Gordonlord komentáře u knih

Pokud jste v dětství alespoň chvíli poslouchali rodiče a jejich rady, nebo pokud nejste úplně anti-empatické zrůdy, tak vám tahle kniha do života nepřinese vůbec nic nového.

Dale Carnegie totiž nedělá nic jiného, než to, co záplavy jiných "motivačních speakerů" a podobných vychcánků, kteří inkasují těžké prachy za to, že vám dávají hodinu dlouhou přednášku o životních pravdách, které sami dobře znáte, jenom opentlenou košatou a poutavou rétorikou.

Ve své podstatě je přínos knihy na průměrně inteligentního tvora sice vážně nulový, ale velmi děsivé zkušenosti z tvrdé reality života mi našeptávají, že jsou mezi námi i tací, pro které bude obsah knihy zcela něčím novým, tudíž Carnegieho dílu dává v mých očích alespoň v tomto ohledu kredit díla, které nějaký svůj význam přece jenom má.

Velmi obecné pravdy zde autor podává zdařile čtivou a neskutečně krásně srozumitelnou formou a ke každému bodu přidá pár příkladů, kdy danou zásadu ve svém životě použil on, či nějaká slavná osobnost z lidských dějin.

Mínusem je, že ony příběhy působí neskonale naivním dojmem. Protože takhle jednoduše a krásně v životě nic nevychází. Navíc Carnegie si razí své zásady velmi tunelovým způsobem myšlení, kdy mu už nedochází vedlejší účinky takového jednání ani fakt, že takhle skvěle a jednoduše to v životě většinou nefunguje.

Tím samozřejmě nechci snižovat kvalitu přednesených myšlenek (které a opět to zdůrazním - asi pro nikoho z vás nebudou ničím novým). Řídit se jimi v životě po rozumné úvaze a v rozumném množství nikomu neublíží a v některých případech vám život skutečně ulehčí. Pokud odhlédnu od nedostatků, tak mě kniha opravdu bavila od začátku až do konce, těšil jsem se z toho, že si mohu velmi známé psychologické triky prohlédnout očima někoho, kdo jejich účinek rozpitval sice přehnaně optimistickou a jednorozměrnou, přesto velmi detailní, pochopitelnou a srozumitelnou formou a dal těmto zásadám díky tomu nový rozměr.

4 17.07.2020

Nedokážu uvěřit tomu, co jsem přečetl.

Ten námět vypadal opravdu skvěle. Chápu, že je to psané podle skutečné události a ty ve své podstatě nikdy nejsou tak zajímavé, vypointované a dobře vystavěné jako kvalitně vymyšlený příběh, ale tohle byl vážně otřes.

Ústřední dějová linka je vlastně šestákovým, laciným opisem událostí Kaplického "Kladiva na Čarodějnice". Bohužel je jí věnována asi tak pouze jedna desetina knihy a to ani nedostanete rozuzlení, pointu, či nějaký závěr. Celé je to prostě popsané jaksi "zvrchu" a styl vyprávění nemá šanci čtenáře vtáhnout do děje. A to se stále jedná o to nejzajímavější, co s v knize nachází.

Šanci dostat čtenáře do děje mohla mít příběhová linka romantického trojůhelníku hlavního hrdiny, jeho snoubenky Beáty a krásné cikánky. Žel - i tohle je taky tak neuvěřitelně neosobně a zkratkovitě popsáno, že mi bylo úplně jedno jak to dopadne.

No - a zbytek - který čítá asi tak osm desetin celé knihy, je prachsprostá vata, kdy se vedlejší postavy baví o politice, filosofii, umění, jsoucnu, bytí, nebytí a podobných blbostech, u kterých jsem si říkal, že je autor vážně idiot a nebo si ze mě dělá srandu. Protože napsat naschvál a vědomě takovouhle kopu nudných nesmyslů, na to je vážně potřeba prožít silnou mozkovou mrtvici a nebo se opravdu záměrně snažit ubít čtenáře nudou.

Ekvivalent senilního blábolení dědy Simpsona.

Byla to zajímavá látka. A je z ní špatná kniha.

Další hodně solidní pokračování Lovců.

Nejen že jsou zpátky výborně vymyšlené a prokreslené postavy, jejichž osudy mě stále zajímají, ale jsou opět představeny i další - jako například šéf ruských lovců Krasnof (nevím jestli se to psalo takhle). Jeho interakce a společné lovení s Pittem byly kouzelné a jen podtrhovaly, jak dobře umí autor napsat své postavy a vdechnout jim život, originální charisma a utvořit se čtenářem citové pouto. A to ať už pozitivní, či negativní. Škoda jen, že zde jeho postava nedostala více místa.

Zpátky je i skvělý, dobře načasovaný a vypointovaný humor, nezbytná brutalita a všechny ty výborně odvedené klady tradičních akčních béček.

