GeorgieAnne
komentáře u knih
Sestra lovce čarodějnic
Beth Underdown
Nápad dobrý ale zpracování už nikoliv. Opět je to velká škoda protože autorka zde prokázala, že popis doby a prostředí jí jdou vážně skvěle (dokázala jsem si živě představit, kde se postavy pohybují), bohužel popisy postav a jejich emocí tak dobré nejsou.
Děj knihy je takový nemastný neslaný, nic se neděje, samé narážky, domněnky hlavní hrdinky a když se to konečně rozjede tak to také rychle končí.
Poslední věta mě dostala a přiznám se, že kdyby to bylo v knize zakomponováno možná by to bylo zajímavější. Možná...
Maková válka
R. F. Kuang (p)
(SPOILER) Pojďme si říct, že když jsem po knížce v knihovně sahala tak jsem doufala, že to bude nejlepší kniha roku, nestalo se.
Maková válka je shluk všeho - šamanismu, válčení, genocid, božstev ale hlavně plytkých postav, neexistující země a neskutečné stupidity (jako třeba nejlepší stratég, který se diví, že nepřátelé našli tajnou cestu, vždyť je tajná tak jak ji mohli najít že...).
Už na začátku, kdy se hlavní hrdinka vzpříčí přání "rodiny" vdát se a rozhodne se místo toho učit na zkoušky do nejprestižnější školy, přičemž si pálí ruce aby u studia neusnula, mi mělo mnohé napovědět. Rin samozřejmě zkoušky složí a stává se jedinou chudinou v moři bohatých spolužáků. Teď je ten moment, kdy se bude učit historii dané země, bojovat, učit se strategii, bude to zábava - říkala jsem si. Nebyla. Tato výuka byla velice odbytá, o historii jsme se nedověděli téměř nic, čekala jsem víc.
V momentě, kdy hlavní hrdinka pomocí svého učitele přičichne k šamanismu mi už víceméně bylo jasné, že tudy cesta nepovede. Ona celé dny nejí, nepije, nespí, je na tom po fyzické i psychické stránce špatně ale dokáže vést rozhovor na velice hluboké úrovni? O tom silně pochybuju.
Bohužel to jejich propojení s božstvy je dalším negativem - vezměme si příkladem hlavní hrdinku, která je absolutně arogantní, sebestředná (a za mě tupá husa) a myslí si jak je neskutečně schopná a má velkou moc, no nemá. Co kdy ona udělala? Když něco "vykonala" ani nevěděla co se děje protože jejím prostřednictvím konal jeden z bohů. A ano narážím na tu pasáž, kde Rin bohu přikáže aby zabil tisíce lidí, genocida za genocidu, ona se tam válí na zemi jako prase a on (bůh) ty lidi zabije, jen tak protože samozřejmě může. Rin pak o sobě tvrdí jak je mocná atd a že bůh skáče jak ona píská ale nevšimla jsem si, že by ten bůh její výmysly poslouchal. Jasně, zabil nevinné lidi ale protože mohl a protože chtěl, ne proto, že by mu to někdo řekl nebo přikázal.
Jakmile se tohle odehraje najde se jen jeden člověk, který ji za to odsoudí a řekne jí z plných plic jaká to je nána (a za to dávám tu jednu hvězdičku Kitájovi).
Tu válku ani nekomentuji, absolutně nezajímavé, nacpané do knížky jen aby se neřeklo a autorka si to mohla odškrtnout na pomyslném seznamu (aspoň mně to tak přišlo).
Celá knížka mi silně připomínala jak pejsek s kočičkou dělali dort, prostě tam všechno nacpali a čekali co se stane.
Za mě bohužel velké ne, jednu hvězdu za Kitáje a to je tak celé. Škoda, celkem jsem se na to těšila.
Pryskyřice
Ane Riel
(SPOILER) V prvé řadě se jedná o psychologické drama, pokud hledáte thriller tak tady ho nenajdete.
Ze začátku jsem z toho byla celkem zmatená, po knize jsem sáhla protože jsem si chtěla přečíst thriller a pořád ho nedostávala, až komentáře tady mi pomohli se v tom vyznat.
Abych pravdu řekla tak si nejsem jistá, co si o tom myslet - thriller to není a jako psychologické drama to pro mě moc nefunguje. Autorčin styl je takový nemastný, neslaný, k žádné z postav jsem si cestu nenašla, občas k Livii ale pouze nárazově. Možná by bylo lepší kdyby byl příběh vyprávěn pouze z pohledu Livie a později Roalda, které z toho byly asi nejzajímavější.
Bez čeho bych se ale rozhodně obešla tak byl Jens a to jeho až (z mého pohledu) šílené chování a "mumifikování" členů rodiny, jen tak, protože to asi autorce přišlo šokující... (Nebylo.)
Dopisy, které napsala Marie dceři bych taky vynechala, nějak mi tam neseděly nebo alespoň na místech na kterých se objevily.
