gersie komentáře u knih
První část popisující další příběhy Motýlka po propuštění byla stejně dobrá jako předchozí kniha , potom se to ale pokazilo. Kniha byla zbytečně natahovaná , pořád se opakovalo jedno a totéž dokola a příběh se stal nudným až otravným. Závěr popisující vydání knihy Motýlek byl o poznání lepší a zajímavější , ale stejně už to nebylo ono. Kdyby měla kniha o sto až stopadesát stran méně jen by jí to prospělo. Škoda že si tímhle nepodrželi dobrou úroveň.
Zdá se , že tahle kniha patří mezi ty , jež čtenáře rozdělí na dvě skupiny. Jedni nechápou , či odsuzují , jiní si ji nemohou vynachválit. Já se bohužel řadím do té první. A tudíž sympatizuji s komentářem co napsala "budíček".
Líbila se mi. Autor je rozeným filozofem a je to v jeho díle znát. Zajímavé myšlenky hezky zpracované.
Jinak je na povídkách znát , že jsou napsány už před 120ti lety. Styl vyprávění a rozvleklost některých scén už občas začínala nudit. Ale jak už podotkl "kozel" člověk si udělá lepší představu jak se tehdy žilo , bez televize , telefonů a podobných vymožeností.
Kniha nám stále má co říci a to se cení.
Příběh o lásce v níž hlavní hrdina se svojí milou prakticky není ," nic s ní neměl " jen celou dobu vzpomíná na chvíle prožité v její přítomnosti a doufá v jejich společnou milostnou budoucnost, která samozřejmě nepřichází ani nikdy nepřijde. Velká většina textu se ale nevěnuje této dvojici , nýbrž popisuje jarní a později letní období v lese, v sadech a zahradách ruského venkova. To že zpívají slavíci se tudíž dočteme daleko častěji a vícekrát , než že Míťa miluje Káťu. Pro mne trochu nečekané a netradiční pojetí milostné zápletky. Ale aspoň jsem si udělal lepší obrázek o ruské vesnici za časů buržoazních.
"Knihy mění osud lidí. Z některých z nich se po přečtení SANDOKANA stali profesoři literatury na dalekých univerzitách. SIDHÁRTHA dokázal obrátit desítky tisíc mladých lidí na buddhismus, Hemingway z nich udělal sportovce, Dumas převrátil naruby život velké spoustě žen, a některé, a nebylo jich málo, dokonce zachránily před sebevraždou kulinářské příručky. Bluma se stala jejich obětí."
Kniha píše příběh lidí co se zajímají o knihy velmi hluboce. Způsob moderního komerčního stylu a vlezlého podbízení mě moc nebavil , ale knížka je plná zajímavých myšlenek které se mi líbí. Takže zlatý střed.
Líbí se mi komentář "Paliva" tam se dočtete víc.
Každá kapitola je zvláštní epizodou ze života autora. Jsou zde jednotlivé postřehy a myšlenky srozumitelně podány , ale netvoří ucelený příběh. Autor zde v podstatě postihl jen ty důležité věci , které chtěl čtenáři předat. Je to taková smutná bilance nad jeho životním i vztahy.
Příběh revoluce je zde napsán čtivě a jednoduše , aby si tohle téma mohli přečíst obyčejní lidé. Pro mně je to zbytečně umněle natahované a zdlouhavě zabíhá do nepodstatných detailů a odvádí od hlavního tématu.
Je to smutný příběh o hrdinovi. Třicet let žil na ostrově , kde v drsném tropickém lese prováděl diverzní boj. Dostal rozkaz a ten byl rozhodnut plnit za každých okolností.
Sen každého velitele se proměnil v postrach všech obyvatel. Myslím si že je to jeden z důkazů o nesmyslnosti války.
Povídky ovlivněné alkoholem , ostatně asi jako veškerá autorova tvorba. Mám dojem , že nejvíc zapůsobí na lidi co občas prožívají stejné pocity jako Filip. Zřejmě to taky znám, takže jsem je pochopil.
Zdá se mi , že autorka velice hezky vystihla atmosféru ve svém "antiutopickém" románu ve světě budoucnosti,který se vyvinul "nesprávným" směrem. Zajímavé myšlenky , hezky propracovaná psychologie prokládané skutečnými texty dříve vydanými vytváří zajímavě vystavěný příběh. Jistě si získá jen některé čtenáře , ale já mezi ně rozhodně patřím.
Krásně napsaná veršovaná stará ruská pohádka. Škoda, že už dnes nevychází podobné knihy pro děti.
Na knize oceňuji snahu autorů předložit čtenářům různé teorie a dát jim možnost o všem pořádně popřemýšlet. Podle mne je v knize nejdůležitější myšlenkou přístup vědců k naší realitě.