Vzájemné rozhovory a vztahy mezi postavami byli asi to nejlepší na této knize. Paradoxně k žánrovému zaměření, jednoznačně nejméně mě opět bavily boje a akční scény. Tady to vždycky sklouzne do hrozné nudy. A to ani nevím proč, zdá se mi, že i v těchto momentech se autor snaží. Ale nějak to vždycky vyznívá ploše a nezůčastněným dojmem.

Vyjímka byl závěrečný souboj s rytíři Fey a s jejich hlavním lovčím...tam se povedlo vložit zásadní prvek každého akčního příběhu - tzv. "breaking point", kdy skutečně začnete věřit, že z tohohle se hlavní hrdina už nemůže dostat.

Takže další fajn pokračování, které mělo slabá i hluchá místa, ale pořád královskou porci dobře zvládnutých ingrediencí, které kvalitní akční příběh jednoduššího a zábavného rázu potřebuje.

2 13.07.2020

Z dnešního soudného pohledu je Antigona samozřejmě naprosto podřadný brak.

Příběh dvou mrtvých bratrů, kdy jeden se provinil vůdči obci a na rozkaz krále mu byl zapovězen pohřeb, o který se přesto postarala jeho sestra.

Vcelku prostá zápletka a krátký příběh. Mimo jednoduchou, až směšně divadelní linku zde nic moc není. K dobru díla mluví antickou epičností opentlená vzletná mluva, kterou je příběh napsaný. I přes svoji kostrbatost přidává hodně na atmosféře a dokáže navodit pocit velké myšlenky i přes malomyslnost vyprávění .

Jako plus by se dal počítat náhled do pokrouceného smýšlení morálky a logiky tehdejší doby, ale tenhle klad bych připsal spíš historii, než autorově obratnosti.

1 03.07.2020

O knihách s označením "klasika", je nám po generace vštěpováno, že se jedná o hodnotná, velká a kvalitní literární díla. Cpou to do nás ve škole jako svatosvatou pravdu po celé generace a lidé poté - aniž by třebas byť s jedinou takovou knihou přišli do styku - zastávají neotřesitelný názor, že se jedná vždy a bez pochyb o kvalitní velká díla.

A potom si takovou knihu přečtou. Jo - nerozumí tomu, co se v ní děje, není možné se v ní vyznat, nechápou, které postavě patří přímá řeč, kdo s kým mluví a vlastně je to ani nebaví, protože se v tom vůbec nic neděje a často to ani nedává smysl, ale budou si to omlouvat tím, že asi nejsou hodni proniknout do důstojné klasiky a že tady jde hlavně o ty velké a hluboké myšlenky a "životní pravdy, které pochopí pouze zralý čtenář" . Tohle je nešvar, který už je potřeba vymýtit, stejně jako tenhle "klasický" literární šmejd, kterým Idiot beze sporu je.

Ve zkratce - to, že je nějaká "klasická" kniha označovaná a vnímána jako "těžko stravitelná" ještě neznamená, že je "složitá, hodnotná, příliš propracovaná, náročná nebo geniální" ...může to také znamenat, že je prostě a jednoduše "špatně napsaná". A to je i tenhle případ.

Lidi...jako fakt. Vykašlete se už na tohle generacemi vštípené falešné dogma a udělejte si vlastní, obrejličkovanými rádoby literárními filosofy nezatížený názor.

Nějaké hlubší myšlenky tu ale skutečně jsou a psychologie postav by působila vážně skvěle, protože na ní si Dostojevskij dává záležet, ale díky své neschopnosti se mu i tyto ctnosti rozsypaly v rukou jako hrst písku. A nad to, ruku na srdce - když budete hledat, tak hluboké myšlenky si najdete často i v béčkové literatuře, akorát že vám je nikdo nebude cpát do ksichtu tolik, jako u klasiky.

Ještě bych bral, že kniha nemá žádný ucelený příběh, vystavěný podle nějakého dramatického rámce. Chápu, že zde jsou nejdůležitější ony myšlenky a situační drama, které klasické románové postupy a příběhové stavby nepotřebuje. Ale !

Celé to na mne působí, jako kdyby to autor psal na poslední chvíli cestou v tamvaji k vydaveteli, pět minut po tom, co už tam měl knihu odevzdat k tisku. Působí to neskutečně uspěchaně, nepromyšleně a improvizovaně. Veškeré myšlenky, situační dramata a dokonce i pokusy o propracovanou psychologii (která mohla dopadnout skutečně dobře !!!) jsou naprosto zabity Dostojevského spisovatelským neumětelstvím a přehnaným grafomanstvím. Pointu myšlenky, zvratu, děje, nebo konverzačního následku vždy zabije kanonádou nadbytečných slov, řádků a často i stránek. Postavy zde hovoří afektovaně hysterickou formou, která možná odpovídá dané době a lokalitě, ale je těžko uvěřitelná a natolik přehnaně směšná - k čemuž přispívá i očividná uspěchanost tvorby - že to byl až neuvěřitelný "cringe" tohle číst. Dialogy postav zní jako záznamy chovanců z Bohnic.