Konec jako takový zvláštní, i když jsem od začátku čekala, kdy jim ten barák spadne na hlavu.
Knížka ve mně nedokázala vykřesat žádné silnější emoce, což je škoda.
Za mě 3*, průměr, ke kterému se nepotřebuju vracet.
Sherlock Holmes a myslící stroj
James Lovegrove
(SPOILER) Příjemné překvapení, přiznám se, že jsem originál nikdy nečetla (ale chystám se) takže nedokážu posoudit jestli je to důstojné pokračování či nikoliv.
Od začátku mě myslící stroj zaujal a jen jsem čekala jak to celé dopadne, že je to sám Moriarty jsem netušila a byla jsem dost překvapena. Myšlenkové pochody Sherlocka asi nikdy nepochopím ale už vím jak se cítí Watson, s ním musím soucítit protože ten je vždy o pár kroků pozadu.
Za mě to jsou 4,5* a jsem zvědavá na další díly této edice.
Osvícení
Stephen King
(SPOILER) Stále mám v živé paměti jak Jack Nicholson brázdí hotel Overlook se sekerou v ruce... Vím, že autorovi se herec do role Jacka Torrance nehodil a tak dává přednost adaptaci z roku 1997 a tvrdí, že herec vypadá šíleně již od začátku zatímco jeho knižní předloha nikoliv.
Po dočtení ovšem musím říct, že mi Jack Torrance jako blázen připadal již od začátku a proto mi do role Nicholson sedí skvěle. U Wendy mám opačný problém - ta filmová mi lezla na nervy tím svým pištěním a vřeštěním, knižní sice není příliš chytrá nebo alespoň ji tak autor popisuje ale rozhodně není tak uječená... Kuchař Hallorann je za mě skvělej a celkem se divím, že mi mou oblíbenou postavu autor hned nezabil jak má ve zvyku nebo mám možná blbý zvyk já a oblíbím si vždy "špatnou" postavu, kdo ví :D
Nemám k tomu moc co dodat, je to opět klasická kvalitní Kingovka, která mě držela a nepustila.
Osobně mám nejradši (jak v knize tak i ve filmu) scénu jak je Jack v baru, popíjí a všude krouží hosté... No a ten konec jak všechno vyletí do povětří? Samozřejmě je třeba připsat velké plusové body Hallorannovi bez kterého by tam nikdo nepřežil!
Za mě to je jasných 4,5* a naprosto doporučuji!
Faleš
Sibel Hodge
(SPOILER) Řekněme, že té velké náhodě, kdy se obě sestry potkají "věřím", knížka je fikce takže k tomu tak budu prostě přistupovat.
Postavy mi lezly krkem a ani k jedné jsem si nedokázala utvořit vztah:
1) "Alissa" - prostě psychopat, dělá ze sebe neskutečně chytrou apod. ale přitom si nedokáže ohlídat detaily?! Jako já chápu, že očekávala, že když se na ni chytne Wilmott tak má vyhráno ale za mě vypadala spíš jako idiot. A to, že původní (originál) Alissu v Austrálii zabila a jen tak ji nechala v tom pokoji mi taky úplně nesedělo, kdyby se jí zbavila tak má vyhráno a mnohem větší šanci, že jí tohle všechno vyjde. A abych byla upřímná tak mně jenom stačilo jak si spletla, která její ruka je dominantní a už mi bylo jasné odkud vítr fouká.
Co se týče toho týrání krav a telat a jejího dospívání tak to bych klidně oželela, stačila by mi jedna kratší kapitola aby čtenář pochopil, že psychopata z ní vychovali a ne, že se tak narodila - pokud to tedy byla myšlenka, kterou autorka chtěla sdělit.
2) Detektiv Carter - tohle byl trochu oříšek, ze začátku mi nijak zvlášť nevadil ale postupem času mi začal vadit ten jeho "kolovrátek" jak je Wilmott kretén, nic nedělá apod... přitom se většinu času choval jako on a to arogantně a dělal, že ví všechno nejlíp...
Poslední část "Ta pravá" mi tam vyloženě neseděla, ukončila bych to pouze tím, že ji dostali a zhrzenou lásku bych vynechala, to už mi fakt přišlo příliš.
Za mě to je bohužel nepříliš zdařilý thriller, který do druhé části měl potenciál ale od té doby to šlo z kopce...
2* za snahu...
Tajemství pramenů
Jennifer McMahon
(SPOILER) Na obálce je uvedeno, že se jedná o "duchařský horor" ale celou dobu jsem měla pocit, že čtu spíše mysteriózní thriller - dlouho se tam nic nedělo a když už ano tak mi to prostě na horor nestačilo.
