Gilnien
komentáře u knih
Neviditelná republika
Joan Peruga
Neříkám, že je kniha špatná, ale není to můj šálek čaje. Strašně mi vadila absence uvozovek v přímé řeči, takže přímá řeč byla víceméně jen opisem. Ano, proč ne, ale za mě to knihu činí strašně těžkou na čtení a já hledala oddechovku. A hlavní hrdina mě v poslední kapitole naštval.
Neklidná krev
Robert Galbraith (p)
Za mě jako obvykle. Je to dobré, napínavé, ale ...... prostě dlouhé. Ne že bych neměla dlouhé příběhy ráda, ale tady mě většinou začne nudit nulový nebo jen mírný progres. Každopádně poslouchám jako audio knihu, zrychluji si přehrávání dvakrát tak rychle (Pavel Rímský čte neskutečně pomalu, zrychlení mu dodá normální rychlost) a pak mě to baví. :-D
Dějiny lidských průserů aneb Co všechno jsme podělali
Tom Phillips
Strašně špatně se mi tohle hodnotí. Ke knize jsem se dostala díky tátovi a tak nějak jsem cítila, že ji prostě dočíst musím už kvůli němu. Jinak bych ji upřímně odhodila po první kapitole. Ne, nejsem cílová skupina. Jsou to vesměs vtipně pojaté dějiny lidstva, vypíchnuté libůstky a zajímavosti. Styl psaní za mě ne e. Standup mě prostě nebere. Možná jsme prostě jen čekala něco jiného. Knihu bych doporučila adolescentům, pro ně to může být super zpestření. Možná, kdybych měla ve školních letech štěstí na učitele, který dějiny podává podobným stylem, bavila by mě ta historie trochu víc.
Králíček Sameťáček
Margery Williams
Asi jako ostatní jsme se ke knize dostala díky čtenářské výzvě. Četla jsem ji svým dětem, ale ty to vůbec nebavilo. Ne tak mě, mě to velice oslovilo. Už vím, kde se Rowlingová inspirovala ve Vánočním prasátku.
Tři Sekery
Kateřina Surmanová
(SPOILER) Autorka se čte sama. Dokáže udržet u příběhu, vytočit atmosféru do nejvyšších obrátek. Oproti Šepotu jsem v knize ale objevila pár věcí, které mě buď nebavily, vadily nebo neseděly. Například když se Václav potkává s Květou a Petrem a najednou si uvědomí, co je jeho poslání. Celé to bylo tak neuměle naroubované (asi proto, že je tradice o nich držet v této sérii zmínku). A druhá věc - autorka píše, že Bob za války (druhé světové) páchal zvěrstva, že v té době se nějaké vraždy ztratily, ale o pár stránek dál píše, že jeho první vražda proběhla v roce 1958. Jsou to maličkosti, ale za ně ubírám jednu hvězdu.
Hlubina
Jozef Karika
Nejprve jsem se nemohla vůbec začíst, už mi hrozilo, že knihu budu muset vrátit do knihovny nedotčenou. Ale na cca stopadesáté stránce mě to chytlo a dotčeno za dva dny. Bavilo mě to, Karika umí udržet napětí, umí skvěle vyjádřit charaktery, výborně používá slova a obraty. Děj byl ale trochu hloupoučký, takový Rambo VI. nebo kolik že jich už je. A taky bych to ohodnotila klidně jako psychologický thriller, protože když to vezmeme kolem a kolem, dokážu uvěřit, že něco takového se může odehrávat v chorobné mysli.
Kdyby to věděla
Blake Pierce
Celkem fajn oddechové čtení. Žádná extra zápletka, celé to vypadá jako klasická prvotina autora, je tam hodně nevyužitého potenciálu. Děj jde hodně rychle dopředu, což je sice čtivé, ale nestihne ve čtenáři z knihy cokoli zanechat, nejsou tam malé narážky a spojitosti s vrahem. Ale jednou za čas podobná kniha, proč ne.
Gazely
Patrik Hartl
Nějak jsem se na knihu nenaladila. Hrozně mě štvaly příběhy gazel. Člověk má dost svých všedních starostí a číst si ještě o těch cizích mě neba. Ale autorův styl psaní mám ráda, čte se sám!
