Gordonlord komentáře u knih

Christopher Blanc je po Howardovi můj nejoblíbenější spisovatel, který do svých rukou vzal osudy Barbara Conana.

Jeho příběhy jsou velice lehce čtivé, zábavné, nenudí a krásně odsýpají. I když se nejedná o žádnou velkou literaturu, nebo veledíla, tak mi to jeho příjemně podané klišé vždycky krásně uteče, aniž bych skřípal zubama, nebo se byť jen stránku nudil. Prostě ví, jak se tenhle žánr dělá.

Stejně tak jsem si užil i dobrodružství Conana, kterého doprovázel zloděj Sýsa a Limara z chrámu Tančící panny, jenž se s barbarem neustále hádala, přesto s ním dokázala dobře spolupracovat a zcela originálně se s ním ani nevyspat, v misi za získáním opánků a rolniček její bohyně, díky kterým může napravit osud a navždy zamést se zlým bohem Sobekem, kterého kdysi bohyně Tančící panna poranila na genitáliích.

1 08.05.2023

Příšerné.

Nekonfliktní, plytké postavy. Špatně napsané, nezajímavé. Postavy mají být základ. Ten se hrubě nepovedl.
Co by to mohlo zachránit je zajímavý, dobrý příběh, kterým ony fádní postavy proplují. Ten se nekoná, protože Jana sází na abstraktní děj, kde někdo umře a hned potom zase žije, duše přecházejí do uměle vymodelovaného těla, sureálno je na denním pořádku a díky tomuhle nereálně-sureálnému zmatku a celkově špatné výstavbě "příběhu", není vůbec jasné, co se vlastně děje a vzhledem k nudným postavám a neuchopitelnému ději mě to vůbec, ale vůbec nezajímalo.
Mám z toho pocit, že si mám sedat na zadek z toho, jak je ve světě Jany Rečkové všechno jiné, jak všechno funguje nečekaně a jak moooc je to originální. Žel - těžkopádným neumětelstvím, postrádajícím reálný nosný nápad, se to všechno zvrhlo jen v extrémně otravný a pustý zážitek.

Jestli je tohle dle anotace "nejvydávanější česká autorka", tak to teda potěš koště...

V Pevnosti vyšel článek, který Václava Jelínka popisuje jako českou literární obdobu filmového tvůrce Eda Wooda. Jakožto fanoušek pořádného "cringe" napříč uměleckými spektry jsem si tohle nemohl nechat ujít !

Od Jelínka je peklo někde něco sehnat, ale z výčtu knih na téhle Databázi se mi podařilo natrefit alespoň na "Záhadu Půlnoci".

Je to detektivka s docela fajn zápletkou - Otec vydědí svého syna a vyštve ho z města, aby mohl podlým vydíráním získat jeho snoubenku za ženu. Tu pak vězní ve svém zámku a bije ji důtkami. Poté, co ho syn navštíví, je zlořečený otec nalezen druhý den mrtev a pátrání po vrahovi začíná. S tím, že hlavním podezřelým je samozřejmě jeho syn.

Nakonec to takový cringe snad ani nebyl. Prostě jednochuchá , snad až céčková sešitová detektivka, kterých existuje na světě spousta. Trochu nablblé to bylo, ale nijak zvlášť. Vcelku zábava na pár minut. Kdyby byl autor grafoman, jako jiní idioti, kteří si myslí, že píšou epicky, dal bych tomu odpad. Ale bylo to velmi krátké - na pár minut čtení - a to je ideální časový úsek, kdy podobná krávovina dokáže nečekaně skvěle pobavit a čtenáře neotrávit. Jinak by to bylo na odpad.

1 18.04.2023

(SPOILER) Nuda.

Tenhle díl je učebnicovým příkladem prostředního dílu trilogie. Co každého spisovatele fantasy pořád žene za tím, aby svůj příběh rozparceloval na tři části ? Když ten prostřední je skoro vždycky nuda, což je i tenhle příběh.

Shrnu vše, co se zde stalo - Hagen von Stein pátrá po relikvii, aby mohl provést rituál, díky němuž se opět stane Wariwulfem. Parkrát se to nepodaří, nakonec zřejmě ano. Hagen se stává zlým, ale z logických důvodů. Není to nijak poutavě podáno, ale aspoň takováhle nejednoznačnost tady je.