Máme tu dvě dějové linky - současná s Jackie, rok 2019 a minulost s Ethel, rok 1929... Bohužel mi nesedla ani jedna z postav, Ethel mi lezla krkem s tím jejím "Jsem paní Monroeová..." a to, že do sebe píchá špendlíkem apod. mi teda normálně moc neznělo... Jackie je na tom o něco lépe ale i ta se mi zdála příliš plochá než abych si k ní vytvořila vztah. Největším zklamáním byly momenty, kdy Jackie (mimochodem psycholožka) začne přemýšlet nad tím jestli zápisky v deníku její sestry (která mimochodem přestala brát léky a dostala se do té své mánie) neměla v něčem pravdu, potom zase změnila názor a tvářila se jako racionálně smýšlející, načež zase změnila názor a to všechno klidně v průběhu pár stran... Nemám nic proti tomu když se snaží postava smýšlet racionálně a s odstupem, potom prožije nějakou situaci, která její myšlení ovlivní a ona tak začne přemýšlet nad tím jestli by na tom něco nemohlo být ale tohle za mě nefungovalo :-/
Při zjištění, že v pramenech evidentně žije jakási bytost, která nejen léčí ale to co dá i bere tak jsem byla nadšená! To je přece perfektní základ pro horor! S tím se dá pracovat! Takže - co to je za bytost? odkud se vzala? proč tam vlastně je? uvidíme ji? Tolik otázek a autorka nám nedá žádnou odpověď protože tím, že tam ta bytost je to skončilo, žádné vysvětlení, nic hororového, možná maximálně pár návštěv Lexie ale to bylo všechno...
Abych pravdu řekla tak co se týče pramenů mi přišla mnohem lepší ta část z minulosti - linka s hotelem, proč už tam nestojí a místo něj Vrabčí vrch atd.
Konec mě celkem zklamal, čekala jsem nějaký boj dobra proti zlu a ne, že hlavní hrdinka Jackie utone a stane se součástí té bytosti nebo co to vlastně bylo (opět nevysvětleno)...
Od autorky to je moje první kniha a zatím bohužel nic moc, sice je to napsáno čtivě a měla jsem tak knížku přečtenou během chvilky ale těch negativ je trochu více než bych si přála. Nápad je ovšem dobrý a jako mysteriózní thriller by to za mě fungovalo líp než jako horor.
Tajemství pramenů hodnotím jako průměr 3* a uvidím jaké budou další knihy od autorky, rozhodně jsem zvědavá.
Slušní lidé
J. P. Delaney (p)
(SPOILER) Knihy od autora mám ráda a i s tímhle počinem drží laťku stále vysoko.
Slušní lidé je příběh o 2 rodinách, které přijdou na to, že jejich děti byly vyměněny jako novorozenci a tak vychovávají syna toho druhého. Samozřejmě se přece domluvíme! Jsme přece slušní lidé! Blaho našich dětí je přece na prvním místě!
Předhánění v tom kdo je lepší rodič/ kdo si může všechno dovolit/ samozřejmě nesmí chybět psychopat, který chce obě děti do péče protože on na to má právo, proč taky ne že?!
Mít děti asi by mi běhal mráz po zádech protože takovou tahanici nechce nikdo zažít.
Co mi vadilo tak byl fakt, že doteď nechápu kde je sakra ten druhý náramek?! Kam se poděl Davidův víme ale kde se poděl ten Theův?! Jsem jediná kdo to nepostřehl nebo to opravdu nebylo uvedeno?
No a ten konec, kdy Maddie uvádí, že by z ní mohl být také psychopat a hlavně, že toho psychopata srazila ona mi moc neseděl ale budiž.
S přehledem 4* a už se těším na další autorovi knihy.
Městečko Pines
Blake Crouch
(SPOILER) Od autora jsem zatím četla jen Zhroucený čas ale byla jsem z něho naprosto nadšená, přirozeně jsem se tedy domnívala, že i tato kniha bude skvělá a... no není.
Začátek je slibný, bavilo mě spolu s hlavním hrdinou odhalovat kde se nachází a co se vlastně děje, co se stalo s jeho kolegy apod. ale jakmile začíná "hon" a Burke se dozvídá, že byl hibernován a nachází se v "budoucnosti" a nakonec se stává místním šerifem - to mi prostě nesedělo.
Že se jedná o post-apo jsem netušila ale i kdybych to tušila můj názor by to nezměnilo.
Děj byl bohužel tak od poloviny nudný a já se přemáhala knížku dočíst, když jsem narazila na ten konec, jen mě to utvrdilo v tom, že tento typ knih pro mě není vhodný.
Za mě to jsou 3*, pokud máte rádi Twin Peaks asi by se vám kniha mohla líbit, nemohu posoudit protože jsem neviděla ale autor tuto sérii napsal jako hold tomuto seriálu takže předpokládám, že pro fanoušky to bude must-have.
Syn lidstva
Adrian J. Walker
(SPOILER) Vůbec jsem netušila do čeho půjdu, anotaci jsem sice četla ale ta někdy bývá zavádějící takže očekávání jsem měla téměř nulová a vyklubalo se z toho další milé překvapení.
