gladya komentáře u knih

Humorné části pobaví, z tohoto hlediska je to příjemná oddechovka. Je tam ale i něco navíc. Shrnu to jednoduše, lidé by spolu měli umět mluvit a naslouchat si .

3 23.10.2017

Larson to asi není, ale mně se tahle knížka dost líbila. Není to literární veledílo, nejsem odborník, ale zdálo se mi, že styl je spíš popis či reportáž než beletrie (musím si někdy připomenout, jak je na tom po této stránce Larson) . I tady jsou někteří hrdinové obdařeni schopnostmi téměř nadpřirozeným. Nechybí nějaké to klišé. A na druhou stranu se Lagercrantz dotýká problémů dnešního světa. U mě to ale fungovalo. Možná nějaký ten plusový bodík v mých očích přineslo pro mě osobně velmi zajímavé téma vliv dědičnosti a prostředí na vývoj člověka.

3 29.09.2017

Kosmonaut z Čech pro mě bylo příjemné překvapení. Kdo čeká klasickou sci-fi, bude zklamán. Zápletka s cestou do vesmíru vlastně jen trochu vyhrocuje, a co si budeme říkat i činí atraktivnějším, příběh člověka, který má "vyšší poslání". V komentářích je tato knížka srovnávána s třemi knížkami,. Za prvé s Marťanem, tam ovšem analogie čtenář najde spíš při čtení anotace než ve vlastním příběhu, dále s Knihou zvláštních nových věcí , kde se srovnání skutečně nabízí (jak motiv odloučení, tak v komplikované minulosti hlavního hrdiny) a také se Solaris, tam mě podobnost ani nenapadla, ovšem Lema jsem četla dávno . Pozorný čtenář a zvlášť pamětník najde některé historické nepřesnosti, ale v poznámce na to autor upozorňuje, takže netřeba vyčítat. Pro mladší čtenáře uvedu jeden příklad. To, že v osmdesátých letech zahraniční rozhlas a Svobodnou Evropu poslouchal kde kdo a pokud vím, nebylo to trestné, nemění nic na tom, co minulý režim dělal s lidmi a lidskými charaktery.

3 17.06.2017

Nevěřila bych, jak může být nekomentované vyprávění různých lidí zajímavé a působivé. Vyprávějí lidé různého věku, různých životních zkušeností a politického smýšlení. Některé osudy jsou smutné a dokonce i tragické. Je vidět nadšení a poté deziluze po pádu komunismu, ale i nostalgie po sovětských dobách, to se týká nejen prominentů minulého režimu, ale i běžných lidí a někdy dokonce i těch, kdo s komunismem nesouhlasili.
Přečtení této knížky pomůže pochopit lépe Rusko a Rusy i to, proč má Putin takovou podporu.

3 02.05.2017

Při čtení takovýchto knížek mi dochází, že bych nemohla být literární kritik. Nechám se strhnout, čtu jedním dechem a kritický nadhled zcela ztrácím.

Nejdřív člověk dumá, jak se dějové linie propojí, v jisté fázi je děj zčásti předvídatelný, ale na působivosti to neubírá.

3 03.08.2016

Kniha se mi nehodnotí lehce, možná proto, že jsem ženská. Po prvních stránkách jsem dokonce zvažovala, zda ji vůbec dočtu. Ale pak jsem tomu přišla na chuť. Za popisem života, který by se dal charakterizovat dvěma slovy: "chlast a sex" se skrývá víc. Jaké emoce ve mně vzbudil hlavní hrdina? Nejdřív spíš znechucení a potom jsem ho litovala.

Povedl se Bukovskému pohled do ženské duše? Z pohledu chlapa možná.

3 21.09.2015

Skvělá knížka o tom, jak se v podstatě slušný člověk dostane vysoko v hierarchii represivního aparátu totalitního režimu, v jednom z jeho nejzrůdnějších období. Hlavní hrdina není zlý sadista, jen nějakou dobu akceptuje, že "když se kácí les, padají třísky". Jak dopadne, se dá očekávat.

Popis totalitních mechanismů a myšlenkových pochodů hlavního hrdiny, jeho vztah se ženou, za to palec nahoru.

Hvězdička dolů je hlavně za závěr. Propojenost detektivního příběhu s minulostí hlavního hrdiny působí lehce vykonstruovaně, to se však dá ještě skousnout. Ale mám podezření, že při psaní pasáží o útěku a rozuzlení už autor myslel na Hollywood. To nemusí být vždy jen špatně. Jenže zrovna u téhle knížky je to škoda, protože se trochu snižuje celková přesvědčivost příběhu.