Trochu víc zde zabrousíme i do současnosti a Georgovy linky. Ten se chce přes sluhu Carteaumoise dostat k samotnému Hagenovi a pátá, o co mu s onou relikvií vlastně jde.

No, a to je asi tak všechno. Po prvním díle dost prázdnota. Natažená nuda a v podstatě zabitý čas. Před třetím dílem si dám oraz, tohle natahované nic mě fakt vyčerpalo. Štvanice na ďábla tak dokonale zapadá do řady stovek a stovek narychlo spláclých, na objednávku uspěchaně sesmolených novelek bídné kvality, nevyužitého potenciálu a bez nápadů odfláknutého psaní, kterých najdeme spousty třeba ve světě Dragonlance, nebo Forgotten Realms či dalších "frančíz", kde je potřeba "rychle to napsat a vydat, ať se to přiživí na úspěchu oroginálu a něco to vydělá".

1 18.04.2023

(SPOILER) Vztah hlavního hrdiny Hagena a jeho bratra Albrechta měl velký potenciál. Stačilo tak málo, aby byla postava Albrechta nejednoznačná a mnohonásobně zajímavější. Žel - autor si dal tu práci a udělal z něj prostě a jednoduše ryze zlý charakter, což dospělosti díla ubralo a poslalo ho směrem k levné četbě pro dospívající.

Téměř posledním mínusem jsou hluchá místa, kdy mě čtení moc nebavilo.

Silné momenty tkví vždy v pasážích, kdy si Hagen najde nějaké děvče a Albrech se mu jeho štěstí snaží překazit - což vyústilo v šokující a povedený závěr knihy, který trochu přehlušil do ztracena a bez emocí vyznívající závěrečnou bitvu mezi oběma hlavními protagonisty děje.

Skvělá je také originální mytologie, navázaná na historické prostředí středověkých Čech.

Prolínání současnosti s dějem v minulosti nemám moc rád, a ani tady ho nechválím, ale dává tušit, že pokud to autor nepodělá, dočkáme se hezkého - a zatím možná trochu předvídatelného - finále.

1 05.04.2023

Takže - poslední díl ságy. Spousta rozjetých dějových linek, plných proroctví a tajemství, které musí ve finále vygradovat v překvapivý závěr, kde má všechno konečně dostat smysl. K tomu spousta vzájemných vztahů a malých příběhů, které mají dojít naplnění a uzavření. To by byl ideální stav.

A jaký tedy poslední díl je ? - Je o tom, že postavy jdou z hradního podzemí do hradní věže, a přemýšlí o tom, jak porazit zlo, aniž by cokoliv vymyslely. 400 stran jen tohohle. Nooo....co na to říct ?

Snad už nic. Závěr je úplně tupý a předvídatelný. Poražení hlavního zloducha směšné. Nevyužilo se zde nic z toho, co se čtyři díly naznačovalo, hledalo, nad čím se přemýšlelo...autor čtenáře jen stovky a stovky stran krmil nesmysly, které v konečném důsledku nebyly k ničemu třeba a všechna řešení přišla tak idiotským a narychlo zpatlaným způsobem, že se mi chtělo brečet.

Navíc poté, co Simon a jeho parta porazí hlavního zloducha, tak se Williams snaží honem rychle ještě na posledních pár stránkách zalátat díry v ději a uzavřít všechno, co šnečím tempem otevíral celých pět knih. Ale s křížkem po funuse mě to nejen nezajímalo, ale bylo to tak nelogicky a směšně slátané, že jsem se cítil skoro dotčen.

Vyloženě špatný konec těžce podprůměrné série. Žasnu, jak tohle mohl někdo vydat a přemýšlím nad tím, proč si na Databázi knih vůbec ještě vydržuju profil. Tohle nemůže ocenit snad nikdo, kdo v životě přečetl víc než leporelo se zvířátky a přesto má tenhle odpad tak vysoká hodnocení...

Opět jsem si nechal hodnocení a komentář trochu uležet a vidím, že fakt asi jediné, co si po letech budu pamatovat, bude vývoj vztahu Simona a Miriamel, který mě jako jediná položka na seznamu dějových linek v knize opravdu bavil. Jeho hloubka, detailnost a dramatičnost je také ve velkém kontrastu s autorovou neschopností vytvořit zajímavé postavy a poutavý děj v rámci všeho ostatního.

