Gordonlord komentáře u knih

Nemohu si pomoct, ale popisy velkých bitev v téhle sérii prostě nedokážou udržet moji pozornost a když na ně dojde, vždycky se přistihnu, jak přemýšlím nad čímkoliv, jen ne nad tím, co se v knize děje. Tohle považuji za slabinu. Takže začátek a konec knihy pro mě byl slabší.

Ale jinak je to už jen naprostá paráda. Po minulém díle, který zahníval ve středním proudu těžké nudy a nevýrazného děje, má "Orlova Kořist" energii legionáře politého živou vodou ! Zápletka začne v okamžiku, když nový "padouch" série, centurion Maximius, kvůli svým emocím podělá zásadní tažení proti Karatakovi a vyvstane nutnost na někoho hodit vinu. Od chvíle, kdy císařův poradce Narcisus rozhodne o decimaci legie, to celé nabírá naprosto nehorázné grády. Napětí nepolevuje, a když se dějovým obloukem dostane na samý vrchol gradace, Simon Scarrow ho tam nejenom umí udržet ještě celou tu dobu, která zbývá ke konci knihy, ale dokonce ještě přiživovat, nabobtnávat a přelévat v neztenčené formě z jedné průserové situace, ve které se naši hrdinové nacházejí, do druhé.

Sázky jsou tentokrát skutečně velké, v ději jde opravdu o hodně a dramatičnost mě dokonale pohltila. Přesah knihy vidím v tom, jak ukazuje, že nikdo tady není zlý a nikdo tady není klaďas (tedy kromě výborně psychopatického Maximuse, který tomu dal neskutečnou šťávu) - čím dál tím víc jsem se přistihoval, jak soucítím s Karatakem a dokonce mu fandím. Ukazuje se tu, jak jsou všichni jen oběti situace, do které se nedobrovolně dostali a také jak běh dějin dokáže změnit jedna úplná pitomost, jakou je nenažraný žaludek jednoho pitomějšího římana.

Jak jsem už psal - ke konci během bitvy má pozornost těžce opadla, ale na finále s Karatakem jsem opět zbystřil. A dopadlo zcela v realistickém pojetí příběhu - vcelku lidsky a pochopitelně.

Scarrow má obrovský spisovatelský potenciál, kterému by možná prospělo, kdyby knihy tak rychle nechrlil. Protože on to v sobě má, ale přílišná kvantita se projevuje na občas slabých dílech.

2 15.01.2020

Vím že je nefér to srovnávat, ale nějak se to nabízí.
William King se vrátil do světa Warhammeru a dvojice hrdinů Teclis a Tyrion rozhodně není Gotek a Felix. Není mezi nimi žádná magie. V téhle knize ani nečekejte typický suchý humor, kterým byla série Zabíječ vyhlášená. Dokonce ani elfí dvojčata nejsou tak zajímavé postavy - jsou obyčejní, fádní a nudní. Ani akce tady není tolik, co v Zabíječské sérii - vlastně krom úplného začátku a úplného konce tady není vůbec žádná.

Nicméně King dokáže psát jednoduše, srozumitelně a vyjímečně čtivě. Celý příběh spočívá jen v tom, že Starý démon se vrací na svět, aby se pomstil Aenarionovým potomkům a tak je začne vraždit. A na konci se utká s Tyrionem a Teclisem. A mezi tím se jen mluví a nic moc neděje. Fakt - to je vážně všechno. Navíc Tyrion ani Teclis mi k srdci moc nepřirostli - samý talent, všechno hned umí.... no....

Vypadá to, že na to dost kydám hnuj, ale tahle odpočinková kniha se čte vážně dobře. tohle napsat kdokoliv jiný, než velice šikovný Bill, tak by to byl odpad. Takhle je to zábavné béčko, které sice nemám jak obhájit, protože není čím, ale i tak mě vcelku bavilo. Nevysvětlím proč.

1 10.01.2020

Zatím nejslabší díl.

Chybí zde humorný, nebo alespoň odlehčující prvek. První kniha byla nabitá nápady, zajímavými okamžiky, postavami, napětím a neskutečnou gradací. Ve druhém díle byl vtipný císař Klaudius, a ve třetím Boudica a Prasotagus. Každý díl prostě něco ozvláštnilo.

Tady není nic. Kniha začíná i končí defakto uprostřed děje (dobývání Británie) aniž by se něco velkého či zásadního dořešilo, nebo aniž by došlo k velkému vyvrcholení alespoň nějaké dějové linky, která se táhne napříč knihami. Je tu jen Macro, Cato a popis jejich tažení.

