gimli35 komentáře u knih

První čtyři povídky nebyly špatné, ale tolik mne nezaujaly. Od Záznamu rozhovoru se ženou středního věku však kniha povídek postupně graduje až po finální, nejděsivější a nejnapínavější To strašný kouzlo podzimu. No bál jsem se, ne že ne... ;)

5 15.10.2020

Ke konci se to panu autorovi, pravda, trochu rozjelo, ale jako celek velmi příjemná oddechová četba.

07.10.2020

Přečteno průběžně během dvou let. Mimořádné dílo! Jen to nečtěte v tramvaji, všichni se na vás budou dívat, proč se dusíte smíchy. :D

1 19.09.2020

Možná jsem poněkud nenáročným čtenářem, ale mně se to líbilo! Před probuzením mi pomohlo si ujasnit, co se vlastně mezi šestou a sedmou epizodou stalo, a navíc se to zkrátka dobře četlo.

1 03.09.2020

Více než dějová linka, obalená nánosem výtvarně-architektonicky-mysteriózního balastu, mne zaujalo promyšlené střídání výpovědí dvou hlavních postav, přičemž Klářina mluva mne - na rozdíl od jiných uživatelů - nerušila ani neurážela. Naopak, její působení i samotná přítomnost byla pro román velice osvěžující.

2 21.08.2020

Jarošovo dobrodružné vyprávění doprovází úctyhodné množství velmi pěkných fotografií, líbí se mi i celkový design knihy.

1 15.08.2020

První v Čechách vydaná Star Wars kniha má své mouchy, mezi které se počítá řada bizarních editorských škobrtnutí ("Gerorge", "Lukas") a překlepů; disponuje však také v dobrém slova smyslu svérázným překladem Ondřeje Neffa, díky němuž je tuto novelizaci Nové naděje radost číst.

3 01.07.2020

3,5 *

Po Sedmi letech v Tibetu a Návratu do Tibetu jde o mé třetí setkání s literární tvorbou rakouského horolezce Heinricha Harrera. I tentokrát se mi líbilo, jak zodpovědně a pečlivě autor přistoupil ke psaní svého díla, které je přímo nabité informacemi, a dále mne uchvátilo jeho napínavé líčení dramatických událostí v severní stěně Eigeru, až se mi dokonce lehce potily ruce... A zároveň je i tentokrát znát, že Harrer zkrátka není "profesionálním" spisovatelem; kniha se chvílemi, především v poslední třetině, poněkud vleče. (Překlad Jana Hlavičky je však velmi solidní.)

Protože Bílý pavouk je poslední ze tří autorových publikací dostupných ve fondu pražské městské knihovny, loučím se tímto s Harrerem, jsem mu vděčný, že mne vzal do Tibetu i na Eiger a jeho díla doporučuji k přečtení - i když to v nich literárně sem tam zaskřípe.

1 19.06.2020

Přestože větší část novelizace sedmé epizody není tak čtivá jako Ztracené hvězdy, najdou se i zde velmi silné momenty a jedná se tak o dobře napsanou knihu, kterou lze (nejen) fanouškům Star Wars doporučit.

07.06.2020

Joj, tak tady jsem šlápl hodně vedle. Vianův styl psaní plný prapodivných obrazů a dialogů mi bohužel absolutně nesedl, což nakonec vedlo k tomu, že jsem se knihou musel znuděně prokousávat. Dost jsem si oddechl, když jsem se konečně doplahočil do cíle.

2 03.06.2020

Ztracené hvězdy jsem původně vnímal jako pouhou oddechovku - a velmi příjemně mne překvapilo, jak jsem se mýlil. Román je totiž velice silným a neobyčejně čtivým dílem, poutavě popisujícím osud dvou nerozlučných přátel na pozadí událostí v předaleké galaxii; krom toho poskytuje i zajímavý náhled do fungování totalitního Impéria. Ke svižnému tempu příběhu přispívá i skutečnost, že autorka dává nahlédnout na probíhající události optikou tu Cieninou, tu Thaneovou.
Jsem rád, že právě Ztracené hvězdy se staly mou první přečtenou knihou ze světa Star Wars a už teď se těším na další. :)

2 27.05.2020

3,75*

KAR mne chvíli bavil, chvíli zase nudil. První polovina nepříliš záživná, druhá lepší.

Co Weber v minulosti provedl Uřídilovi jsem se nedozvěděl, dějová linka s Čchartišvilim zmizela stejně rychle, jako se objevila, funkci roztlemeného koše se mi nepodařilo pochopit, tajemná urbanovská atmosféra na mne bohužel nedolehla.

