Gordonlord komentáře u knih

Nedokážu uvěřit tomu, co jsem přečetl.

Ten námět vypadal opravdu skvěle. Chápu, že je to psané podle skutečné události a ty ve své podstatě nikdy nejsou tak zajímavé, vypointované a dobře vystavěné jako kvalitně vymyšlený příběh, ale tohle byl vážně otřes.

Ústřední dějová linka je vlastně šestákovým, laciným opisem událostí Kaplického "Kladiva na Čarodějnice". Bohužel je jí věnována asi tak pouze jedna desetina knihy a to ani nedostanete rozuzlení, pointu, či nějaký závěr. Celé je to prostě popsané jaksi "zvrchu" a styl vyprávění nemá šanci čtenáře vtáhnout do děje. A to se stále jedná o to nejzajímavější, co s v knize nachází.

Šanci dostat čtenáře do děje mohla mít příběhová linka romantického trojůhelníku hlavního hrdiny, jeho snoubenky Beáty a krásné cikánky. Žel - i tohle je taky tak neuvěřitelně neosobně a zkratkovitě popsáno, že mi bylo úplně jedno jak to dopadne.

No - a zbytek - který čítá asi tak osm desetin celé knihy, je prachsprostá vata, kdy se vedlejší postavy baví o politice, filosofii, umění, jsoucnu, bytí, nebytí a podobných blbostech, u kterých jsem si říkal, že je autor vážně idiot a nebo si ze mě dělá srandu. Protože napsat naschvál a vědomě takovouhle kopu nudných nesmyslů, na to je vážně potřeba prožít silnou mozkovou mrtvici a nebo se opravdu záměrně snažit ubít čtenáře nudou.

Ekvivalent senilního blábolení dědy Simpsona.

Byla to zajímavá látka. A je z ní špatná kniha.

Další hodně solidní pokračování Lovců.

Nejen že jsou zpátky výborně vymyšlené a prokreslené postavy, jejichž osudy mě stále zajímají, ale jsou opět představeny i další - jako například šéf ruských lovců Krasnof (nevím jestli se to psalo takhle). Jeho interakce a společné lovení s Pittem byly kouzelné a jen podtrhovaly, jak dobře umí autor napsat své postavy a vdechnout jim život, originální charisma a utvořit se čtenářem citové pouto. A to ať už pozitivní, či negativní. Škoda jen, že zde jeho postava nedostala více místa.

Zpátky je i skvělý, dobře načasovaný a vypointovaný humor, nezbytná brutalita a všechny ty výborně odvedené klady tradičních akčních béček.

Vzájemné rozhovory a vztahy mezi postavami byli asi to nejlepší na této knize. Paradoxně k žánrovému zaměření, jednoznačně nejméně mě opět bavily boje a akční scény. Tady to vždycky sklouzne do hrozné nudy. A to ani nevím proč, zdá se mi, že i v těchto momentech se autor snaží. Ale nějak to vždycky vyznívá ploše a nezůčastněným dojmem.

Vyjímka byl závěrečný souboj s rytíři Fey a s jejich hlavním lovčím...tam se povedlo vložit zásadní prvek každého akčního příběhu - tzv. "breaking point", kdy skutečně začnete věřit, že z tohohle se hlavní hrdina už nemůže dostat.

Takže další fajn pokračování, které mělo slabá i hluchá místa, ale pořád královskou porci dobře zvládnutých ingrediencí, které kvalitní akční příběh jednoduššího a zábavného rázu potřebuje.

2 13.07.2020

Miluju fantasy béčka. Miluju vyloženě přímočará, jednoduchá, naprosto klasická, akční fantasy béčka. Ale tyhle termíny nejsou v mých očích urážka. Je to prostě specifikace daného žánru. A stejně tak jako v případě vážného románu, dramatu, hororu, historického eposu a čehokoliv jiného, tak i k jednoduchému akčnímu fantasy béčku by mělo být přistupováno vážně a poctivě .

