Gedzita komentáře u knih
Že je Viewegh přeceňovaný autor jsem věděla, ale že píše TAKHLE blbě jsem fakt netušila.
Prapodivné vynálezy, kolesové parníky, intriky, spanilé neohrožené hrdinky a sympatičtí neohrožení hrdinové, dobrodružné výpravy, líté šelmy, divoši, ztracená města, velké intriky, tajná společenství a... DRACI!!! Je to jak vytuněná verneovka s draky, co chtít víc?
Na doplnění základního vzdělání a seznámení s panem Kingem jsem si vybrala fakt těžké sousto. Celou ságu jsem četla přes rok, některé díly jsem doslova hltala a s některými jsem vůbec nemohla pohnout. Sedmička byla nejtěžší, ale Rolandova parta i já jsme k cíli přece jen dokulhali. Není to úplně můj šálek čaje, ale jsem nadšená nápadem, kdy King vsadil do děje sám sebe!
Uf, hotovo. Jeden bod za Amren a druhý za chudáka Luciena. Soudě podle některých komentářů jsem čekala, že se to bude číst hůř, ale šlo to. Úplně chápu, co na tom holky baví, já ale s YA definitivně končím, ať je hodnocena sebelíp :)
Malilinko mi vadil odklon od jakési jedinečnosti světa Midgaardu tím, že Grzedowicz otiskl do podoby šílenství jednotlivých „čarodějů“ něco z pozemské kultury, ale já jsem stará rejpalka. Jinak opět parádní jízda, všechny postavy se konečně setkaly. Čtyřka je za mě ze všech dílů druhá nejlepší a konec mě málem shodil ze židle.
Dost souhlasím s komentářem přede mnou - ztrátu Vukova hustodémonství a čítače jsem skoro obrečela. Vukův příběh se začal trochu zpomalovat a natahovat, ale naopak to vyvážila linie Ardžuka, který mě v prvním díle moc nebavil. Trochu slabší než jednička, ale pořád skvělé!
Obrovské překvapení. Knížky jsem zdědila a přistupoval jsem k nim docela skepticky - no tak to zkusím a kdyžtak je hodím do bazaru, no... Vůbec jsem netušila, do čeho jdu a už začátek mě úplně přibyl k židli. Směs sci-fi a fantasy ze surového světa plného originální magie, s prvky trochu jak z Holdstocka, ale ukrutně nápadité, čtivé a originální. Zapomeňte na fantasy kánon čaroděj, trpaslík a elf jdou na výpravu, tohle je něco úplně nového. A vrchol všeho, fantasy, kde hlavní hrdina chorvatsky nadává? Do pičky materi, hukot!
Hugh Laurie je výborný herec, docela slušný hudebník, ale klatě, ať už sakra nic nepíše!!! Jednu hvězdičku mu dávám odvahu, že si splnil sen a do psaní se pustil.
Nádhera! U spousty knih mám problém se nejen začíst, ale hlavně si představit svět, ve kterém se odehrává. Cirkus mi v hlavě spustil doslova výbuch černobílých obrazů, autorka píše neuvěřitelně „výtvarně“. Prostředek trochu drhne, ale jinak je Cirkus úžasná pohádková jízda. Konečně love storry, kterou jsem si užila.
Teda nečekala bych, že někdy budu dobrovolně hltat životopis amerického miliardáře, fandit vesmírnému programu a hledat si něco o elektromobilech... hle, všechno jest možné!!!
Kdybych měla vybrat jen jednu knihu, která mi v životě dala nejvíc, bude to Lavondyss. Četla jsem ji několikrát a nikdy mě nepřestane fascinovat, hlavně první půlka je úžasná. Opět jde o hodně těžké čtení, ale pokud se do světa Tallis necháte vtáhnout, máte sami chuť lítat po polích, zahrabávat dřevěné sošky a vyřezávat masky. Já se dokonce chvíli bála chodit do lesa.
Keltiku jsem zkoušela číst několikrát a dočetla jsem ji až na dovolené pod olivovníkem. Těžké, moc těžké, ale úžasné čtení. Holdstock je jeden z mých nej autorů, miluju jeho styl psaní, tu syrovost a složitost. Propojit Merlinovskou a Iásonovskou legendu mi přijde jako geniální nápad.
Strašně divné. Miluju to. Nikdy tomu neporozumím, ale miluju to.
Brautigan je můj top autor a tohle je od něj knížka, která je mi nejbližší. V krátkých textech nádherně vystihuje jedinečnost okamžiku, dost často podobně přemýšlím o věcech, které se kolem mne mihnou, jako on domýšlím příběh v pozadí. Třeba text o vyhozených vánočních stromcích je geniální.
Tenhle text provázel celé mé studium na střední. Všichni jsme Bacha hltali, byli z něj hrozně drsně zadumaní a chtěli lítat. Věnovali jsme mu dokonce výstavu a divadelní představení, někde mám ke knížce shované vlastní ilustrace... a od maminky mám ilustrované vydání s věnováním. Miluju tu knihu.
Překrásné, nádherně napsané. Ke Gejše se můžu vracet znova a znova přesto nikdy neztratí na půvabu.
Nenáročná oddechovka, ale pro ty z nás, co trávili mládí u fanfikcí, prostě dokonalé.
Rozhodně už nejsem teen, ale stejně mě to chytlo za srdce. Něžné, kruté, surové, tiché, strašlivě smutné i plné štěstí. Takhle se píše o velkých každodenních emocech a dospívání.
Skvělá Pratchettovka, ale stejně nejlepší je ten začátek, bušení na bránu a odříkávání tajných hesel...
Obrázky dost ovlivnily můj pohled na studium filmové školy. Pořád jsem si v kameře představovala ty trpaslíky: „Došla mi růžová!!!“ Kam Terry na ty nápady chodil...