Kdysi, než jsem se pustil do čtení rozsáhlých sérií jako je Pán Prstenů, Kolo Času, Eragon a dalších epopejí plných tlustých bichlí, tak jsem si myslel, že to nekonečné množství stran musí být popsané nekonečným množství příběhů, událostí a že s postavami prožiju opravdu obrovské množství děje, příběhových zvratů a celkového fiktivního času. Opak byl vždy pravdou a je tomu tak i zde - na obludném množství tisíců stran, se v hromadách vaty roztahuje a zbytečně natahuje velmi prostý, klišovitý a kraťoučký příběh, kterému by více než bohatě stačilo těch stran tak 200.

1 02.03.2023

Jéžiš, já tenhle díl přečetl před týdnem a teď tady projíždím komentáře, abych si připomněl, o čem to vlastně bylo. Ale ani tak nedokážu z paměti vytáhnout naprosto nic. To pro autora asi nebude zrovna dobrá vizitka, co ? Nějak se válčí proti Eliášovi, někdo pořád někam odněkud putuje a všichni pořád přemýšlí nad tím samým co pořád dokola - k čemu jim budou ty posvátné meče, jak porazit Eliáše a Pryrata ....a vlastně dál nevím. Tohle se vážně dalo roztáhnout na 400 stran ? Jo - dalo !!

Jedna hvězdička za vztahovou linku Simona a Miriamele, které mě jako jediná dokáže ke stránkám připoutat.

1 26.02.2023

Tentokrát trochu lepší než předchozí díly.

Stále je to tuctové a klišovitě nenápadité putování šosáckých postav bez charakteru, charismatu a jiskry z bodu A do bodu B, bez sebemenšího vzruchu a nápadu, ale tentokrát se už sem tam něco dělo.

Miriamelina linka měla zajímavou "romantickou" zápletku s kapitánem lodi a dokonce si autor vzpomněl, že by měl dát hlavnímu padouchovi Pryratovi něco, díky čemu by z něj mohl mít čtenář alespoň nějaký respekt, napomáhající příběhu získat dojem konfliktu s legitimním padouchem. Simonovi jsem taky fandil a s lehkým napětím sledoval, jakým způsobem se dostane z uvěznění v tajném městě Sithů. Jak to udělá, bylo samozřejmě předem jasné, ale chvíli jsem si aspoň dokázal namlouvat nějaké to napětí, abych nežral...

Co nelze nezmínit je ale fakt, že spisovatel se k některým postavám vrací třeba po celé knize a půl, což jen přispívá k zahnívajícímu "spádu" jeho díla. Co je mi po někom, u koho jsem už zapomněl, kdo to vlastně byl ? Navíc většina postav se chová, jako kdyby recitovaly úryvky z učebnice a je skoro nemožné zaujmout k nim jakýkoli vztah. Další neduhy už nechci znovu popisovat, je to prostě hodně špatné.

"Nejlepší fantasy posledního desetiletí" je v podstatě špatná kravina, kterou lze víceméně v pohodě skousnout, pokud jste fanoušci klišovitých zkostnatělých a dřevních fantasy z počátků žánru. Pokud vám nestačí slušný literární styl psaní a hledáte něco, co má alespoň základní kvality budování příběhu, tak hledejte jinde a z mého hodnocení si jednu hvězdičku odečtěte.

Takhle je to jen historický doklad toho, že dříve šlo vydat i něco, co by dnes pouze zdobilo dno koše každého solidního nakladatelství.

1 06.02.2023

Nechápu ta nadšená hodnocení.

Tad Williams má dobrý sloh. Používá skutečně zajímavá, literární slovíčka a pestré, košaté slovní obraty. Jeho styl psaní se dobře čte. Ale to je tak všechno.

V téhle knize se nestalo v podstatě nic. Postavy jen putují dopředu za svým cílem, takže neustále čteme o tom, kdo nasbíral větvičky na oheň, kdo upekl králíka, kde rozbili tábor, a kde se mezi horami větví jaká řeka. Příběhového rázu jsou snad jen Simonovy sny, kde se nám pořád dokola ukazují fragmenty zloduchova zla, zakuklené ve špatně rozluštitelná poselství, nebo stejně nicneříkající zkazky, zprávy a poselství, upozorňující na obrovské zlo, z kterého za celou knihu nic nevidíme, ani nám autor díky své dramatické neschopnosti neumí vykreslit jediný důvod, proč bychom se onoho "zla" vlastně měli bát.