Postav tu jsou navíc mraky, většinou naprosto zbytečných. Jejich politické a sociální komentáře by mohly mít samostatnou hodnotu, ale to by nesměly být zabity otřesnou formou, kdy nevíte, které postava mluví s kterou a kdo co komu říká. Neustále se odjíždí od tématu k jiným věcem. Spousta dějových linek je načnuta a nedokončena. Chybí pointy, chybí vyvrcholení, chybí linka, která by vázala jednotlivé úseky a rozhovory do logického celku. I pointa samotných rozhovorů a myšlenek je často ztracena do neznáma - ale ne díky tomu, že bych "nebyl schopen pochopit velkou klasiku", ale díky tomu, že autor ze svých postav dělá pomatené osly, kteří blábolí páté přes deváté a nedokáže svůj sloh učesat do použitelné a srozumitelné formy.

Takže - příběh by se samotný vešel tak na deset stránek. Zbytek je pusté kecání, kde vyloženě špatným ,krkolomným, uspěchaným a nepromyšleným slohem a formou neproleze ven téměř žádná myšlenka, pointa ani smysl situačního okamžiku.

Kdyby s takovouhle kravinou přišel k vydavateli dnes, tak by ho s tím v první řadě poslali do háje, minimálně by se museli 2/3 knihy proškrtat a zbytek přepsat. Pořádně, pomalu. A přemýšlet u toho.

Jediné úseky, kdy mi Dostojevskij přišel jistý v kramflecích, byly úvahy o tom, co se člověku honí v hlavě před smrtí a jedna poslední stránka při vyvrcholení knihy, opět týkající se smrti. S tím autor pracovat uměl. Ale to je málo i na jednu hvězdičku.

Možná že v době svého vzniku kniha byla jistě novátorská, revoluční a přinesla spoustu do té doby nevídaného...je to možné. Nepopírám její historický dopad. Ale jako literární dílo je to naprostý šmejd a rozhodně ne žádná "klasika".

Na začátek musím říct, že mě trochu vedlo k zamyšlení, kolikrát už King ve svých knihách spároval mladou holčičku se starým chlapem....no nic :-)

Doktor Spánek je vystavěný podle klasických ingrediencí, postupů a koření, které King používá už celé dekády, takže pokud toho od něj máte více načteno, asi vás v téhle knize nic moc překvapovat nebude. Příběh je zase docela fajn. Povedlo se rovněž i vytvořit zase něco pamětihodného (tentokráte v podobě postavy "Kloboukové Rose").

Ale co chybí, je ono typické napětí, obskurní mrazení a strhující, čtenáře naprosto pohlcující atmosféra. Vlastně chybí kompletně celé kouzlo a síla Kingovách románů. Zůstaly pouze postupy, kontury a dějové oblouky, tentokráte odvedené velmi mechanicky, bez chuti a bez zápalu.

Většinu knihy jsem se královsky nudil. Sice zde opět bylo přítomno ono zvláštní mystičko, ale tentokráte jsem vůbec neměl pocit že o něco jde. Bylo mi to celé úplně jedno a napínavé to nebylo ani na chvíli...ale to se změnilo ke konci.

Když kniha spěje k závěru a Abra začne Kloboukovou Rose provokovat a urážet přes telefon, získalo to na chvíli ono potřebné pnutí. V tenhle moment ožila i moje pozornost, protože King tentokráte vsadil hlavně na pocit napětí z nadcházejícího závěrečného střetu.

Ale ten byl zase jako studená sprcha - matoucí, kapku "deus ex machina", neuspokojivý a dost rutinní.

Více než zápal do velkého příběhu a radost z budování napětí jsem zde cítil potřebu splnit zakázku pro nakladatelství a snahu uspokojit své přehnané grafomanství.

Suma sumárum to ale úplně zlý nebylo. Ale dobrý taky ne.

5 30.06.2020

Jako správný inkvizitor tomuhle dílu "pálím" čtyři hvězdy z pěti. A to i přesto, že si plně uvědomuji, že veškeré ovace za kvalitu, dopad a sílu této knihy nepatří jen autorovi, nýbrž hlavně látce, kterou zpracoval. Stejně jako když filmaři točí snímek o skrývání se židů před nacisty během druhé světové války, kde nejlépe ještě jeden z hlavních hrdinů umírá na rakovinu. Prostě je to látka, která už jen sama o sobě, bez autorova přičinění má v sobě tolik hloubky, síly a emoční jímavosti, že autor nemusí vynaložit téměř žádnou snahu a příběh na toto téma automaticky sklízí oscara, či titul knižní klasiky.

Nejinak je tomu i v případě "Kladiva na čarodějnice". Příběh je sestaven velmi věrně dle skutečných událostí. A kam se hrabou všichni klasikové hororového žánru ! Ani hektolitry krve, maskované nestvůry, tuny střev a masakry ve filmu či fiktivní literatuře ve vás nevyvolají takový děs, jako neskutečně syrová, brutální realita skutečné události, kdy se o všechnu hrůzu, zde přítomnou atmosféru nesmírně silné a naprosté bezvýchodnosti, strach a děs postará tehdy již téměř dva tisíce let stará, v lidech zakořeněná propaganda náboženské myšlenkové slepoty, která zavře oči a sváže ruce všemu lidu a dá nezastavitelnou moc do rukou psychopatů, jenž síly těchto neotřesitelných, dogmatických pověr využívají ku svému prospěchu.