Země je v rukou Ertů - bytostí, které stvořila lidská vědkyně aby lidstvu pomohli v "nápravě" naší planety; nejde o stroje a ani o umělou inteligenci, jsou to bytosti vyšlechtěné z lidí ale mnohem lepší, rychlejší, chytřejší (asi chápete). Přirozeně (a logicky) jim brzy došlo, že aby byla Země zachráněna lidstvo se na ní nesmí vyskytovat (což mě absolutně nepřekvapilo) a tak vznikají sterilizační centra, lidstvo vymírá a práce Ertů právě začíná.
Děj knihy se točí (o několik set let později) kolem Ertky Imy, která dostane za úkol vychovat lidské dítě, které má v jistém věku projít testem a pokud uspěje lidská rasa bude obnovena.
Kniha má mnoho témat kolem kterých krouží a do kterých zabrušuje, nejhlavnějším je pouto matky a syna (ikdyž se jedná o Ertku a člověka), samozřejmě lidství ale také vidíme jak pocity a "lidská" náladovost se projevuje i u bytostí jako jsou Ertové. Ti byli vyšlechtěni pro daný účel a každý z nich byl určen pro jiný obor/úkol, jakmile Ertové tento úkol splní již nemají žádný účel/cíl za kterým by mohli jít a tak se stane, že se začnou velice podobat lidem - začnou spolu nesouhlasit, soupeřit a svým chováním budou nakonec hrozbou nejen Imě a lidskému "dítěti" ale také sobě navzájem.
Musím říct, že jsem byla nadšená, konec byl trošku překombinovaný - celá ta věc s transcendováním, které se nakonec nekonalo jen proto, že inteligentním bytostem nedošlo co se děje a že místo toho aby žili "věčně" se dostanou do desky? No nevím, to mi trošku nesedělo.
Úplný konec s tím, že lidstvo bude obnoveno a Ima transcendovala mi přišel fajn, sice bych si přála aby se se synem zcela usmířila (ten vztah mi přišel neuzavřený) ale i tak to bylo super.
Jasných 4,5* a naprosto doporučuji.
Pod hladinou
Darcy Coates
(SPOILER) Když se řekne Darcy Coates tak vím přesně co dostanu - průměrný až lehce nadprůměrný velice čtivý horor u kterého se já bát nebudu ale vy byste třeba mohli.
Trochu mě mrzí, že příběh posádky nebo spíš toho (asi zla?) nebyl více rozepsaný protože to jsem si fakt užívala a čekala jsem nějaké vysvětlení toho proč chtěli aby s nimi na té lodi náš tým zůstal a z jakého důvodu byla posádka stále "naživu", proč loď byla prokletá apod.
Konec je happy ending - všichni přežijí a žijí si dál své životy. Jsem jediná, které by špatný konec nevadil?! :D Ale to je tím, že jde o horor a tam já šťastné konce nevyžaduji.
Není to lepší než jiné autorčiny knihy ale stále je to fajn, takže za mě 3,5* a pokud máte rádi horor nebo jen tuto autorku tak neváhejte.
Kirke
Madeline Miller
(SPOILER) S knihou Kirke (a vlastně i s její postavou) mám řekněme komplikovaný vztah kdy jsem na začátku byla nadšená (naivně jsem si myslela, že to je jasných 5*) ale postupem času jsem začala měnit názor a čím dál víc jsem se nudila a knížka se mi četla pomaleji, což jen taktak zachránil ten konec. Jasně, že mi bylo hned jasné co se stane a že chce zemřít po boku Télemacha jakmile se tam objevil ale upřímně mi to vlastně nevadilo.
Celou knihu jsem s Kirkou vedla boj kdy jsem jí fandila a pak ji nenáviděla, bohužel to není chyba hlavní protagonistky ale autorky, která zpočátku dávala jasně najevo co si Kirka myslí a jaké má pocity ale v průběhu děje od toho začala upouštět takže její chování mi tolik nesedělo a já byla fakt "namlsaná" protože když čtu mytologii a můžu vidět co si mohla některá z postav myslet tak vrním blahem.
Co mi na knize vadilo bylo:
1) Přeskakování v čase kdy najednou uběhlo třeba 100 let, což si čtenář musel domyslet protože autorka začala další událost na novém odstavci pouze odděleném volným řádkem, pro lepší orientaci bych doufala alespoň v upřesnění - např. "o 100 let později", takhle jsem se musela v ději vracet jestli jsem náhodou něco nevynechala.
2) Autorka začne kapitolu, děj plyne "normálně", vzpomene se jiná postava (která se objevila již několikrát, např. Hermes) a najednou je klidně celá strana o tom jak se s ním Kirke ještě několikrát setká a jak to bude probíhat takže celá kapitola končí jakoby už končila kniha - tedy dovyprávěním děje. Další kapitola už ovšem začíná před tím celým "ukončením minulé kapitoly". Nevím z jakého důvodu to autorka nedala do jiné kapitoly nebo spíše do jiné části knihy.
