gaidzin
komentáře u knih

Kniha je postavená na jediném zajímavém nápadu, fyziologii gendelů. Zbytek díla výrazně pokulhává.
Postavy jsou nezáživné a je jich možná zbytečně moc, určitě se dalo víc vytřískat ze vztahů skupiny lidí, která má za úkol zalidnit novou planetu.
Prostředí je neoriginální. Ještěří agresivní samice a dva měsíce jsme už někde jistě potkali.
Nelogičnosti mrzí ještě víc než neoriginalita. Opravdu první výsadek kolonistů na cizí svět bude mít pouze jednoho vojáka? Opravdu je nenapadlo odejít dále od vody a přestat používat potok vedoucí skrz pevnost?
Pokud čekáte ohňostroj originálních nápadů a myšlenek, sáhněte po jiné knize. Pokud se chcete jen tak zabavit, je kniha OK.


Hlavní hrdinka žena? Jak osvěžující po všech těch testosteronových macho superhrdinech. Navíc prostředí románu je nepokrytě inspirováno japonskou středověkou společností, včetně kultury, tradic, morálky, rozdělení společnosti, šóguna, roninové a vůbec. Dokonce i jména mají znít trochu japonsky.
Takže japonská inspirace a hlavní postava žena? Neříkejte nic a noste mi další díly. Dobrá, ať jen nechválím, občas by se jí mohlo i něco nepovést, ne?


Tolik vrstev, že člověk neví, na kterou se soustředit. A mnoho myšlenek nebo spíše témat k přemýšlení jsem vůbec nepobral.
Bavila myšlenka reverzního prvního kontaktu. Zkoumáme my něco a najednou to ono zkoumá nás. Potlačované sexuální touhy (kniha napsána v roce 1961, takže potlačované a popsané tak trochu na půl huby) pomohou vybrat a vytvořit objekty a najednou jsou z astronautů pokusné myšky.
Uspěje náš druh? Jsme hodni?


Klasické oldskůlové sci-fi. Srážka vyspělejší kultury Yilané s lidskou je popisována na příběhu chlapce Kerricka a Yilané Vainté. Tady ale nejsilnější stránku knihy nehledejte. Postavy jsou ploché, nepropracované a veškeré případné vnitřní konflikty po nich sklouzávají jako voda po šupinách ještěra.
Co autor zanedbal na postavách, bohatě vynahrazuje na prostředí. Především kultura Yilané je velmi originální, od technologií, životního cyklu, stavitelství, rozdělení společnosti až po jazyk. Až jsem si říkal, že se docela těším, až si knížku přečte nějaký producent v Amazonu nebo Netflixu a udělá podle knihy špatný seriál.
Každopádně kniha za přečtení stojí, škoda, že druhý díl je momentálně nemožné koupit nebo půjčit. Snad to brzy někdo napraví.


Po prvních dvouch dílech jsem si myslel, že vím, co očekávat od toho třetího. Nemohl jsem se mýlit víc. Zničí Trisolarané pozemskou civilizaci? Nebo naopak? Nebo se zničí navzájem? Nebo budou spolupracovat? Pan Cch'-sin opět posunul mantinely příběhu a z pohledu vesmíru je to totiž úplně jedno. A to jak podle vesmírného prostoru, tak i vesmírného času. Doslova.
Myšlenek je zde opět spousta, já si opět vybral jednu, která mi zarezonovala.
"Tahle posedlost domovem a půdou, ta nekonečná adolescence, když už nejste děti, ale pořád se bojíte odejít z domova ..."
Takže dámy a pánové, opusťte svá hnízda, rozleťte se a běžte zkusit žít ve městě za kopcem, ve městě za hranicemi, ve městě za mořem, ve městě na jiném kontinentu. Ať Vaši potomci nemají problém jít žít na jinou planetu, do jiné galaxie nebo dokonce do jiného Vesmíru.