- Když nemáme žádnou životaschopnou teorii , měli bychom se obejít bez ní, dokud na nějakou nepřijdeme. Ale zdá se , že pro mnohé vědce je jakkoliv krkolomný a nefunkční model prostě lepší než nic.
Zřejmě si nejsou ochotni přiznat , že některé věci nedokážou vysvětlit a raději porušují svá vlastní pravidla.
Pro laika zde autoři předloží jednoduchý průřez různých vědních oborů a disciplin počínaje archeologií , přes historii a astronomii , astrologii, matematiku, fyziku po náboženství a filosofii. Zajímavé čtení.....
Příběh byl běžný a závěr zbytečně předramatizovaný, ale jinak knihu hodnotím velmi kladně. Styl vyprávění autorky se mi líbí, její neotřelá velmi výstižná přirovnání mě vždy pobavila. Také hodnotím jak zajímavě pracovala se svou skupinkou zvířetníků. Byl to nový nápad , což není dnes tak snadné vymyslet. Atmosféra Jihoafrického velkoměsta byla působivá. Děkujeme, za mne - hezké čtení.
Spousta nádherně formulovaných postřehů.....
Pan abbé mluvil pomalu a slova v jeho ústech se zdála mnohem delší než u jiných lidí, jako by je trochu ocucal, jako karamelu, než je vypustí z úst.
Dlouhé hodiny jsem se díval na její tvář na pozadí tmavých fasád domů a připadalo mi, že rysy toho obličeje byly vytvořeny jako linie v písku proudem,který bez ustání přitékal z minulosti.
Hezky se to četlo, zajímavé myšlenky v povídkách. Ale asi pro mne byly ty povídky nějak nerozřešené, snad bych si představoval víc propracované konce u jinak velice hezky psaných příběhů.
Musím souhlasit s komentářem "Evik30". Příběhy jsou hezké , dobré čtení.
Kniha je především ovlivněna obdobím svého vzniku.
Autor se pokouší svou výpověď o společnosti v níž panuje naprostá kontrola myšlení občanů a současné manipulování veřejného mínění maskovat převládající masovou automatizací ,která postupně získává nadvládu nad NEDOKONALÝMI živými bytostmi.
Zdá se mi , že jde o dvě zásadní myšlenky , které by si zasloužily prostor být každá samostatně rozpracována. Jenže to by asi autorovi za socialismu neprošlo a tak vznikl tento komplikovaný , trochu nesourodý výtvor - kritika společnosti strachu , přetvářky a absence vlastního způsobu myšlení, - a Filosofické zamyšlení nad rozdílem normálního života se svými nedokonalostmi , oproti propočítanému přesnému strojovému chodu společnosti robotů.
Velmi zajímavá kniha, také jsem ji četl na doporučení a jsem rád , že se tak stalo. Myslím , že velice pěkně vystihuje kontrast mezi USA a SSSR . Samozřejmě zde nemohli postihnout všechny klady a zápory života v těchto státech v tehdejší době a může se zdát , jak podotkl "Hellboy", že spisovatel opěvuje život na západě. Ale já to spíš pochopil jako pohled očima člověka přicházejícího z jiné země, který jen žasne nad tím co vidí , ale úsudek si musí udělat až po delší době a více zkušenostech sám vlastním selským rozumem........možná by se mělo uvažovat o zařazení této knihy do "povinné četby".
Moc se mi tato kniha líbila.....
Ottova nespavost představovala nevyhnutelný a marný souboj se čtyřmi hodinami zoufalého bdění, kdy bilancoval svůj život s tak katastrofickým výsledkem, že se rozhodl raději se už nikdy neprobudit. Během čtyř bezesných hodin člověk dokáže úspěšně dojet do pekla bez zpátečního lístku a už tam zůstat, zaobírat se úzkostnými a děsivými myšlenkami, předvídat smrt milovaných osob a vyhrabávat vzpomínky, které měly zůstat skryty hluboko v minulosti, nedořešené hádky, potlačený vztek na ty, kteří už dávno zmizeli z očí, věci, které jsme kdesi zaslechli, ale neporozuměli jim, tragédie, špatné zprávy. Čtyři hodiny stačí, aby si člověk postupně prošel nejhoršími okamžiky svého života a s bušícím srdcem a přeleženým krkem se topil ve vlastním potu.
Zkoušel se vcítit do mrtvoly v lakované rakvi sedmdesát centimetrů pod zemí. Přemýšlel jak asi umře, jestli bude hodně trpět a jak budou vypadat jeho poslední chvíle, což si popravdě ani moc představovat nemusel. Věděl to moc dobře. Jeho poslední chvíle budou navlas stejné jako jeho bezesné noci. Beznadějné, opuštěné a zbytečné.