Gordonlord komentáře u knih

Tady už to bylo o něco horší než první dva díly. Zase nové postavy, zase jiný děj, ale nějak méně lákavých a zajímavých okamžiků. Zabijácká akce zůstává, ale bez podpory dobrých postav a rafinované zápletky vyznívá trochu prázdněji. Ale pořád je to dobrý, to zas jo.

4 04.05.2020

Určitě jeden z nejlepších Batmanů 70. let. A to jsem od roku 1940 do roku 2000 přečetl v rámci obou zásadních řad v originálu úplně vše. V tomhle období hodně letěly pochmurné duchařské příběhy, opuštěné strašidelné domy a celková atmosféra Batmanových příběhů byla dost tajemná a duchařská, což ve spojení s typickou kresbou oné dekády utvářelo nesmírně kouzelné spojení.

Podivuhodná Zjevení představují onu esenci v plné míře a ještě s přidanou hodnotou atmosféry více navazujících příběhů a doby plné zvratů, inovací, větší komplexnosti a přitvrzování, jenž přinesla Batmanovým příběhům léta osmdesátá.

Konkrétně kresba a barvy Marshalla Rogerse patří k tomu lepšímu z tohoto období a i díky nim nezapomenu na příběh Silver St. Cloudové, která se pro mě stala snad nejvýraznější postavou Batmanových řad oné dekády.

Celý příběh se samozřejmě táhl přes vícero sešitů a tahle kniha ho mapuje od prvních zárodků, kdy ještě Batman řešil lehce úsměvný sci-fi případ, který už ovšem položil základ věcí příštím, které se zároveň staly páteří příběhu "Podivná Zjevení." Takže zde nebudete vrženi do děje s tím, že musíte znát spoustu podrobností, které se v dějové lince Batmanových comicsů udály za poslecních x let, což je častým případem "knižních výcuců" které u nás vyšly, ale vcelku rychle se budete orientovat.

Poslední dozvuky po závěru hlavního příběhu obstarává závěrečný sešit, popisující případ Clayface - nešťastné to postavy, která musela zabíjet aby přežila. Clayface si s sebou nesl břímě viny a pracoval na tom, aby se nutnosti zabíjet zbavil. Když se nad tím člověk zamyslí, Batman zde byl vlastně záporná postava, která mu v jeho chvályhodném počínání bránila a nakonec natropil více škody, než samotný padouch, aniž by si to vlastně nakonec sám uvědomil. Dost tragický příběh.

Celá kniha je v podstatě nadprůměr a jeden z prvních skutečně dobrých příběhů s Batmanem v hlavní roli.

4 20.03.2020

Tohle je učebnicový příklad snahy vytřískat prachy z dojné krávy, která je zrovna v laufu díky velkému úspěchu filmu Bohemian Rhapsody. Totálně zbytečná kniha, která nepřidá nic zajímavého do informační mozaiky dokonce ani nejzarytějším fandům kapely, kteří jsou zároveň jedinou cílovkou, kterou by tato kniha vlastně teoreticky mohla zaujmout. Spisovatel zde velebí všední a otravně nudné zážitky, které nedokáží upoutat naprosto ničím. Nepotřebuji nutně skandály a šťavnaté drogové historky, ale tahle kniha neplní účel ani jako biografie, ani jako zajímavý příběh a dokonce ani jako zajímavé doplnění života za scénou. Jedna hvězdička je za vcelku čtivou formu, která alespoň nebyla přímo otravná.

4 02.02.2020

Pokud vám k požitku z téhle knihy stačí fakt, že Tolkien položil základy světa, z kterého nejen fantasy žánr dodnes vrchovatě čerpá, obdivujete promyšlenost všech ras, historie tohoto světa a detailů, které její geografii a dějinám Tolkien dal a jste omámeni gigantickým kultem, který byl kolem téhle ságy vytvořen, dosaďte si k mému komentáři pět hvězdiček a nečtěte dál.

Pokud k požitku z knihy potřebujete skutečně dobrý příběh, zajímavý děj, postavy, ke kterým si vytvoříte vztah a silný kult kolem této knihy je vám fuk, tak to bude o hodně horší. Abych nějak hned zkraje k něčemu připodobnil svůj pohled na věc - je to, jako kdybyste byli fanoušci pečených kuřat a Tolkien byl génius, který vymyslel troubu, avšak dál už nebyl schopen ani vyndat kuře z mrazáku.

Celá kniha je vlastně jen o tom, že se jde dopředu, chvíli se bádá nad tím, kam jít teď, doplníme to popisem krajiny, popisem kopců, pak potkáme nějakou postavu, která pro další příběh nemá absolutně žádný význam, stejně jako všechny vedlejší postavy v minulé knize. Ale vždy vám bez váhání převypráví svoji nudnou a zbytečnou historii, prohlásí pár strojených, teatrálních vět o blížícím se zlu, přidá k dobru pár písniček a básniček a jdeme dál. Do toho Glum chce prsten, ale nechce ublížit hobitům a jako vrchol v polovině knihy varujeme Sarumana, ať odejde, ale on nechce, tak ho zamkneme ve věži a hotovo. Šmitec. To přece stačí, ne ? No ty krávo.

