Gilnien komentáře u knih
Povinná četba na předmět Sociální intervence. Celkem fajn, Zimbardo je většinou známka jisté kvality, ale z této četby jsem trochu rozpačitá. Ten fenomén úpadku mužství mi vůbec nepřijde tak alarmující, jak je to podané v této publikaci. Je to (logicky) celé zasazené a roubované na amerického muže, přesto nedokážu uvěřit, že Zimbardův prototyp muže někde, byť v Americe, žije a má kolem sebe 90% takových podobných. Celkem kladně hodnotím výzkumy, popsané dopady na mozek a další.
Nejdřív mě to moc nebavilo, zbytečně velkou část knihy tvořily příběhy Miamasu, které sice mají v kontextu své velké místo, ale zestručnit je by ničemu nevadilo. Na konci moc smutné a moc hluboké.
Hlavní myšlenka asi dobrá, pokud jsem autora pochopila, ale to typicky německé pedantské podání s nádechem apokalypsy mě tedy rušilo. Některé názory jsou dosti kontroverzní. Celé je to podané, že digitální technika je příčina všeho utrpení, ale podle mě je to spíš tak, že nadužívání techniky je spíš důsledek jiných příčin. To, že pak vše zhoršuje je fakt, ale opravdu nevěřím tomu, že když vezmu mobil do ruky, ztloustnu, dostanu cukrovku a zemřu někde sama přáteli opuštěná na demenci.
Hodně zaměřené na proces myšlení, získávání poznatků... Vysvětleno na základě procesů v mozku, vzniku spojů z prožitků. Klasická proněmecká publikace vycházející z Montessori myšlení - jak v dítěti vzbudit zájem o hru, jak ho podpořit, jak vhodně zapojit, aby chtělo samo poznávat a učit se. Vhodné pro rodiče, případně doplnění látky pro učitele, kteří snadněji pochopí proč v jejich třídě sedí zrovna takový a takový žák a co možná za ním stojí za historii.
Upřímně mě to vůbec nebavilo. Spíš než o příběh šlo o několik kratších povídek poslepovaných jediným motivem, tzv. půlnoční knihovnou. Kniha má zcela nevyužitý potenciál, příště méně Nory a více knihovny. Na stranu druhou asi chápu, co se na tom líbí ostatním. Konec je takový terapeutický a povzbudivý.
Knížku mi doporučila kamarádka se slovy, že je moc vtipná a oddechová. Asi mám úplně jiný vkus, ale já bych jí nazvala spíš smutnou a depresivní. Jediné pozitivum je Eleanořin optimistický psychologický posun, i když to mi vyznělo spíš jako klišé. Závěr s její matkou mě velice překvapil, nic jsem netušila celou tu dobu.
Kniha byla čtivá a zábavná, o tom žádná, ale znovu ji číst nepotřebuji.
Začátek mě celkem nudil a říkala jsem si, kde je ten elán a napětí z Vesnice. Pak někdy kolem strany 200 to začalo a nemohla jsem přestat číst. Konec jsem dočetla na jeden zátah, prostě jsem potřebovala znát, jak to dopadne. Epilog a poslední jemu předcházející věta trochu kazí celkový dojem z příběhu, jako wtf? Trochu je mi líto, že příběh Laury a Adama končí, mohl to být dlouhý řetěz kriminálních příběhů, ale třeba přijde Trpková ještě s něčím lepším.
Je trochu vidět, že je autorka ještě v této knize nevypsaná. Zklamal mě maličko klišé epilog, ale jinak dobré. Četla jsem to až po Vesnici, která byla super a nasadila laťku.
Moc nechápu tak vysoké hodnocení knihy. Jako ano, je to celkem dobrý příběh, ale nijak oslnivý, ničím extra zajímavý. Napsané je to taky normálně, žádné nádherné obraty, nic. Navíc mi strašně dlouho trvalo, než jsem se začetla.
Nehodnotím, protože takovéto knihy se mi těžko hodnotí. Četba, stylistika, výběr slov a obratů je jako krásný obraz, promyšlené tahy štětcem, úplné pohlazení. Ale příběh mě bohužel vůbec nezaujal, Fermina i Florentino byli nesympatičtí, prostě škoda takového spisovatele pro takový příběh.