3 06.05.2015

Trochu jsem se bála se do téhle knížky pustit, protože mám dítě ve věku ústřední dvojice. Podle očekávání, na emoce tohle čtení působilo. Ale není to jen tuctový "ciťák". Je to čtivě napsané a vzhledem k tématu v nečekané míře humorné. Oba hlavní hrdinové jsou na jednu stranu na svůj věk možná až moc duševně vyspělí a zralí, to kontrastuje s občasnými projevy dětinskosti. No, vážná nemoc možná opravdu může urychlit dospívání. Maličko se tam objevuje něco, co bych nazvala "americký pathos" , v tomto případě v ještě přijatelné míře.

3 16.04.2015

Přemyslovská epopej se mi líbila ještě víc než Vondruškovy historické detektivky. Ano, je to "jen" beletrie. Ano, Vondruška nepíše LITERATURU s velkým L. Jenže jeho knížky se dobře čtou a Epopej je docela historicky věrná. Tak nějak mohla asi vypadat reálná hra o trůny v době Přemyslovců: spousta intrik, zákulisní hry, dohody porušené skoro v okamžiku, kdy byly uzavřeny. Postavy jsou vykresleny věrohodně. Je jasné, že charaktery, motivace a některé vztahy mezi postavami jsou popsány tak, jak je vidí autor. Tím narážím na kritiku, kterou jsem někde na Vondrušku četla. Kdybych chtěla Přemyslovce studovat, podívala bych se do mnoha odborných textů a pokud možno i od německých, polských rakouských a maďarských autorů. Vondrušku čtu hlavně pro zábavu. Pak bohatě stačí, že v Epopeji nejsou vyslovené historické nesmysly.

3 25.02.2015

Váhala jsem mezi 3 a 4 hvězdičkami, Čte se to dobře a v daném žánru to není špatné dílko, ale jsou lepší takže dávám 3. Co mi vadilo? Způsob testování před zvolením frakce se mi zdál dost primitivní. Dělení na frakce je vůbec poměrně schematické a s tím souvisí i to, že frakce to s lpěním na svých ctnostech hodně přehánějí, tedy alespoň Odevzdaní, Neohrožení a Sečtělí. Jenže došlo mi, že právě v tom je jeden z hlavních problémů světa a o tom je, kromě jiného, tahle knížka.

Některé nelogičnosti v příběhu i chování Tris byly zmíněny. A doufám, že se v dalších dílech trochu zlepší reputace Sečtělých.

3 17.11.2014

Četlo se to dobře, ale z knížek od JP, které jsem četla, se mi to asi líbilo nejmíň. Možná je to tím, že už mi dávno není 16 a nemám už dost empatie pro rozervanou duši teenagera. Možná jen proto, že jsem to četla příliš brzy po jiné knížce autorky.
JP ve svých knížkách píše o vyhrocených až extrémních situacích a příbězích, tenhle příběh byl navzdory velké tragédii vlastně možná jeden z těch jejích "obyčejnějších".
Připoměla jsem si, že právo (resp. litera zákona) a spravedlnost v etickém smyslu není vždy totéž. A přemýšlela jsem o tom, jestli je soudní proces v USA a podobných právních systémech opravdu hlavně soupeřením mezi obhájcem a státním zástupcem, jak to často známe z románů a filmů.

2 05.03.2024

Líbilo se mi to, docela jsem se bavila. Je to celkem příjemná oddechovka . Některé vtípky jsou skvělé. Jen si nejsem jistá, nakolik to opravdu ladí s původním Saturninem a Jirotkovým humorem. No asi si ho zase jednou přečtu.
Zdálo se mi to lepší než první knížka o Saturninovi od Macka, možná jsem jen teď byla na podobné čtivo líp naladěná. Musím uznat, že v tomhle žánru je Macek dobrý.

2 15.01.2024

Je zajímavá jak část o soukromém životě tak o působení v OSN a ve funkci ministryně. Vzpomínám, jak jsem byla v překvapená, když MA na první návštěvě u nás vystoupila z letadla a spustila česky. No, moc jsem toho o ní tehdy nevěděla.
Knížku už jsem četla o dost informovanější, ale tak jsem se toho dost dozvěděla, o MA a její rodině USA i diplomacii.
Moc se mi líbilo hodnocení úspěchů a neúspěchů.
Docela by mě zajímalo, jak se MA dívá na nové výzvy, s kterými se diplomacie velmocí setkává a další vývoj v některých regionech. POdívám se na její další knížky.
Dodám samozřejmost, jsem si vědoma, že je to subjekivní pohled autorky.