Takže jen jdeme dopředu lesem, totálně mrtvým, neživým krajem, kdy nám občas někdo přijde sdělit, jaký je Sauron strašné zlo, ale koho to zajímá, když není příběhu z jeho pohledu věnovaný ani řádek a nikde na ničem nevidíme důsledky jeho konání. Stejně jako není možné si vypěstovat nějaký kladný vztah k hlavním hrdinům díky jejich ploché jednoduchosti, tak si ani nejde vypěstovat jakoukoliv nenávist, nebo alespoň negativní názor vůči Sauronovi, protože o něm víme jen díky Gandalfovu senilnímu žvanění. A že všichni králové a královny, které hobiti při své cestě potkají, Saurona nijak extra neřeší a jen dělají jak jsou důležití a pronášejí teatrální kecy ze svých trůnů a o nesmírné důležitosti jejich nudného království, to už je nelogičnost jako prase. Takže vlastně Sauronovo údajné zlo, o kterém nic nevíme, tady řeší asi tak šest hlavních postav a zbytek Středozemě se tváří jako mrtvá a netečná pustina bez života.

Takže děj žádný, situace nelogické, svět mrtvý a neživý, postavy striktně černobílé, bez jakéhokoliv vývoje, pár dobrých nápadů (vztah Gandalf/Sauron, Glumova linka) totálně nevyužitých a mizerně zahozených a nad tím vším kopce teatrální vaty. Na nějaké zvraty, či napínavé momenty rovnou zapomeňte. To první Tolkien nedělá a to druhé přeskakuje a vynechává. Na pohádku je to nudné a roztahané a na fantasy je to moc dětinské a ploché. Pokud je vám 12 let a tohle je vaše první fantasy, tak nadšení pochopím. Ale pokud je vám více, něco v tomhle žánru už máte přečteno a přesto se vám to upřímně líbí, pak mi asi něco uniká.

Vážně nerad tohle píšu zrovna o takové legendě, ale tahle kniha je fakt odpad.

Celá první polovina knihy se dost zevrubně věnuje prvním cca sedmi letům existence kapely. Všechny první členy a téměř vše, co se událo do vydání druhého alba, je tady rozebráno pod drobnohledem, ale naopak vše, co se stalo od vydání alba Number of the beast, je shrnuto dosti rychle a odfláknutě. Kniha se sice dušuje tím, že nechce čtenáře "nudit" nekonečnými historkami z chlastaček a různých vtipných blbin, co kapela na turné vyváděla a chce se soustředit hlavně na fakta a pro kariéru IM důležité události. Jenže bez těch pikantností je to nakonec dost suchopárná nuda a ony důležité události se ve finále smrmsknou na nekonečné omílání toho, Jak byl Rod Smallwood pro kapelu důležitý, jak byl dobrý obchodník, jaké kde měli turné, jak se to turné líbilo kapele (stále ty stejné nicneříkající kecy), jak si Steve Harris šel tvrdě za svým a tak pořád do kola a do zemdlení, takže je to ve finále celé dost nuda. Ale ty důležité informace zde jsou, takže cestu IM k vrcholu v této knize najdete popsanou velmi dobře.

4 12.07.2018

Čekal jsem motivační knihu na úrovni od autorů, kteří to mají v hlavě srovnané a na základě svých poznatků dosáhli určitých cílů. Čekal jsem přenosné životní zkušenosti úspěšných lidí, prezentované rozumným a soudným způsobem. Čekal jsem fakta, sebereflexi, cestu k osobnímu rozvoji a moudrá slova.

Dostal jsem abstraktní esoterickou kokotinu na úrovni věštkyně Jolandy, kde se mě dva totálně vypatlaní autoři snaží přesvědčit o tom, že musím otevřít své čakry, aby do mě mohl vstoupit duchovní cestovatel Abrhám a přivolat mi šepot nehmotné bytosti zvané Seth, která....no ty vole.

Neděsí mě ani tolik vědomí, že takovýhle škvár může někdo vůbec napsat, natož vydat, ale spíš fakt, že jsou na světě davy lidí, kteří tohle baští se staniolovou čepicí na hlavě a kohoutí prackou v míse, která jim za pomocí kávy a trychtýře ukáže pravý význam světa.

Konečně mám to neskutečné utrpení za sebou.

I v posledním díle téhle hromsky nudné ságy je vaty jak naděláno. Sice musím uznat, že "Inheritance" už není taková přímo odpadní žumpa bezvýznamných a zbytečných písmen, slov a vět, kterou byly předchozí dvě knihy, avšak naprosto zbytečného natahovaní a nafukování děje banalitami, zbytečnostmi a rádoby hlubokým okecáváním každého nesmyslu je zde samozřejmě opět habaděj.

A je to škoda, protože abych byl opět co nejvíce objektivní (v rámci možností subjektivního pohledu na věc), tak musím uznat, že kdyby Paolini tuhle fůru nadbytečného a ubíjejícího balastu vyházel, tak nám tentokráte nezbudou jen prázdné stránky, ale i nějaké to napětí, zajímavé situace a dokonce i ( po posledních dvou částech této ságy zcela nečekaně -) děj!

