a viděl jsem i na základní škole lepší kresbu. Druhou žalostnou věcí jsou některé zápletky kraťoučkých příběhů, někdy jsem tam smysl opravdu nenašel. Navíc mi o to zase tolik nejde, ale erotiky tam bylo taky pomálu, takže plně nechápu smysl a jako celek se mi kniha nelíbila. Pokud někdo iniciuje erotický sborník, tak musí jednak držet téma a žánr, zároveň musí volit zajímavé umělce, kteří vytvoří velkolepé dílo. Tohle bylo v lepším případě podprůměrné. Jestli bude ještě nějaký díl, tak se budu rozhodovat až podle důkladného prolistování někde v obchodě nebo online, protože něco jako tohle už nechci, i když pořád tu je ten lepší druhý díl, který může značit vzestupnou tendenci.
Wow, tak bezva. Přestože jsem na předchozí díl vcelku nadával, tak musím uznat, že tento mě mile překvapil. Jednak jsem bojoval s tím, že už se série netýká takového toho klasického zápasení, ligy, stadionů apod., zároveň jsem se podle anotace obával, že tenhle díl bude spíš o nějakém nudném výcviku od Bluea, ale nakonec nic není tak horké a čtení jsem si moc užil.
Už od začátku se příběh nese v akčnějším duchu a dynamicky kmitá k vyřešení zápletky. Sice je před námi stále velké množství záhad, ale konečně se i dostáváme k některým vysvětlením a indiciím. Yellow je sice trošku naddimenzovaná otravná postava, ale konečně dělá to, co je nezbytné, a tedy bojuje, chytá pokémony a řeší všechno zlo okolo. Musím říct, že nejsem úplně nadšený z toho plánu Elitní čtyřky, protože mi přijde takový tisíckrát omílaný, ale na přelomu tisíciletí, kdy manga vycházela, to asi bylo originální. Pořád mi nejsou úplně jasné mechanismy manga pokémon světa, protože jsem zvyklý na hry a animovanou verzi, kde to chodí úplně jinak. Takže jsem zvědavý na zesilovač odznaků, nějaké funkční uspořádání Elitní čtyřky a její funkci, vztah Agathy s Oakem a samozřejmě se těším na další Rakeťáky a trenéry stadionů. Postupěm času a čtení Pokémon Adventures začínám oceňovat tu jednoduchost a přímočarost, kterou pokémoni měli. Masožravka žere maso, palmový pokémon dělá chodící les, natahovací pokémon se natahuje... Přijde mi, že postupem času se pokémoni stali daleko složitější, ale někdy to úplně popírá jejich podstatu, která tady jede naplno (i když mi stále vadí, že se každý tváří, jak kdyby pokémony viděl prvně v životě a vůbec v tom světě nežil celý život). A osobně nejsem rád za zlého Dragonaira, protože ten je můj nejoblíbenější. :P
Jsem rád, že jsem se trochu vrátil do nadšení prvních dílů, protože je škoda, aby mě takhle super nostalgická manga štvala kvůli nějakým logickým vrtochům a neshodám. Je skvělé, že zbývají už jen dva díly Yellow kapitoly, protože to je příslib akce a velkolepého finále. Doufám, že teď bude tahle manga vycházet pravidelně až do aktuální série a těším se na další díly s Yellowem a další příběhy celkově.