Partie je rozehrána z prvního dílu. Víme, co hrozí, ale co s tím, že?
Občas jsem měl pocit, že autor v té budoucnosti byl, vrátil se a popsal nám to. Defétismus, escapismus, kolaborace, nespolupráce, vše zní tak uvěřitelně.
Kniha je opět plná originálních myšlenek, mě osobně nejvíc zaujala úvaha "Temný les". Mnoho nocí jsem před spaním přemýšlel, kde v sérii úvah udělal autor chybu, abych si vnitřně tuhle myšlenku označil jako jen hypotetickou a nepravděpodobnou.
Našel jsem logické vyvrácení? No, nechám to na Vás, užijte si to.


Nic podobného jsem ještě nečetl. Není snadné vystihnout knihu v několika větách. A nespoilerovat.
Autor rozehrává příběh na reáliích současného světa a popisuje přes životy několika postav zajímavý scénář budoucího vývoje našeho světa. Je to pouze první díl, takže partie se pouze rozehrává, ale i tak je to prošpikováno mnoha nápady, které by stačily na několik jiných knih. A to mě na knize (a i dalších dílech) bavilo úplně nejvíc. Originalita.
Prostě, jak jsem psal na začátku, něco podobného jste ještě nečetli. Alespoň já ne. Takže pokud vás nebaví číst stále dokola recyklované příběhy a myšlenky, sáhněte po této knize.

První díl byl plný zoufalství, odlidštění a zmaru. Druhý díl je přesný opak, je plný naděje. A Gabrysz je jejím ztělesněním. Starostlivý, spravedlivý, nesobecký, takový Mirek Dušín z budoucnosti. I prostředí je méně pesimistické, slovanské město stojí na uvolněnějších základech než německé. A při všech setkání různých skupin lidí na zemi si vždy téměř padnou do náruče. Na mě možná až moc optimismu. Když čtu postapo, chci svou dávku temnoty. Chci cítit beznaděj, prázdnotu a jen tu a tam jiskřičku naděje. A navíc, upřímně, Mirky Dušíny nikdo nemá rád.
Naštěstí jsou tu céčka a v druhé části knihy je nechá autorka trochu zařádit, takže aspoň tak. Ale nechápejte mě špatně, kniha je to stále dobrá, ba výborná. Ale prostě pro mě není tak dobrá (rozuměj "temná") jako jednička.


Jste rodič? Nejste? Pak Vám kniha nabídne několik zajímavých filozoficko-etických témat. Vlastně v mnohém navazuje na Philipa K. Dicka a jeho téma, zda sní androidi o elektrických ovečkách. Ale Ishiguro používá ich-formu z pohledu robota, takže po pár stránkách budete fandit robotovi. Vlastně Kláře, protože Klára není jen tak nějaký robot, že?
Pokud jste rodič ... Ufff. Pár nocí jsem potom špatně usínal, přemýšlel jsem, jak bych se zachoval já. Asi mám jasno, ale stoprocentně jistý si nejsem. Je to znepokojující otázka, co?


Díky této knize se nedívám na skutečný svět tak negativně. Protože by vše mohlo být mnohem horší, jako třeba v knize.
Popis postapokalyptického světa a prostředí není ani tak děsivý a ponurý, ale děsivé jsou postavy, lidé. Zoufalství, prázdnota, osamělost, omezenost, propaganda, strach, pouhé přežívání. Takhle skončíme. Mizerná budoucnost pro mizerné lidstvo.
A pokud se vám podaří od knihy zvednout oči, budete mít chuť jít a někoho obejmout. Jako že to s námi není ještě tak hrozný. Snad.