Od čtenářského pocitu nudné statě z učebnice dějepisu mě dělily jen dobře napsané postavy hlavních hrdinů, zvědavost co bude dál, když už mám za sebou pár dílů dočtených a také nepopiratelná řemeslná zručnost pana spisovatele. Žel, mimo to, tentokrát podprůměr.

1 09.01.2020

plusy :

-Povídky Ambrose Bierce jsou tak krátké, že nemají šanci začít nudit

- zastaralost vyprávění, doba vzniku a pouze lehce zneklidňující atmosféra příběhů tomu dodává jistou zvláštní a poutavou poetiku

- Některé povídky staví na dobrém nápadu

- Vlastně ani nevím celkově proč, ale celé se to nějak dobře četlo

Mínusy :

- povídky R. Jamese jsou plné vaty a kecání o tom, jak byl jaký klášter postaven, jaký mnich zde v jakém století pečoval o zahrádku a jaké knihy si večer hlavní hrdina v posteli četl. Nic z toho nemá sebemenší vliv na příběh a souvislost s ním jen sotva. Vata jak hrom. To si snad dělá srandu.

- pointy povídky buď nemají žádné, a nebo ubohé.

- dost se na příbězích podepisuje datum jejich vzniku,. Takhle archaicky a nestravitelně se dnes už nepíše. Také povídky postrádají gradaci, napětí, skutečný děs (za hranici lehkého zneklidnění tu nejde vůbec nic) a často i slušný příběh.

- občas jsem se hrozně ztrácel v ději často se musel nutit soustředit na četbu, protože děj samotný mě nedokázal do příběhu vtáhnout.

3 07.01.2020

Ufff...no teda ! Nevím jestli se mi někdy dříve stalo, že bych nějakou knihu vydrtil za jediné odpoledne a jedním dechem, ale tady to přišlo.

Člověk, který se nepohybuje na metalové scéně a není seznámený minimálně se základními pojmy jejího black-metalového subžánru, se bude opravdu hodně ztrácet a mé nadšení nepochopí. Rovněž musím uznat, že se na mém vysokém hodnocení promítl fakt, že metalovou scénou celý život žiji a chápu každou narážku a odkaz, takže pokud tomu u vás tak není, sražte si z mého hodnocení tak jednu hvězdičku.

Protože i bez znalosti žánru se jedná o velmi kompaktní thriller, pohybující se v mantinelech pouhých čtyř postav a neskutečného pnutí mezi nimi. Pocit zmaru, nejistoty a nadcházejícího dějového kataklyzmatu byl přímo spalující. Na druhou stranu, byl to svým způsobem velmi čtivý, svižný, nesmírně poutavý a záživný opis historie norské legendy Mayhem, akorát v českém podání čtyř vymaštěných teenagerů.

Dal bych snad i plnou palbu, nebýt poslední čtvrtiny knihy, kde se vše bohužel otočilo do klasického oblouku "psychopatický vrah vězní svou oběť - oběť čeká na možnost útěku - vyvrcholení v předem očekávatelné pointě".

Ale to je jen drobná vada na skvělé knížce, která do mě vklouzla jako sladká malina. Tenhle pocit, kdy se kniha čte úplně sama a přeji si, aby se její konec neblížil tak rychle, mi už hodně dlouho chyběl !

3 02.01.2020

Kladně hodnotím fakt, že i tenhle příběh je - stejně jako většina dílů Detective comics Rebirthu - hlavně o lidech pod maskami. No.."hlavně" ..alespoň částečně. Což je pořád víc, než u 99% comicsů tohoto ražení. Protože koho, komu je víc než 5 let, by bavilo číst o superhrdinech s charakterem bílého papíru, které nezraní ani atomovka ?

V prvním sešitě Bruce Wayne hledá odpovědi. Jaké, to se ukáže později. Ale největší klad je zde fakt, že se tu vůbec neukáže v obleku Batmana. Krátká epizoda s "polidšťováním" Cassandry také potěšila.

Žel, v dalších sešitech této knihy se na nás vyvalí opis tradičního příběhu o snaze zlomit padouchovo fanaticky náboženské zapálení a vrátit jeho duši na správnou cestu. A naroubování magie na příběhovou linku a postava Zatanny by voser, který příběhu dost ubírá i přes snahu posunout ho myšlenkově dál. Rozpracování děje v rovině charakterů se mohlo spíše zaměřit na stálé členy Batmanovy družiny - což je možná to poslední, kvůli čemu tohle ještě vůbec čtu.