A já prostě nepochopím, že když už se do takového béčka někdo pustí, tak téměř vždy sezná, že to prostě může bejt úplně blbý, odfláknutý, jen tak napůl odvedený a s vizí, že ´ty idioti co podobně "pokleslý žánr" čtou, to stejně s radostí zbaští, protože mají v hlavě piliny´.

Z Conana a dvanácti bran pekla cítím přesně tenhle přístup. Když už dělám béčko, tak by mělo přetékat nápady, poutavými a vzrušujícími situacemi. Mělo by být naplněné překvapeními hodnými svého žánru. A když už mám jako hlavního hrdinu Conana, tak to vybízí k miliardě zajímavých akčních i konverzačních situací, které dílku dodají vtip, šmrnc, epičnost a nebo i heroickou pompéznost. Snad i s minimální snahou to s takovými ingrediencemi musí jít samo ! Ale tady nešlo. Ani jedna z těchto přísad tu není. Dokonce ani postavy nejsou sympatické, zajímavé....prostě nejsou nijaké. A napsat do béčka alespoň poutavé postavy je snad naprostý základ.

Zajímavé a vtipné hlášky tu má Conan asi dvě a obě zde vypsali čtenáři přede mnou. O to je to smutnější když člověk vidí, že by to autor uměl řádně opepřit, ale nechce a krom těchto málo světlejších chvilek mu jeho kniha za to vůbec nestála.

Působí to na mě, že Červeňák je další z řady spisovatelů, kteří sice mají sloh a umění psát v krvi - a i zde je znát, že s větami, slovními obraty a košatými literárními výrazy to autor umí (za to je ta jedna hvězdička kterou této nudné slátanině dávám), ale přesně jak píšu na začátku - je si vědom, že píše akční béčko a bohužel k němu přistoupil jako k něčemu, co teda asi může splácat v polospánku, s vypnutým mozkem a fantazií v úsporném režimu, s imaginací na volnoběh a s vědomím, že spisovatelský zápal, nápady a kreativitu si nechá na "nějaké vážnější knižní dílo".


A podle toho to taky dopadlo. Zrovna jsem knihu dočetl a první polovinu si ani moc nepamatuju. Vím, že tam byla nějaká nehorázně generická, milionkrát přežvýkaná Conanovská zápletka, naservírovaná spisovatelem bez zájmu a která od poloviny knihy naprosto nudně a bez jakékoliv gradace a nápadu směřovala k bitce s hlavním padouchem, která byla nudná, příšerně nepovedená a s napětím na úrovni Teletubbies.

Prosímvás, jestli se někdo rozhodnete psát akční béčko....využívejte prosím ty tisíce možností udělat z toho napínavou, svěží a nápaditou jízdu. Vždyť se v tomto žánru nabízejí skoro zadarmo, aniž byste vůbec museli začít kreativně přemýšlet ! Nevypněte u toho mozek a nevybodněte se na to jako Červeňák. Prosím !

Jen tak pod čarou....ty nadšené komentáře a hodnocení tady fakt nechápu.

2 19.06.2020

(SPOILER) !!! Spoilery !!!


Většinou všech knihomolů neustále omílaná mantra "Kniha je lepší než film" skutečně neplatí ani zdaleka pokaždé. A tady neplatí ani náhodou !

Sice jsem z komentářů čekal, že žvatlání o Alláhovi, Buddhovi a podobných náboženských volovinách tady budou v mnohem větší míře, ale nebylo to tak strašné. Nicméně i jejich občasné vložení do příběhu působilo nehorázně směšně, nesympaticky a otravně a mě vážně nebavilo sledovat bandu primitivů, kteří ať se stane cokoliv, třeba i když jim rusové vyzabijí celou vesnici, tak Alláh je prostě tímhle jen zkouší a tím pádem je stejně skvělý. Ufff...na tohle jsem už vážně alergickej.