Pomsta.
Kdo z nás se někdy nechtěl někomu pomstít. Edmond Dantes měl k pomstě dobrý důvod a spoustu času a prostředků na plánování.
Příběh je napsaný velmi trpělivým jazykem, a pokud jste zvědavy pouze na příběh, bude se vám to nejspíš zdát rozvláčné. Ale pokud plánujete si vzít knihu, zachuchňat se do deky, do příběhu i do atmosféry, oceníte tu trpělivost. Stejně jako Edmond trpělivě čekal, i vy stejně budete čekat na další posun v příběhu.
Když jsem knihy četl někdy v šestnácti, spoustu témat mi uniklo. Lesbický vztah Evžénie v knize napsané roku 1844? Výčitky Edmonda po dokonání pomsty? Vztah s Haydée? Ano, vyplatilo se to přečíst si to znova.


Mám rád knihy, které jsou originální. Ještě nikdy jsem nečetl knihu, ve které vedle sebe najdete popis středověké Anglie raného středověku, židovského obchodnicko-kočovného života, perské muslimské společnosti a skotského venkova. To je materiálu na několik knih.
Je jasné, že za tak široký záběr se musí zaplatit. Nikde nepobudeme dlouho, nikde nejdeme příliš do hloubky, všude jen rychle proběhneme, žádná velká dobrodružství, jen takové epizodky.
Ale i tak je to kniha, která mi zábavnou formou rozšířila obzory. Takže 5/5


Díky slečno/paní Meixnerová!
Díky Vaší knize, podcastu a přednáškám už nejsou KHB, Mácha, Němcová a další pouhými jmény z maturitní přípravy, ale reální lidé s reálnými životy.
Dokázala jste to, co zástupy češtinářů před Vámi nedokázaly, dokázat nechtěly nebo dokázat neuměly.
Kniha je báječná, beru ji jako vstupní bránu do problematiky a už se nemohu dočkat, až si budu moci přečíst životopisy jednotlivých osobností, které jistě sepíšete.
Ještě jednou díky.


Narodit se na území Těšínska v první polovině minulého století, máte o zábavu postaráno, a je jedno, zda jste Čech, Polák, Němec, Žid nebo Šlonzák. Je téměř neuvěřitelné, že těšínský problém vyvolal pouze jednu jedinou válku, tu sedmidenní, která navíc byla vlastně zbytečná.
Kniha popisuje proces dělení Těšínska od konce první světové války až po Stalinovo donucení obou stran k podpisu smlouvy o přátelství. Politická rozhodnutí jsou dobře popsána v kontextu tehdejší situace v Evropě, ať je to polsko-sovětská válka, Mnichov, druhá světová válka, poválečné mírové konference, nicméně nejzajímavější je sledovat, jak politická rozhodnutí a propaganda proti sobě staví lidi, kteří vedle se žili v míru po několik generací. Děsivé ..


(SPOILER) Jsou to vlastně dvě různé knihy.
Říše popisuje alternativní historii, kdy Velkoněmecká říše vyhraje druhou světovou válku a ovládne celou Evropu. Mladý hoch vyrůstá v krajině s radiací a získává schopnosti, které .. a tady začíná příběh první části knihy.
Mnohem znepokojivější je druhá část knihy, nazvaná Zeď. Použitá ich-forma nás spojí s životem Martina, který žije v okupovaných Čechách a snaží se prožít svůj život v rámci možností. Jenže to nejde, Martin je nucen dělat ústupky, krok za krokem se blíží k hranici .. Kolik toho ještě vydrží? Kde je ta hranice, kdy už se vzbouří? Vzbouří se vůbec? .. A jak bych se vlastně zachoval já?


Pokud chcete mít jasno, jak to vlastně bylo s těma válkama růží, toto je kniha pro vás. Mnoho ozdrojovaných informací, mnoho historických postav zasazených do kontextu. Autor začíná logicky u Edvarda III., vysvětlí vznik konfliktu York vs Lancaster, vznik rodu Beaufortů a Tudorovců.
Já byl překvapen počtem výrazných ženských osobností zapojených do konfliktu, přece jen to bylo 15. století, ale historie by byla asi úplně jiná bez Markéty z Anjou, Alžběty Woodvilleové nebo Margaret Beaufortové. Go girls!
Nejvíc mě vždy pobaví, jak tyto dlouholeté konflikty požírají své účastníky. Vítězem války růží se totiž nestali ani Yorkové, ani Lancasterové, ale Tudorovci. Jo, přesně takhle můžete flexit po přečtení této knihy.