Hodně mě to překvapilo, bylo to suprově napsané i napínavé. Chvíli jsem přemýšlela, zda to dočtu, násilí na dětech úplně nedávám, kór když mám dvě malé vedle sebe. Ale byla by to škoda. Těším se na další díly a děkuju zase jednou čtenářské výzvě za objevení této autorky.
Občas mě nudily některé "příběhové" pasáže, ale asi sloužily k dokreslení děje a rozuzlení pachatele. Také jsem čekala víc komplikovaný děj, víc důkazů, poodkrývání pachatele postupně. Tady člověk až na konci na některé části řekl "aha, tak proto", ale uspokojivé to nebylo. Asi nejvíc mi vadily ožralecké epizody - ano, věděla jsem, že Harry Hole je alkoholik (taky proto jsem to četla, hezky se to hodilo do čtenářské výzvy), ale prostě do celkového děje to nezapadá natolik, aby to byla důležitá součást hlavní postavy, vynechat pár takových pasáží, kniha by byla stejně dobrá a člověk by se o nic neochudil.
Ačkoli dávám 3 hvězdy, kniha byla dobrá a recenze celkové série jsou příznivé natolik, že si další knihy s chutí přečtu.
Čapek je pro mě vždycky sáhnutí po dobrém příběhu. Věc Makropulos mám na readlistu už velmi dlouho, až se stydím, že jsem se k tomu dostala teprve teď. Moc se mi líbil konec a zamyšlení se nad dlouhověkostí.
Ale tak vlastně proč ne. Kdysi jsem viděla jako hru v divadle, ale dítě z těchto her většinou odvařené není. Číst dramata mě vlastně celkem baví, děj hezky odsejpá. Přesto to není úplně můj šálek kávy.
Je to vlastně dobrá kniha. Na mém read-listu je už hodně dlouho, teď jsem se k ní dokopala v rámci čtenářské výzvy. Upřímně - spíš pro mladší čtenáře, nebo tak mi to alespoň přišlo. Nedokázala jsem se pořádně začíst, dostat do příběhu, oblíbit si Eragona. Doposloucháno jako audiokniha, čte můj oblíbený Martin Stránský, čímž se celá kniha posunula o level výš. Občas trochu nudné a vleklé, ale celkově si myslím, že své čtenáře najde.
Konečně nějaká knížka ze čtenářské výzvy, která mě opravdu bavila. Po Marťanovi jsem čekala, že to bude dobré, ale tohle bylo super. Chvíli jsem si zvykala na přítomnost Rockyho a všeho, co jeho existence z knihy udělala, ale vlastně proč ne. Trochu jsem tápala ve všech těch vědeckých tentononc, ale dojem z knihy to nesnižuje.
Tohle se mi špatně hodnotí. Z hlediska autentičnosti je to asi dobrá kniha, celkem dobře se četla. Ale strašně mě rozčilovalo přeskakování děje, respektive jeho posunování frázemi "druhý den", "za hodinu", "odpoledne" - to a ještě jednotlivé přímé řeči mi přišlo tak amatérské. Ale možná to k tomu všemu patří a já to jen nepochopila. Hodnotím dvěma hvězdama, ale uznávám, že kniha může mít své nadšené čtenáře.
Bylo to dobré čtení. Na konci víceméně otevřené konce, aby si každý tak trochu doplnil, co ta která povídka znamená. Trochu mi ale začíná vadit, že současní čeští autoři píší samé depka věci. Jo, tak teď to frčí, chápu. Ale těším se, až nějaký z těch našich lepších spisovatelů, jakým V. Hanišová bezpochyby je, napíše taky něco "milejšího".
Trochu jsem pozapomněla některá fakta z prvního dílu, ale v konečném důsledku to tolik nevadilo. Začátek trochu nudný, život na Hřbitově mě moc nebavil, ale líbí se mi, kam se děj posunul. Některých postav, které už v dalších dílech asi neuvidíme, mi je líto.
Nechci tvrdit, že to bylo špatný. Stylistika a propracování bylo super, hrozně hezky se četly všechny literární obraty. Ale já tak nesnáším knihy, kde polovinu doby vůbec nechápe, o čem to je.