Dále musím prostě srovnávat s třetím dílem filmové trilogie, který téhle blbosti sloužil jako předloha, podle všeho. Rambo je moje nejoblíbenější filmová série vůbec a proto mě mrzí, jak tohle dopadlo. Tam, kde se film soustředí na skutečně důležité prvky Rambovy mytologie, kde dokáže budovat napětí, dramatický oblouk, sázet hlášky, vypíchnout a vygradovat akci, tak na těch místech je v téhle knize těžká ostuda. V lepším případě jen nic a nuda.

Vím, že kniha musí obsahovat něco navíc, protože oproti filmovému médiu má mnohem více prostoru rozvést děj, charaktery a detaily, ale tady byla všechna ta nadstavba a hlubší přesah těžce ke škodě. Jak už změněná - násilím naroubovaná - linka trapných keců o Alláhovi, tak i politický přesah, který když se do něj autor začne kapku pitvat, tak vám celý požitek zkazí. Velký průšvih bylo i špatně budované drama a totálně zabitá gradace. Zhruba v polovině knihy se podaří zachránit plukovníka Trautmana a od téhle chvíle už jen nějakých 70 stránek čtu o tom, jak Rambo utíká přes hory, povstalci utíkají přes hory, rusové je honí a snaží se dostihnout. Napětí, akce, gradace děje a veškeré pnutí, které po plukovníkově záchraně začne ve filmu gradovat, je zde zastoupeno ubíjející nudou, které z knihy udělá vlhký zdechlý pšouk a během které se neděje dokonale nic. Plukovník navíc až do konce knihy leží jak lemra a žádný boj bok po boku, který měl ve filmu fakt grády, se zde nekoná. Navíc musím přidat, že kniha je psána tak suše a odtažitě, že dokonce postrádá všechny ty kořenící momenty plné skvělých hlášek a cool momentů, kterých bylo ve filmu požehnaně a zdvihaly ho na mnohem vyšší uroveň.

A korunu tomu všemu nasadí závěrečná akce, trvající pouhé dvě stránky během které se Rambo s hlavním padouchem prostě domluví na intelektuální úrovni, pojednávající o zbytečnosti zabíjení, nalezení vnitřního míru a uvědomění si Buddhovy rovnováhy. No ty krávo, to mě fakt po*** !!!!

Navíc tohle není případ jen finále. Jak hlavní hrdinové, tak dokonce i záporáci stále přemýšlejí o nesmyslnosti zabíjení, důležitosti Buddhova poselství, odvrácení se od války, hledání míru ve vlastním nitru a podobných kravinách, které dokonale zabijí naprosto všechno, co dělá Ramba Rambem.

Jako klad hodnotím, že první polovina knihy nebyla úplně otravná a celé to nebylo příliš dlouhé. Jinak nedoporučuji nikomu, tohle se prostě nepovedlo.

2 29.05.2020

Pokud máte rádi Williama Kinga pro to, co dokázal vytvořit v rámci Gotrekovy ságy, této knize se obloukem vyhněte!

Není zde žádná ironie, nadhled, o humoru nemůže být vúbec řeč, postavy jsou neskutečně sterilní, otravně obyčejné a šosácky nudné. Všechno jim vychází, jsou dokonalé a nemají jiskru a dokonce ani špetku osobitosti, díky které by se ke čtenáři mohly připoutat.

Akce tu není téměř vůbec žádnà, takže v tomhle směru není co popisovat.

90% knihy tvoří až absurdně nafukovaná vata, zasmrádlá stojatou vodou nehybného děje, kdy hlavní postavy jen chodí po místnostech a přemýšlí, nebo se s jinými postavami baví o něčem absolutně nepodstatném, jen aby pointou celé takto zabité kapitoly bylo :

A) zlo se blíží
B) musíš zjistit jaké zlo přichází
C) zlo už je skoro tady
D) musíš porazit zlo.

