gimli35 komentáře u knih
Velice příjemná kniha, které čtenář pro její dobrodružnost, spád a ideologickou nezatíženost odpustí i občas přehnané moralizování a časté nostalgické povzdechy hlavní postavy. Za mne čtyři hvězdy - a těším se na další díly "sedmičkové" trilogie.
Panu Daňkovi to i přes jeho úctyhodný věk píše stále skvěle. Strefuje se do nabubřelých autoritářů a populistů, zároveň si však neopomene rýpnout i do Evropské unie. Za mě perfektně vyvážené a vtipné básně - pět hvězd!
A mně se to vlastně líbilo, asi už jsem si, coby pravidelný čtenář, na vondruškovskou překombinovanost zvykl.
Napínavý příběh o útěku nedoslýchavého a poněkud bázlivého, avšak o to bystřeji uvažujícího Kryšpína zaujme především spádem děje, který se přímo řítí kupředu. Závěr je možná trochu zbytečně useknutý, ale hlavní poselství se do něj vejde - že člověk má nepřátelům a problémům čelit takříkajíc s otevřeným hledím.
Přečteno jedním dechem. Barvitě popsané cestě lyžaře Bena zpět ke sportu nechybí nadhled, zároveň však autorka umí v dramatických okamžicích zejména v první čtvrtině knihy i pořádně přitlačit na pilu. Nejedná se tak o plytkou story plnou motivačních citátů, nýbrž o velmi dovedně a hlavně uvěřitelně napsaný příběh, v němž se kromě naděje, zoufalství, napětí, zloby a přátelství jako blesk z čistého nebe objeví i zmínka o sebevraždě. SPOILER: dopadne to dobře. Vřele doporučuji!
Okudžava v dokumentu ČT "Bulat Okudžava - Věčná píseň" moc pěkně vysvětluje, co je myšleno oním zrušeným divadlem. Velmi zjednodušeně se dá říct, že autor už to podstatné udělal - bude dál psát, tvořit a hrát, ale to hlavní už prostě vykonal.
Na knize je to znát. Okudžava nikam nespěchá, tempo knihy je velmi rozvážné, chvílemi možná až příliš pomalé, jako celek je ovšem román výborný. Události doby, v níž se příběh odehrává, se dějí jakoby mimochodem, kdesi mimo zorné pole malého chlapce, který z toho všeho ještě moc nemá rozum. Závěr je však mrazivý.
Vše, co potřebujete vědět o T. G. Masarykovi - nepříliš rozsáhlá publikace, nic podstatného ze života prvního československého prezidenta však nechybí. Autor nezabíhá do zbytečných podrobností, přesto čtenáři prozradí i nějakou tu zajímavost.
Na jedné straně skvěle vykreslená atmosféra a příroda, poutavá druhá polovina knihy a věrně popsané dobové reálie, na druhou stranu až zbytečné tlačení na antisemitskou pilu a poněkud zdlouhavý první poločas příběhu. Tři hvězdičky jsou akorát.
Silná báseň, a to obzvlášť v úchvatném překladu Václava Daňka. Škoda, že je tak krátká - jako průvod oněch vojáků, kteří v tajuplné atmosféře sněhové bouře procházejí městem, aby pak zase zmizeli ve tmě...
Ideální kniha ke stoletému výročí založení ČSR - Masarykovy názory a životní postoje podané srozumitelnou cestou. Výborné!
Není pochyb, že pan Vondruška je mistrem svého žánru a historické detektivky opravdu umí a je radost je číst. Ovšem podobně jako Olomoucký bestiář u mne Zločin na Bezdězu vyvolává poněkud rozporuplné pocity. Na jednu stranu obdivuji to, že Vondruška do něho "nacpal" všechny postavy a pomocníky, kteří po boku Oldřicha z Chlumu za dvacet dílů Hříšných lidí Království českého prošli, perfektně vystihl zimní atmosféru a skvěle popsal i různé akční scény.
Na druhou stranu mne kromě mírné překombinovanosti děje (což je u Vondrušky celkem časté, takže už jsem si tak nějak zvykl) naprosto rozčaroval samotný konec knihy. Vondruška totiž asi pospíchal na další z mnoha svých besed se čtenáři a nechutně usekl úplný závěr. Už knihy Smrt ve Vratislavi a Ďáblův sluha byly trochu hrubě ukončeny, ale konec Zločinu na Bezdězu byl opravdu zločinně useknutý.
Každopádně doufám, že to není poslední díl řady Hříšní lidé Království českého, protože by byla opravdu škola, kdyby tato velkolepá sága končila tak pitomě.
Humor založený víceméně na opakování hlášek Rychlonožky z Foglarových knih a děj stojící na slovní hříčce "Pišto/Piš to"... ale zase krásné zakončení celé stínadelské ságy :)
Dost zvláštní Vondruška. Nic mu vlastně nechybí - tajemný vrah vraždí, Oldřich z Chlumu vyšetřuje, panoš Ota hřeší, písař Wolfgang si stěžuje... a vlastně se nic neděje, ten správný spád to dostane až na posledních padesáti stránkách. U Olomouckého bestiáře se mi také stalo to, co se u Hříšných lidí Království Českého nepřihodilo ještě nikdy - knihu jsem dočetl až na třetí pokus. Jediný problém této knížky, který dokážu formulovat je ten, že se Wolfgang s Otou až moc hádali. Poté, co po desáté čtete, jak Wolfang nadává na nepohodlnou jízdu na koni a panoš Ota se mu za to směje, modlíte se, aby už autor cesty těchto dvou postav rozdělil. Hodně upocené čtyři hvězdičky.
Právě kvůli tomu, že knížku napsal ilustrátor, nevkládal jsem do ní velké naděje. Ale pan Reeve mě velmi příjemně překvapil - děj souvislý, ilustrace (jako vždy) velmi pěkné...Nemám co vytknout.
Kjartan Poskitt si asi nevšiml, že píše životopis Isaaca Newtona a ne matematickou knihu do série Vražedná matematika. Polovina této knihy je sice naplněna událostmi z Newtonova života, nicméně druhá půlka je plná výpočtů, zlomků a dalších (pro mě) nečitelných matematických operací a značek. Takže pouze polovina bodů.
Další kvalitní knížka z edice Děsivý zeměpis, tentokrát o sopkách.