A závěrečný příběh se Spoiler byl pro mne také zklamání. Tuhle postavu si pamatuji ze sešitů, které česky nikdy nevyšly, jako amatérskou superhrdinku, která se snaží pomáhat i přesto, že jí to nejde a ani zdaleka nemá takové schopnosti jako Batman a jeho družina. Což často vedlo k jejím selháním a odmítavému postoji z Batmanovy strany, navzdory nimž se přesto odmítala vzdát. Díky těmto vlastnostem tak pro mě vznikla - aniž by si to patrně tehdy scénáristé vůbec sami uvědomovali - jednoznačně nejsympatičtější postava celého DC universa. To je v téhle knize pryč - máme tady místo ní prostě jen další dokonalou hrdinku, která si něco naplánuje a přesně to se jí podaří provést. Prostě nuda.

2 01.01.2020

Svižná rychlá akční jízda, kde není prostor pro nudu a jeden zajímavý boj stíhá druhý. Čte se téměř samo. Kresba je taky dobrá.

Co je horší, jsou neodpustitelné nelogičnosti v ději. V momentě, kdy Cassandra plně pochopí vlastní důležitost a pravdu svého názoru, tak to Lady Shivě v boji nandá i přesto, že předtím proti ní neměla šanci. Tohle je absolutně postavené na hlavu a logika děje zde ustupuje efektu. Avšak horší je to v momentě, kdy Cassandra chce Shivě dokázat, že není sama a v ten moment se za ní objeví Batman i se všemi svými poskoky, aniž by se předtím jakkoliv vysvětlilo, jak se vlastně dostali ze zajetí Ligy Stínů. Tohle totálně popírá děj, jen aby ten jeden moment měl velký efekt. Ale vážně. Dokáže mi tohle někdo vysvětlit ? Ušlo mi v tom příběhu něco ?

2 01.01.2020

První díl jsem dočetl již před lety, ale pamatuji si, že mě poměrně bavil.

"Spletité sítě" mají zajímavé postavy, docela zamotaný a komplikovaný děj, ale přesto jsem se do toho nedokázal ponořit. Možná proto, že příběhová linka neustále utíkala ke zbytečným postavám (ZASE!!! nekonečný problém snad všech knih ever - spousta postav že se v tom člověk ztrácí a většina z nich naprosto zbytečná) a slepým dějovým odbočkám. Postavy, které měly fakt velký potenciál, mě vůbec nebavily a bylo mi vážně jedno, jak to celé skončí a kdo umře. Nehledě na to, že v komplikovaném ději a nejasných zápletkách a slepých mini-dějových linkách jsem se dost ztrácel.

Možná jsme si jen s Elaine v tomhle případě nesedli (četl jsem v originále pár jejich knih a to byla mnohem vyšší liga, jako třeba "Elfsong" a pár dalších dílů s Arilyn Moonblade v hlavní roli)

Navíc je bohužel znát, že to píše žena a s jejími popisy emocí, rozhovorů a reakcí postav na citové podněty se nějak nedovedu sladit ani se do nich vžít.

1 31.12.2019

David Eddings je, dle mého názoru, další z dlouhé řady nesmírně přeceňovaných, mizerných patlalů.

Děj knihy je lineární jako přímka narýsovaná pravítkem. Na začátku je nám nastíněna zápletka a činy nutné k jejímu rozuzlení. No - a přesně podle karet, které jsou na začátku rozdány, to jede až do konce. Není zde jediný překvapivý moment, jediný zvrat, jediná napínavá situace, jediné zamotání děje, jediné překvapení...není tu vůbec nic. Hrdinové v knize si na začátku vytyčí nějaký cíl a do něj dojedou úplně bez problémů a bez nejmenších zádrhelů jak po geometrické přímce.

A během této cesty hrdinové potkávají další hrdiny. V těchto situacích je nám naznačeno, že se navzájem znají z dřívějška a začnou se bavit o starých časech, které s nimi čtenář nezažil a sypat jednu narážku na jejich společné zážitky za druhou, u kterých čtenář taky nebyl. A když skončí, začnou úplně zbytečně a žoviálně tlachat o situaci v zemi, politice a dalších volovinách, které nemají na děj žádný vliv, stejně jako tyhle postavy samotné. Většinou se totiž po pár stránkách vytratí a už se s nimi nesetkáme. A tohle se od začátku až do konce knihy opakuje stále a stále dokola. Tohle působilo vážně otravně.