Je vidět, že poslední díl se prostě nachýlil a Paolinimu zde zbyla spousta nakousnutých věcí, které musí dotáhnout do konce, tak i přesto, že z jeho vypravěčského stylu cítím nesmírné zanícení a radost z popisování všeho zbytečného, nudného a pro děj nepotřebného, tak se tentokrát přemohl a vrazil do svého příběhu i záživné momenty, které pohnou stojatými vodami zatuchlosti a prázdnoty. Máme tady tak výborně popsanou pasáž, kdy se Galbatorix snažil zlomit zajatou Nasuadu, dobře vygradované, velmi epické a skutečně povedené závěrečné souboje - ten Roranův s generálem Galbatorixových vojsk stál opravdu za to - jen opět nechápu, proč Generálovi nebylo věnováno více prostoru už dříve a byl představen až teď na konci ? Aha - proč se já naivka vlastně ptám - kdyby tomu tak bylo, mohlo být vše mnohem zajímavější.

Co musím vážně pochválit a co jsem si všiml, že zde bylo nepochopitelně někde kritizováno, je rozhodně Eragonův finální souboj s Galbatorixem - na to, jak je král po celou ságu vykreslován jako neskutečně nabušený bad-ass bouchač, kterého nic a nikdo nemá nejmenší šanci ohrozit, tak Eragonovo vítězství nad ním logicky nepřišlo ve formě šermířského souboje, nýbrž jediným možným způsobem, který je v rámci nastíněných událostí a faktů tím jediným uvěřitelným. Za tohle vážně bravo !

To, že prostor k osobnímu vyjádření byl Galbatorixovi věnován až úplně zde na konci, je samozřejmě naprosto dementní fail, o kterém se už znovu rozepisovat nechci.

Nesouhlasím ani s tím že celé dílo je geniální, jak do sebe vše zapadne a jak je to božsky promyšlené - jako pardon, ale prostý fakt, že děj opíše oblouk a nějakým způsobem se logicky uzavře, je vcelku prostá spisovatelská praxe a jen díky tomu, že se tady všechno omílalo, okecávalo a nafukovalo nabubřelým stylem ještě neznamená, že je to genialita.

Každopádně - tentokrát nejsem tak zhnusen, jako v případě předchozích dvou jasných odpadů. Dokonce bych řekl, že nebýt zbytečné vaty a trapné snahy stát se druhým Tolkienem, tak má spisovatel na to, by napsal skutečně strhující knihu, alespoň co se jeho techniky týče - té není co vytknout. Závěr stál opravdu za to.

Co bylo ale vážně studenou sprchnou, byl opět epilog, dlouhý jako světelný rok a nudnější než flek na zdi. Tady se Paolini zase vyřádil v tom, co má nejvíc rád - nudou, šosáckými dialogy s pravítkem v zadku, nesmírně trapnými vtipy a cukrkandlovým sentimentem. Třináctileté holčičky, co mají rády zvířátka, jistě plesají radostí. Já moc ne.

4 10.10.2017

Zajímavá a naštěstí vcelku krátká story.

Ze začátku mě příběh moc nebral, ono to ani nemělo moc děj... zločinec, kterému došel benzín v autě, najde ženský klášter, kde ho nechají přespat. Poté, místo toho, aby ho jeptišky nechaly odejít, se mu za nejasných okolností ztratí klíčky od auta a on začíná tušit, že se ho zde řádové sestry vlastně snaží proti jeho vůli držet a že se v klášteře zároveň děje něco velmi divného.

Přesně v této chvíli se do příběhu vkrade pocit lehké nejistoty, mysteriozního napětí, které vám nedá a prostě musíte přijít na to, co se to tady vlastně děje. Neustálé tepání něčeho zlého, ale přesto neviděného na pozadí, lehký závan obskurity a hlavně neustálé erotické pnutí, u kterého jen čekáte, kdy vykvete v nějakou skutečně zajímavou, pornem říznutou scénu, to jsou ty ingredience, které příběh ženou krásně dopředu a dávají mu kouzelnou auru temné klášterní atmosféry.

A samozřejmě až budou všechna tajemství odhalena a kniha dospěje do finále, dočkáme se ještě výsostně odporných, eroticky rouhačských a krutě psychopatických vyústění a nápadů na hraně (nebo vlastně spíš už za hranou) fantastiky.

Rozhodně je také fajn, že se autor nesnažil knihu co nejvíc natáhnout a nacpat fůrou zbytečné vaty, jak se to často s oblibou dělá, aby kniha působila jako rozsáhlý román. Kratší forma téhle novely dává jejímu obsahu mnohem větší švih a direkt.

Moc pěkná knížka :-)

4 20.09.2017

Na téhle knize je hrozně znát, že Paolini je ještě dítě.

Rozhodně nechci nijak shazovat jeho úctyhodně kvalitní slohotvornou schopnost, ani popisný talent - na to, kolik mu je, se to po něm velmi dobře čte -
ale stejně jako kvalitní instrumentální technika ještě sama o sobě neudělá dobrou píseň, tak ani obratný spisovatelský um nezaručí kvalitní knihu.