Abych tedy všechnu chválu nepřisuzoval pouze zpracované látce a velmi silnému reálnému pozadí, musím i pochválit samotného autora, který svými slovními obraty, dobře čitelným slohem a spisovatelským umem dokáže tuto atmosféru vypíchnout. Nad to také vykreslil postavám charakterové rysy tak dobře, že je příběh v jeho podání uvěřitelný a pohlcující.

Co už pochválit nemohu je, že se kniha v některých místech nekonečně táhne, popisy inkvizitorových kroků a počínání jsou dokola omílané a stejné, občas už únavné - tohle šlo kulantně zkrátit aniž by k úhoně přišel samotný děj. Navíc zde bylo pár zbytečných dějových odboček a linek, natlakovaných jmény a postavami, které pouze znesnadňovali orientaci v postavách důležitých a znepřehledňovaly jinak v podstatě jednoduchý děj. Vím, že autor popisoval co se skutečně stalo, ale šlo to jistě udělat i více "čtenář friendly".

Ale i tak je to fajn klasika, která mě bavila !

5 21.06.2020

Miluju fantasy béčka. Miluju vyloženě přímočará, jednoduchá, naprosto klasická, akční fantasy béčka. Ale tyhle termíny nejsou v mých očích urážka. Je to prostě specifikace daného žánru. A stejně tak jako v případě vážného románu, dramatu, hororu, historického eposu a čehokoliv jiného, tak i k jednoduchému akčnímu fantasy béčku by mělo být přistupováno vážně a poctivě .

A já prostě nepochopím, že když už se do takového béčka někdo pustí, tak téměř vždy sezná, že to prostě může bejt úplně blbý, odfláknutý, jen tak napůl odvedený a s vizí, že ´ty idioti co podobně "pokleslý žánr" čtou, to stejně s radostí zbaští, protože mají v hlavě piliny´.

Z Conana a dvanácti bran pekla cítím přesně tenhle přístup. Když už dělám béčko, tak by mělo přetékat nápady, poutavými a vzrušujícími situacemi. Mělo by být naplněné překvapeními hodnými svého žánru. A když už mám jako hlavního hrdinu Conana, tak to vybízí k miliardě zajímavých akčních i konverzačních situací, které dílku dodají vtip, šmrnc, epičnost a nebo i heroickou pompéznost. Snad i s minimální snahou to s takovými ingrediencemi musí jít samo ! Ale tady nešlo. Ani jedna z těchto přísad tu není. Dokonce ani postavy nejsou sympatické, zajímavé....prostě nejsou nijaké. A napsat do béčka alespoň poutavé postavy je snad naprostý základ.

Zajímavé a vtipné hlášky tu má Conan asi dvě a obě zde vypsali čtenáři přede mnou. O to je to smutnější když člověk vidí, že by to autor uměl řádně opepřit, ale nechce a krom těchto málo světlejších chvilek mu jeho kniha za to vůbec nestála.

Působí to na mě, že Červeňák je další z řady spisovatelů, kteří sice mají sloh a umění psát v krvi - a i zde je znát, že s větami, slovními obraty a košatými literárními výrazy to autor umí (za to je ta jedna hvězdička kterou této nudné slátanině dávám), ale přesně jak píšu na začátku - je si vědom, že píše akční béčko a bohužel k němu přistoupil jako k něčemu, co teda asi může splácat v polospánku, s vypnutým mozkem a fantazií v úsporném režimu, s imaginací na volnoběh a s vědomím, že spisovatelský zápal, nápady a kreativitu si nechá na "nějaké vážnější knižní dílo".


A podle toho to taky dopadlo. Zrovna jsem knihu dočetl a první polovinu si ani moc nepamatuju. Vím, že tam byla nějaká nehorázně generická, milionkrát přežvýkaná Conanovská zápletka, naservírovaná spisovatelem bez zájmu a která od poloviny knihy naprosto nudně a bez jakékoliv gradace a nápadu směřovala k bitce s hlavním padouchem, která byla nudná, příšerně nepovedená a s napětím na úrovni Teletubbies.

Prosímvás, jestli se někdo rozhodnete psát akční béčko....využívejte prosím ty tisíce možností udělat z toho napínavou, svěží a nápaditou jízdu. Vždyť se v tomto žánru nabízejí skoro zadarmo, aniž byste vůbec museli začít kreativně přemýšlet ! Nevypněte u toho mozek a nevybodněte se na to jako Červeňák. Prosím !

Jen tak pod čarou....ty nadšené komentáře a hodnocení tady fakt nechápu.

2 19.06.2020

Jej, tohle jsem kdysi nějak zapomněl ohodnotit. Ale co si to pamatuju, dobré. No - víc se vzhledem k propasti času, které od přečtení této knížky uběhla, nemohu vyjádřit. Ale mé vzpomínky hovoří průměrem.