A to navíc výše uvedené nebylo hned od začátku, kdyby ano tak by mi to pravděpodobně tolik nevadilo protože bych byla zvyklá ale autorka s tím začala až později takže jsem z toho byla překvapená.
Řeckou mytologii mám ráda (příběh Kirke mi je znám takže jsem věděla do čeho jdu) a jelikož jsem všude viděla samá kladná hodnocení - tu 4*, tam 5* tak to vypadalo, že nemůžu šlápnout vedle ale za mě bohužel.
Pro mě to je 3,5* což i tak si myslím je hezké hodnocení, pokud máte rádi tento typ knih klidně po tom sáhněte ;-)
Panství zášti a lásky
Sara Holland
(SPOILER) Dala jsem si rereading prvního dílu, jsem z něho mnohem více zklamaná než jsem byla předtím, pak jsem dostala nápad si přečíst druhý díl - no nedočetla jsem, respektive jsem to přeskákala až na konec.
Každopádně může mi někdo vysvětlit jednu věc?! (Řečnická otázka, na téhle knize mi už vůbec nezáleží a ikdyž chápu jak je to myšleno tak jsem stejně naštvaná že si autorka nedokáže pohlídat takové chyby.) - Na straně 315 (bavím se o tištěné knize v pevné vazbě) je napsáno, cituji: "...z rány, kterou po sobě zanechala její čepel NAD MÝM SRDCEM, něco uniká." Poté je epilog kde je vyloženě hned na první straně (strana 317) napsáno "...Lora mi obvazuje BOK, kterým ze mě vyrazilo srdce..." Posouváme se na stranu 318 a opět cituji "...aby mě nešťouchl do obvazu NA MÉ HRUDI..." Tak kde má teda ten obvaz?! Na hrudi nebo na boku?! Neměla by ho mít spíš na hlavě s tou její "inteligencí"?!
Tohle bylo strašně špatný, Jules mi lezla krkem už v prvním díle a tady se to ještě zhoršilo...
Dvůr temnoty
Victor Dixen
(SPOILER) Na Dvůr temnoty jsem se těšila, dle anotace to vypadalo na drsnou a krvavou upířinu, kde si nikdo nebude brát servítky. Pravda je to bohužel tak na půl.
Hlavní hrdinka Johana mi bylo zpočátku celkem sympatická ale potom se upne na pomstu své rodiny a najednou jako by jí přeplo a stala se z ní (s prominutím) arogantní kráva.
Celkově ten začátek mi nepřišel vůbec špatný, autor nechodí kolem horké kaše takže o akci není nouze. Jenže to nevydrží, akčnější začátek střídá nudný a vleklý děj až do konce.
Chování hlavní hrdinky jak jsem již zmínila mi přišlo až arogantní, to, že chce pomstít svou rodinu byl pochopila, dokonce bych pochopila i to, že na své cestě musí někoho zabít ale to bylo jak na horské dráze... tam někoho zabije a pak se najednou hroutí z toho, že má někoho zabít a tak stále dokola... Stala se z ní lhářka, které jsem nevěřila ani nos mezi očima...
Jinak byla bohužel plochá a to platí i pro ostatní postavy, takové nemastné neslané, prostě nedotažené, ani jsem si k nim nedokázala najít vztah...
Zakombinování něčeho co mi přišlo jako Frankensteinovo monstrum nebo ta druhá ústa, co měla Naoko na hlavě mi přišlo spíš bizarní a do děje se to nehodilo...
Z nějakého důvodu jsem čekala, že se Král Slunce a Temnoty v ději bude objevovat pravidelněji a on se tam Ludva objeví všehovšudy pouze dvakrát. Navíc jsem nepochopila náplň jeho práce/života, to je na tom světě jen proto aby řešil kdejakou blbost v té škole?! To nemá na práci nic jiného?!
Jinak ten svět byl vymyšlen dobře, jen to zpracování pokulhávalo...
S odřenýma ušima 3* a uvidím jestli se nakonec pustím i do dalšího dílu, zatím nejsem přesvědčená.
Beladona
Adalyn Grace
Do Beladony jsem se naprosto zamilovala!
Hlavní hrdinka, zápletka, temná atmosféra, dokonce i romantická linka, to všechno se mi na knize líbí. Jelikož mám ráda detektivky/thrillery tak mi vyšetřovací linka neskutečně sedla a ikdyž jsem pachatele odhadla dříve než hlavní hrdinka tak to ničemu nevadilo.
Tohle je YA fantasy, které nekřičí "pro mladé čtenáře" a proto si ho za mě dokáže užít i čtenář, který se v této kategorii již nepohybuje.
Na další díl se hodně těším protože toho potřebuju víc! Víc Signe a Smrtonoše!
Hodnotím 4,5* a naprosto doporučuji!