Na druhou stranu to bylo jako obvykle nesmírně originální, se zajímavou zápletkou a překvapivým (o to však štastnějším) koncem; kromě toho románem sem tam probleskne některá z pozoruhodných autorových (?) myšlenek.

Dá se přečíst! :)

3 22.04.2020

Po knihách Lord Mord, Sedmikostelí a Praga Piccola můj čtvrtý Urban - a zatím nejzvláštnější z nich.

Překvapivě mne první polovina nezaujala tolik jako ta druhá. Přestože autor zajímavě popisuje venkov pod Vlhoští i nejrůznější místní tradice, působila na mne "první kniha" trochu roztříštěným dojmem; jako by Urban nevěděl, čemu z jím popisovaného se dřív věnovat. Ve finále bylo i toho folkloru trochu moc - začalo to celé být dost zmatené a přehlušující už tak nepříliš nápadnou dějovou linku. Možná se teď dopustím literární kacířiny, když napíšu, že filmové zpracování (věnující se, až na poslední scénu, pouze první polovině knihy) považuji za lepší než jeho předlohu.

Akční druhá polovina, v níž ústřední postava i Děti vody bojují za stejnou věc jinými prostředky, mne i přes podivný závěr chytla o poznání více, ani ekologický apel mi nevadil.

Zkrátka svérázná kniha. Vysloužila si nesmírně zdařilou filmovou adaptaci, kterou vřele doporučuji - a myslím, že pokud se s Hastrmanem setkáte v opačném pořadí než já (tedy nejdřív kniha, pak teprve film), neprohloupíte.

3 13.04.2020

Moc rád jsem si s Oldřichem, Otou a dalšími prolezl tajuplné znojemské katakomby. Tradičně skvělé, zajímavý konec a poslední věta knihy obzvlášť.

4 24.03.2020

Asi po roce jsem se vrátil k sérii Hříšní lidé Království českého a s potěšením jsem zjistil, že neztrácí na kvalitě ani po pětadvaceti dílech. Perfektní gradace děje v poslední třetině, zajímavý prolog a epilog. Skvělé!

4 18.03.2020

Literárně bohužel ještě o chlup méně záživné než Sedm let v Tibetu, samotná koncepce knihy (neustálé přeskakování v místě i čase) také není z nejšťastnějších. Pokud však hledáte zprávu o zločinech, které v Tibetu Číňané napáchali, Návrat do Tibetu je správnou volbou.

04.03.2020

Se svým otcem, k němuž měl rozporuplný vztah a který alespoň mne coby čtenáře chvílemi dost iritoval, se autor vyrovnal velice dobře.
Jednotlivé povídky jsou klasicky nevyrovnané, nicméně ty povedenější (Nevlastní sestra, Pomsta, Standa slaví narozeniny 22. 12., Hříchy a hříšky) jsou opravdu skvělé.

3 19.02.2020

Napsal to horolezec, do češtiny přeložil jiný horolezec, Sedm let v Tibetu tím pádem pochopitelně není bůhvíjak zajímavou knihou z literárního hlediska. Hodnota informativní to však bohatě vyvažuje. Škoda jen, že ačkoliv byl Harrer dalajlámovým učitelem a přítelem, je vyučováním a setkáním s duchovním vůdcem Tibetu v knize vyhrazen tak malý prostor.

5 12.02.2020

Nějakým zvláštním způsobem ohromující dílo. Ačkoli jsem mnohdy nechápal dobové souvislostech, nerozuměl jsem německým či francouzským pasážím, unikal mi smysl biblických narážek a občas jsem se v autorově textu i v jeho myšlenkách poněkud ztrácel, přesto mi cosi nedovolilo knihu odložit a já ji přečetl v posteli na jeden zátah. Zvláštní zážitek, který si netroufám hodnotit hvězdičkami ani ho (ne)doporučovat - prostě to zkuste a uvidíte.

Potenciál obrovský, výsledek - alespoň pro mne - mizerný. Z problematiky šikany a zašmodrchaných vztahů (i sexuálních) na internátě se dalo vytěžit mnohem víc. To by se však Musil nesměl zabořit do lepivého bahna nepřehledných promluv a vnitřních monologů či pocitů mladého Törlesse, ze kterého, především pomocí nekonečného mlácení prázdné slámy, udělal naprosto nepravděpodobného mimoně. Vším zmíněným autor hází ne klacky, ale přímo klády pod čtenářovy nohy a naprosto mu tím zamezuje jakékoliv vtažení do děje, o ztotožnění se s hlavním hrdinou ani nemluvě. Ač pouhých 216 stran, dočteno jen s vypětím všech sil.

1 31.12.2019