Gordonlord komentáře u knih

Klasická dávka netvorů, bohů, polobohů, sexu a spousty "prásk bum prásk" a "ratatatata".
Jako fanouška tohohle pokleslého pokulturního směru mě to zabavilo, ale nenadchlo. Některé vtipy ťaly do živého, některé vyzněly na prázdno. Akčně sexuálně krvavě vulgárního koření tu bylo opět habaděj, ale nebavily mě postavy a ke konci mi bylo úplně jedno, co s kým bude a jak to dopadne. Závěrečný boj byl studená sprcha.

Ve finále se mi to četlo příjemně, ale za pár dní už možná nebudu vědět, že jsem to kdy četl.

3 13.10.2020

Jak už to u Kotletových knih bývá zvykem, i tady si dal autor záležet, aby vymyslel nějaký důvod, proč je možné do jeho postav vysypat celý zásobník a jim se nic nestane. Možná mi tahle "nesmrtelnost" jeho postav začíná lehce vadit...

Nicméně tentokrát se podařilo zkombinovat důvody k nesmrtelnosti, akci a nekonečným souložím opravdu husarským odůvodněním, které nebudu prozrazovat.

Docela jsem si oblíbil i dva kamarády hlavního hrdiny a to mrzáka Libora, jezdícího na kolečkovém křesle, a postarší, tlustou odstřelovačku Markétu, zvanou "Pouštní Růže".

Jinak se jede v klasickém Kotletovském stylu Akce, litry krve, bohové, mutanti, fůra sexu, vulgarismy, černý humor. Ideální kombinace, kterou má každý současný čtenář, milující všechny popkulturní sladkosti zabalené do jedné chutné kolekce, rád.

Jinak tu vlastně nic moc navíc není, je to taková fajn zábava ve výše popsaném duchu, po které zůstane "ok" pocit poměrně zábavně vyplněného času.

4 08.10.2020

Převlečená žena Robert Jordan opět natřásá sukně, plete culíčky a řeší jak jsou ti chlapi nemožní, na ploše svoji velikostí srovnatelné s Otovým slovníkem naučným.

Pokud si člověk odmyslí, že zde nejde o pletichaření obchodních rivalů a Esmeralda si nechce vzít krasavce Chosého Armanda, tak je tenhle díl vlastně 3 589. částí libovolné telenovely, ovšem s fantasy kabátkem, kde se pletichaří proti "Stínu" a Elain si chce vzít Chosého...eh..tedy Draka Znovuzrozeného - Randa.

Děj se neposune vcelku nikam, nic se zde nestane, ale dívčích tlachů, rozjímání a uvažování zde dostaneme hodně.

Marné to úplně není, protože pokud si zpomalíte tep, snížíte rychlost mozkových obrátek tak o 75% a vezmete si dva měsíce dovolené, abyste na to měli alespoň chvíli klidu a přečtete alespoň několik knih za sebou, tak ono to někam směřuje, postavy se vyvíjí a děj má zajímavou atmosféru a hlavně směr. I vedlejší linie se zamotávají vcelku zajímavě. Ale celé to plyne tak nesmírně pomalu...pomaleji než chod vesmíru ...že hodnotit jeden díl je sice nefér, ale pokud ho mám opravdu vytrhnout z kontextu a nějakým způsobem zkritizovat, tak vyvázne jen s odřenýma ušima z kýble odpadu.

1 02.10.2020

Mohu srovnat téměř bezprostředně po přečtení "Bratrstva Krve". V knize "Lovci" je určitě méně vtipu, méně řízných situací, méně zajímavých postav, méně atmosféry, jiskry, nápadů...vlastně méně všeho.

Samozřejmě tady jsou opět hrdinové, do kterých lze vystřílet celý zásobník a oni nechcípnou (takový už trademark pánů Kotlety, Kulhánka, nebo Kopřivy), nechybí dostatek hodně krvavé akce, nějakého toho lolitkovského sexu a taky alespoň částečně, ale stále ještě vůči béčkovému akčnímu žánru důstojně přepálené superakční finále. Jenom je tohle všechno oproti výše zmíněné a naprosto geniální trilogii celé takové vylouhované a slabě derivátní.