Jeho nezralost se tak nejčastěji projevuje při dialozích postav, v pasážích, které mají ukázat hloubku a vztahy mezi jednotlivými hrdiny. Paolini očividně tuší, jaké by asi měly být pocity postav, které už toho v životě hodně zažili - a že to jistě byly zážitky velmi drsné, krušné, barvité a dospělé - ale podává to takovým způsobem, že mu to absolutně nevěřím. Dětským, naivním, očividně odněkud odkoukaným způsobem, který sám ještě nedokáže, vzhledem ke svému mládí., plně pochopit. Samozřejmě je pro každý příběh velmi důležité mít charakterově velmi bohatě a zajímavě prokreslené postavy já kvituji s potěšením, že se o to snaží, ale prostě mu to nevychází. Nedostatek autorovy životní zkušenosti tento pokus o vytvoření hloubky a plastičnosti svých hrdinů totálně zabijí.

Což by se ještě dalo přehlédnout a nějakým způsobem smáznout, kdyby ovšem kecání, dialogy a snaha přiblížit nám postavy knihy blíže, nezaplňovaly snad 90% celého Brisingra. I ostatní dialogy a vlastně veškerá přímá řeč všech postav je dokonalá katastrofa. Hrdinové zde mezi sebou neustále komunikují tak, že i v citlivých rozhovorech a osobních diskuzích vše vyzní příšerně oficiálně, šosácky, šroubovaně a s takovým pravítkem v prdeli, že to i v případě vyznání citů jedné postavy druhé vypadá, jako kdyby každý, kdo zrovna promluví, měl proslov před shromážděním OSN. Takže ve výsledku nám zde oněch výše zmíněných 90% knihy smrdí totálně neosobním a chladným kecáním o ničem.

A že se tady skutečně kecá opravdu fest ! Na začátku knihy jsem měl vážně radost, že se něco děje - např. zkouška dlouhých nožů vypadala zajímavě, ale stejně jako cokoliv, co se v téhle knize skutečně stane (a že je toho zoufale málo), je tato událost nádsledovaná nekonečnou kanonádou kecání, tlachání a plkání o to, že se to stalo. A to pouze v tom lepším případě, protože jinak je zde samozřejmě minimáně polovina knihy totální vatou, kde se kecá úplně o ničem a naprosto mimo mísu. Opruz jak prase.

Na to, že má tahle bichle přes 600 stran, se tu mimo prázdných a zbytečných tlachů neděje naprosto nic zaznamenáníhodného. Každý soudný spisovatel by veškerý skutečný děj této knihy narval do dvou krátkých kapitol a ještě by mu zbylo dost místa na krátké, ale šikovné a trefné vykreslení charakterů a vztahů mezi hlavními postavami, což se Paolinimu nepodařilo ani na rozloze šestiset stran.

Velmi pitomé mi přijde chování postav, které opět nejednají adekvátně ke svému věku. Veškeré problémy a plány se zde řeší dost pubertálním způsobem, což by prošlo, pokud by Paolini psal večerníček o Krtečkovi, nebo nějakou odlehčenou blbovinku pro mládež a ne fantasy epos, který se sám sebe snaží brát nesmírně vážně. A naopak, spoustu pozornosti zde postavy věnují úplným volovinám i přesto, že je tlačí čas a válka s nepřítelem, kterého podle všeho ještě stále nemají šanci porazit, je již za dveřmi.

A když už jsme u toho nepřítele - o hlavním záporákovi Galbatorixovi zde vždy slyšíme výhradně z úst kladných postav. Není mu zde věnován žádný prostor, ve kterém by měl čtenář možnost nahlédnout na dění jeho očima, nejsou zde žádné kapitoly popisující co zrovna dělá, nad čím přemýšlí...Paolini ho zde vůbec nijak nepřiblížil, takže si k němu ani nelze vypěstovat jakkoliv negativní vztah. Což je dost problém vzhledem k tomu, že cílem všeho konání hlavních hrdinů je Galbatorixovo zabití. Jedinou vyjímkou je závěr knihy, kde Galbatorix promluví k Eragonovi vzdáleným magickým hlasem a působí na mě jako dost hloupě a vztekle se vyjadřující nasrané pětileté děcko, kterému rodiče na pouti nekoupili cukrovou vatu. Trapné.

No a vrcholem všeho jsou pokusy o milé odlehčení atmosféry v pasážích, které asi měly být rozpustile vtipné, ale místo úsměvu mi na obličeji vytvořili jen grimasu kyselého šklebu trapnosti, kterou za Paoliniho cítím.

No a závěr knihy ? Čekáte, že si něco zajímavého autor připravil alespoň na konec ? Ne. zapomeňte. Jen další kýbl nudy a tradiční generický a nepovedený sentiment.

Jinak abych na tom našel taky něco dobrého - bylo zde pár řádků, které mě vytrhly z úmorného sevření nudy a trochu mě i zajímalo co se děje (zkouška dlouhých nožů, Roranovo bičování za trest) a celkově základní myšlenka knihy není špatná. Jenom se zde Paolini prostě pokouší o velké věci a nevychází mu z nich ani jedna jediná. Takže tentokrát je to pro mě spíš takový lepší odpad.