2 08.03.2021

Vždycky, když si takovouhle knížku docela užívám, přemýšlím, jestli jsem mladá duchem nebo už senilním. Je mi totiž přinejmenší třikrát (možná i čtyřikrát), víc než dívenkám, pro které je knížka určena. Všechny výtky, které v komentářích zazněly, podepisuji. Boxas srovnává se Sextánkou, to je přesné. Jenže kdyby mi bylo 13 let, viděla bych to asi jinak.
Největší slabinou jsou asi dialogy, na těch by měla autorka v další tvorbě zapracovat.
Předvídatelnost (pro mě konec moc překvapivý nebyl), některá kliše, to všechno patří asi k žánru a počítala jsem s tím. A sympatické bylo občasné odlehčení, takové mrknutí autorky, že si je klišé vědoma a nemyslí to tak vážně. I tu inspiraci jinými knížkami odpouštím.

Hodnotím docela vysoko, protože se mi zdálo, že popsaný svět je docela zajímavý i ve srovnání s jinými a klidně i světoznámými fantasty pro náctileté. Pokud ovšem někdo srovnává s Harry Potterem, to je úplně jiná liga.

Takže milé dívenky, čtěte tuhle knížku a pěkně si to užijte. Jen si nemyslete, že čtete opravdovou LITERATURU. Ale v autorce vidím docela potenciál, určitě se ještě "vypíše". Výtky ať si vezme jako přátelské rady, které může využít při psaní dalších příběhů.
Posloucháno jako audiokniha.

2 07.03.2021

Zaujalo mě to ze dvou důvodů. Jednak tam byly obyčejné a přitom poutavé lidské příběhy. A hlavně byl zajímavý popis kibucu. To vlasně byl skoro "čistý komunismus". Jenže z kibucu se dalo odejít a ne do koncenáku nebo na šibenici, případně při velkém štěstí emigrovat do zahraničí.

2 24.08.2020

Četla jsem to jako školačka. Několikrát, vždycky když jsem marodila a už jsem neměla co číst, přečíst pět dílů mi chvíli trvalo. Je to určitě lepší, než většina dívčích románůl z té doby,

2 07.06.2020

Příběhy se mi zdály nevyvážené, alespoň v tom, jak na mě působily. Ovšem je to velmi zajímavá knížka, pocitově i myšlenkově. Určitě si to budu muset přečíst ještě jednou, aby mi secvakla úplně všechna propojení a jejich náznaky.
Najde se tam přinejmenším několik zajímavých postav. Jisté zabroušení do fantastiky také stojí za to.

2 08.05.2020

Chci pracovat v „Ústavu mezioborových studií člověka“, i můj obor se tam určitě hodí.

Je to příjemné, celkem oddechové, ale ne hloupé čtení. Forma je zvláštní. Příběh skoro není a přitom je tam i trocha tajemna. Postavy taky přinejmenším svérázné. Občas se čtenář pobaví, někdy zamyslí. Celkové to vůbec není špatné.

2 11.04.2019

Vždycky jsem byla a zůstanu fanynkou J. Grygara. V poměrně ranném mládí pod mým vlivem celá rodina sledovala Okna vesmíru dokořán. Jeho popularizační knížky jsem hltala. Možná proto je tento útlý text pro mě tak trochu zklamáním. Části vědecké jsou skvělé jako vždy. Exkurz do astronomie ve Vatikánu je beze sporu zajímavý. Jenže když dojde na víru, je to na můj vkus příliš na povrchu. Asi je to tím, že věda je věda a víra je víra. Hledat důkazy Boží existence či neexistence je vlastně v rozporu s vírou. A v tom je asi problém. Toť názor člověka, který hypotézu Boha nepotřebuje ani nevylučuje.

2 02.10.2018

Patřím mezi ty, komu se při čtení vybavilaa knížka Do tmy. Vše podstané o knížce zde bylo napsáno.

Snad neprozradím moc z děje když dodám, že absolutně nechápu, jak se ke své dceři zachovala matka hlavní hrdinky. Bohužel, takové věci se dějí i v "lepších rodinách".

2 06.09.2018