Pokud ale máte rádi městskou fantasy, líbilo se vám hrát Deus Ex, nebo Detroit : Become human a potřebujete stejně jako já mít ve zmíněné tématice rovněž dostatek sexu, krve a takového toho dětinského "bum prásk", tak vás Lovci sic nenaplní vyhypovaným očekáváním, ale určitě potěší a čas u nich moc pěkně uplyne. Akorát když si výše zmíněné libůstky odmyslíte, tak zjistíte, že v jádru jste schroupli vlastně úplně obyčejnou detektivku, dvanáctou do tuctu.

4 28.09.2020

Vyvrcholení příběhu Společenství v jednom.

Tři čtvrtiny knihy postavy putují s hlavním záporákem, který je má za úkol sledovat, který si získal jejich důvěru a oni pochybují o jeho loajalitě. Takže opět nafukování příběhu vatou a navíc autor každou chvíli a donekonečna opakuje a přemílá již zmíněná fakta., což působí docela otravně. Ale ne tolik, jako často dementní uvažování a jednání postav. Největší vatou je potom stať, kde postavy v hospodě prostě jen hrají Dračí doupě, což později nemá naprosto žádný vliv na děj a je to pouze opakování tehdy originálního Hawkeho gambitu z prvního dílu.

Nakonec se to trochu rozjede, některé nevyjasněné dějové linky se uzavřou, některé události zapadnou na své místo, ale čekal jsem silnější a úplnější vyvrcholení. Tohle skončilo jako třetí díl pětidílného seriálu, což je docela zlé, když víte, že další díly neexistují, ani nebyly zamýšleny.

No, ok. Sorakova mnohonásobná osobnost tentokrát nebyla moc dobře využita (a že se možností nabízelo hafo), ale příběh šlapal podle klasických kontur, docela bavil a na solidní, podprůměrnou fantasy zábavu to je dobrý tip. Škoda jen, že ze světa Dark Sun toho u nás nevyšlo více a to měl koncem 90. let Návrat hodně velké oči, i co se Forgotten Realms nebo Dragonlance týče.

1 20.09.2020

Nějak bych čekal, že po výborných prvních dvou dílech musí Kotleta ztratit dech, spisovatelsky se unavit a sérii dojet už jen na volnoběh. Protože tohle je praxe, na kterou jsem žel u spousty trilogií, nebo i delších sérií, zvyklý.

To s čím autor přišel, mi ale vyrazilo dech. Nejenže on ten svůj dech neztratil, ale třetí a závěrečný díl Bratrstva Krve je podle mého soudu nejlepší. Kotleta zde bohatě zůročil všechny postavy, které se v jeho příběhu objevili, využil naplno jejich potenciál, svedl dějové linky dohromady a naprosto pompézním a kulervoucím způsobem vygradoval celé finále ne jen jednou ,ale dokonce dvojitě !

Postavy, které čtenáři prostě musí přirůst k srdci, charakterově do detailu vymazlené, originální a celkově nápadité, zde promotávají své vztahy, osudy a příběhy a já všem fandil se zatajeným dechem. A když se už blížilo finále, tak jsem jim držel palce a opravdu se o jejich osud bál, protože se autorovi dokonale povedl nejen základ, v podobě neskutečně silných a vykreslených postav, poutavého děje, brutálních záporáků, napětí, gradace a úplně všeho, ale dokázal to celé okořenit osobitým humorem, projevujícím se v hláškách snad všech postav a v obratné vtipné rétorice. Obojí se povedlo na jedničku, je trefné, nenudí, a ještě k tomu je přítomno snad v každém odstavci minimálně jednou a mě nezbývá, než takto silný výstřik invence aplaudovat stejně silným... potleskem.

Aby chvála nekončila tak snadno. Musím zmínit i přístup k béčkové literatuře jako takové - málokdo napíše "laciné" akční béčko tak mistrovským způsobem. Je tu všechno - upíři, mimozemšťani, mutanti, jaderné výbuchy, sex, násilí, vulgarity, naprosto přestřelená akce celé je to zvládnuté s takovým zápalem, nadšením a péčí o detail, že se to jen tak nevidí.