Každopádně podle hodnocení ostatních uživatelů vidím, že jsem tu se svými pocity vlastně osamocen. Takže milí zapřísáhlí Eragonovi fanoušci - než se vám z mého komentáře začně zvedat krevní tlak (což se už na tomto místě nejspíš děje), tak si prosím uvědomte, že vy přece víte nejlíp, jak je šest set stran dlouhá kniha bez děje, bez zajímavých postav a bez napětí, vlastně skvělým a na výsost kvalitním čtivem a já - prostý, hloupý, literárně nevzdělaný kmán - se můžu vesele vrátit zpět ke čtení porna, comiců a pokleslých braků ;-)

Samozřejmě je naprostá blbost v takovém žánru, jako je comics, hledat nějaké hluboké filosofické myšlenky a spisovatelské kotrmelce s intelektuálním přesahem - to ani nechci - ale na "Harley Quinn: Preludia a nokurňa" je strašně moc znát, že je to psané pro dospívající mládež a fakany.

Knihu jsem musel několikrát odložit, jak hrozně mě nebavilo ji číst. Vždy jsem zvládl tak 3-4 stránky a musel jsem si od toho dát pauzu, protože to celé neustále těží jen z fórků a rozverností hlavní postavy. Žádný poutavý děj, napětí, vztahy mezi postavami, zajímavé charaktery které by dostaly alespoň minimum prostoru - prostě nic. Jen prostoduché zápletky a nezáživný děj, v kterém mě - nevím ani proč - nedokázaly bavit ani občasné zvraty nebo zajímavé nápady.

Co ale musím pochválit je, že některé fóry a vtipy nejsou zase tak špatný a dokonce se do češtiny velmi úspěšně podařilo přeložit i většinu slovních hříček, z kterých kniha v první řadě těží. (I když ne úplně všechny, jak si pozorný čtenář - angličtinář - možná všimne)

Kresba je v naprosto klasickém střihu, takže to celé vypadá přesně tak, jako jakýkoliv jiný mainstreamový super-hero comics současné doby. Jen je sem tam trochu jednodušší, a malinko více hozená do cartoonové formy - asi aby to více podtrhlo zaměření na děti a původ hlavní postavy, která se na stránky comicsu dostala z kresleného televizního seriálu "Batman - The animated series".

Bonusový comics pak ukazuje první sešitový výskyt Harley v jednom z dílů "Batman Adventures" - comicsové řady zasazené do světa televizního seriálu, ze kterého pochází. Příběh je už nakreslený naplno cartoonovou formou a je samozřejmě naprosto dětinský a debilní.

Celkově to nebylo úplně hrozné, ale vůbec nic to ve mě nezanechalo a téměř vůbec mě to nebavilo.

4 28.08.2017

Nejlepší "Drizztovka" od trilogie Planiny Ledového větru !

Chápu, že jsem s tím možná trapnej, protože přesně tohle jsem psal i po přečtení předchozího dílu ze série Neverwinter, ale tentokrát je moje nerdské nadšení ještě silnější !

Asi už je zbytečné znovu omílat genialitu mistra Salvatora, který mě v Drizztově případě zklamal snad jen několika díly z časů Obloudovy ságy a nudnou "Páteří Světa", protože snad vechno co napsal, je naprosto skvělé a jmenovitě "Poslední hranice" opravdu neskutečná !

Příběh tentokrát není jednolité a uzavřené putování a řešení jednoho problému, ale celá kniha je rozdělena na čtyři pomyslné, na sebe plynule navazující celky. V prvním se družina skládající se z Drizzta, jeho dávného a bývalého nepřítele Entreriho, trpaslice Ambry a mnicha, jehož jméno je tak složité, že si ho nemohu zapamatovat, teprve učí spolu vycházet, a vykoná nějaké to dobro ve Vytrvalém Přístavu. Další část knihy se soustředí na plavbu lodí a dost se zde řeší vztahy mezi hlavními postavami (které se v této knize celkově sejdou v majoritním a zásadním množství!), třetí část knihy poté obsahuje boj s hlavním padouchem a ta poslední je velkým, nostalgickým překvapením a v pozitivním smyslu slova obrovským "WTF", když Drizzt a jeho družina pátrají na Planině ledového větru po Catti a Regisovi, jejichž duše jsou chyceny v magickém lese...ale to už bych prozrazoval moc.

Samozřejmě je to celé fakt síla. Snad už dvacátá sedmá kniha o Drizztovi z pera R.A. Salvatoreho. Logikou věci i pravděpodobností tvůrčí únavy dá rozum, že už autor musí vařit z vody a nevědět kudy kam a že už to musí být nuda. ale ač je to nepochopitelné, tak je tomu přesně naopak ! Salvatore vytvořil plejádu neskutečně silných, nadčasových postav, které mají neustále i po tolika dílech co říct, stále se vyvíjí, jejich charakter se s prožitými událostmi a dobrodružstvími stále mění
, jejich vzájemné vztahy jsou neuvěřitelně poutavé a každá drobná změna v jejich vývoji je vyloženě skvostná !

Akce zde není tolik jako v předchozích dílech, ale protože nemáte čas si ani na vteřinu vydechnout, jak se příběh hrne kupředu, přichází jeden šílený a skvělý zvrat za druhým a najednou zjišťujete fůru nových skutečností o postavách, o kterých čtete již 15 let....a když potom ta akce přijde, tak je to ten nejlepší možný moment, protože postavy, které se jí účastní, znáte skrz na skrz, jejich charaktery, vlastnosti, slabosti a detaily jejich povahy jsou vám tak blízké, že vám na každé z nich záleží a to je potom velice snadné navodit napětí a to se tady daří precizně !