Další nešvar jsou postavy. Žádné charakterové zvláštnosti, žádná práce s psychologií a vzájemnými vztahy. Williamsovy postavy jsou buď dobré a nebo zlé a všechno, co se z nich na čtenáře přenese, jsou pouze jména na papíře. Sem tam sice nějaká dokonce zemřela, ale bylo mi to fuk, protože autor neumí svým postavám dát život, ani je na byť jen základní úrovni vykreslit tak, aby k nim čtenář mohl zaujmout jakýkoliv vztah.

Jinak ono "Zlo" je zde zastoupeno pouze v postavách kněze Pryrata a krále Eliáše. Zbytek nekonečného ansáblu jmen jsou všichni černobílí dobráci, takže nuda k smrti. Jediné světlo v temnotě je pomocník krále Eliáše, který ví, že s ním manipuluje zlý kněz Pryrates a tím pádem osciluje mezi dobrem a zlem. To je jediná výjímka, obsahující trochu chuti a barvy.

Rovněž nekonečné papouškování o do detailu promyšleném příběhu je zde mimo mísu. Na začátku knihy, kdy se Simon rozhodne vysvobodit Binabika, odsouzeného k smrti, vymyslí plán, který jeho kumpáni komentují slovy "Geniální, troufalý a velmi odvážný" a tak dále. Posléze sledujeme Simonovy kroky, jak onen plán - o němž se autor čtenáři dále nezmíní - jde provést. Ale co oním plánem nakonec bylo a proč z něj nic nevzešlo, to se už dál nikdy nedozvíme. Že by autor na tuhle linku úplně zapomněl ? Podobných kiksů by se ještě pár našlo.

Tuhle sérii čtu dál jen proto, že mám osobní "cringe" potěšení ze čtení, starého, prvotního a nejzkostnatělejšího fantasy z těch nejklišovitějších luhů a hájů. Ale pokud nejste postižení stejně jako já, odečtěte si z mého hodnocení jednu hvězdičku a vrhněte se radši na nějaké kvalitní současné autory, jako je třeba Brandon Sanderson, Brian McClellan, Joe Abercrombie, Patrick Rothfuss, nebo v případě klišovitého starého fantasy Robert Salvatore, či Margaret Lindholm. Tad Williams totiž patří mezi autory, jehož rukopis by dnes letěl automaticky do koše v každém slušném vydavatelství. Měl jen štěstí, že kdysi patřil mezi první kopírovače Pána Prstenů.

1 15.01.2023

Nedivím se, že se po tomhle díle kompletně vyměnil tvůrčí tým. Uderzo a Gosciny vytvořili svého času napsoto kultovní a nadčasová Asterixovská dobrodružství, ale tohle už přesáhlo hranice trapné prázdnoty. Válka mimozemšťanů o kouzelný nápoj je fakt přiblblá zápletka, naprosto rozbourávající atmosféru dřivějších příběhů.

A nezachrání to ani jediná nápaditá hláška knihy : "Když se Asterix napije, někdo si to vypije". To je prostě málo, tohle v tom ufounském prázdnu ani tu jednu hvězdu nedokáže rozdmýchat.

Kdyby to bylo celé tak o 70% kratší, tak by to fungovalo úplně stejně. Příběh je to sice neskutečně přímočarý a jednoduchý, ale nafouknutý nekonečně se opakujícím klišé, na které je ideální povídková "stopáž", tak, jako tomu bylo u ikonických příběhů Barbara Conana.

Hlavní hrdina je Conan v bledě modrém, jen téhle knize chybí atmosféra, tažný a silný nápad a přebývají mu hory vaty. Howardův styl v tom poznáte hned, ale tady je prostě ještě navíc bez zápachu a bez příchutě.

1 11.11.2022

Tohle fantasy je jednoduše špatně napsané. Snaha byla, ale v nejlepších případech vyznívá hodně úsměvně.

Kladné body dávám za originalitu nestvůr, se kterými se Malcon Dorn a jeho družina setkávají při jejich putování prokletou zemí Yara, za cílem zabít tři zlé mágy, díky kterým se tímto krajem šíří zlo. Můj favorit je průsvitná "deka", která se na své oběti snáší ze vzduchu a pomocí malých jehliček z nich ve spánku vysává krev. Nesetkáte se zde s draky, elfy, obry ani ničím podobným. Co se týče stvůr, zabydlujících zem Yara, všechny jsou dost originální.

