gabriela3565 komentáře u knih
Tíživé počtení. Jak málo stačí, aby se člověk propadal níž a níž… Líbí se mi však, že knížka je oproti jiným na tohle téma relativně stručná, autor se nebojí podávat vše věcně, ale přesto z toho jde emoční síla.
Co člověk, to pohled na věc, co člověk, to jiný způsob vyjádření (nejen lásky). Neexistuje nic dokonalého, ani vztah, ani člověk. Svěží, citlivě napsané.
Pokud trpíte podobnými problémy, myslím, že knížka skutečně může pomoci člověku přinést jiný vhled na věci. Líbí se mi formát, kterým je knížka tvořená, citáty a odkazy na slavné osobnosti nebo známá díla.
Bavilo mě to, to ano, ale na to, že jde o takový bestseller, mi knížka přijde dost přeceňovaná. Já osobně jsem příliš nechápala jednání hlavní hrdinky, občas mi nebylo jasné, co tedy vlastně chce a proč tak často ze svých různých verzí životů přeskakuje.
Přečetla jsem jedním dechem, jen se přiznávám, že u některých povídek jsem očekávala lepší zakončení, asi u dvou mi připadalo, že přestávají ve dvou třetinách. Vývoj děje u jedné jediné jsem odhadla už po prvních dvou stránkách, nicméně i tak mě čtení bavilo. Je to skvělá knížka do vlaku, povídky jsou svižné, krátké, plynou.
Styl mi sednul okamžitě. Dialogy jsou zachyceny autenticky, jakoby člověk skutečně odposlouchával za onou saunovou stěnou. Je to freska ze života. Nějaká výraznější pointa mi tam ani nechyběla.
Dostala jsem jako dárek a přiznám se, že podle vzhledu bych po knížce asi sama nesáhla. Ale chytila mě hned, líbil se mi lehce ironický styl. Že máte čekat na štěstí? O tom to naštěstí vůbec není. Hvězdu navíc dávám za předčené očekávání.
Asi nejsem typická cílovka, ta postava mě prostě nebavila. A když vás nebaví hlavní protagonistka, její přemítání o víře a životě vás už tuplem nenadchne. Knížku jsem dostala, bohužel jsem ji poslala zase dál…
Ač netuším, jestli jsem pochopila, co tím chtěl básník, tedy Murakami, říct, ale prostě mě to bavilo. Četla jsem ji v hluboké noci (jak jinak) a od vnitřních myšlenek postavy jsem se nemohla odtrhnout. Kniha vyvolá prazvláštní pocit, emoci. Autorův styl ve vás prostě utkví.
Já se přiznávám, že jsem byla zprvu z románu dost rozpačitá. Měla jsem chvíle, kdy jsem cítila, že mně, podivné mileniálce cpoucí veškerou svou lásku do psů a koček, hlavní postava mluví z duše. A pak jsem zase měla chvíle, kdy jsem knížku musela zaklapnout, protože jsem se nemohla přenést přes některé pasáže, kdy jsem se neubránila pocitu, že hlavní protagonista se ve všem akorát egocentricky patlá. Ale možná za to mohlo mé rozpoložení, ve kterém jsem knihu četla, kdoví. Nicméně jsem moc ráda, že u nás vznikají knížky tohoto typu. Za neotřelé čtení dávám hvězdičku navíc!
Knížku jsem přečetla během jednoho dne – musím říct, že jsem příběh prožívala intenzivně. Nicméně. Ráda bych znala i vyjádření pana bývalého manžela. Úskalí těchto životopisů je ten, že se nám nabízí pohled pouze jedné strany. Knížka jakožto jednosměrná komunikace je v tomhletom ohledu strašně nefér. Jinak paní Adéla umí mluvit i psát, příběh odsýpal, byl nahuštěný, a přitom dával čtenáři možnost si všechno prožít.
Jako... Zasmála jsem se, ale na mě teda silný kafe... Asi nejsem cílovka, takže si ani netroufám hodnotit :)
TMBK sleduju a baví mě, ale tahle kniha... proč? Co má obsah navíc oproti instagramu, aby to muselo být tištěno a vydáváno? Dostala jsem dárkem, posílám dál...
Díky, maturito, že jsi mě přivedla k tomuhle skvostu. Tu knihu a některé její pasáže obzvlášť dodnes nemůžu dostat z hlavy. Přečíst by si ji měl každý, zvlašť v kontextu současných hrůz.
Ten samotný příběh je zajímavý na pět hvězd. Škoda toho zpracování.