Genji01 komentáře u knih

Z knihy, která mě nudila se stala kniha, která mě nasrala. Z následujících důvodů:

1) To, že přihlašovací údaje univerzity jsou bez diakritických znamének NENÍ rasismus.
2) To, že člověku přijde odporný lesbický sex NENÍ homofobie.
3) “Možná bychom ti mohly pořídit takový ten robotický hlas, jako má Stephen Hawking.”
“... tohle je hodně urážlivé.”
“Vůči komu? Robotům? Mrtvým lidem?”
“Netuším. Jen vím, že podle veřejného mínění bys neuspěla.”
Takže tvrdíš, že je to urážka, ale nedokážeš si obhájit co konkrétně je na tom urážlivého ani vůči komu. Takže to asi není urážka, ne?
4) To, že dospívající holce není komfortní bavit se o sexu s otcem NENÍ ani sexistické, ani neslušné.
5) Vysmát se kamarádce kvůli tomu, že se ovívá vějířem, NENÍ rasismus.
6) “Už nemám žádné použité spodní prádlo.”
“Můžeš si vzít moje.”
“Myslím někoho opačného pohlavíl.”
“To je homofóbní.”
NENÍ!
7) “Ty se na základě toho, jak moc jsi bílá, etnicky zaměřených vtipů účastnit nesmíš. Druhá světová válka byla děsná a tak dále, ale ve skutečnosti nejsi židovka, takže jsi nikdy nebyla utlačovaná. Vati samozřejmě nárok má.”
CO PROSÍM????

Po tomhle odstavci házím do koše. Je mi líto vyhozených peněz, ale na druhou stranu mě hřeje vědomí, že bude v ČR o jeden výtisk míň.

Vážně je v pořádku, aby kniha zaměřená na náctileté hlásala takové žvásty? Že se máme bičovat za zločiny lidí, se kterými nemáme nic společného? Že pokud člověk vyjádří nesouhlas s chováním druhého, jde hned o rasismus? Že si člověk nemůže udělat srandu, aby se to náhodou někoho nedotklo? V tomhle dnes opravdu žijeme?

V životě jsem se snad nesetkala s depresivnější knížkou. Všechna ta uzavřenost lidí od okolního světa, všechna smrt a smutek, který po ní přišel na mě hluboce padli. Je úžasné, když autor dokáže napsat knihu, která člověka doslova vtáhne do děje, ať už je jakkoli depresivní, smutná, nebo v tomto případě i mírně zvrácená. Bylo jednoduše úžasné ji číst a určitě si od Murakamiho ještě něco přečtu.

7 09.02.2014

Báječná kniha, krásně a zajímavě napsaná. Líbilo se jak autorka dokázala vylíčit odlišnost životů na klidném venkově a v rušném modernímTokiu. Avšak konec mě mírně zklamal možná proto, že nebyl úplně podle mých představ. Čekala jsem, že se dozvím ještě nějakou poslední tečku o rodině Imai. Také jsem doufala, že Misako si vybere kněze z Kamakury. Ale i tak to byla výborná kniha plná poznatků a skutečného děje.

4 25.01.2014

Knihu jsem přečetela spíš ze zvědavosti, jak to skončí, než z opravdového zápalu. Až na pár vtipných momentek to nebylo nic světoborného a myslím, že by se mi nic nestalo, kdybych to nečetla. Zanechalo to ve mě dost depresivní pocit a ten otevřený konec to jenom podtrhl.

4 18.01.2014

Příběh mě hned na začátku zaujal, ale zasadil i několik podpásovek mému "snově dokonalému" Japonsku a lidem v něm. Díky této knize jsem se na Japonsko začala dívat objektivněji, než jsem se doposud dívala. Denisa mi přišla jako jedna z mála neobyčejně sympatická, snad proto, že jsem s ní mohla sdílet stejnou, téměř fanatickou lásku k Japonsku. Líbily se mi malé postřehy z japonského jazyka, kultury, zvyků.... Na autobiografický román je to neuvěřitelně chytlavé a člověk se u toho dozví i něco nového a nezvyklého. Doporučuji jak japanofilům tak i lajkům ;)

2 18.01.2014