Kapitoly vyprávěné z pohledu záporáků (opět zcela a čistě zlých, generických padouchů bez osobnosti) jsou na tom podobně. Deset, dvacet stran se žvaní jen o tom, jak se armády šikují, jak je potřeba elfy vymýtit a jak armády pochodují.

Jo, nedělám si srandu, tohle prázdné okecávání generického scénáře fakt zaplní většinu knihy, aniž by se cokoliv stalo. Takže krom prosťoučké zàpletky, která se až do konce knihy nepohne z místa, tu není vůbec nic.

Tohle je pro mě hořké zklamání, protože King býval génius. Ale z téhle knihy je cítit, že ji psal mechanicky, naprosto bez chuti člověk, který je kreativně unavený, vyčerpaný a jeho práce ho fakt nebaví

Tady si myslím, že to celé mělo skončit. Je to první díl, který se konečně úplně zbavil ocásku Pána Prstenů, propojil osudy všech postav, všech dějových linií a poslal je krásným obloukem do výborného, dramaticky krásně vygradovaného finále, kde konečně daly všechny postavy a části příběhu konečný smysl.

Vážně nevím, proč se Jordan rozhodl to dál natahovat. Vždyť tohle mohl být skvělý konec.

2 12.04.2020

Kopírka Pána Prstenů pokračuje a opět se toho moc nedělo. Možná kdyby Jordan nebyl tak neskutečný grafoman, s nutkavým sklonem vyplňovat děj svého příběhu zbytečnou vatou, dožil by se konce své série a mohl si nejen v klidu užít její úspěch jakožto dokončeného celku, ale zároveň mohl stihnout napsat i další knihy.

Zajímavé to bylo ve chvíli, kdy Rand při snaze spatřit Falešného Draka Logaina omylem vlezl na královský dvůr a setkal se s princeznou Elain. Zde se moje - otravně pomalým tempem příběhu totálně otupělá - mysl na chvíli probrala a přistihl jsem se, že mě to fakt baví.

Celkově to ale není špatné, potenciál je zde cítit a i přesto, že se vcelku nic neděje, nemám z toho pocit, že čtu blbost.

2 06.04.2020

Konečně jsem se do tohohle kolosu pustil.

A stejně jako u všech "velkých" děl, i do tohohle jsem šel s velkým očekávání. Vždyť něco, co je fanoušky celá léta nesmírně opěvováno, všude skloňováno a vynášeno do nebes, musí být dobré, ne ? No - není.

První díl Knihy "Oko Světa" je naprostá, ale skutečně NAPROSTÁ kopírka Společenstva Prstenu. Úplně se vším všudy, jenom ten prsten tady chybí. Dokonce i kluci z vesnice, kteří jsou hlavními hrdiny příběhu, se chovají přesně jako Hobiti v Tolkienově story. Nebudu opisovat co všechno je s prvním dílem Pána Prstenů podobné, protože bych vypsal absolutně všechno.

Mínusem knihy je Jordanův spisovatelský styl. Do nekonečna natahovaná a složitě stavěná několikanásobná souvětí nepřispívají k tomu, abyste se začetli a aby příběh hezky plynul. Naopak je hrozně těžké tenhle styl strávit a spoustu pasáží jsem si musel přečíst znova, abych pochopil co vlastně Jordan tím nekonečným souvětím chtěl říci.

Dále - na to, jak je kniha rozsáhlá, se v ní v podstatě vůbec nic nestane a děj, který tu zabírá téměř 400 stran, by se bez jakýchkoliv problémů a ústupků k ději, charakterům a atmosféře dal vměstnat na takových 80 stránek.

Sice to vypadá, že si tu jen stěžuji, ale na rozdíl od Společenstva Prstenu, které je jednoznačně špatně napsaným paskvilem bez děje a bez logiky, mám z Oka Času pocit, že zde třímá velký potenciál, který se v dalších knihách může podařit rozvinout v něco vážně velkého. No, uvidíme. Já to zkusím dál.