"Dějem" tedy postupně projede velká plejáda vedlejších postav, které jsou z 99% dokonale zbytečné, ale co hůř - ploché a bez charakteru. Postavy jsou jedna jako druhá. Autor vůbec nedovede svým hrdinům vtisknout charakter a duši. A když už se mu to párkrát povede, tak se očividně po pár desítkách stránek zapomene a nechá hrdinu jednat takzvaně "out of character" - viz samotný Sparhawk - na začátku knihy nesmlouvavý drsňák jdoucí si přímo za svým a postupem času laxní a úslužný žvanil, který se ze všeho jen vykecává.

Kapitola sama pro sebe je humor. Ten nepochopitelně idiotský humor a stupidní, rádoby-vtipné průpovídky na úrovni dítěte ze základky, naroubované na postavy, které mají působit hrdě a osudově je vážně síla jako prase.

Krátce se zmíním o akci - není tu žádná.

A krátce rovněž k budování dramatického oblouku - není tu. Kniha negraduje ani pár stránek před koncem. Jen umírá jak vlhký pšouk.

Jednu hvězdičku dávám za to, že děj byl velmi přehledný (možná proto, že tu žádný nebyl) a také za to, že Eddings svůj epos o nudě dokáže napsat vcelku čitelně a příjemně plynoucím stylem.

Knihu bohužel nemohu doporučit fanouškům dospělé a komplexní fantasy, ani fandům promyšlených, velkých příběhů. Co hůř - nemohu ji doporučit ani příznivcům levných, brakových fantasy, protože ty většinou mají aspoň švih a velkou míru zábavnosti. Tohle nemělo doslova nic.

Jestli je tohle vážně "vůbec nejlepší dílo Davida Eddingse", tak nechci vidět, jakým dalším odpadem tahle spisovatelská atrapa zaplavila svět.

6 24.12.2019

Horší průměr, ale budiž. Hned z kraje příběhu se na mě vyvalilo takové množství postav, že jsem nevěděl, kde mi hlava stojí. Děj se nikam moc neposouval a pomalu se sunul po velice předvídatelné přímce zhruba do poloviny knihy. Vlastně celá novela "Drachenfels" je totálně předvídatelná a nic se na tom nezmění až do konce, kde je nachystaný jeden drobný a pro někoho možná nečekaný zvrat.

Finální sesumírování toto, jak si postavy, které se v knize objevily vedly po skončení děje, mi přišlo zbytečné. A to hlavně proto, že jsem si polovinu zmíněných postav vůbec nepamatoval a to jsem knihu četl jen dva dny. Holt obvyklá spisovatelská chyba na kterou narážím všude a pořád dokola - narvat do knihy za každou cenu co nejvíc postav a pak jim nedat žádný prostor a čtenáři tak ve všem akorát udělat guláš.

Na druhou stranu, příběh byl díky své totální lineárnosti i přes výše zmíněné neduhy vcelku přehledný a dokonce jsem si z něho odnesl i pár zapamatovatelných momentů. A nakonec se to zas až tak špatně nečetlo. Čas u této oddychovky vcelku příjemně utekl. A to taky není úplně málo.

1 20.12.2019

Vtipného Císaře z předchozího dílu tentokráte nahrazuje dvojice Boudica a Prasotagus, kteří děj nejen oživují, ale dodávají mu i jiskrně suchý humor.

Postavy jsou opět napsány poutavě, jen mi v tomhle díle dost chyběl padouch Vitelius. Popisy některých bitev, přesun vojsk a tažení byli dost nudné a považuji je za nejslabší článek (nejen) tohoto dílu. Jinak s odřenýma ušima tentokráte fakt dobrý. Vážně jsem se bavil a mělo to i slušnou porci napětí.

1 17.12.2019

Všechny povídky jsou víceméně na jedno brdo - Jednoduchá zápletka, nahá kráska v nesnázích a Conan, který ji vysvobodí a sejme hlavního grázla. Styl vyprávění a psaní je archaický a docela podivný, stejně jako systém výstavby povídek. Nijak se zde nebuduje drama ani neprohlubují charaktery. Trochu mi to připomíná styl psaní Tolkiena, ale to je zřejmě dané tím, že před sto lety byla na denním pořádku jiná spisovatelská pravidla.

