gladya komentáře u knih

Mně se to líbilo. Je jasné, že první díl byl v něčem jiný, skoro sto let dávalo větší prostor než zhruba rok. Ale to, proč se mi Stařík líbí, tam zůstalo.

Čím absurdnější příběhy a méně pravděpodobné náhody, tím u tohodle typu knížek líp.

Čtenář nejspíš hodnotí Stojednaletého staříka i s ohledem na to, zda souzní s Jonassonovými politickými postoji a zda mu vadí jejich poměrně explicitní vyjádření.

A i když jsem se několikrát smála nahlas, pohled na současnost tam moc optimistický není a je bohužel hodně trefný.

MALÝ SPOJLER A nejde o to, jestli tahá za nitky Geňa a Voloďa, někdo jiný a nebo se vše děje "neorganizovaně".

6 25.07.2019

"Zemřel přirozenou smrtí. Zemřít s kudlou v zádech je pro krále celkem přirozené"

Není to úplně přesný citát, ale o to nejde, takových hlášek je tam plno. Zkrátka Pratchett.
Posloucháno jako audiokniha.

6 05.06.2019

Četla jsem to pěkně dlouho, občas jsem musela změnit žánr na beletrii, ale stálo to za to.

Rozhodně zajímavé čtení. Netvrdím, že jsem všechno pochopila. Ale, jsem ráda, že jsem se před lety přestěhovala z 10. patra do přízemí.

Jako čtenáře sci-fi mě nějaká ta červí díra a dilatace času nerozhodí. Jak může být částice na dvou místech, to už je horší, to beru spíš jako fakt. A Jak je to s gravitací jsem možná i pochopila.

V pondělí středu a pátek vlny, v úterý, čtvrtek a sobotu částice a v neděli se modlit, to jsem někde četla o kvantové fyzice . No, zlatý Newton a jeho jablko, i když mu na hlavu nespadlo.

6 19.09.2018

Skvělá knížka, ukázkový dokonalý psychologický román.

Jen mě napadlo, proč Petr a Soňa neudělali to nejjednodušší co mohli, alespoň na nějakou dobu se neodstěhovali? Pravděpodobně se na příběh z meziválečné doby koukám příliš dnešníma očima, zřejmě by to nebylo tak jednoduché a hlavně společensky akceptovatelné. I jiné postavy se občas chovají ne úplně "logicky", ale vždyť vlastně právě o tom tahle knížka je.

6 29.08.2018

Je zajímavé, jak se mýty a báje různých národů podobají a současně liší. Mě napadlo srovnání s antickými bájemi, A taky jak jiné je pojetí bohů v tomto typu mýtů a Boha ve všech třech hlavních monoteistických náboženstvích. Uvědomila jsem si, že to, co my bereme jako pohádky, brali kdysi lidé podobně vážně, jako věřící svou víru.

Z tohoto převyprávění je cítit drsnost severu. A přitom jsem se u některých příběhů vysloveně bavila.

A taky mi došlo, proč IIKEA pojmenovává každou skleničku.

Posloucháno jako audiokniha.

6 20.07.2018

Jako dítě jsem četla Rychlé šípy. To je snad jediný komiks. A kreslené příběhy v dětských časopisech. Oprázky nepočítám. Takže Maus je můj první opravdový komiks pro dospělé.

Příběh nemá chybu, vypráví o tom, jak prožil holokaust Žid, který rozhodně nebyl kladný hrdina a vůbec nebyl sympatický. Dokázal ale přežít.

Je tam vidět, že zlo nepáchali jen nacisté.

S chutí bych si přečetla příběh z pohledu Anji.

6 28.04.2018

Jedním slovem skvělé. Ne se vším souhlasím, ne se vším se ztotožňuji. U knížek tohoto žánru je to však spíš plus než mínus. Zásadní je, že čtenář o problematice musí přemýšlet. Musím přiznat, že v řadě věcí mi autor mluví z duše, takže jsem si dala závazek zkusit přečíst něco z "opačné strany " . Jelikož text je čtivý , podpořen řadou řádně ozdrojovaných citátů, je ale laťka hodně vysoko.

Mám jedinou malou výtku. Mám pocit, že při vší snaze autor trochu zůstává pořád uvnitř té naší bubliny. Ale jak z ní ven, to sama netuším.