2 24.03.2020

Na to, kolik dílů mě v téhle sérii ještě čeká, je Orel v Písku dost vyčerpaným a unaveným dílem. Není zde zajímavá zápletka ani hrdinové. Pár poutavých situací, jako třeba boj o velení se zkorumpovaným nadřízeným, se ještě sem tam najde, ale jinak je to zase celé jen "jdeme tam-tady bojujeme- ten nám pomůže - pak bojujeme tady- vyhráli jsme".

Takže dějová linka suchá. Nemá to jiskru, zajímavé nápady, zvraty, nic. Dvě hvězdičky dávám za výše zmíněné situace, kdy třenice mezi hrdiny a padouchy byla zajímavá a rafinovaně vymyšlená, (ale těch momentů bylo skutečně málo) a za to, že hlavní hrdiny už dobře znám a poměrně nerušeně a bez donucení to šlo dočíst.

2 11.03.2020

Tohle byla jednoznačně naprosto zbytečná a nudná blbost.

Cestování mezi světy a alternativními vesmíry mi dokonale znechutila už Kingova "Temná Věž". ale tohle je ještě horší.

Děj začne velmi slibně. Kniha nám předestře velice zajímavé postavy, ať už vytouženou dívku hlavního hrdiny (ano, budu ho tady nazývat takhle otravně, protože si nepamatuju jeho jméno a nestojí mi za to, abych ho dohledával), nebo velmi zajímavého a moudrého profesora, který ví víc, než se zdá a já si už jen představuji milion skvělých příležitostí, jak to celé zajímavě a nesmírně poutavě rozehrát ! dokonce i tempo knihy a její velmi snadná a podnětná čitelnost slibují mnohé !

Jenže velmi záhy dojde na nadpřirozeno a ono slíbené cestování mezi světy a v tu chvíli celá kniha nenávratně spadne do hnoje totálně obludné debilní fantasmagorie. Chování hlavního hrdiny a jeho reakce na události totálně nedávají smysl. Vcelku hned se smíří s tím, že je odtržen z reálného světa a ihned se adaptuje na milion sci-fi absurdit které mi hlava nebere a nic neřeší. Postavy, které potká a zná asi minutu, a které navíc v knize dostanou prostor asi tří řádků, hned vnímá jako "nejlepší přátele" a dokonce hlavní zápletka se týká jejich záchrany z područí hlavního "zloducha" ? (nevšiml jsem si totiž, že by onen záporák někomu něco udělal- prostě se tu vyskytl odnikud), což mi přijde megasměšné - hrdina odvážně riskuje svůj život pro záchranu postav, kterých jsem si sotva všiml, že se v knize objevily a které hrdina zná sotva chvilku.

K zajímavým postavám nastíněným na začátku, se už v knize vlastně vůbec nevrátíme, nedostanou žádný důležitý prostor a hlavní dějovou linku zabere nudné ...jéžiš já ani nevím o co tam vlastně šlo.

Navíc mi přijde, jakoby v knize chyběly celé kapitoly, jak je to rozhárané a slátané horkou jehlou.

2 10.02.2020

Tentokrát již ne dobývání Británie, ale příběh na pirátských vlnách. Sice je zpátky padouch Vitelius, ale celkově je tenlhe díl zase slabší. Věčné ježdění lod sem a tam a boj s piráty tady a támhle mě totálně nudily. Sem tam jsem zbystřil, když se příběh pohnul na osobní rovnině u hlavních postav a závěrečná pointa úplně na konci byla taky silná. Jinak nic moc.

2 26.01.2020

Nemohu si pomoct, ale popisy velkých bitev v téhle sérii prostě nedokážou udržet moji pozornost a když na ně dojde, vždycky se přistihnu, jak přemýšlím nad čímkoliv, jen ne nad tím, co se v knize děje. Tohle považuji za slabinu. Takže začátek a konec knihy pro mě byl slabší.