Lichožrouti
Pavel Šrut
Nejsem cílová skupina, moc mě to tedy nezaujalo. Nicméně oceňuji nápad i zpracování a těším se, že si to třeba někdy přečtu se synem.
Kroky vraha
Michaela Klevisová
Moc nevím, jak hodnotit. Jediná postava, která mě v knize bavila, byla zavražděna. Bergman byl neslaný/nemastný, brala jsem ho jako vedlejší postavu. A vrah mě celkem zklamal - ta postava se tam sice objevuje v průběhu, ale že by o ní čtenář něco věděl, udělal si k ní nějaký vztah, nebo byl šokován? Vůbec.
Tajnosti sira Richarda
Julia Quinn
Za mě nejlepší kniha ze série (hned v závěsu je jednička s Honorií). Konečně trochu jiný příběh, byla jsem celou dobu napnutá, o co vlastně Richardovi jde. Iris byla nejreálnější autorčina postava.
Všechny tvé polibky
Julia Quinn
Tentokrát musím přiznat, že jsem se nudila. Celou scénu autorčiných knih prolíná jedna jediná kniha, kterou čte celá smetánka, Slečna Butterworthová a šílený baron. Příběh Sarah a Hugha mi přišel stejně přitažený za vlasy, jako slečna Butterworthová. A ta smlouva... Mělo to takových otazníků, divných míst, nedomyšlených zápletek. Navíc oba hrdinové mi byli silně nesympatičtí. No zklamání. Hvězdičky dávám za autorčin styl psaní.
Noc jako ta dnešní
Julia Quinn
Další hezká vymývačka na letní odpočinek. U tohodle typu literatury jsem přístupná jakékoli za vlasy přitažené zápletce. Trochu mi přišlo, že se děj dlouho neposouval a nakonec se vše odehrálo v rychlém sledu.
Jako v ráji
Julia Quinn
Za mě skvělé oddechové čtení. Přesně takové, které se hodí na začátek prázdnin. Autorka opět nezklamala. Plus za mihnuti me oblíbené postavy (Colina) i v této knize.
Šťastně až do smrti
Julia Quinn
Milé završení. Některé příběhy byly sice zbytečné, ale k uspokojení lačných čtenářů jistě došlo.
Zvedá se vítr
Kateřina Surmanová
Zas tolik mě to nebavilo, jako předchozí kniha. Než jsem si zvykla na vyprávění očima malých dětí, puf, změna, dospěláci. A dřív, než jsem si zvykla na dospěláky, tak kniha skončila.
Líčené události jsem zažila a pamatuji si kolem nich mediální humbuk, tím mi byla kniha vlastně blízká a zajímá.
Šepot z lesa
Kateřina Surmanová
Výborný příběh. Přečetla jsem na doporučení kamarádky a původně čekala úplně něco jiného, spíš detektivku. Strašně jsem hltala dějovou linku, Petr byl sympatická postava. Přesto jsem knihu četla neúměrně dlouho. Těším se na další příběh autorky.
Prokletý kraj
Michaela Klevisová
Čekala jsem něco malinko jiného, moje chyba, že jsem si nepřečetla štítky. Bylo to výborné, sice hlavní postavy mi k srdci nepřirostly, žádná velká akce se tam také nekonala, ale zápletka to zachránila.
Odpojený muž
Philip Zimbardo
Povinná četba na předmět Sociální intervence. Celkem fajn, Zimbardo je většinou známka jisté kvality, ale z této četby jsem trochu rozpačitá. Ten fenomén úpadku mužství mi vůbec nepřijde tak alarmující, jak je to podané v této publikaci. Je to (logicky) celé zasazené a roubované na amerického muže, přesto nedokážu uvěřit, že Zimbardův prototyp muže někde, byť v Americe, žije a má kolem sebe 90% takových podobných. Celkem kladně hodnotím výzkumy, popsané dopady na mozek a další.
Babička pozdravuje a omlouvá se
Fredrik Backman
Nejdřív mě to moc nebavilo, zbytečně velkou část knihy tvořily příběhy Miamasu, které sice mají v kontextu své velké místo, ale zestručnit je by ničemu nevadilo. Na konci moc smutné a moc hluboké.