Nicméně na rozdíl od Tolkiena, který je k smrti nudný a dnes se již absolutně nedá číst, jsou Howardovy povídky nesmírně zábavné. Má na tom podíl nejen jejich brutálně rychlý spád a vypravěčský přístup, který se nezdržuje zbytečnostmi, ale jde přímo k věci, ale i mírně hororová atmosféra některých povídek, velmi obskurně a zneklidňujícím dojmem působící netvoři, padouši a magie. Ve spojení s tím, že skutečně smrtelní soupeři zde pro Conana bývají lvi, hadi, silní černoši a podobná havěť (takže žádní draci, obři, hydry, trollové, orci, nebo super-mocné firebally, teleportace, oživování a další "přehnanosti" pozdějšího fantasy žánru) a primitivní, surové, starověkké a exotickými místy opředené vyprávění, mi z toho vychází neskutečně originální, a magickou aurou obalené příběhy, které mají i dnes ohromnou sílu. I přes ty vypravěčské a dramatické nedokonalosti.

12.12.2019

První díl byl lepší. Zde už necítím to nadšení a zápal ponořit se do příběhu nových hrdinů. Chybí tu ten prvek poznávání nového skvělého příběhu a ony prvotní a zajímavé zápletky a interakce mezi hlavními hrdiny a padouchy.

Tady je to jen boj tady, boj támhle, sem tam Makrova cynická poznámka a Catovo ostýchání se. Zajímavé to začalo být až ke konci, kdy se opět vybarvil Vitelius, jakožto největší svinský grázl a dějová linka s Lavinií dostala koule. Výborné a hlavně humorné osvěžení dodal na závěr příjezd císaře a jeho rozhodnutí zůčastnit se (a žel i dirigovat) závěrečné tažení proti britům.

Takže z počátku nuda, ke konci jízda. Zase mi z toho vychází dobrá knížka a jde se na třetí díl.

3 12.12.2019

Tohle už bylo psané hodně mechanicky. Celá kniha více méně všechno směřuje k závěrečnému střetnutí Tiaga a Drizzta...ke kterému témě nedojde a ve vás zbyde jen pocit nenaplnění a neukončenosti. Bitva s Mnohošípem je popsaná tak neskutečně ledabyle, nezůčastněně a vlažně, jako by se vůbec nestala. Na straně hrdinů ani padouchů nebyly žádné oběti, což je tuplovaně směšné. Hlavně že to bylo samé trpasličí "hurá" a hej-hou".

Navíc po závěrečném vyvrcholení kniha dál pokračuje a totálně přejede onu sinusoidu , ve kterém měla skončit. Takže poslední stránky jsou zoufalým kýblem nudy, kde se nastavuje a zachraňuje to, co se nezvládlo přirozeně uzavřít dříve.

Chudý závěr trilogie. Salvatore je jeden z mých nejoblíbenějších autorů a tohle byla (hned vedle prvního dílu Cleric Quintetu) možná nejslabší kniha co jsem od něj četl.

08.12.2019

Zde už je vidět, že Salvatore se s Drizztovou 29. knihou (aspoň myslím, v takové kvantitě mi počty mohly uletět) už nepouští do žádných příběhových a vypravěčských experimentů, zvratů, nebo veletočů, ale zalézá do komfortní zóny, po které zřejmě museli toužit ultra-konzervativní příznivci nostalgických časů první trilogie a nostalgických dobrodružství se Společníky síně. Protože ti jsou zde všichni pohromadě a opět zažívají smělá dobrodružství a recyklují staré bodré hlášky a situace z prvních tří knih. Po tolika dílech by člověk čekal a hlavně doufal, že se Drizztův příběh někam dostane, nebo vyvine, ale místo toho byla zařazena zpátečka se vším všudy a to včetně znovu se opakujícího boje s orky a znovu se opakujících pletichaření drowů, kteří jdou Drizztovi po krku. Recyklace neustále toho stejného. Bylo by to obyčejně na facku, jenže Salvatore to píše zase opět takovým způsobem, že ono to vážně funguje, já mu to vážně zase všechno žeru a fakt se to povedlo.

2 04.12.2019

Moje první setkání s historickým románem. Všechno je zde dobře. Postavy jsou zajímavé, mají nějaký vývoj (alespoň některé), děj odsýpá, akce je zajímavá a příběh napínavý a poutavý. Zároveň to ale není "wow" kniha, u které bych blahem slintal. Vcelku není co dodat, ani co najít za chyby. Solidně jsem se bavil a půjdu do dalšího dílu.