Ale jinak je to už jen naprostá paráda. Po minulém díle, který zahníval ve středním proudu těžké nudy a nevýrazného děje, má "Orlova Kořist" energii legionáře politého živou vodou ! Zápletka začne v okamžiku, když nový "padouch" série, centurion Maximius, kvůli svým emocím podělá zásadní tažení proti Karatakovi a vyvstane nutnost na někoho hodit vinu. Od chvíle, kdy císařův poradce Narcisus rozhodne o decimaci legie, to celé nabírá naprosto nehorázné grády. Napětí nepolevuje, a když se dějovým obloukem dostane na samý vrchol gradace, Simon Scarrow ho tam nejenom umí udržet ještě celou tu dobu, která zbývá ke konci knihy, ale dokonce ještě přiživovat, nabobtnávat a přelévat v neztenčené formě z jedné průserové situace, ve které se naši hrdinové nacházejí, do druhé.

Sázky jsou tentokrát skutečně velké, v ději jde opravdu o hodně a dramatičnost mě dokonale pohltila. Přesah knihy vidím v tom, jak ukazuje, že nikdo tady není zlý a nikdo tady není klaďas (tedy kromě výborně psychopatického Maximuse, který tomu dal neskutečnou šťávu) - čím dál tím víc jsem se přistihoval, jak soucítím s Karatakem a dokonce mu fandím. Ukazuje se tu, jak jsou všichni jen oběti situace, do které se nedobrovolně dostali a také jak běh dějin dokáže změnit jedna úplná pitomost, jakou je nenažraný žaludek jednoho pitomějšího římana.

Jak jsem už psal - ke konci během bitvy má pozornost těžce opadla, ale na finále s Karatakem jsem opět zbystřil. A dopadlo zcela v realistickém pojetí příběhu - vcelku lidsky a pochopitelně.

Scarrow má obrovský spisovatelský potenciál, kterému by možná prospělo, kdyby knihy tak rychle nechrlil. Protože on to v sobě má, ale přílišná kvantita se projevuje na občas slabých dílech.

2 15.01.2020

Kladně hodnotím fakt, že i tenhle příběh je - stejně jako většina dílů Detective comics Rebirthu - hlavně o lidech pod maskami. No.."hlavně" ..alespoň částečně. Což je pořád víc, než u 99% comicsů tohoto ražení. Protože koho, komu je víc než 5 let, by bavilo číst o superhrdinech s charakterem bílého papíru, které nezraní ani atomovka ?

V prvním sešitě Bruce Wayne hledá odpovědi. Jaké, to se ukáže později. Ale největší klad je zde fakt, že se tu vůbec neukáže v obleku Batmana. Krátká epizoda s "polidšťováním" Cassandry také potěšila.

Žel, v dalších sešitech této knihy se na nás vyvalí opis tradičního příběhu o snaze zlomit padouchovo fanaticky náboženské zapálení a vrátit jeho duši na správnou cestu. A naroubování magie na příběhovou linku a postava Zatanny by voser, který příběhu dost ubírá i přes snahu posunout ho myšlenkově dál. Rozpracování děje v rovině charakterů se mohlo spíše zaměřit na stálé členy Batmanovy družiny - což je možná to poslední, kvůli čemu tohle ještě vůbec čtu.

A závěrečný příběh se Spoiler byl pro mne také zklamání. Tuhle postavu si pamatuji ze sešitů, které česky nikdy nevyšly, jako amatérskou superhrdinku, která se snaží pomáhat i přesto, že jí to nejde a ani zdaleka nemá takové schopnosti jako Batman a jeho družina. Což často vedlo k jejím selháním a odmítavému postoji z Batmanovy strany, navzdory nimž se přesto odmítala vzdát. Díky těmto vlastnostem tak pro mě vznikla - aniž by si to patrně tehdy scénáristé vůbec sami uvědomovali - jednoznačně nejsympatičtější postava celého DC universa. To je v téhle knize pryč - máme tady místo ní prostě jen další dokonalou hrdinku, která si něco naplánuje a přesně to se jí podaří provést. Prostě nuda.