5 10.06.2020

(SPOILER) Tentokrát to bylo zase poměrně slabší.

Will, Halt a Horác pronásledují proroka Tennysona a Halt je přitom zraněn šipkou z kuše. Autor v knize neustále a do zblbnutí opakuje všechny ty kecy o tom, jak jsou hraničáři tiší, jak se umí pohyboval neslyšně a splynout tak, že je nikdo nevidí, ale hlavně jak je Will nesmírně talentovaný v první řadě v tom, jak mu to hrozně rychle pálí a dobře přemýšlí. No a potom, co je Halt zasažen šipkou z kuše, a začne projevovat nesmírně divadleně přapálené známky očividné otravy jedem, tak si Will (ba dokonce ani Horác) není vůbec schopný dát dvě a dvě dohromady a nedojde mu, že šipka byla otrávená. Ježiš to jsem myslel, že se z toho ze****. Ale budiž, Flanaganovy knihy jsou docela hloupé a většinou mi to nevadí, ale tohle bylo trochu moc. Asi jako v druhém díle s názvem "Hořící Most", kdy celou knihu hrdinové řešili, jak zastavit postupující nepřátelské vojsko, které musí přejít přes most. Uf. No, jak asi. Spoiler máme na obálce, že ...

No nic, dál. Kniha se samozřejmě dál točí jen kolem toho, že je třeba Halta zachránit. Nepřátelé téměř bezbranou trojici pozorují z okraje lesa místo toho, aby jim snadno a rychle zasadili smrtící úder. No...dobře. Hrdinové posléze vymyslí nějaký plán, který jim hezky jak na drátkách samozřejmě vyjde bez zaškobrtnutí. Pokusy o nějaký humor a vzájemné špičkování se mezi hrdiny jsou opět strašně trapné. A to tak, že kdyby mě někdo nachytal jak si je čtu, tak knížku radši rychle schovám a vezmu do ruky gay porno.

Jinak abych jen nehanil - za těch osm předchozích knížek si člověk na hlavní hrdiny už tak nějak zvykne a navíc žádný z nich není nikterak nesympatický. A protože Flanagan píše strašně čtivě a hlavně jednoduše a přehledně, tudíž není možné se nikdy ztratit v ději a oči kloužou po písmenkách jedna báseň. Tentokrát to byla sice docela místy nudná, prázdnější a dějově ploší, svým způsobem i lehce pod průměrem hloupá, ale pořád ještě zábava.

10 10.06.2020

Totálně zmatečná, demagogická a psychedelická blbost s děravým scénářem, kde si autor stopy a návaznosti vycucává z prstu bez špetky logiky a kde neví co dál, vypomůže si trapnou "deus-ex machinou".

Morrison se snaží o zásadní příběh, o velkou osudovost, ale nemá na to. Pokusy dodat tomu všemu komplikovanou, intelektuální hloubku mění příběh v nečitelný miš maš diaglogů a panelů bez hlavy a paty, bez souvislosti a velmi často bez logiky, které tříští ve své podstatě stokrát omletý a nenápaditý Batmanovský příběh na cucky.

Poslední příběh "Co viděl komorník", nebo jak se to jmenovalo, zase jen těží ze všech zásadních okamžiků Batmanovy minulosti a opět - dělá z nich dadaistický nesmyslný slepenec.

Jedna hvězdička za kresbu, která byla opravdu povedená a patři k tomu lepšímu, co se dá v Batmanovských řadách nalézt.

Tohle byla vážně ztráta peněz.

1 29.05.2020

(SPOILER) !!! Spoilery !!!


Většinou všech knihomolů neustále omílaná mantra "Kniha je lepší než film" skutečně neplatí ani zdaleka pokaždé. A tady neplatí ani náhodou !

Sice jsem z komentářů čekal, že žvatlání o Alláhovi, Buddhovi a podobných náboženských volovinách tady budou v mnohem větší míře, ale nebylo to tak strašné. Nicméně i jejich občasné vložení do příběhu působilo nehorázně směšně, nesympaticky a otravně a mě vážně nebavilo sledovat bandu primitivů, kteří ať se stane cokoliv, třeba i když jim rusové vyzabijí celou vesnici, tak Alláh je prostě tímhle jen zkouší a tím pádem je stejně skvělý. Ufff...na tohle jsem už vážně alergickej.

Dále musím prostě srovnávat s třetím dílem filmové trilogie, který téhle blbosti sloužil jako předloha, podle všeho. Rambo je moje nejoblíbenější filmová série vůbec a proto mě mrzí, jak tohle dopadlo. Tam, kde se film soustředí na skutečně důležité prvky Rambovy mytologie, kde dokáže budovat napětí, dramatický oblouk, sázet hlášky, vypíchnout a vygradovat akci, tak na těch místech je v téhle knize těžká ostuda. V lepším případě jen nic a nuda.