Zmije a křídla noci
Carissa Broadbent
(SPOILER) Bohužel další letošní zklamání... přitom nápad nebyl opět špatný... achjo :-/
Máme tu svět ve kterém jsou dva druhy upírů (Hiajové a Rishani - to počeštění tomu fakt neprospívá, pardon) a lidé (neskutečné že?!). Hlavní hrdinka Oraya je lidské dítě, které si adoptuje Hiajský král Vincent, takže holka vyrůstá mezi upíry a Vincent ji samozřejmě učí jak přežít a hlavně ji připravuje na Kejari, legendární turnaj. V tomto turnaji nachází spojenectví s rishanským upírem Raihnem, do kterého se nakonec zamiluje. Jo a Oraya vyhraje ten turnaj... ale to jste asi čekali ne...?
Začátek, kde je popsáno jak Vincent Orayu najde se mi líbil, nevím proč jsem si myslela, že knížka bude z obou pohledů, jak jejího tak i Vincentova, bohužel není. Možná kdyby tam byl i jeho pohled mohlo to být zajímavější.
Problémů s knížkou mám hned několik:
1) Oraya je nudná a naprosto tupá - co řekne Vincent je pomalu svaté; Vincent má vždycky pravdu; ona nemá vlastní názor, pouze papouškuje to, co jí nakecá Vincent; je popisována jako drsňačka, která na ulicích běžně zabíjí upíry a ani se při tom nezapotí... ale při první příležitosti v Kejari málem umře; skoro celý život žije u upírského dvora ale absolutně netuší co se tam děje nebo co její otec dělá; nehledě na to, že když proběhne povstání tak ona nemá o ničem ani ponětí; na věty typu "Vincent by tohle nikdy neudělal" nebo "to by mi Vincent řekl" apod. jsem už fakt alergická protože je to pořád dokola, takovou zabedněnost jsem už dlouho neviděla...
2) O tom začátku jsem se už zmiňovala - nebyl špatný ale kdyby tam nebyl tak to taky ničemu neuškodí; tahle událost je totiž v knížce popsána hned několikrát.
3) Máme tu dva "zvraty", schválně používám uvozovky protože jsem na to přišla hned na začátku.
První zvrat - Vincent je Orayin biologický otec... Vysvětlím: Už jsem říkala, že v tom světě jsou lidé, no tak lidé nemají magické schopnosti, Oraya ji má (a hlavně Vincent ji má); navíc ji Vincent "našel" (rozumějte zničil celou vesnici a "náhodou" se objevil) na území Rishanů, jeho nepřátel; Oraya mu celou dobu tvrdí, že chce najít svou rodinu... no až na to, že její rodina už jaksi není že, to je mi ale náhodička...
Druhý zvrat - Raihn je Rishanský dědic... Oraya sama zmíní, že tyhle drby kolují. Vincent je Riajský dědic (jediný dědic); má schopnost jménem Asteris (tu mimochodem nemá nikdo jiný) a teď dámy a pánové ZVRAT století Raihn tu schopnost má taky! Navíc to je Rishan... Jako myslíte, že to hlavní hrdince hned dojde? Samozřejmě, že ne... Když na konci Raihn zabije Vincenta a Oraya dostane dědické znamení tak je ze všeho vypleštěná a teprve jí to dojde.
4) Celý turnaj Kejari je napsán naprosto nudně... autorka popisuje co dělají soutěžící mezi zkouškami ale jelikož popisuje to samé pořád dokola tak mě to absolutně nezajímalo; ty zkoušky měly být drsné ale jsou popsány opět nudně a pouze na pár stranách, evidentně si to autorka chtěla ve svém seznamu odškrtnout jako splněno a šla dál...
Na knížku jsem se těšila, doufala jsem, že to bude obří pecka když o tom všichni tak básnili ale bohužel, za mě to je naprosto promarněný potenciál... Jak říkám kdyby knížka byla ještě z pohledu Vincenta nebo klidně i Raihna tak by možná byla zajímavější.
Za mě 1,5* a další díl si nechám ujít.
Atlasova šestka
Olivie Blake (p)
Tohle byla past a já se do ní chytla. Možná jste to už zažili nebo jste to někde viděli či slyšeli ale víte jak srnka stojí na cestě, nehýbá se a upřeně čumí do světel protijedoucího vozu dokud ji nesrazí? Tak já jsem ta srnka a světla jsou/je tahle kniha. Začala jsem ji číst a koukala do těch světel dokud mě nesmetla. Bohužel jsem se tomu měla vyhnout obloukem a fakt mě to mrzí :-/
Označení knihy "bestseller" mě už nechává dlouho chladnou, vybírám spíše podle recenzí a přiznám se, i podle obálky. A tak tomu bylo i nyní, obálka krásná, ořízka sice jednodušší ale někdo si dal záležet a to se cení, anotace také zněla velmi dobře a recenze byly většinou pochvalné, dostala jsem tedy pocit, že Atlasovu šestku musím mít. (Nemusím.)