Vždy dokážu ocenit, když někdo můj milovaný žánr akčního béčka bere vážně a dokáže ho napsat opravdu kvalitně a dát mu všechno, co potřebuje, aby dýchal a fungoval. Kotletovi se podařilo něco mnohem víc. Vím totiž, že na postavy příběhu hodně dlouho nezapomenu. Celé to na mě zapůsobilo opravdu silně a trvanlivým dojmem a o je pro mě rozdíl mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami :-)

7 18.09.2020

(SPOILER) Simon Hawke v prvním díle "Společenství v jednom" hodil na stůl skvělou premisu o hrdinovi, v němž žije několik osobností různého pohlaví, jenž se střídají u kormidla, představil pár skutečně zajímavých situací a vymyslel dokonce vlastní hru, kterou v knize popisuje. Nadto přišel s postavami, které mě zajímaly, připoutaly k sobě a těšil jsem se na další dobrodružství, která s nimi v příštím díle prožiji.

Žel, druhý díl je jen slabým odvarem. Přijde mi, jako kdyby to Hawke celé spíchnul horkou jehlou a ještě bez zapojení jakékoliv invence a zápalu pro věc a celé to seškrábal takzvaně "na autopilota".

Skutečně - v knize se nestane nic jiného, než že Sorak a jeho slečna putují pouští, přemůžou jednoho netvora, "unesou" z jedné karavany, kterou potkají princeznu, šéf karavany se za nimi pustí aby ji získal zpět a v závěrečném střetnutí zabije sám sebe. No - a tohle všechno je rozdrobené, a do balastu nekonečné vaty a utahané dějové prázdnoty zabalené na ploše téměř celé knihy s tím, že na několika posledních stranách Hawkemu zřejmě došlo (stejně jako u prvního dílu) že už by se mělo teda asi něco začít dít a namačká na opravdu malý prostor celý závěr tak stlačenou formou, až to v porovnání se zbytkem knihy vypadá fakt legračně.

Ještě horší ale je, že závěr je zde takřka stejný jako u prvního dílu - hrdinové opět získají svitek, opět ho spálí a opět se jim ukáže směr kterým jít dál.

Fantasy, které napíšete i po mrtvici a to i za předpokladu, že fantazii nemáte.

Jednu hvězdičku dávám za to, že mám pořád velkou slabost pro klasické, zkostnatělé a maximálně klišovité fantasy příběhy ze staré školy, které zdobí krásně malovaná obálka.

1 14.09.2020

Málem jsem zapomněl, co se mi na prvním dílu před lety tak strašně líbilo, že si skvělé pocity z jeho čtení pamatuji dodnes. A hned se mi to vrátilo !

Nejen že je kniha skvěle podaným akčním béčkem plným sexu, násilí, vulgarit, akce a černého humoru - což by samo o sobě u mě obstálo jako dobrá zábava, ale ne materiál na čtyři hvězdy - ale navíc se Kotletovi daří vykreslit v neuvěřitelném světě plném upírů a ufonů velmi uvěřitelné postavy, které jednají, mluví a chovají se vcelku jako normální dnešní lidé a ne jako statické dějové posuvníky bez charakteru, chuti a osobitosti, jak je u 99% (nejen) béčkových románů téměř pravidlem. Ohromné plus u mě navíc obstaral humor, vtipné narážky mezi hrdiny a jejich jemné charakterové koření, které tuhle vulgární krvavou jízdu pozdvihlo na vyšší level bez výrazné námahy.

Konec knihy je poté ustřižen téměř uprostřed souvětí, takže cliffhanger jako prase a pokud nemáte po ruce okamžitě třetí díl, asi budete zuřit. Ale i tak rozhodně doporučuji. Příznivci tohoto žánru prostě nemohou být zklamáni !

3 09.09.2020

Některé knihy nestárnou a zůstávají navždy klasikou. To se Švejka netýká.