6 13.04.2018

Četla jsem to jako dítě, tehdy jsem byla nadšená, ideologii jsem nevnímala. Je to jedno z poměrně raných Lemových děl, je docela zajímavé srovnat s jeho pozdějšími díly. Astronauti určitě nejsou nejlepší knížka, kterou tento můj oblíbenec napsal. To nejlepší napsal později. Astronauti patří k těm, které přece jen zastaraly. Mám na starém vinilu dramatizaci , pamatuji si začátek "Tady Kosmokrator. Prolétáme kolem planetky Adonis" , zkrátka jedno z děl, které mě k sci-fi přivedly.

6 07.03.2018

Hrozné a dobré současně. Hrozné námětem, dobré jako knížka.

S hlavní postavou Frankem se těžko ztotožníte a pokud ano, doporučuji urychleně vyhledat psychiatra. Tak vysoce inteligentní a přitom zvrácená mysl se asi jen tak nenajde. Už v poměrně útlém dětství má Frank dost znalostí a schopností k realizaci promyšleného plánu a přitom nevzbudí ani stín podezření. Ani ostatní důležité postavy ovšem nejsou tak docela normální, ovšem co je to normálnost? A o tom asi tahle knížka je. Podobenství o zlu a dobru v nás.

Kdo má rád překvapivá odhalení, dočká se.

6 30.01.2018

Opravdu hezká knížka, historické kulisy, tajemství , dějové zvraty.

Malý spoiler


Vlastně o nikom z hrdinů se nedá říct, že by dopadl dobře. Nevyžaduji happyend, zvlášť když realitě doby odpovídá konec, jaký je v knížce. Ale přece jen alespoň v knížkách mám ráda nějaký ostrůvek naděje.

6 08.05.2016

Potřebovala jsem novinku do knižní výzvy a narazila jsem na tuto knížku. Nic moc jsem nečekala a o to víc jsem byla příjemně překvapená. Tři nevšední ( a nebo obyčejné?) příběhy, každý příběh má jinou formu ( vyprávění a záznamy psychologa, maily, deník ) a každý příběh na čtenáře zapůsobí. Trochu zvláštní až rušivá se mi zdála "vysvětlující moudra" na konci některých kapitol, ale to je můj problém.

6 07.04.2016

Jedna z knížek, která mě "vzala za srdce". Začátek se mi "jen" docela líbil, ale někdy kolem půlky TO PŘIŠLO. Skoro absolutní nadšení. A i to, co na začátku vypadalo zbytečně, najednou dává smysl. Vlastně nevím, jsou postavy uvěřitelné? Má to literární kvality? Asi ano, ale je mi to jedno. Z téhle knížky jednoduše "čichám čichám člověčinu" v tom nejlepším smyslu slova. A líbilo se mi to ještě víc než Ove, a to je co říct.

Jen si nejsem jistá, jestli je to opravdu knížka pro děti, jak je uvedeno v anotaci. Samozřejmě vhodné pro děti to je určitě, I když asi spíš pro děti starší než Elsa (nebo pro děti jako Elsa bez rozdílu věku). Ale dospělého tahle knížka přece taky musí oslovit. Nebo možná bylo osloveno to hodně přestárlé dítě ve mně.

6 15.03.2016

Nulté číslo možná nemá hloubku a mnohovrstevnatost, jakou Eco zpravidla ve svých knížkách čtenáři nabízí. Rozsahem za jinými díly autora tohle dílko zaostává, ale nezaostává kvalitou. A rozhodně to není nuda. "Intelektuální" hry členů redakce, nebo třeba "výuka" dementi na příkladu březnových id, to nemělo chybu. Zkrátka i když je Nulté číslo tak trochu svěží hříčka, opravdu není myšlenkově ploché a dokazuje, že Eco nepřestal být mistrem pera.

6 09.11.2015

Konečně dočteno, četlo se mi to dobře, ale bohužel jsem měla na čtení málo času. Hodnocení je jednoznačné Líbilo se mi to. Ovšem otázka je jako moc vlastně se mi to líbilo? Poprvé v životě jsem litovala, že jsem znala hodnocení a názory na knížku dřív než jsem ji přečetla. Poprvé si nejsem jistá, jestli je můj názor nezaujatý a neovlivněný.

A k hodnocení. Je to určitě dobrá knížka, jen nevím jestli tak skvělá, jak jsem možná čekala. Příběh sám osobě není nijak výjimečný, zajímavá je hlavně forma, způsob vyprávění, nebo třeba to, že jsou někdy detailněji popisovány "obsahy nočníků" než okolnosti smrti některých postav. A postavy vůbec jsou zajímavě pojaté, typologie lidí z viktoriánské Anglie je dobrá až skvělá, v některých případech možná jsou typové charakteristiky až přehnaně zdůrazněné. Otevřený konec také není žádná novinka, ale zase jde o formu. To vše děla Kvítek Kvítkem. Tím vším Kvítek vysoce převyšuje běžný průměr. Takže tak 95 % , dávám nakonec 5 hvězdiček.