Uf, já už nemůžu, asi tady melu pátý přes devátý, protože jsem Poslední Hranici právě dočetl a jsem z ní tak odrovnaný, jako z žádné jiné knihy už sakra dlouho ne !!!

Postavy, příběh, charaktery, jejich vztahy, zvraty, napětí, spád, atmosféra, nostalgie, genialita..to všechno je zde dokonalé na 100 % !!!

4 23.08.2017

Takže zde se už dostáváme konečně v mnohem větší míře k tomu, co tak palčivě chybělo v původní biografii "Tak to bylo, tak to je " - která byla z fanánkova spisovatelského lůna vyvržena v předčasném porodu - a tím jsou opilecké a další vtipné historky, vyňaté nejen z historie Tří Sester, ale i z raných let mládí a dospívání mistra Fanánka.

Vzhledem k tomu, že se knížečka tentokráte nesnaží plnit účel biografie, tak není téměř co zkazit. Fanánek umí psát dobře, velmi pěkně se jeho vyprávění hltá - což jako jeden z mála kladů platilo již u jeho první knihy - a hlavně tentokráte to bere stylem mnohem jednodušším. Co kapitola, to písnička a k ní vždy nějaká historka (většinou skutečně docela zábavná) které se k ní váže.

Dostane se vám tedy vysvětlení mnoha textů kapely, zjistíte spoustu nových souvislostí a skutečností a hlavně a v první řadě - se opravdu dobře pobavíte. A pobavit svým vyprávěním - to Fanánek - na rozdíl od psaní biografií - umí opravdu výborně !

4 23.08.2017

V zemi aktivních Podílových fondů se zrodil hrdina - barbar Finančník, bojující proti účetním knihám zla, snažícím se ovládnout říši bankovních převodů. Tak zhruba takováhle by měla být anotace k téhle knize.

Hned z kraje - pokud jste byli stejně jako já, nalákání pověstí a reputací, kterou je Žambochova série o Koniášovi opředena, budete v první (cca) polovině knihy těžce zklamáni.
Už i ten obal k tomu svádí a já si prostě myslel a podle všeho čekal, že se na mě vyřítí nabušený charismatický bad-ass hrdina ve stylu Barbara Conana,
který se příběhem plným zajímavých postav, draků, nestvůr a dalších fantasy prvků, bude prosekávat silou mýtického hrdiny a že si užiji skutečně kvalitní akční fantasy.

Nic není dál od pravdy.

Fantasy to hlavně vůbec není - je to jen nudné a strohé pozadí fiktivního historického světa, prostého jakýchkoliv zajímavých prvků, na kterém se v drtivé většině odehrává pouze porovnávání účtů, aktiv, pasiv, smluvního vlastnictví, obchodních vyjednávání, bankovních propočtů, politických kalkulací, podílových fondů a dalších extrémně nudných hoven, které by do svého příběhu, lákajícího na drsného hlavního hrdinu, nacpal jedině totální idiot. Charismatické tady taky není vůbec nic, celé je to naprosto suché a nezajímavé, postavami počínaje a světem, příběhem i dějem konče. A díky tomu, že je to celé taková suchařina, vyzní neskutečně blbě i těch pár maličko akčních pasáží, kdy se autor snaží dát najevo, jak je vlastně Koniáš hrooozně drsný. Celé to vyzní strašně směšně a nuceně naroubovaně aby se neřeklo, takže Koniáš jako akční hrdina absolutně nefunguje a přirovnání k Barbaru Conanovi - no tak to už ani náhodou !

Dobře, jedna věc je totální podvod na čtenáře - nekoná se tady žádné fantasy, žádná akce, žádný heroický příběh, dokonce tu není ani žádné napětí, ale tak budiž. To, že jsem nedostal zboží, které mi Žamboch nabízel, bych přežil. Ale že je ta jeho historická slátanina tak hrozně nudná a prostá jakéhokoliv dramatického momentu, nebo alespoň zajímavé dějové linky, to už je vrchol. Nejenom že je hlavní hrdina Koniáš naprosto necharismatický a generický (fakt, že je extrémě hnusný, tento nedostatek nedožene), ale příběh je tak strašně prázdný a nudný, že jsem se musel fakt násilím nutit, abych četl dál a mojí pozornost každou chvíli upoutávaly zajímavější věci, jako třeba oprýskaná omítka, nebo asfaltová silnice, či prkenná podlaha.

Pokud by knihu zhruba v její první polovině spisovatel ukončil, tak bych mohl s klidným svědomím říct, že napínavější fantasy příběh jsem zažil, když jsem si v bance zakládal stavební spoření.

