Gilnien komentáře u knih
Ježkovy voči, tohle byla blbost! Sáhla jsem po knize jen díky čtenářské výzvě v naději, že si v tomto žánru rozšířím sortu oblíbených autorů, ale ne. Kategorie romány pro ženy? Spíš bych řekla náctiletá četba, v pubertě by mě to možná bavilo. A ta Poppy, ta byla úplně...... Achjo
Kniha byla vážně zábavná a nutila číst dál a dál. Přesto bych vytkla absenci nějakého uceleného děje s vyvrcholením a závěrem. A pak taky hlavní hrdinka, která je sice sympatická, ale tak neschopná a nepoužitelná. A její přístup k práci mě strašně iritoval.
Neumím říct, co se mi na knize tak líbí. Některá rozhodnutí hrdinů prostě nechápu. Všichni jsou líčeni jako totálně prima lidi, skvěle vychovaní a silní a jejich vztahy jsou pevné..... až do doby, než dojde na lámání chleba, to pak dojde i na dost divné kiksy. Některé pasáže byly ale zvlášť silné a dojemné. Na konci ukápla i slzička.
Nevím. Na to, jak je kniha dlouhá, nemá žádný dlouhý a propracovaný děj. Bavila mě, to ano. Zajímala. Ale prostě bych ji zkrátila, ani ne tak na polovinu, jako na čtvrtinu. Dlouhé pasáže dokumentů, dopisů apod. mě strašně nudily - přečteno rychločetbou, jinak bych to nedala.
Kniha mě bavila, ale oproti prvnímu dílu to nebyla taková hitparáda. Konec mě vlastně potěšil. Trochu jsem nepochopila postavu a motiv Garyho, podle mě tam byl uměle našroubovaný. A v druhé třetině knihy už mě začínalo i štvát označení "žít podle pásky přes oči".
V knize byla spousta nesrovnalostí a řekla bych i blbostí, ale celkově ji hodnotím kladně.
Ke knize jsem se dlouho nemohla dokopat. Viděla jsem nejdřív film, takže dějově mě nemělo nic už překvapit. Ale byla to bomba. Přeskakování z přítomnosti do minulosti a zpět mě bavilo a drželo v napětí.
Pěkná dopolední jednohubka. To, co jsem v duchu vyčítala předchozí knize Lvářka, tedy povrchnost příběhu, nezabíhání do detailů a přeskakování ze scény na scénu, zde do novely pasovalo. Moc se mí líbí jemný humor a vyjadřovací schopnosti autorky, občas mě ruší určitá klišé a stále dokola používané autorčiny obraty a fráze, ale zde bylo vše hezky v rovnováze.
První díl poslouchán jako audiokniha, což mě bavilo u tohoto typu literatury víc. Tohle jsem poctivě přečetla. Děj dobrý, prvoplánový a oddechový. I se to hezky četlo. Akorát teda postava si mě nezískala ani jedna. Každá byla nějak moc.... Edward moc drsnej, Abby moc hodná, Félix moc pařmen, Olivier moc nemastnej neslanej, Diane moc labilní (vážně, ta by měla vyhledat psychologa)... Ale něco na tom asi bylo, protože jsem to zhltla za dva večery.
Výborné oddechové čtení se stopou humoru. Asi víc ocení lidé, kteří mají doma taky malého kluka, dá se do toho hezky stilizovat.
Tak tohle už opravdu ne. Na 487 stránkách jen boj a boj. Nejzajímavější linie se vyvrbí až na úplně samém konci. A kam se poděl charakter postav? Z Nicci je manická zlá mrcha, která si myslí, že vše dělá ve jménu dobra. Nathan, starý, moudrý a obávaný čaroděj? Starý senil. Nejlepší postavy umřou. Mno moc se to nepovedlo. Přečteno rychločetbou, protože tohle se bohužel nedalo. Autorovi asi došel dech.
Jedničku jsem četla, dvojku v půlce znechuceně odhodila, trojce jsem dala šanci jedině kvůli čtenářské výzvě. Posloucháno jako audiokniha a jen Pavel Rímský mě udržel v napětí až do konce. Přesto některé kapitoly dodnes nevím, že vůbec proběhly. Ono to není úplně špatné, ale znám spoustu lepších a propracovanějších detektivek. Tady (většinou) hned na začátku máte podezřelé a jen čekáte kdo z nich to bude. Furt se to točí dokola, abyste na konci všechny podezřelé a fakta o nich jen vzali, zahodili a vyšel vám z toho jediný příběh o maximálně sto stránkách. Zbytek knihy je k ničemu. Nejvíc mě baví povídání, která se točí kolem vztahu Strikea a Robin.
Knihu jsem zkusila jen tak od boku. Murakami mě vlastně nikdy dřív moc nezaujal, ale potřebovala jsem něco rychlého a krátkého do čtenářské výzvy. Upřímně mě velmi překvapilo, jak mě to bavilo. Ale pravda, je to spíš povídkový počin, než knižní.
Je to zajímavý vhled do "zákulisí" kapely. Ocenila bych více popisků u každé jednotlivé fotografie, nebo alespoň stránky.
Kniha se mi těžko hodnotí. Čekala jsem příběh, jakési doplnění či pokračování Silmarillionu, ale ve skutečnosti jsem četla jakousi dobrou dizertační práci. Samotný příběh je jen zlomek knihy, zbytek je neustálé omílání nejrůznějších verzí, poznámek, jejich kompilace, rozbor... Jedna pasáž je napsána třikrát víceméně stejně, ale několik faktů se tam rozporuje. Je určitě zajímavé nakouknout do pochodů Tolkiena, vidět, jak se jeho příběh vyvíjel i v něm samém. Ale mě to vlastně otravovalo. Navíc samotná kapitola o Pádu Gondolinu je, jak Ch.T. napsal pouze původní přepis psaný tužkou. Evidentně tedy verze, kterou by sám Tolkien asi v tomto stavu nikdy nepoužil. Bohužel je to trochu vidět, ne, že by to bylo špatné, ale prostě umí být i lepší. Prostě je to první verze bez revize.
Určitě si vážím práce Ch.T., ale přijde mi, že na talentu svého otce možná už moc rejžuje.
Po hodně dlouhé době jsem opět sáhla po Tolkienovi. Jeho styl psaní, výběr slovních obratů a termínů se prostě nezapře a nikdy neomrzí. Krásné oddechové čtení na léto.
Moc jsem se nebála, každopádně za nižší hodnocení může na mě až příliš filozofický konec. Nějak mi to nesedlo.
Bylo to dobré, ale romantika se moc nekonala, což byl pravděpodobně autorčin záměr. Na příběhu mi přišlo něco povědomého a známého z mého života. :-)
Za mě asi nejlepší kniha Rokesby a jedna z nejlepších od autorky celkově. Sympatičtí hrdinové, napětí, zajímavá zápletka.
Bavilo mě to, akorát mi George nějak nepřirostl k srdci a celkově to byl zatím nejméně akční Rokesby - příběh, co jsem četla.
Tři hvězdičky jsou spíš za styl psaní, než za knihu jako takovou. Jak už někdo psal, tak dlouho strávit v ději na plošině nutí čtenáře k tomu, aby hlavního hrdinu skopnul silou vůle. A je to první kniha, kdy jsem se vůbec nebála. Ale zase tak strašná nebyla, jen je člověk u Kariky zvyklý na jiný standard.