Horší je to s dějem a postavami. Obojí je dětsky popsané, přinejlepším černobílé a často až k smíchu. Děj je děravější než ementál. Jeden případ za všechny. Hrdina Malcon chce od kmene, sužovaného nadvládou mágů artefakt, který potřebuje k poražení jejich krutovlády, ale pokud se s tímto artefaktem onen kmen rozloučí, vážně riskuje záhubu a hlavnímu hrdinovi ho nechtějí předat. Avšak po nějaké době si to rozmyslí a tento cenný artefakt s klidným srdcem předají - a to dokonce služebníkovi jednoho ze zlých mágů, který s hlavním hrdinou putuje a kterého neměli vůbec možnost nikdy a nikde poznat. To je jeden případ za všechny, děr v příběhu a stavbě charakterů je tady tolik, že se to nedá ani sledovat.

Potenciál mohla mít bitva s druhým mágem. Ten hlavního hrdinu solidně drtil psychologickými klamy, kdy hrdina skoro uvěřil tomu, že jeho přátelé jsou ti zlí a že mág je ve skutečnosti dobrý. Tohle bylo fakt dobré, škoda, že ten potenciál autor více nevytěžil a tahle paráda trvala jen jednu stránku.

A ten závěr, kdy se opět ze středověkkého příběhu vracíme do současnosti, jsem naprosto nepochopil. Celé to mělo být nějak šokujícím způsobem provázané, měla tady být s oběma časovými linkami příběhu nějaká silná paralela, ale buď jsem idiot já, že jsem ji nepochopil, nebo se to fakt hodně nepovedlo autorovi.

Napsat tohle osmileté dítě, asi ho s výhradami pochválím. Ale jinak je to přehlídka nelogičností, promarněných šancí a špatného spisovatelství, které má v sobě ovšem pořád ještě sílu - částečně "cringe" zábavy tak na tu jednu hvězdičku.

1 31.10.2022

Oceňuji, že se zde vypráví pohled z té "špatné strany". Na tradičně klišovitý a černobílý přístup světa Dragonlance se jedná o docela velké narušení zažitých pořádků. Kangovi drakoniáni se snaží žít po boku trpaslíků i přesto, že to poměrně vtipným způsobem skřípe. Třenice mezi nimi, nadsázka a občasný humor to celé zpestřují. Příběh má i zajímavé momenty.
Co je horší, je všudypřítomná vata, které se svět Dragonlance snad nikdy nezbaví. Často tady potom máme zbytečně nafouknuté a košaté popisy toho, jak vlastně "trpaslíci jdou, pak odpočívají, potom zase jdou a potom otevřou dveře". Místo toho, aby tohle autor smázl ve dvou řádcích a raději se soustředil na vykreslení postav, okořenění vztahů mezi nimi a další poutavá lákadla, která tvoří páteř čtenářské přitažlivosti a celkově literární kvality, tak zde čteme pro příběh a všechny jeho součásti zcela nepodstatné stati o tom, že někdo nesl proviant, někdo pití, někdo ulovil králíka a pekli ho na ohni a další fůry balastu. To ale není problém jen téhle knihy, takhle se v téhle jednodušší fantasy píše vždy. Autoři by si po sobě občas měli přečíst, čím ty stránky vlastně doopravdy vyplnili a jestli je to fakt zábava číst. Trochu péče, a zábava to opravdu být - aspoň tentokrát - skutečně mohla.

1 28.10.2022

Prvních pět povídek byla vcelku průměrná, až podprůměrná nud. I přesto, že jsem knihu dočetl asi tři dny zpátky, pamatuju si z nich pouze zápletku Čarodějných brýlí, to ještě v hodně kusé podobě.

Výborná věc byla "Definice cti" od Richarda Knaaka, který si evidentně libuje ve vztazích Solamnijských rytířů a přemýšlivých, čestných minotaurů. Téma zde načrtnuté později rozvinul v Minotauru Kazovi a Legendě o Humovi. Příběh minotaura, který se nechce podvolit nesmyslně násilným zákonům svého lidu i když ví, že kvůli tomu musí umřít, měl sílu.