Vím, že kniha musí obsahovat něco navíc, protože oproti filmovému médiu má mnohem více prostoru rozvést děj, charaktery a detaily, ale tady byla všechna ta nadstavba a hlubší přesah těžce ke škodě. Jak už změněná - násilím naroubovaná - linka trapných keců o Alláhovi, tak i politický přesah, který když se do něj autor začne kapku pitvat, tak vám celý požitek zkazí. Velký průšvih bylo i špatně budované drama a totálně zabitá gradace. Zhruba v polovině knihy se podaří zachránit plukovníka Trautmana a od téhle chvíle už jen nějakých 70 stránek čtu o tom, jak Rambo utíká přes hory, povstalci utíkají přes hory, rusové je honí a snaží se dostihnout. Napětí, akce, gradace děje a veškeré pnutí, které po plukovníkově záchraně začne ve filmu gradovat, je zde zastoupeno ubíjející nudou, které z knihy udělá vlhký zdechlý pšouk a během které se neděje dokonale nic. Plukovník navíc až do konce knihy leží jak lemra a žádný boj bok po boku, který měl ve filmu fakt grády, se zde nekoná. Navíc musím přidat, že kniha je psána tak suše a odtažitě, že dokonce postrádá všechny ty kořenící momenty plné skvělých hlášek a cool momentů, kterých bylo ve filmu požehnaně a zdvihaly ho na mnohem vyšší uroveň.

A korunu tomu všemu nasadí závěrečná akce, trvající pouhé dvě stránky během které se Rambo s hlavním padouchem prostě domluví na intelektuální úrovni, pojednávající o zbytečnosti zabíjení, nalezení vnitřního míru a uvědomění si Buddhovy rovnováhy. No ty krávo, to mě fakt po*** !!!!

Navíc tohle není případ jen finále. Jak hlavní hrdinové, tak dokonce i záporáci stále přemýšlejí o nesmyslnosti zabíjení, důležitosti Buddhova poselství, odvrácení se od války, hledání míru ve vlastním nitru a podobných kravinách, které dokonale zabijí naprosto všechno, co dělá Ramba Rambem.

Jako klad hodnotím, že první polovina knihy nebyla úplně otravná a celé to nebylo příliš dlouhé. Jinak nedoporučuji nikomu, tohle se prostě nepovedlo.

2 29.05.2020

Postupně gradující příběh z minulých sešitů se dostal do bodu, kdy už ve vyprávění prostě nešlo jít jinam : Rumcajs vs. Alien - finální souboj.

Jsem nesmírně rád, že autor tuhle - svým způsobem - "slepou uličku" pojal tím nejlepším možným způsobem. Čili žádná snaha o nesmírnou originalitu za každou cenu, alternativní přístup, nebo podobná blbost, která by místo očekávaného finále pulzujícího adrenalinem, ke kterému dosud comics krásně cválal, vrhla čtenáře do víru studené sprchy.

Místo toho tam narval tunu všeho toho klišé, které na vyvrcholení příběhů o našich milovaných akčních hrdinech všichni tak zbožňujeme !
Protože co je "klišé" ? - nadužívaný prvek. A proč je ten prvek nadužívaný ? - protože dobře funguje. A díky čemu dobře funguje ? - Přesně díky tomu, čeho má Michal Opitz vrchovatě a co by měl mít každý umělec, pouštějící se do podobného projektu : Neuvěřitelné klukovské nadšení, vědomí, že si plní svůj sen, velký fanouškovský zápal do příběhů legendárních bojovníků, kteří se na stará kolena musí pustit do "ještě jedné mise", bezpochyby a očividně obrovský cit, vřelý vztah a úctu k předloze jak Rumcajse, tak Aliena a hlavně spoustu skvělých nápadů, kterými ono "klišé" vypíchl na vrchol zábavnosti a zpracoval ho tak, že přímo trhá koule !

Kresba i příběh jsou plné detailů, odkazujících na děj starých večerníčků a svoji formou skutečně dělají čest předloze. I přes vcelku předvídatelné finále se dočkáte několika zvratů. Nápady zde srší kadencí rotačního žaludometu. A myslím, že i Rambo by se od Rumcajse naučil pár triků ! Ale hlavně - scénář je tak silný a pečlivě vymyšlený, že by obstál sám o sobě, aniž by postavičku osvědčeného Rumcajse potřeboval.

To, co jsem po dočtení prožíval, se mi stává málokdy, ale ten pocit, že máte za sebou poslední stránku skutečně geniálního díla, je vážně k nezaplacení ! Jestli je tedy někdo hoden odkazu Václava Čtvrtka, je to rozhodně Michal Opitz !

Legenda jičínského loupežníka tedy po dlouhých dekádách konečně dostala skutečně silný a důstojný příběh, který nejen oživil krásnou nostalgii mého dětství, ale dostál i očekávání, které sebou přinesl věk dospělosti. A o to je návrat do lesa Řáholce krásnější.