6 28.03.2015

Je to reakce na realitu té doby, ale kam vedlo nabízené řešení.?

Knihy Caplinové asi nikdy nebudou úplně můj šálek čaje, ale takové knížky občas přečtu, jako skoro každý žánr.
Jenže Vilu v Itáli jsem četla v létě na Amalfském pobřeží mé milované Itálie, to je pak jiné čtení, krásně jsem si to užívala. A dokonce jsem se vzdělala, v knížce jsem zjistila, že neexistuje jen můj oblíbený Aperol spritz a Hugo spritz, ale taky Limoncello spritz, a samozřejmě jsem ochutnala, mňam. Zkrátka i čtení předvídatelných romanťáren se někdy hodí,

5 31.10.2024

Velmi zajímavá knížka. Zapůsobilo na mě hlavně to, že je to autobiografie. Je až neuvěřitelné, že se odehrává na konci minulého století a v tomto století a ne někdy na konci století 19. Tara by mohla být moje dcera.

Dá se pochopit, že existují narušení jedinci. Děsivé je, co takové prostředí udělá s dětmi. Některé děti vlastně nakonec zcela zůstaly pod vlivem otce. I pro Taru a ty z jejích sourozenců, kteří se dokázali úplně či částečně od toxické rodiny odpoutat, bylo velmi obtížně se opravdu vnitřně osvobodit. K tomu bylo potřeba ještě víc, než doktoráty z prestižních univerzit. Chtělo to nejen inteligenci, ale velkou vnitřní sílu.

Nějak jsem nedokázala pochopit matku, která sice cosi jako záblesky soudnosti občas projevila, ale nechala se ovládat.

Zajímavé pro mě bylo uvědomit si, že víra v Boha a náboženství hraje v prostředí, kde Tara žila, významnou roli a zasahuje do života v mnohem větší míře, než je zvykem u nás a vůbec v liberálnějším světě. Ta konkrétní rodina byla opravdu velký extrém i tam, ale nebylo to tak do očí bijící jako by to bylo v jiném prostředí.
Taky mě napadlo, že u nás by asi neprošlo, kdyby děti vůbec nechodily do školy. Domácí vzdělávání je možné, ale kontrolované.

5 22.09.2024

Další antoligie české fantastiky a líbila se mi ještě víc než výborné Hlubiny města. Nápad vydat antologii povídek, nebo spíš novel, ze světů zmámých z jiných děl autorů je vynikající. Zkrátka česká fantastika je ve skvělé kondici a takové antologie k žánru patří.

5 28.08.2024

Zajímavé čtení. Jsou tam popsané dva roky života atentátníka a jeho oběti. Není to rozbor příčin a historických souvislostí palestinsko-izraelského konfliktu, O tom jsou jiné knížky.
V téhle knížce nejde o to, "kdo je v právu". Problém je v tom, že na jedné i druhé straně jsou radikálové. Když (a pokud vůbec) se vládnoucí představitelé obou stran na něčem snaží dohodnout, nějaký teroristický útok jim to zkomplikuje. A když ty útoky vidí běžný občan, začne možná fandit těm "svým" radikálům. Tak to asi do určité míry funguje na obou stranách. A proto je tak těžké dosáhnout v regionu trvalého míru.
Souhlasím s uživatelem Rilian, lidé v Izraeli se musí naučit žít spolu.

5 07.08.2023

Pět hvězdiček za počin. Samozřejmě, nelíbily se mi všechny povídky stejně. Některým povídkám bych asi samostatně 5* nedala, ale jako celek to bylo fajn.
Některé autory znám, i z jiných žánrů než sci-fi či fantazy a jsou tam i moji vyslovení oblbenci. Jiní autoři mě svou povídkou na sebe upozornili,
Nebudu psát, které povídky se mi líbily nejvíc, za přečtení stály všechny, Líbilo se mi, jak tam byla města reálná, historická i vymyšlená. Hodně povídek bylo spíš depresivních, ale i úsměvná se tam najde. Zkrátka těm, kdo mají rádi fantastiku doporučuji.
A vůbec nejsem ovlivněna tím, že na Světě knihy jsem byla na besedě k téhle knížce a mám jí podepsanou většinou autorů.

5 07.08.2023