2 01.01.2020

Svižná rychlá akční jízda, kde není prostor pro nudu a jeden zajímavý boj stíhá druhý. Čte se téměř samo. Kresba je taky dobrá.

Co je horší, jsou neodpustitelné nelogičnosti v ději. V momentě, kdy Cassandra plně pochopí vlastní důležitost a pravdu svého názoru, tak to Lady Shivě v boji nandá i přesto, že předtím proti ní neměla šanci. Tohle je absolutně postavené na hlavu a logika děje zde ustupuje efektu. Avšak horší je to v momentě, kdy Cassandra chce Shivě dokázat, že není sama a v ten moment se za ní objeví Batman i se všemi svými poskoky, aniž by se předtím jakkoliv vysvětlilo, jak se vlastně dostali ze zajetí Ligy Stínů. Tohle totálně popírá děj, jen aby ten jeden moment měl velký efekt. Ale vážně. Dokáže mi tohle někdo vysvětlit ? Ušlo mi v tom příběhu něco ?

2 01.01.2020

Zde už je vidět, že Salvatore se s Drizztovou 29. knihou (aspoň myslím, v takové kvantitě mi počty mohly uletět) už nepouští do žádných příběhových a vypravěčských experimentů, zvratů, nebo veletočů, ale zalézá do komfortní zóny, po které zřejmě museli toužit ultra-konzervativní příznivci nostalgických časů první trilogie a nostalgických dobrodružství se Společníky síně. Protože ti jsou zde všichni pohromadě a opět zažívají smělá dobrodružství a recyklují staré bodré hlášky a situace z prvních tří knih. Po tolika dílech by člověk čekal a hlavně doufal, že se Drizztův příběh někam dostane, nebo vyvine, ale místo toho byla zařazena zpátečka se vším všudy a to včetně znovu se opakujícího boje s orky a znovu se opakujících pletichaření drowů, kteří jdou Drizztovi po krku. Recyklace neustále toho stejného. Bylo by to obyčejně na facku, jenže Salvatore to píše zase opět takovým způsobem, že ono to vážně funguje, já mu to vážně zase všechno žeru a fakt se to povedlo.

2 04.12.2019

V knize jsem se dozvěděl pár zajímavých faktů z historie sexu. Často i takových peprných perliček, týkajících se Platónova veřejného sebeukájení na náměstí plném lidí, či zálibě dalších slovutných a dodnes citovaných filosofů v prznění nezletilých dětí. Některá fakta člověku v hlavě zboří mýty o velkých postavách dějin.

Kniha je rozdělena do kapitol, z nichž každá pojednává o nějaké sexuální úchylce. Principem je vyprávění životního příběhu někoho, kdo tou úchylkou trpí a na konci kapitoly je zhodnocení problému odborníky a sexuology. Popisy některých úchylek jsou předvídatelné a a hodně rychle mě začaly nudit. Bylo to pořád to stejné dokola.

Tohle mohlo zaujmout snad jen na začátku 90. let, kdy byly lidi paf z toho, že se veřejně mluví o takových "tabu", jako jsou sexuální zvrácenosti. Dnes - pokud vám není čerstvě 13 - vás kniha snad ničím neohromí. V příbězích se jednoduše dočkáte přesně toho, co od jednotlivých úchylek čekáte a číst to pořád dokola začne být nuda. Závěrečná vyjádření odborníků potom nebyla také nikdy překvapivá.