Kopřiva je určitě jeden z nejméně žánrově vyhraněných českých autorů. Akční fantastika, detektivka, sci-fi, komiks, žádné jeho dvě knihy nemůžete zaměnit. Co kus, to originál. Teď fantasy ve formě povídek.
Asi není podstatné, že mně to jako celek příliš nesedlo. Na dvě věci se ale u pana autora vždy těším, na "nesympatického" hlavního hrdinu, kterého si nakonec oblíbíte a hlavně na dialogy. Kopřivovy dialogy jsou přesné, vypointované a prozrazují o postavách mnohem víc než sáhodlouhé popisy. Kéž by pan Kopřiva zkusil napsat filmový scénář ..
"Tvoje matka je debil!"


Z japonské historie miluji především turbulentní "období válčících států". Oněch 150 let od roku 1467 až po dobytí Osaky 1615 nabízí vše, co má správný příběh mít: velkolepé bitvy, příběhy zrady, pomsty, cti, loajality, špionáže, vraždy, přeběhnutí armády na druhou stranu během bitvy. Prostě jako v každé fantasy knize, ale bez draků.
Díky této knize už se orientuji i v ostatních dobách z japonské historie, konečně jsem pochopil mnoho historických souvislostí, od bojů rodů Minamoto vs Taira, epizodní snahy císařů o znovuzískání moci, objevil jsem životní příběhy Minamoto Jošicuneho nebo Kusunoki Masašigeho. Spoustu informací, spoustu zdrojů, vysvětlení souvislostí, tak jak to mám rád.
Pro milovníky historie a Japonska je to jasná volba.


Upřímně, co víte o historických událostech mimo Evropu? Kromě objevení Ameriky se toho do českých učebnic dějepisu moc nedostalo. A je to škoda. Přitom opiové války jsou velmi poučným zdrojem informací o britském (evropském) obchodu a ziskuchtivosti, čínském pocitu nadřazenosti, korupci, falšování informací a zpráv, politice a významu technologií ve válce. Zkuste si přečíst dnešní noviny a narazíte na úplně stejná témata.
Autoři jsou zkušení historici a na knize je to vidět. Nedokážu si představit, jaké množství materiálu museli nastudovat, aby mohli sepsat tuto knihu. Ozdrojovaných informací je tu spoustu, ale neutopíte se v nich. Kniha vás provede od popisu situace před konfliktem, přes jednotlivé fáze vyjednávání a bojů až po nankingskou mírovou smlouvu. Paráda.
Pokud by autoři chtěli napsat knihu i o druhé opiové válce nebo třeba o Boxerském povstání, udělali by mi ohromnou radost.


(SPOILER) Snad jediná Kotletova kniha, která není součástí žádné série. Petr "Starouš" Mlejnek má mnoho prvků jako ostatní kotletovští hlavní hrdinové, vylepšené tělo, profesionální policejní výcvik, ostrý jazyk a nezdolného ducha. Ale na rozdíl od ostatních kotletovců má lehce jinou motivaci. Slouží spravedlnosti, má pevné morální zásady, snaží se chytat padouchy a pomáhá nespravedlivě odsouzeným. Důvod, proč tomu tak je, se ukáže v druhé části knihy. Superhrdina! Dokonce banda superhrdinů!
Autor se sám v textu hlásí o prvenství v kategorii "první česká superhrdinská kniha". Nevím, jestli existuje nějaká definice superhrdinských příběhů, a je mi to jedno. Já jsem dostal, co jsem chtěl: čtivý, zábavný příběh, akce, hlášky, popkulturní odkazy, atraktivní prostředí (Radotín už pro mě nikdy nebude Radotín).
A pokud by někdy bylo pokračování, mohla by být hlavní postava Vrána? Prosím ..