Avšak zhruba od poloviny knížky, jako když Žamboch ožije. Nevím, jak je to možné, ani co se stalo. Možná si uvědomil, že píše nudnou sračku a rozhodl se s tím něco udělat. Děj se najednou rozjede, postavy začnou získávat zajímavější rozměr. Například Kowalski a jeho dvě ženy Zrzka a Nataša (jestli si to dobře pamatuji) měli velice zajímavou dějovou linku a hodně mě bavilo sledovat vztahy mezi nimi. A konečně i záplava dalších postav konečně prokoukla k světu. Odhození zbytečného balastu a vaty knize pomohlo naprosto neuvěřitelným způsobem !! Najednou přibylo akce, která je skutečně vypointovaná, hodně drsná, zemitá a realistická a na konci jsem se už napětím skoro klepal.

Jeden zajímavý dějový kotrmelec stíhá druhý (infiltrace karavany nepřátelskými žoldáky a zoufalé plány Koniáše a Kowalského, jak se jich zbavit a zachránit situaci, nebo geniální stavění mostu přes neprůchodnou rokli) No a kde konci hlavně totální dojebání a rozsekání Koniáše na hadry po psychické i fyzické stránce byl vážně masakr a vyznělo skutečně heroicky, jak se z toho všeho stále ještě dokázal dostat.

Nevím už co přidat, prostě od poloviny jsem si připadal, jako kdybych četl úplně jinou knížku a to ještě takovou, která má vážně koule a sílu. Dal bych tomu 4 body a asi uvažoval i o maximálním hodnocení, ale žel, začalo to opravdu hodně špatně.

4 14.06.2017

Najdu zde nejednu paralelu s knihou Eragon.
Hraničářův učeň je také o velmi mladém hlavním hrdinovi, který má nějaké schopnosti, které musí rozvíjet, všechno se učit, má svého moudrého učitele, neví kdo byl jeho otec a nakonec vykoná velký skutek, díky kterému ho všichni v království začnou respektovat. Avšak na rozdíl od Eragonovy série, zde kvalita neklesá, ale drží se na špičkové úrovni , není zde vůbec žádná vata, všechno tu má spád, na jednu uzavřenou dějovou linku okamžitě navazuje druhá, už rozjetá linka a napětí spolu s radostí ze čtení zde ani na chvíli neopadne. Rozhodně musím zmínit i velmi sympatické postavy a šablonovité, avšak poutavě popsané a čtenářsky hodně dobře fungující vztahy mezi nimi.

Už teď se těším na druhý díl, na to, jak se vyvine vztah mezi Willem a jeho vyvolenou, jak to dál bude s Horácem a co ještě předvede starý hraničář Halt.

Samozřejmě je příběh veskrze naivní a stejně jako v případě Eragona generický a jednoduchý, protože je primárně určen dospívajícím čtenářům, jenže jak už jsem napsal - všechno zde perfektně funguje a když tak nad tím přemýšlím - knihu jsem zhltnul na jeden zátah a vlastně tomu nemám co vytknout, takže za mě plná palba bodů !

4 02.06.2017

Od přečtení této knihy mě na dlouhá léta spolehlivě odradilo její filmové zpracování. Snímek jsem sice nikdy neviděl, ale bohatě mi stačily trailery, ukázky z filmu, recenze, fotky a názory fandů fantasy, aby na mě ten biják začal působit jako levný, bubblegumový, moderní, rádoby-cool, teenegerský, dětský škvár pro fakany, který se snaží zaujmout masy a roubovat na svůj základ moderní trendy, z čehož se mi okamžitě obrátil kufr. Musím uznat, že to byla velká chyba !

Asi tak první třetina (nebo čtvrtina?) knihy mě do sebe totiž totálně a beznadějně vtáhla a já byl skálopevně přesvědčen, že jí v hodnocení napálím plný počet bodů a kdyby to šlo, tak snad i 6/5 hvězdiček !!! Příběh knihy je sice od začátku do konce naprosto klasická fantasy střižená podle Tolkienova mustru, plná všech dějových i žánrových klišé, ale je tolik nacpaná poutavými postavami, oplývá svižným dějem a hlavně neskutečně nádhernou a kouzelnou atmosférou, že mě to naprosto posadilo na prdel ! Eragonova výchova dráčete a pozdější skrývání jeho existence před okolím byly nesmírně poutavě odvyprávěny, až mi to celé bralo dech. Vztahy mezi postavami, malé zápletky..ježiš, nevím co ještě vyzdvihnout, snad všechno. Až potud to bylo mistrovsky odvyprávěné klasické fantasy s maximálním účinkem !!!

Ovšem zlom přišel ve chvíli, kdy Eragon spolu s vypravěčem Bromem opustí rodnou vesnici a vydají se do světa. Tady už na mě začaly nekonečné popisy situací, v kterých Brom Eragonovi vysvětluje tohleto a támhleto, působit neskutečně nudným a zdlouhavým dojmem a už se to tak trochu táhlo jak slina z houmlesákových úst. Každopádně i takhle nudná nalejvárna později ukázala - aspoň v menší míře - svůj smysl. Sem tam se ještě ukázala nějaká zajímavá postava (Solembum, kočkodlak..) či událost, ale první části knihy už se to rovnat nemohlo.

No - a nejslabší částí je pro mě poslední (cca) třetina, nebo čtvrtina, kde je už Eragon spolu se Safírou v trpasličí pevnosti a řeší se mocenské záležitosti a politikaření (natahovaná nuda), do poslední chvíle se objevují nové postavy a celkově se začínají nastolovat nové dějové linky, takže je vám jasné, že kniha neskončí jako ucelený příběh, ale jen jako "první díl seriálu".

