Gimli
komentáře u knih
Válka s Mloky
Karel Čapek
Myslím, že Válka s mloky je silná alegorie své doby, i když spousta úvah je aktuálních i dnes. Určitě bych tohle Čapkovo dílo docenil víc, kdybych žil ve 30. letech 20. století nebo kdybych měl daleko větší znalosti tehdejší doby (které mám, musím přiznat, pramalé). Ale i kdybych výše zmíněné splňoval, asi by mi stejně jako dnes neseděl styl, jakým je kniha napsaná. Úvodní část s kapitánem van Tochem je v podstatě normální vyprávění s notnou dávkou humoru, které mi vyhovovalo. Ovšem jakmile se Mloci začínají šířit, mění se román spíše ve sbírku fejetonů (byť dobrých) a vyprávění se tříští. Pokud kniha nejprve vycházela na mnoho pokračování v novinách, pak je to s přihlédnutím k době vzniku pochopitelné. Mám-li však Válku s mloky brát jako jednolitý román, musím říct, že mně ta roztříštěnost rušila a nejednotný styl mi hodně vadil.
Dvojí nekonečno
Piers Anthony
Dokud se děj odehrává na Protonu mezi otroky, Občany a roboty, je Dvojí nekonečno dobré napínavé sci-fi, které rozjelo několik poutavých zápletek (někdo neznámý usiluje o život hlavního hrdiny, roboti skrývají pro lidi skoro až děsivé tajemství atd.). Ovšem jakmile se na scéně objeví paralelní svět Fáze, kniha začíná ztrácet dech. Na Fázi se autor spíše než do skutečně poutavého vyprávění zaplétá do jakési přehlídky nejrůznějších absurdit a tento fantasy protějšek Protonu přeplácává vším možným, co se ve fantasy a pohádkách dá najít. Je to ale na úkor vyprávění a mnohokrát si Anthony musí pomoci povoláním deus ex machina, aby se posunul dál. Navíc se od přechodu na Fázi jaksi vytratila obezřetnost hlavního hrdiny, který téměř bez váhání kamarádí skoro s každým, koho potká, a vyzvoní kdekomu i to, co by si měl nechat pro sebe. Pro toto chování jsem nenašel motivaci. Kdyby vyprávění zůstalo jenom na Protonu, bylo by to mnohem zajímavější. Takhle hodně zvažuju, zda si přečíst další dva díly, byť tento první končí v podstatě otevřeně.
Dějiny Finska
Eino Jutikkala
I kdybych si měl odnést jen to, že do dějin Finska zasáhli mj. básník Eino Leino či předseda Finského lidového výboru Kullervo Manner, stálo to zato. Ale bylo to čtení mnohem zajímavější!
Tajemný hrad Svojanov
Bohuslav Březovský
Tohle je docela ujetá variace na pohádku o kohoutkovi a slepičce s překvapivou pointou. S dcerkou jsme si čtení moc užili!
F. L. Věk V.
Alois Jirásek
Důstojný závěr celé pentalogie, na jehož konci jsem konečně pochopil, proč Jirásek nedopřál svým hrdinům trochu lepší osudy, v něž jsem, sžit s postavami, doufal. Jsou totiž paralelou k osudům českého jazyka v habsburském mocnářství. A o to šlo v knihách především, už od začátku.
Co nás učí nádory
Jana Šmardová
Co nás učí nádory jsou vlastně knihy dvě. Jedna část je zasvěcená a přehledná učebnice kancerogeneze. Ta je prokládána kapitolami druhé části, kde se autorka zamýšlí nad paralelami nádorové transformace v lidské společnosti. A právě tahle druhá rovina povyšuje knihu na mimořádné dílo, které je místy až mrazivě aktuální.
Emilovy skopičiny
Astrid Lindgren
Emilovy skopičiny jsme četli s pětiletou dcerou. Jednotlivé povídky jsou nevyvážené jak do kvality, tak do délky. U první z nich, kdy se Emil zasekne hlavou v polévkové míse, jsme se oba smáli nahlas. Ta byla výborná. Pak bych řekl, že kvalita postupně klesá a délka se prodlužuje, což není dobrá kombinace. U poslední povídky už dcerka opakovaně říkala, že se nudí, a já jsem se jí nedivil.
