Gedzita komentáře u knih

Moje nejmilejší Pratchettovka, Sestry jsem četla už snad osmkrát a stejně mě nepřestanou bavit.

1 17.09.2018

Joo, to byly časy, měla jsem před maturitou a tohle se mi dostalo do ruky... Místo šprtání jsem zhltala půlku Pratchetta a nechápu, jak jsem tehdy odmaturovala. Totální srdcovka. Víla zubnička aka pan Banjo je nejvíc!

Pro mě jedna z nejzásadnějších knih života. Těším se, až ji budu jednou číst dceři.

1 17.09.2018

Joo, dobře, bylo to trochu lepší, v tomhle díle se alespoň něco dělo. Ale jako upřímně, jsem vážně fascinovaná autorčiným stylem psaní. Chápu, že to je psané pro teenagery, ale kombinace nekonečných popisů hrdinčiných šatů, způsobu jakým se stovky let starý vílák dvoří své nastávající (a její odpovědi ve formě nadávek a fakáčů), vůbec celá parta sovky let starých víláků chovajících se jak puberťáci... A vyvrcholení, ve kterém se z deprimované hrdinky najednou stane nejhustší badass knihy (nee, nikdo to nečekal)? Opět mě nejvíc bavily dialogy typu On: „ Jsi skvělá a úžasná a když budeš chtít, dokážeš všechno. Dám ti vše co budeš chtít.“ Ona: „ Zmetku,“ udělá fakáče, „Prasáku!“ Uf.

7 13.09.2018

Knížka se mi dostala do ruky náhodou a zhltla jsem ji za tři dny. Paradoxně nejsilnější pro mě byly vsuvky z „reálu“ - toužím po palačinkách pečených na ohni a mazaných klackem!

Po Trůnu, ze kterého jsem moc nadšená nebyla, jsem se zase nechala do něčeho ukecat. Že je to lepší a úžasný a nejvíc... No, za mě není. Na knížce mi totiž vadila zásadní věc - je to jak přes kopírák předělaná jednička Skleněného trůnu. Hlavní náctiletá hrdinka, drsňačka s pohnutým osudem (co se chová jak totální slepice), je nucena pobývat v honosném sídle, kde se koupe, chodí po zahradě, odhaluje světoborná tajemství, občas se jí do cesty postaví nějaká úděsná příšera a hlavně, má dva spolubydlící, kámoše a Toho Pravého. A nakonec to po nějakém tom sexu, vraždění a spasitelství vypadá, že Ten Pravý asi vůbec nebude Ten Pravý, páč o čem by byly další díly...
Literárně je to dost špatný. Absence logiky, vykrádačka všeho možného, bože, ty dialogy!!! Kdybych patřila do náctileté cílovky, byla bych asi nadšená, ale až moc mi vadilo, že se autorka nenamáhala začátek postavit jinak, jen změnila kulisy a navíc neumí moc psát Ale dobře, bylo by z toho skvělý anime :D
Ale jdu číst dvojku, neumím prostě nechávat série rozečtené. Doufám, že se alespoň děj konečně pořádně rozjede.

6 05.09.2018

Tohle psal někdo na drogách, né? Jo pardon, to byl Islanďan :D

Skvělý nápad, ale číst výsledek bylo fakt náročné. Autorovi nemůžu upřít, že píše dobře, zpočátku výborně buduje dusivou, až klaustrofobickou atmosféru. S postupem času je ale znát, že do psaní šel se spoustou nápadů a bohužel se je do knížky snažil vecpat všechny - nacisti, komouši, mutanti, sekty, knihovníci, houbičkovej čajíček, já už nevím co... Jen se hrdina dostane z jednoho průseru, spadne v následující kapitole dalšího jen proto, aby se autorova fantazie mohla vyřádit. Ke konci knížky už jsem z toho byla tak zmatená a vycukaná, že jsem si poslední část na povrchu vůbec neužila, navíc mi přišela dost vycucaná z prstu jakože joo, tohle tam přece muselo taky bejt! A konec? Nejdřív jsem čučela jak blázen, jak je to geniánlí nápad a páně Glukhovský ho takhle - doslova - smete ze stolu? Za mě dobře napsaný, i když dost přeplácaný, postapo román s geniální atmosférou. Chvíli jsem se bála jezdit metrem.

4 08.07.2018

Neee, tohle fakt není oddechová literatura na mateřskou. Zatím jsem zvládla 4 a půl knížky a to už jedu mateřskou č. 2... Začátek bych přirovnala k pocitu, jako když strčíte hlavu do mixéru. Chaos, hrůza, panika. Po přečtení prvních 100 stran na papíře jsem si sehnala celou ságu v digitální podobě a četla na tabletu, přičemž jsem pořád měla bokem otevřené popisy postav, aktuální mapu a fanart malazkých pronárodů. Dost to pomohlo, já se touhle šíleností pomalu začala prokousávat a... totálně tomu propadla. I když jsou tam ve velké míře drsňárny a nechuťárny (mírně řečeno). I když postavy chcípaj, ascendujou, převtělujou a přejmenovávají se hlava nehlava. I když neexistuje místopisná, časová ani astrální kontinuita. I když to čtu už 3 roky a asi mi to vydrží až do důchodu. Je to prostě BOMBA! Ericson je geniální šílenec, vedle kterého jsou knihy od GRRM polívčička z plyšovejch zviřátek.

Nádherné a velmi emotivní loučení se světem Zeměplochy. Pastýřská koruna je opravdu zvláštní knížka o smíření se smrtí a uvědomění si sebe samého. Ano, je nedotažená, ale přesto neskutečně silná.

6 24.06.2018

Na povídky mě moc neužije, ale kvůli těm od Rothfusse a Gaimana to bylo jasné must have. Bleskostrom je úchvatný, po jeho přečtení jsem se gebila jak zamilovaná puberťačka. Gaimanův text plní tajné sny všem fanouškům Nikdykde, ale žádný zázrak to není. Povídku od GRRM jsem nedočetla, se staroušem už mám od Hostiny pro vrány docela problémy. Zbytek autorů jsem neznala a většina textů se mi četla fakt hooooooodně těžko. Výjimkou je V Teradanu do roka a do dne, oceňuji, že Lynch na tak krátkém prostoru parádně vykreslil prostředí, postavy jsou zábavné a i když je konec tak nějak vlastně očekávatelný, pobaví. Fajn je i nápad z Těžkých časů. A zbytek? Přemýšlím, že ty čtyři povídky, které mě oslovily, si z knížky vytrhnu a zbytek pošlu dál, abych nemusela celou tu obří bichli skladovat, ale pořád mi to přijde jako moc velké barbarství...

02.04.2018