Kniha jak už název napovídá obsahuje sondu do životů 6 adeptů přičemž dál se může dostat jen 5 z nich. Jsou to nejlepší z nejlepších, mají silné, originální a leckdy i nevídané schopnosti což z nich může dělat mocné bytosti. Tito adepti se mají cvičit v Alexandrijské knihovně, pilovat svá nadání i schopnosti a spolupracovat spolu pod vedením správce Atlase... Akorát že vůbec...
Pojďme na to postupně:
1) Šestka nudných a bohužel neoriginálních postav, které mi byly jedno a nedokázala jsem si vytvořit k nikomu z nich vztah.
Navíc vyprávění z jejich pohledu mi přišlo zbytečné. Být to z pohledu Daltona a případně i Atlase asi bych byla radši.
Autorka jak se zdá má v oblibě rozmáchlá gesta, která nedokáže správně využít a tak když něco nadnese, pohoří.
2) Co se týče děje tak ten je velice nudný... Čekala jsem akci - nedočkala jsem se, psychologie postav - k uzoufání trapná, řeší se kdo s kým, proč, jak a proč zrovna s tím či oním nikdo nechce kamarádit. Když už se dostaneme k jejich schopnostem tak nás autorka odbyde spoustou vědeckých keců, které jsou stejně pouze povrchové a skutek utek. Být nějaké téma rozvedené víc do hloubky, nezlobila bych se. Takhle jsem prakticky nedostala nic. Svět není vůbec vysvětlen, jak vzniknul, jak funguje, jak vlastně funguje jejich magie nebo magie obecně nebo co třeba ta knihovna, jak funguje ona? Proč jsme nevzali Reinu, která bytostně prahne po vědění a knihách a nedali ji možnost nám to ukázat?
Tolik otázek a tak strašně málo odpovědí.
3) Zvrat je další ukázkou rozmáchlého gesta autorky, která evidentně chtěla přijít s něčím velkým ale nepovedlo se...
Kniha jako taková má zajímavý námět, svět, magii a otevírá spoustu možností, bohužel se autorka na můj vkus přecenila a tak místo toho aby spoléhala na kvalitu, sáhla po kvantitě. Vytáhla spoustu témat ale nedokončila ani jedno, což je škoda protože měla velké pole působnosti.
Dočetla jsem do cca 200 strany a potom jsem už přeskakovala až do konce, evidentně jsem se o nic neochudila.
Za mě velké zklamání, šla jsem do toho s tím, že nejhůř to bude průměr ale ani na ten to nemělo.
Třeba se to někomu líbit, já mezi fanoušky nepatřím a do dalšího dílu se už nepustím.
1,5* za obálku, ořízku a námět.
Balada mrtvého světa
Alžběta Bílková
Knížky od Alžběty Bílkové prostě můžu a tohle není výjimka, dokonce to z pomyslného trůnu sesadilo Z kouře a kamene, tak dobrý tenhle příběh je!
Robin a Kai jsou zprvu velice zvláštní "pár" ale jak se postupem času začínají více poznávat a boří se mezi nimi určité hranice tak spolu vycházejí čím dál lépe a jejich "vzájemná" nevraživost pomalu ustupuje a bere za své.
Kniha je z pohledu obou postav - bylo fajn se na Starý svět a jeho obyvatele dívat i očima Kaie, někoho kdo to vidí prvně v životě, zatímco Robin už je v tomhle kovaná a ví přesně co očekávat. I tak se samozřejmě objevily chvíle kdy jim šlo o život a že svět kolem nich byl pořádně nebezpečný!
Četlo se to jedním dechem a mě jen mrzí, že to bylo tak rychle utnuté, teď napjatě čekám na pokračování protože nutně potřebuji vědět jak to bude dál!
Hodnocení z původních 4,5* posunuji na 5* protože tahle knížka si to zaslouží a já za ni dávám ruku do ohně, naprosto doporučuji!
Hypnotizér
Lars Kepler
(SPOILER) Hypnotizér je první díl s detektivem Joonou Linnou a musím říct, že jako startovní díl to vůbec nebylo špatné.
Bohužel jde znát, že je to "prvotina" a tak má kniha několik much, které mi trochu vadily.
Byly tam za mě jisté nelogičnosti:
1) Erik Maria Bark (= hypnotizér) si nepamatuje své pacienty a ani to, že jedna z nich se vloupala k němu domů... Jasně je to už 10 let ale když k vám domů evidentně někdo násilně vniknul tak si to snad budete pamatovat ne?! Nehledě na to, že jeho manželka viděla roztřískané okno a byla vyděšená. Ale budiž, mohl to prostě potlačit, sice nechápu proč (protože vysvětlené proč zapomněl to tam není) ale budiž...