10 26.05.2020

Pokud jste od Evžena Bočka zvyklí na sérii knih o Aristokratce, tak tohle je něco kapku jiného. Vtipného tu není vůbec nic, humor se zde nekoná. Prostředí a hlavní role jsou zhruba stejné (zámek a kastelán, který musí dovnitř vpouštět návštěvníky-muflony), ale všechno ostatní je jinak - tohle není saturninovský humor, ale psychologický thriller.

Ze začátku mě kniha vůbec nebavila. Docela neveselé plky o všedním kastelánském životě a hororová dějová linka, která bohužel v žádném bodě knihy nefungovala. Lepší byly oddělené dějové linky, pojednávající o nevysvětlitelném onemocnění a uzdravení kastelánovy dcery, dále skvěle popsaná epizodka o marném boji proti protekční moci, kdy hlavnímu hrdinovi bývalý komouš s dobrými konexemi zastřelil psa a pár dalších fajn momentek.

Dalším plusem je fakt, že se autor nezabývá popisem zbytečných nesmyslů a jeho dílo skvěle odsýpá, čte se skoro samo a díky ukrutně rychlému spádu nemá šanci nudit.

Celkově je to docela nesourodá jízda skrze několik menších příběhů, kdy některé byli prostě jen depresivní a chmurné, jiné naopak skvěle napsané a vygradované, ale není zde žádný centrální dějový motiv a vyskytuje se tu až moc zbytečných postav, které nemají moc prostoru a tudíž působí nemastně neslaně a ještě se v nich člověk začne rychle ztrácet. Ale krátký rozsah knihy a rychlost vyprávění jsou aspekty, v kterých si těchto chyb ani nestihnete pořádně všimnout a najednou jste díky plynulé vypravěčské formě na konci

7 09.05.2020

Tohle už se hodně nepovedlo. Možností, jak uzavřít pomyslný dějový oblouk a jak svést osvědčené hrdiny, jako Hnusáka, Elvíru, Veroniku a další do zdárného konce a reunionu s Patejlem, se nabízela celá řada. A ve všech představitelných případech by to dopadlo neskutečně nabušeně, vygradovaně, a super-akčně epicky. Prostě tak, jak celá série začala. Ale to jen asi v mojí hlavě.

Možná na to má trochu vliv moje nenávist k cestování časem a upírům, kdy obou složek je zde požehnaně. Cestování časem bylo i v prvních dílech, jasně, ale tam mi to vzhledem k logickým, dějově dobře zakomponovaným nápadům, které se hrnuly jak blázen a šílené akci a humoru, vůbec nepřipadalo jako něco rušivého.

Ale tady už to byla hrůza. Kulhánek se do toho všeho neskutečně zamotal a udělal z knihy ukrutný mišmaš všeho možného. Akce tady je pořád, ale taková už prostě jen aby byla - není v kontextu žádné významné události, žádného napětí a prostě jsem vůbec už neměl pocit, že o něco jde. Byla z toho jedna velký fantasmagorická kokotina, kdy už mi bylo úplně jedno jak to celé dopadne, jen jsem to chtěl dočíst a mít to z krku. Na konci knihy, jakože úplně na konci, to celé kapku smysl dalo, ale tak tak chatrně, konec byl úplně na prd a zbytek knihy, co se týče vyústění příběhu všech propletených dějových linek, mi připadal jakou zoufalá improvizace, kdy ani sám autor netušil, co s tím udělat.

Musím se ale přiznat, že mě neustále zajímalo, co bude dál. Horší už je, že prvek očekávání byl naprosto vždy vystřídám prvkem zklamání. Jednu hvězdičku tedy dávám spíše za humor, který nechyběl a za...ani už nevím co. Úplně na podložení skříně tahle knížka nebyla, ale naprostá blbost a zpatlanina bez smyslu ano.

6 09.05.2020

Tady už to bylo o něco horší než první dva díly. Zase nové postavy, zase jiný děj, ale nějak méně lákavých a zajímavých okamžiků. Zabijácká akce zůstává, ale bez podpory dobrých postav a rafinované zápletky vyznívá trochu prázdněji. Ale pořád je to dobrý, to zas jo.

4 04.05.2020

Trochu jsem měl obavu, že násilná změna děje a vyškrtnutí několika hlavních hrdinů, na které jsem si v první knize tak zvykl a zde se s niki už nesetkal, dost pohřbí hezky budovanou atmosféru.nestalo se tak - i přes odvážný krok hodit děj do úplně jiné linky a představit hafo jiných, úplně nových postav, kvalita knihy neutrpěla.

Pořád zde zuří vysokooktanová splatter gore akce v hodně over the top vydání a děj srší nápady stejně jako v prvním díle.

4 04.05.2020

Nalákaly vás anotace této knihy na akční čtivo s nabušeným borcem v hlavní roli, které bude oplývat přestřelkami, souboji a akcí vysokooktanového ražení ? Rovnou vám řeknu, že budete zklamaní.

Lee Child ve své knize neustále připomíná, že agent Reacher je nejlepší voják na světě, nejlepší borec ve střelbě, kontaktním boji, taktice, prostě hotový megabouchač, který je akční obdobou Ramba kříženého se Supermanem a který přemůže sám třeba celou armádu.