Začnu kladně - Přesah knihy je v odrazu doby a ve Švejkově prostinké povaze a chování se zrcadlí spousta pravd a životních paradoxů, které kolem sebe nacházíme i dnes. A sem tam mě některé situace vykouzlili lehký úsměv na tváři. Ne - nebavil jsem se, ani nesmál, ale bylo to chvílemi milé.

Dál už mě to nebavilo. Tohle dnes už může oslovit asi jen vášnivého fandu období Rakousko-uherska a rádoby vtipné situace zakládající si na tom, že nějaký pablb na někoho německy řve, nebo jak se někdo hroutí z toho, že ten hloupej Švejk je podruhý u něj v kanclu mě přišly fakt trapný.

Pokud jste viděli film, knihu bych nedopručil. Film je mnohem...MNOHEM lepší.

3 06.09.2020

V polovině 90. let chrlilo nakladatelství Návrat ve velkém zlaté klasiky z žánru Tradičního, bodrého, veselého a nesmrtelného fantasy, zasazených do světů Forgotten Realms, Dragonlance a té Dark Sun, ke kterému se dostávám po všech těch letech, strávených v obou výše zmíněných světech, teprve dnes.

Pokud vím, vyšla u nás pouze trilogie "Společenství v jednom", z které jsem měl tu čet zatím pouze s prvním dílem. Svět Dark Sun se od obou výše zmíněných světů lehce liší, a to několika rasama, atypickými zvířaty, temným sluncem na obloze, ale i celkovým "lorem", kdy svět ovládají králové-čarodějové, kteří čerpali celá léta sílu z přírody, čímž ji celou vysáli a zanechali po sobě většinou pouze vyprahlou a pustou zem, v které se tyto příběhy odehrávají.

Originální premisa a zasazení následuje vcelku neoriginální - al nekonečně funkční a skvěle klišovitá zápletka, o hledání vyvoleného, který bude mít ten správný magický meč a bude se moci zlým čarodějům postavit - kterým j samozřejmě náš hlavní hrdina.

A je podaný velmi zajímavě ! Pokud sledujete seriál Doom Patrol a přirostla vám k srdci postava Jane, uvnitř jejíhož těla se skrývá 64 osobností, které se střídají ve vládě nad jejím tělem a každá z nich má svůj vlastní osobitý charakter, tak možná budete uvažovat nad tím, že seriál postavu hlavního hrdiny této trilogie Soraka - těžce vykradl.

Tento originální motiv v sobě skrývá fůru potenciálu, z kterého bylo naštěstí kapku těženo, tudíž některé Sorakkovy osobnosti neradi jedí maso, takže musí kvůli nim zůstávat vegetarián a rovněž asi tak tři jeho osobnosti jsou ženy, což mu zabraňuje spát s jinými ženami a tím pádem není o vytváření skutečně zajímavých situací nouze. Navíc jsou zde i osobnosti, které mají psionické síly a nebo mohou číst myšlenky ostatních lidí, takže bohatý koktejl potenciálu, který když se správně namíchá, tak nemůže nudit !

Zde se to povedlo tak z poloviny. Sorakovy osobnosti se postarají o spoustu zábavy, jak jsem již předeslal, ale děj je uprostřed knihy poněkud roztahaný, hodně dlouho a dost zbytečně se tu řeší překomplikovaná politická zápletka, jejíž složitost a propletenost nemá snad žádné jiné odůvodnění pro příběh, než zabrat drahocenné stránky v knize a otrávit čtenáře svojí nudností a zbytečností.

Rovněž spád příběhové linky mohl být podán trochu svižněji, dal by se mnohem zajímavěji dramaturgicky postavit a vygradovat, ale nepovedlo se.

Možná i kvuli zbytečné roztahanosti a vatě nezbylo na konci knihy moc místa na vyvrcholení a ačkoliv závěr mě docela sthnul a byl opravdu nabušený na zvraty, spád a děj, tak to působilo dojmem, že autor si je vědom, že knihu musí narvat do nějakého rozsahu a místo na něj už mu nezbývá.