3 04.12.2019

V knize jsem se dozvěděl pár zajímavých faktů z historie sexu. Často i takových peprných perliček, týkajících se Platónova veřejného sebeukájení na náměstí plném lidí, či zálibě dalších slovutných a dodnes citovaných filosofů v prznění nezletilých dětí. Některá fakta člověku v hlavě zboří mýty o velkých postavách dějin.

Kniha je rozdělena do kapitol, z nichž každá pojednává o nějaké sexuální úchylce. Principem je vyprávění životního příběhu někoho, kdo tou úchylkou trpí a na konci kapitoly je zhodnocení problému odborníky a sexuology. Popisy některých úchylek jsou předvídatelné a a hodně rychle mě začaly nudit. Bylo to pořád to stejné dokola.

Tohle mohlo zaujmout snad jen na začátku 90. let, kdy byly lidi paf z toho, že se veřejně mluví o takových "tabu", jako jsou sexuální zvrácenosti. Dnes - pokud vám není čerstvě 13 - vás kniha snad ničím neohromí. V příbězích se jednoduše dočkáte přesně toho, co od jednotlivých úchylek čekáte a číst to pořád dokola začne být nuda. Závěrečná vyjádření odborníků potom nebyla také nikdy překvapivá.

Kladně hodnotím výpovědi největších sexuálních zvrhlíků v jedné ze závěrečných kapitol - u jejich "inteligence" a vnímání vlastní "neviny" jsem se vážně skvěle bavil.

1 01.12.2019

Je hodně těžké hodnotit tento obří fantasy kolos. Děj se komplikuje, postavy neustále přibývají další a další a já už mám hustě popsané čtyři A4 papíry abych se vůbec vyznal v tom, kdo je kdo. Sanderson zamotává děj a přidává neustále další a další nové linky, mini-příběhy, dějové odbočky a situace, ale všechno stále dokáže bravurně ukočírovat a svojí super genialitou stmelit dohromady. Je to tak dospělé, komplexní, složité a propracované, že mě z toho mrazí a točí se hlava v jediný moment. Nicméně většinu knihy se zde stojí na místě a probírá politika. Většina hrdinů už připomíná nezranitelné supermany a možná i díky tomu považuji závěrečnou akční epopej za to nejnudnější, co tahle série zatím přinesla. Do poslední čtvrtiny knihy jsem se už musel docela nutit. Ale i tak jsem si zde našel spoustu neskutečně ikonických a nadčasových momentů, u kterých se těším, až se třeba za další čtyři knihy propletou s dalšími dějovými linkami a dají ultimátní smysl. Což se v téhle sérii běžně stává. Příběhový Super-kolos, který nemá obdoby, ale tentokráte trochu nudil.

3 26.11.2019

Postavy mě vůbec nepřirostly k srdci. Jednorozměrné, nudné a s vlastně žádným zajímavým charakterem. Hlavní hrdina byla více méně prázdná onuce ovládaná hlavním zloduchem. Příběh stále ujížděl někam, kde mě to moc nezajímalo a dějové odbočky neměly pro celkový koncept příběhu nijak zásadní smysl, ani ho nikterak neobohacovaly. Navíc příběh na mě místy působil zmatečně a jeho tempo únavně. Když se bojovalo, osud hlavních hrdinů mě absolutně nezajímal. Navíc procento vaty je zde velké. Obálka je skvělá, a některé pasáže s Veresou mě občas docela zajímaly. Knaak se tady fakt nevyznamenal. Christine Golden podle mě Warcraft píše mnohem lépe. Tohle bylo špatné klasické fantasy s kapkou potenciálu.

26.11.2019

World of Warcraft nehraji a tak byl pro mne příběh nový. Dospívání a postupný pád do náruče zla hlavního hrdiny bylo vážně poutavé sledovat a já mu pořád držel palce, ať se vzpamatuje a vrátí se na stranu dobra. Reakce jeho okolí a přátel na jeho proměnu byly zajímavé a napětí stále pulzovalo. A hlavně děj dobře odsýpal. Ale v okamžiku, kdy už byl plně pohlcen zlem, tak nastala nuda. Arthas jen putuje světem, dělá to či ono, bojuje s tím nebo tamtím a všechno dělá pro nějakého dávno mrtvého obejdu. A hlavně už nepřemýšlí nad tím, jestli je to vlastně správně. Prostě najednou už jen dělá to co dělá a takhle celý příběh po dlouhé a únavné nudě skončí. Takže půl na půl, ale slušná zábava to byla.

1 19.11.2019