Leda kulový.

Většinu knihy s ním parta několika málo únosců-amatérů šoupe jak s onucí, on si nechá všechno líbit, skáče jak jeho věznitelé pískají a na nic se nezmůže. Když už se náhodou osvobodí, udělá dva kroky a hned ho někdo překvapí tím, že mu zpoza rohu strčí glock do xichtu. Takže produkt neodpovídá reklamě.

Lee Child si měl radši ujasnit, co bude psát, protože velkohubých keců o nadbožském akčním super-borci je tu fůra, ale akce až na nepatrnou, nudnou, roztahanou a unavenou špetku úplně na konci knihy tu není vlastně žádná. Jako detektivka to taky moc nefunguje, díky své naivitě a přímočarosti.

Navíc Lee dost těžce netrefil křivku gradace, kdy po trapném zabití hlavního padoucha děj nudně pokračuje dál, aby se dořešily příběhové zbytky, natahované jako polknutý sopl. Tohle působí, jako kdyby vám při souloži partnerka umřela, ale vy prostě pokračovali dál. Brrr.

Nicméně bavilo mě zde několik málo odstavců a možná i celých stránek, kde Reacher používal psychologii na zmanipulování svých protivníků. Sice to bylo vymyšlené a realistické jako delfín na dětském kolotoči, ale aspoň to byly jediné momenty, kde jsem se probral z nudou způsobené mozkové mrtvičky a díky tomu, že jsem ji prostřednictvím těchto světlých okamžiků přežil, mohu dát knize alespoň jednu hvězdu. A sám sobě hvězdu za hrdinství, že jsem tenhle blábol dočetl až do konce.

1 29.04.2020

Vynikající akční béčková sci-fi jízda, plná gejzírů krve a rozstřílených mozků. Nechybí občasný humor a odlehčení. Děj jede kupředu jak splašená klisna. Nevím co víc k tomu dodat - tohle je fakt jednoduchá, přímočará "brainwashingová" a zábavná jízda.

Žel, něco navíc, ta jiskra vyjímečnosti a geniality chybí a navíc kniha nemá konec a je zásadní pořídit si i druhý díl. Jinak nemám co vytknout, od čtení jsem se vážně nemohl odtrhnout !

5 27.04.2020

Když zkřížíte Davida Gemmella v nejlepším období jeho heroic-fantasy talentu s Terry Pratchettem, jehož humor by měl zároveň vtip, vyjdou vám Králové Wyldu.

Totálně klišovitá, béčková akční fantasy jízda, s velmi sympatickými postavami, kterým do poslední fandíte. S dějem, který upaluje rychle dopředu a nezdržuje se žádnými zbytečnostmi a hlavně spisovatelem, který moc dobře ví, co píše (zábavné akční béčko) a proto se nesnaží své dílo obohatit "vyšším uměním", jako třeba intelektuální úvahy, epické popisy prostředí a kultur a podobné zabijáky dobrých knih, kterým se odborně říká "vata", ale naopak plně využívá a zesiluje klíčové aspekty zvolené žánrové škatulky.

To ovšem neznamená, že kniha nemá nic navíc - naopak ! Do brilantně a bezchybně napsané béčkové jízdy dokázal nacpat na ta správná místa a po odměřeně vhodných dávkách i cit, něhu, morální a pocitové uvažování postav, které jejich charaktery na minimálním prostoru maximálně polidští a čtenáři neuvěřitelně přiblíží.

Rovněž humor, který táhne knihou jako rozběsněná mongloská horda, nikdy nepostrádá vypointovaný vtip a jeho tažení se naštěstí zastaví těsně před branami parodie, takže nesklouzne do idiotské trapnosti (že, pane Pratchette...) a hlavně neshazuje sílu heroické, ani lidské stránky příběhu.

A co víc - je z toho znát, že tahle kniha není jen smluvní zakázkou, kdy spisovatel musí každý rok chrlit 10 knih, z kterých už je znát, jak píše mechanicky, unaveně, bez nápadu a vydechle jen proto, že musí. ( Zdravím pana Kinga a jeho sérii o Tyrionovi a Teclisovi). Tady z každé věty, z každého řádku radost ze psaní a silné nápady stříkají jako.... stříkají hodně.

Vůbec nevím, co ještě pochválit, když se tady povedlo prostě všechno. Snad jen lehkou vadou na kráse může být lehce kostrbatý spisovatelský styl, kdy vám oči po slovech nekloužou jako nůž máslem, ale občas se zastavíte, abyste větu vstřebali. Ale kaz je to tak malý, že z mého pohledu nestačí na sražení absolutního hodnocení na čtyři hvězdy.

A co víc - nekoná se ani nešvar všech fantasy cyklů - kniha je zcela a naprosto uzavřená. Žádná zadní vrátka, nic, prostě konečný konec a není nutné nakupovat dalších 40 knih, abyste dočetli příběh. Prostě další z nekonečné řady sympatických a chytrých kroků, kterými Eames svoji knihu povýšil na veledílo !

9 27.04.2020