Jinak všechno ještě zachraňují zapamatovatelné postavy, tigron Tygra (zajímavá tygrovitá kočička, jenž Soraka příběhem provází) a také hra zvaná "Hawkeho gambit" kterou postavy ve hře hrají a kterou údajně kvuli téhle knize autor sám vymyslel a otestoval.

I přes nedobrou dramaturgii, zbytečnou vatu, nerovnoměrně rozvrstvenou gradaci a další drobné poznámky které k tomu mohu mít, jsem se dobře bavil, a mnohými aspekty mi autor svoje dílo jistě nesmazatelně vryl do hlavy - což pravdu není málo, zvláště na žánr klasické fantasy, ve kterém se zde pohybujeme. Do dalších dílů se tedy rozhodně pustím a už teď se na ně těším !

1 04.09.2020

Prázdné plkání party dědků o životě, během sedánku v sauně.

Už z podstaty je jasné, že žádný extra příběh tady nebude. Mohly to utáhnout zajímavé postavy. Ty tu nejsou. Takže to mohlo být zaměřeno na konverzační situační humor. Ten tu není. Takže to mohlo mít alespoň nějakou hloubku, přesah, styl...to tady taky není. No...tak alespoň nějkou silnou, nečekanou pointu ? Ta tady taky není. Kde nic není, tu nic není.

Bavilo mě jen marně čekat, co bude dál. Z milosti jedna hvězda.

2 14.08.2020

V tomhle případě rozhodně nechci být zbytečně hnusnej.

Parta buranských "macho" pablbů s genericky šablonovitými charaktery, jezdících na prasatech, mi k srdci skutečně nepřirostla. Děj mě nezajímal, bylo mi jedno co s postavami bude a bylo mi i jedno, co bude dál.

Nechci to drtit kritikou, u tohohle chápu, že to asi někoho baví, ale mě to nesedlo vůbec.

3 09.08.2020

Tady mám ještě více než u předchozí knihy pocit, že Salvatoreho už o Drizztovi psát nebaví. Temného elfa zde kulantně odklidil z cesty věnuje se v první řadě (což i názvem knihy vlastně sám přiznává) Arcimágovi Menzoberranzanu - Gromphovi Baenre.

Bohužel, první polovina, nebo spíše dvě třetiny knihy se soustředí na problematiku, která mě v Drizztově sérii vadí stále víc a víc, až k neúnosné mezi : a tou je pletichaření a intrikaření mezi deseti vládnoucími rody Menzoberranzanu. Takže pamatovat si vzájemné vztahy mezi nějakými osmdesáti temnými elfy z celkem deseti rodů je fakt darda. Ještě ke všemu, když jsou všichni bez výjímky vlastně úplně stejné povahy - prospěchářští, bezcitní a fanaticky věřící, po moci toužící magoři. Celou tuhle sebranku nedokážu vnímat jinak, než potravu pro Drizztovy meče.

Díky tomu je prokousávání se dvěma třetinami knihy - kde čtu jen o tom, který temný elf proti kterému něco osnuje, kdo se s kým spikl proti komu, kdo koho zradil, kdo s kým plánuje spojenectví a podobné blbiny, které jsou stejně k ničemu a nikam nevedou - čirým utrpením, kde jen horko těžko napínám své soustředění, abych nemyslel na to, co si dám k večeři.

A díky tomuhle zbytečnému nafukování a faktu, že za celou knihu se stane vlastně jen to, že trpaslíci shromáždí armádu, napochodují do Gauntlgrymu a pomlátí se s několika vyššími démony, mám pocit, že se v knize vlastně nic nestalo a místo plnohodnotného románu/novely jsem dostal 3 598. díl Ulice, či jiné telenovely. Protože když to porovnám s rannými knihami o Drizztovi, kde se v každé knížce stala spousta pamětihodných a ikonických událostí, zde se neděje v porovnání s nimi téměř nic.