Povídka "Chcete se vsadit?" od duchvních otců (a matky??) klasických Dragonlance příběhů Hickmana a Weisové, vypráví příběh dětí Hrdibů kopí - Tanina, Palina a Sturma, na výpravě s trpaslíkem Douganem Kladivem. Takhle nápaditou a zajímavou věc snad oba nikdy nenapsali.

Dobrý nápad má i "Zlatý kocour a Červenka", o šotkovi proměněném ve zvíře a plánu Raistlina a zbytku jeho družiny o jeho osvobození, spočívající rovněž ve zvířecím shapeshiftingu.

Zbytek povídek má sice sem tam zajímavý nápad (Let dýky), ale jedná se o naprosto zapomenutelný odpad.

1 08.10.2022

Skvělé klasické naivní fantasy, takové jaké se psaly v 80. nebo 90. letech. I když tohle podle všeho vyšlo začátkem sedmdesátek, což je vůbec masakr. Neznám moc takhle stylově vyhraněných fantasy, které by se v té době objevovaly a dle mého soudu a rozhledu (které nemusí bát bůhvíjaké) myslím, že patří k jednomu z prvních post-Tolkienovslých děl.

Co zde chválím, je velmi jednoduchý a velice rychlý děj. Miluju, když mě spisovatek nemá za idiota a nesnaží se mi popisovat na pěti stránkách barvu tkaniček u bot vedlejší postavy. Ano, mám svoji fantasii, spoustu věcí si představím a proto preferuji hodně rychlý styl vyprávění, který zde letí jak orel s průjmem.

První část děje na hradě Royale je klišé jak vyšité, navíc úžasně podané, Hltal jsem to jak blázen, napětím nedýchal a fakt mě to bavilo. Události poté již nebyly tak žhavé, ale pořád fajn.Co mě zklamalo byl poté konec, kdy Alarik poznal vesnici lidí se stejnou schopností jako on, kde si všichni říkali "bratránci a sestřenky." Tady začalo nikam nevedoucí plácání se na místě. Zrovna v momentě, kdy má děj gradovat a nějakým způsobem uzavřít dějový oblouk, to v téhle trapnosti zdechlo jako vlhký pšouk a tahle část děje mě vyloženě unavovala. Velká škoda, protože jinak to byla velká paráda.

1 27.09.2022

Ani se mi nechce věřit, že kniha, která vyšla před téměř dvaceti lety, zde ještě nemá ani jediný komentář. No - jdeme to změnit.

První "povídka" je vlastně písní, které po svém přeložení přichází o rýmy (byly vlastně v originále nějaké?) a není ani moc poutavá, nebo zajímavá....vlastně je dost otrava to číst a zabírá navíc až obludné množství stra. Další tři povídky jsou na tom lépe. Obsahují nejednoznačné charaktery a dostaví se i prvek napětí a zvědavosti z vývoje děje a to zejména v povídce "Skřetovo Přání", kdy sledujeme osudy mladičkého šotka, který byl nucen naučit se žít sám v lese, aby se skryl před lidmi, kteří v té době šotky a další "méněcenné" rasy lovili a zabíjeli. Časem kolem sebe vytvoří velmi nepravděpodobnou družinu složenou ze skřeta, minotaura a elfího mága - prostě rasy ,které nemají potenciál spolu vyjít, avšak šotek věří v jejich dobrosrdečnost a soudržnost. Tohle bylo vážně zajímavé a napínavé sledovat.

Druhá polovina knihy je už úplně o ničem. Ani nevím, o čem povídky měly být. Dle mého se jednalo o regulérní odpad, který se prostě hodil k naplnění knihy. Dřív se ještě příběhy z Dragonlance hodně prodávaly a nebylo třeba řešit kvalitu. Z téhle úmornosti nevybočuje ani poslední povídka od legendární dvojice Weis - Hickman.

Tentokráte rozhodně slabší kus z tohoto světa, který vlastně o slabé kusy tak úplně nouzi nemá.

1 21.06.2022

Vtipné, drsné a s typickým humorem, který známe ze seriálu. Pobavilo mne to, četlo se to jedna báseň, jen zítra už asi nebudu vědět, o čem to vlastně bylo. Ale jako jednohubka na nějakou volnou odpolední chvilku fakt dobré.

1 25.04.2022

Tohle bylo hodně špatný.