Mor 1480–1730: epidemie v lékařských traktátech raného novověku
Karel Černý
Záliba v genealogii u mě vedla taky k podstatně hlubšímu zájmu o historii, zejména o historii každodennosti. K té do jisté míry patřily i epidemie černé smrti. Černého Mor nabízí velmi živou a plnokrevnou exkurzi do dějin moru (resp. epidemií, kterým se říkalo "mor"), zejména z pohledu tehdejších lékařů. Ovšem poskytuje taky obecnější náhled na dějiny vědy a na pěkných příkladech ukazuje ošidnost nahlížení minulosti prizmatem dnešní doby. Zároveň ale ukazuje, že i různé zdánlivě moderní názory ranně novověkých lékařů, stojí často (ne však vždy!) na z dnešního pohledu nesmyslných základech a moderní se pouze jeví. Hodně mi pasoval autorův smysl pro humor a zdravá dávka cynismu, kterými text šetrně prokládá. Myslím, že bychom si u piva rozuměli :-)
O lidské přirozenosti
Edward O. Wilson
Poutavé téma, které ale Wilson zvládá poutavě podat jen tak každou druhou kapitolu. Velmi dobré byly zejména kapitoly Agresivita a Sexualita. Dal bych tři hvězdičky, ale vzhledem k tomu, že lidé, kterým Wilson šlápl na kuří oko, ho nezaslouženě potápějí, jednu hvězdu pridávám.
Žlutý baron
Jakub Patočka
Moje první setkání s investigativní žurnalistikou ve formě knihy. Je to psáno věčně a srozumitelně. Jako vědci mi však činilo nemalé potíže zvyknout si na absenci resp. zcela odlišný způsob zdrojování, než na který jsem zvyklý.
Teorie her
Kenneth Binmore
Kniha, která obsahuje zajímavé jednotlivosti, ale je psána tak zkratkovitě a neobratně, že se prostě blbě čte a je obtížné si cokoli zapamatovat. Díky krátkým kapitolkám lze však určitě doporučit jako vhodné záchodové čtení.
Spolčení hlupců
John Kennedy Toole
Dobrá kniha, která mě od začátku dokonce bavila, aniž bych se zasmál. Docela mě překvapilo, že kniha o JUDr. PhDr. Mgr. et Mgr. Henryku Laholovi byla napsána už tak dávno. Jeho podobnost s Ignáciem je zarážející.
Čas opovržení
Andrzej Sapkowski
Velmi čtivé a strhující. Románová podoba zaklínači sedí lépe než povídky.
Evoluce³
Jan Toman
Konečně tu máme teorii zamrzlé evoluce zasazenou do širokého kontextu se všemi jejími důsledky. Čas ukáže, jestli obstojí, ale v této formě je vskutku lákavá. I když je Flegr čtivější, Toman zde konečně jde do větší hloubky.
Konec Evropy: Diktátoři, demagogové a doba temna před námi
Jamie Kirchick
Ucelený obraz současné Evropy, který je horší, než bychom si přáli. Snad se poučíme. Jenom škoda, že ti, kteří by tuto knihu měli číst především, si ji nejspíš nikdy nepřečtou.
Zima světa
Ken Follett
Po Pádu titánů už jsem věděl, do čeho jdu, a bral jsem občas trochu úsměvné vmanévrovávání postav do vzájemných setkání a dějinných událostí jako nezbytný atribut Follettova záměru. A tak jsem se prostě nechal unášet strhujícím Follettovým stylem, díky němuž je velmi obtížné přestat číst nebo alespoň na hrdiny a jejich osudy přestat myslet.
Hranice vesmíru
Dominic Walliman
Stručné, srozumitelné a hlavně fakticky správně! Moje dvouapůlletá dcera si o Profesora Astrokocoura sama říká a fascinují ji zejména planety a Pluto, které pláče, že už planetou není.
Záblesk v temnotě
Richard Dawkins
Opět skvělé čtení. Zejména pasáže o Dawkinsově dráze lektora v Oxfordu jsou velmi inspirativní. (čteno v originále)
E=mc²
David Bodanis
Chytře napsané vyprávění, při němž mi Bodanis doslova vnutil vědomosti, aniž bych měl pocit, že se něco učím. Některé pasáže, zejména vývoj atomové bomby, byly vyloženě strhující a místy mě doslova mrazilo v zádech nebo jsem napětím téměř nedýchal. Tohle se mi u populárně naučné knihy ještě nikdy nestalo!
PS: Pokud se někdy bude dělat dotisk, bylo by dobré odstranit překlepy, kterých je v českém vydání hromada a někdy dokonce mění význam sdělení. To mi u knih tohoto typu připadá jako čiré diletanství.