Dost tomu samozřejmě napomáhá i neskutečné množství postav, které se v průběhu let na temného hraničáře nabalilo. Navíc když už nějakou postavu Salvatore zabije, tak ji o pár dílů později vždycky oživí, takže snad nikdo tady nezůstane dlouho mrtvý, což je podle mě nejhorší vlastnost jak comicsové literatury, tak i telenovel a tady mě její přítomnost o to více mrzí, protože Drtizztovu sérii považuji stále za svůj nejoblíbenější knižní "run".

Ale tím se vlastně oslím můstkem dostávám i ke kladům téhle knihy. To pozitivní se zde najde právě hlavně díky tomu, jaký rozsáhlý "lore" si tahle série za uplynulých (ano, opravdu již!!!) 30 knih vybudovala, takže nelze k určitým vedlejším postavám nemít vybudovaný vřelý vztah, když o nich vlastně už 20 let čtete, i přesto, že v knihách mají tak málo místa, že o nich ani vlastně nic bližšího nevíte anebo mají tak černobílý a plochý charakter, že o ní stejně není co říct (což je zase kapku mínus).

Samozřejmě ke konci knihy autorovi asi došlo, že už mu nezbývá moc prostoru, tak vyprávění znatelně zrychlil a dočkáme se i pár hodně výživných "boss fightů" a ke konci celé kanonády zajímavých zvratů a smrtelně lákavých "clifhangerů", díky kterým opět slintám po další knize !

Ještě bych dodal, že detailní a přesné popisy bojů už buď nedokážu vnímat stejně jako když mi bylo 15, a nebo prostě jsou hůře popsané, nevím. Ale většinou mi můj mozek není schopen vykreslit tu konkrétní situaci, o kterou se autor svým přesným a puntičkářským popisem pokouší a já si ve své hlavě vizualizuji pouze Drizza a jeho protivníka, jak šermují a nějak kolem sebe skáčou. Což je vzhledem k očividně vynaložené Salvatoreho snaze velká škoda. Ale tohle je možná jen můj nedostatek vnímání a imaginace.

3 30.07.2020

Nemám chuť se zase zdlouhavě a v jednotlivých bodech rozepisovat nad tím, co všechno je s touhle knihou špatně, protože je špatně úplně všechno.

To jediné pozitivum, které v mých očích vykouzlilo téhle zbytečnosti jednu hvězdičku na hodnocení, je přítomnost aury bezstarostné atmosféry klasických, naivních fantasy ze staré školy, pro něž mám velkou slabost.

1 29.07.2020

Tohle už je lepší než sbírka povídek "Těžký časy", kterou bych si nepodložil ani stolek. Poštovní úřad má alespoň určitý dějový rámec a některé momenty a situace už nejedou po nudné přímce šukání a nadávání odnikud nikam, ale mají i velmi častoi pointu a lehký, avšak ne kdovíjak promakaný vtip.

Příběhová linka, a nebo komplexní či promyšlený děj se tu nekoná vůbec. Chápu, že Bukowski sází na syrovou a krutou realitu života a snaží se navodit realistické dějové kulisy, ale díky tomu to celé působí, jako by si autor nic nepromyslel a prostě vrstvil kapitolu za kapitolu tak, jak to zrovna před deseti minutami aktuálně dál vymyslel.

Díky tomu spousta naznačených dějových linek, nebo postav, které měly velmi silný potenciál nedojde svého naplnění a dokonce spousta zábavných situací, které se samy nabízejí, se zde vůbec neuskuteční a místo toho nám autor vrhne zas jen další omílání nekonečného koloběhu "potkal jsem holku s velkou prdelí - šlo se šukat - měli jsme problémy, našel jsem si jinou...", který začne být od prostředka knihy dost únavný, omletý a místy i otravný.

Nejsilnější byl začátek knihy, kde Bukowski naráz vystřílí na čtenáře zajímavé a poutavé situace týkající se práce pošťáka, olemované skvělými a nápaditými postavami. Ale dál jako by už ten svůj kolovrátek mlel jen naprázdno a na setrvačník.

2 26.07.2020

První Kingův román.