Kladně hodnotím výpovědi největších sexuálních zvrhlíků v jedné ze závěrečných kapitol - u jejich "inteligence" a vnímání vlastní "neviny" jsem se vážně skvěle bavil.

2 01.12.2019

Další pomník mé úcty ke klasickým spisovatelům padl. Hrabal je neskutečný packal a senilní trouba.

"Slavnosti Sněženek" jsou sborníkem povídek bez příběhu, naplněných žvatláním rádoby zajímavých postav a popisem všeho, co mě nezajímá. Žádná z povídek téměř vůbec neobsahuje příběh, nebo alespoň myšlenku. Paradoxně nejvíce vyčnívá a nějaký dojem zanechá povídka "Maminčiny oči", která těží z té nejlacinější formy bolestného sentimentu. Ale zpracovat ho takhle nenápaditě a klišovitě si dnes nedovolí snad ani sedmileté děcko při psaní slohu ve škole.

Nechápu, jak se tohle mohlo stát klasikou. Snad jen proto, že někdo rozhodl zařadit tenhle škvár do osnov a stádo poplatné myšlení, že co je slavné, musí být dobré, ho pojalo za klasiku. Pokud v tom někdo vidí minimálně "klasickou Hrabalovskou poetiku", nebo nějakou podobně vybájenou kokotinu, tak se nejspíš snažil mnohem více, než sám autor při psaní tohohle odpadu.

2 12.11.2019

Totálně nezáživná, suchopárná, neosobní a nudná rusácká sračka bez chuti a bez příběhu, na kterou nehodlám plýtvat více než jednou větou.

King si očividně chtěl odpočinout od hororu a psychologie a napsal docela přímočarý akčňák, s nahláškovaným a tvrdě vtipným hrdinou. Kniha se stala klasikou a co si pamatuji, tak filmové zpracování s Arnoldem určitě nemělo tak brutální konec plný střev, jako jeho předloha :-)

2 02.10.2019

Říkal jsem si, že laťku geniálního prvního dílu není možné udržet. Ovšem Larry mě vyvedl z omylu. Hned od začátku servíruje poutavé zápletky mezi hlavními hrdiny, ještě většího mega-padoucha než v prvním díle a ještě víc over-the top akci. A když už jsem si myslel, že je to takhle tak akorát skvělé, objevila se další postava, která děj ještě více zajímavě opepřila :)

Bod dolů dávám za to, že je zde - paradoxně k tomu, co jsem napsal - těch postav už trochu moc ...sice každá z nich dostane skutečně potřebné množství prostoru a jejich charakter a vykreslení, rovněž i interakce a vztahy s ostatními hrdiny jsou naprosto bravurní, což smekám klobouk - to nebývá ve většině knih, co se mi dostanou do ruky vůbec pravidlem - ale je v tom už místy kapku zmatek. Navíc potenciál některých postav nebyl dostatečně využit, o některé hlavní hrdiny se pomalu přestávám bát, protože zjišťuji, že jsou supermani a i můj vztah k nim díky tomu lehce ochladl. Poslední mínus je finále, které je sice absurdně přehnané a totálně přes čáru - což miluji !!! - ale je potřeba to dobře zvládnout a to se zde Larrymu moc nepovedlo.

Vypadá to, že kritizuji až moc, ale výše zmíněné výtky podle mě nejsou zas až tak vážné jak vypadají. Pořád je to neskutečně nabušená akce plná skutečně zajímavých a poutavých postav, která odsýpá, nenudí ani vteřinu a směřuje k pompéznímu a správně přehnanému finále. Akce se střídá s humornými momenty, které jsou velmi povedené, skvěle zvládnuté a dobře zapadají do naturelu a prostředí Lovců monster, a nechybí ani dokonale poutavé vztahy mezi sympatickými a zajímavými hrdiny, jejichž osud vás prostě nemůže nechat chladnými !

No a já už se těším na třetí díl. Tahle série v e mě našla oddaného fanouška :-)

2 21.08.2019