A závěrečná bitva mi už potom přišla naprosto nudná, generická a se vším všudy předvídatelná. Bylo mi jedno co se tam děje a nikterak mě to nevzrušovalo. Tím ale nechci říct, že konec knihy byl vyloženě špatný... to ne. Jen prostě s postupem příběhu začala kvalita rapidně klesat. Zvažoval jsem, zda hodnotit čtyřkou či trojkou...protože celkově je to vážně nadprůměrné...ale tak dám třeba tři. Vyhrazuji si možnost to někdy klidně změnit, protože ta knížka stejně stála za to :-)

4 24.05.2017

Poslední kniha o Tulákovi. Postavy mě tentokráte docela vzaly, hlavně kopáč Jiu Jiu, samuraj Kisumu a plejáda "zlounů", kteří byli napůl zlí, částečně zmanipulovaní, nebyli tak úplně zrůdy a stejně jako mnoho dalších postav měli své city a morální dilemata, která posouvají barvitost charakterů na další level.

První polovina knihy byla podle mě zase trochu zajímavější, děj trochu roztřepený a opět bez takového toho "tahu na bránu", ale prostě mi to tentokráte nepřišlo jen za 3 hvězdičky, protože i když je to zase mistrovsky napsané, tak mě tu vadí pár věcí, jako třeba retrospektivní popisování osudu některých postav, které by mělo smysl, kdyby přišlo při jejich prvním výskytu v knize, ale když na vás takový "sloh" o jejich minulosti vybafne pár stránek před koncem knihy, kde se ta postava již nemá prostor projevit, tak je to dost otravné a zbytečné.

A zase..některé postavy tu byli jaksi "navíc" a občas jsem se v nich ztrácel. Jejich přítomnost měla sice smysl, ale občas pasáže s nově naroubovanou postavou působily únavně.

Nicméně je to celé opět poutavé a docela silné a nemůžu si pomoct - celé to má unikátní a mocnou atmosféru. Je tu dost zajímavých zvratů a tak ..Ale zase mě to nějak nedokázalo "sejmout". Konec byl skutečně dojemný. ale zase epilog jsem tak nějak úplně nepochopil.

Takže ...slabší 4/5

4 18.05.2017

Vcelku bych tady mohl zkopírovat můj nadšený názor ohledně prvního dílu této kultovní Batmanovské noir-detektivky, ale každopádně je tu něco, co se dá přidat - v druhém dílu napětí stále stoupá, super-padouchové z Batmanova světa jsou zde velmi dobře a smysluplně zakomponovaní, kresba a barvy přidávají ještě více atmosféry k příběhu a ve chvíli, kdy už jsem si ke konci knihy myslel, že je vše vyřešeno, a že to celé skončí vcelku lineárně a odhadnutelně, a že to nakonec bude tak na hodnocení 4/5 ...tak jsem zjistil, jak šeredně jsem se pletl !

Geniální, prostě a jednoduše - geniální !!! 100% doporučuji všem příznivcům noiru, detektivek i comicsu jako takového !

Ps : opět je zde bonusový sešit s příběhem ze zlatého věku DC, tentokráte s originem Two-Face. Takže ještě navrch máte možnost porovnat, jak jeho origin vypadal v comicsovém pravěku s tím, jak ho představuje Dlouhý Halloween v letech devadesátých :-)

4 29.03.2017

Začátek knihy mne chytl. Zápletka o dvou potápěčích, kteří se místo do vody potápí do písku, aby nalezly poklady dávno ztraceného světa, po apokalypse zasypaného dunami a vrstvami písku byla nejen originální, ale v první kapitole i napínavá. Po objevení dávno ztraceného, zasypaného města a problému, jak se s nedostatečnými zásobami vzduchu vydat na cestu zpět na povrch, to byly okamžiky, od kterých jsem se nemohl odtrhnout.

Poté ale na nějakou dobu hrdinu, s kterým příběh začal, opustíme a kniha začala sledovat osudy dalších postav, které mi už přišly trochu nemastné, neslané. Takhle se to střídalo až do konce knihy, která nechává otevřený závěr.

Můj dojem je, že sem tam jsem si to užíval, sem tam se nudil. Ale celkově to špatné nebylo.

3 06.12.2024

Sice je to normální detektivka, jenom ve sci-fi prostředí, ale je hrozně zábavná. Vyšetřování zmizení poručíka Mallotta na planetě obývané Kappany se zvrhne poutavým způsobem. Úplně se tu nedějí žádné překvapivé nebo nečekané věci, ale kniha se mi četla lehce, jako když nůž proniká teplým máslem a bavil mne každý řádek. Poslední dobou mám na povedené knížky docela štěstí.

3 01.11.2024

Hodně poutavé sci-fi, s takovým nádechem sedmdesátkového komunistického filmu z ČR. Zápletka o tom, jak charakter člověka dokáže pokroutit neomezená moc a možnosti, v kombinaci s rostoucí závislostí na technologii, je nadčasová a ukazuje, že dostat všechno co si člověk přeje, jen tak zadarmo, není žádná výhra a cenu je nakonec potřeba zaplatit.

3 01.07.2024