Skvělé je, že tady ještě nemá svoji grafomanskou úchylku a všechno co napíše, jde rychle, bez oklik a prázdného okecávání rovnou k věci. Takže žádné dlouhé entré, ale rovnou dostaneme Carrie, vrženou do víru svých problémů s periodou a ukázku jejích telekinetických schopností.

Příběh je zajímavý, napínavý, pořád se děje něco, co mě nechce pustit a hlavně se to děje mnohem rychleji a akčněji, než v Kingových dalších knihách. Tohle fakt odsýpalo jedna báseň.

Až tedy do poloviny knihy. V okamžiku, kdy začne ples, už naprosto přesně dopředu víte, jak to celé proběhne a skončí. A to i "díky" novinovým, knižním a policejním zápiskům z budoucnosti, kterými King čtenáři spoileruje děj své knihy ještě předtím, než ho vlastně v reálném čase napíše. Navíc ta druhá, dokonale předvídatelná polovina knihy se už hrozně táhne.

No...první půlka je lahoda. Tam jsem měl cuky dát plný počet hvězd, ale tu druhou jsem dočetl už jen z povinnosti.

8 24.07.2020

Ze začátku mě to až nečekaně bavilo. Rozhodně tu není takový ten humor, u kterého se budete popadat za břicho. Pavláskovy scénky byly spíše úsměvné a dost často jim chyběla nějaká větší nápaditost. Promarněných příležitostí k vážně zajímavým situacím a zápletkám tady byla celá řada.

A od poloviny knihy se to všechno začalo strašně opakovat. Ale i přesto, já se vlastně bavil a těšil se z poslechu audioknihy od začátku až dokonce. Docela dost tomu podle mě pomohlo, že si to Pavlásek načetl sám a dal tomu svým hlasem slušný říz. A to tohohle herce nijak zvlášť nemusím.

Tohle mi přišlo jako fajn oddychovka, kde můžu totálně vypnout mozek a soustředění a jen se spokojeně usmívat. Do dalšího dílu půjdu určitě !

1 24.07.2020

Andělé, zázraky, universum, bůh... na tyhle kraviny pro pomatence mám silnou alergii.

Je to hodně nešťastným, pohádkově labilním způsobem podaný a filtrorvaný derivát psychologie budování sebedůvěry a pozitivního přístupu. Což jsou vcelku osvědčené a fungující postupy, které ale v této knize autor ořezal o sílu a opentlil fanaticky vypatlanými nesmysly.

Za tu funkčnost podstaty sdělení dávám alespoň jednu hvězdu.

3 21.07.2020

Samé lízání kundy, chcanky, sprostá slova, sex, chlast a občas i krev. Tohle všechno jsou témata, ve kterých si opravdu libuji.

Ale je potřeba, aby všechno tohle koření mělo dobrý základ, kterým je buď zajímavý příběh, postavy, nebo alespoň myšlenka, minimálně nějaká pointa příběhu. A když už tam nic takového není, tak ať je to alespoň zábava.

Tady ovšem z výše jmenovaných ctností není vůbec nic. Samoúčelná sprostota bez hlavy a paty, jejíž smysl a popularita mi v plné šíři uniká.

Tohle bylo hodně situační psychologické drama.

Na to, že je hlavní hrdinka po sado-maso hrátkách se svým manželem vlastně většinu knihy připoutána k posteli, se Kingovi povedlo nastínit poutavou sérii psycho-napínavých situací a do kůže hrdinky jsem se vcítil naprosto bez problémů. Dokonce při jednom z posledních pokusů osvobodit se, jsem se musel svíjet hrůzou z toho, co jsem četl.

Takže pro mě velmi povedené, Kingovi se do této knihy dostala koňská dávka jeho typické zneklidňující atmosféry a aura pnutí, co bude dál, mě nenechala téměř ani na chvíli odejít od knihy a když už, tak velmi nedobrovolně.

Jako slabý článek beru fakt, že jsou zde pasáže se schizofrenními rozhovory, které nikam nevedly a spíše se snažili natáhnout délku něčeho, co vlastně mohlo mnohem lépe fungovat jako delší povídka, než jako román.

7 17.07.2020