Spousta zbytečných postav (zase, zase a ZASE!) ve kterých se člověk jen ztrácí, které nemají žádný prostor na to, aby si k nim čtenář vypěstoval jakýkoliv vztah a které jen natahují délku textu a přispívají k dezorientaci v ději. Nehledě na to, že jsou všechny předpisově černobílé a jedou po jasně nastavených šablonách.

Stejně tak i prostý děj, který nic a nikdo netáhne, protože postavy jsou o ničem. Tolik vyzdvihovaný popis duše skavenů není nic zvláštního ani nového - Werner zde pouze opisuje to, co již King do detailu nastolil v původní Gotrekově sérii. Nic nepřidává, spíše ubírá - a to svým košatým literárním stylem - který by na jednu stranu mohl patřit mezi kladné body knihy. Bohužel, jeho větná stavba je kolikrát tak matoucí, že jsem si často musel určité úseky přečíst i několikrát po sobě, abych z toho vydedukoval, co se vlastně děje a kdo co dělá.

Máme zde tedy nejen nudné postavy v enormním množství, ve kterém se člověk ztrácí, k tomu nepřehledný sloh ale korunu tomu všemu ještě navíc dává unylý děj, nafouknutý typickými znaky líného autora, který si chce odbýt svoje a potřebuje rychle dopsat zadanou práci na objednávku - takže tady máme nafukování popisů zbytečnými větami, přemýšlení postav o pletichaření a intrikaření k cestě za získáním moci, které nemá na děj žádný dopad, spoustu nevyužitých příležitostí a plahočení se jednoduchou zápletkou bez sebemenší jiskry. Prostě veškerý spisovatelský paskvil tuctových fantasy novelek psaných rychle na objednávku je tu na svém místě.

Pekelně jsem se u toho nudil. A to účelem těchto jednohubek ze světa akční fantasy má být hlavně BAVIT ČTENÁŘE! Tady jsem se hrozně přemáhal a fakt trpěl, abych to dočetl až do konce.

Jediné, co stojí skoro za to, je obálka - nádherně malovaný a barevný výjev, tvořený comicsovým stylem. Jen škoda, že na tmavém pozadí se ztrácí a není jasně rozeznat co se na něm děje.

1 18.04.2022

O mnoho slabší než "Lasičkovo Štěstí".

V pokračování nazvaném "Rytíř Galen" už nenajdeme zajímavý vývoj postav a proměny charakterů, ani zajímavé a poutavé třenice a vztahy mezi nimi. Zde je od začátku do konce všechno rovně nalinkované, bez větších deviací. Příběh, vývoj postav, chemie mezi nimi, styl vyprávění, zábavnost - vše je tu zcela podle normy klasického, tuctového fantasy podprůměrné kvality, kterých je svět Dragonlance plný.

Rovněž gradace děje doznala oproti prvnímu dílu zhoršení. Celé finále je tady utahané, pořád se odněkud někam utíká, někdo se hledá a celé se to prostě hrozně zdržuje tam, kde to má pádit k silnému vyvrcholení. To zde nepřijde. Vyvrcholení tu je, závěrečný souboj také, ale nemá to žádný důraz, se čtenářem to prostě nepohne. Chybí tomu ten emoční podklad, položený silnými a poutavými postavami a vztahy, které zde chyběly.

Co bych úplně vyřízl (a nejen tady) jsou ty nekonečné, stránky natahující pasáže z pohledu padoucha, který přemýšlí o tom, jak bude silný a mocný, jak ovládne svět a jakou moc získá. Plkání naprosto o ničem, které mě štve vždy a ve všech knihách, se dostalo i sem. Naprosto ztracené a prázdné stránky.

Navíc Michael Williams tentokrát ještě více přitlačil na humornou složku. Snaží se nacpat do hájenství Terryho Pratchetta a háže nám pod nos jednu rádoby žoviálně legrační situaci či průpovídku za druhou, všechny plné humoru bez vtipu, z kterých mě jímá spíš trapnost a nuda, než pobavení.

Přes všechny poklesy umí Williams napsat poměrně čtivou fantasy, která dobře klouže do čtenářova literárně zažívacího traktu. Jen do toho tentokrát nedal srdce, radost z psaní a nápady, jako v případě minulého - velmi povedeného - Lasičkova Štěstí. Škoda.

1 10.04.2022