2) Erik je obviněn jednou ze svých pacientek, Lýdií z toho, že jí v hypnóze vsugeroval "vzpomínky" a tak dále, situace byla následující - Erik provedl hypnózu jako obvykle, ten den byla řada na Lýdii, dostala se do svého "strašidelného zámku" a začala popisovat fyzické tresty na dítěti jménem Kasper, Erik si myslel, že se jedná o její dítě a tak to nahlásil na sociální odbor, se sociální pracovnicí následně šli k Lýdii domů, kde Erik dle pacientčina popisu šel do sklepa a hledal klec ve které by chlapec měl být, nenašli samozřejmě nic, když slyšeli nad sebou kroky tak šli zpět nahoru a tam čekala Lýdie s nožem v ruce, následovala "honička" po domě, poté se Lýdie zastavila, prohlásila, že je to jeho (Erikova) chyba, on se ptal co je jeho chyba, ona řekla "tohle" a nožem, který držela si málem prořízla hrdlo... Poté na něj podala trestní oznámení a někteří další pacienti se k ní bohužel přidali (protože jak se později dozvídáme Lýdie je měla v hrsti) a stává se z toho obří kauza v novinách, televizi, prostě všude... Erik musí tedy k nadřízeným na kobereček a TADY to začíná dámy a pánové, nikdo se za něho nepostaví, evidentně to je jejich ceněný lékař ale nikdo mu ani nepomůže, celé to vyznívá tak, že věří jeho psychicky narušené pacientce místo toho aby řešili jak Erika z toho dostat a podpořili ho...
Takže co se stane? Erik slíbí že už nikdy hypnózu provádět nebude! Což o 10 let později teda poruší, provede ji na Josefu Ekovi (sériovém vrahovi) a kvůli tomu po něm Lýdie zase půjde...
A co Kasper, ptáte se... Tak to byl unesený chlapec jménem Johan, kterého mučila 3 roky a jakmile se v hypnóze prokecla tak ho zabila a zahrabala na zahradě. Proto tam Erik se sociální pracovnicí nic nenašli...
No a takového Kaspera si udělá z Erikova syna Benjamína, kterému tvrdí že je jeho biologickou matkou (není) a musela ho dát k adopci, chlapci bohužel až příliš pozdě dojde, že paní není v pořádku a dopadne to tak, že ho unese... Čím se dostáváme k za
3) jak jí to sakra ten kluk mohl věřit?! Jasně má jistou nemoc kterou rodiče nemají ale to neznamená že bude věřit nějaké cizí ženské, která mu navíc nic nedokázala ani vysvětlit, žádnej adopční papírmu ani neukázala, nic, jen kecy a jakousi dečku nebo co to bylo... A to mu jako stačilo?! To si fakt nemyslím...
Tyhle věci za mě moc věrohodné teda nebyly a přišlo mi to do knížky až "násilně" našroubované, nesedělo mi to tam.
Jinak to je naprosto čtivá kniha, Joonu jsem si oblíbila, pachatele jsem teda odhadla vcelku rychle. Už když Erik vzpomíná Evu tak jsem si říkala že to nebude ona protože by to bylo moc jednoduché :D
Vtáhlo mě to do děje a já si to užila, takže 4*...kvůli těm nelogičnostem (pokud vám to přišlo v pořádku tak jedině dobře, mně bohužel ne) ubírám jednu *.
Zlatá
Marissa Meyer
(SPOILER) Od autorky naprosto miluju Měsíční kroniky a i teď (když už nejsem v YA věku) za ně dám ruku do ohně! Přirozeně jsem tedy očekávala, že "královna retellingů" napsala další skvělou pecku a ono bohužel nic :-/
Z celé knížky mám smíšené pocity, hlavní hrdinka za mě byla téměř nudná a její chování mi občas přišlo nelogické, romantická linka málo uvěřitelná, záporák ovšem nebyl vůbec špatný a jen doufám, že v dalším díle dostane po rypáku :D
Co se týče toho "zplození" tak to mi přišlo zvláštní, nějak mi to tam nesedělo a vlastně mi nesedělo ani to jak si Serilda vymyslí, že ze slámy přede zlato, v tu chvíli kdy teda schovává víly a chce krále duchů svézt na jinou stopu mě napadala spousta jiných věcí, které by mu mohla říct ale ona prostě jde a začne se hrabat v zmrzlé hlíně s tím, že pak bude zlato... No a ona je pak překvapená, že po ní král to zlato chce... Bodejť by ho nechtěl!
Atmosféra ale nebyla vůbec špatná, ten tajemný hrad kdy se tam střídají dvě (asi časové) roviny, možná spíš reality? , mi přišel zajímavý a pokud to příště bude zase tak dobře vystavěné tak by to bylo fajn.
Co se knížce nedá upřít je čtivost ale to je u Meyer zvykem.
Nadšená z toho nejsem ale chci vědět jak to skončí takže se do druhého dílu pustím.
Pro mě to je takový průměr, nebylo to špatné ale od autorky jsem zvyklá na mnohem lepší příběhy takže 3*.