green.tea komentáře u knih
Oceňuji volbu námětu. Knize by slušel editorský střih, tj. zkrácení a zhutnění příběhu.
Dávám pět hvězd, i když jsem váhal mezi 4 a 5. Začátek je hodně pozvolný, konec jakoby rychle vyvanutý (ale známe svého autora). Některé postupy známe z jiných M. knih, takže jsou malinko recyklované. Nicméně - druhá a třetí třetina jsou mistrovské. Toto geniální promíchání vrstev reálného a imaginárního světa umí HM skvěle. Když se probudím uprostřed noci, poslouchám, jestli neuslyším tenký hlas rolničky :-)
Kniha má vhodný titul, což je asi kouzlo nechtěného - je téměř bezvýznamná, pro mne. Autor slavného jména napsal příběh, který zřejmě má být intelektuálskou hříčkou. Nosné téma je však slabé, postavy bezbarvé, neprokreslené, snadno zaměnitelné. Mám dokonce pocit, že autor jimi pohrdá.
Geniální zápletka i gradace příběhu. Za mne patří kniha do nejvyšší ligy z Murakamiho děl.
Mistrovsky napsaný příběh. Děj je chytlavý: druhá světová válka, propaganda, agenti zleva i zprava, láska... Ale otázky postavené jsou obecné a hlubší a týkají se každého života. Je Dobro, které "pácháme", opravdu dobrem? Je Zlo skutečně tak pekelné, jak vypadá? Co má v životě smysl? Doporučuji také aktuální audio nahrávku na Českém rozhlasu. Pět hvězd.
I.B. Singer je jako vždy vypravěčsky brilantní. Závěr knihy je mistrovský.
Kniha mne naprosto uchvátila. Rytmus vyprávění i prolínání dějů jsou mistrovské. Existenciální rozměr je tak silný, že jsem na jeden den musel knihu odložit a vstřebávat přečtené. Přitom má kniha i spoustu humoru.
Máme díky překladatelce štěstí. Jde o první překlad ze skotské gaelštiny do jiného jazyka.
Je to poprvé, kdy nejsem schopen dát ani jednu hvězdu. Kniha se rozběhne hororovým detektivním příběhem, aby brzy sklouzla ke gejzírům didaktických bohoslovných pouček, které jsou pro mne nestravitelné. Jsem věřící a vůbec mi nevadí nekonformní komunikace s Bohem. Ale tady je to literárně slabé, dře obsah i forma. Kniha mi byla doporučena dvěma dobrými přáteli, avšak posléze jsem zjistil, že jsem schopen číst čím dál menší dávky a na čtení se netěším. Kolem str. 180 jsem knihu odložil.
Velké očekávání, a pak zklamání. Metafyzikou se to jen hemží, přísliby (hlavně v upoutávkách na knihu) velké, děj se vleče a není nakonec nijak strhující.
Geniální propojení tří příběhu s verši W. Whitmana. Užil jsem si všechny tři kapitoly, přičemž první dvě byly větší čtenářský zážitek.
Nelehké, ale dobré čtení, zároveň očišťující. S nadějí, že od dna se dá odrazit. Čtu v trochu přeházeném pořadí, těším se i na Knihu o duši od stejného autora.
"Někdy si říkám, že být z hmoty, která je schopna myslet a cítit, je velká chyba. Příliš si stěžuje." Určitě pět hvězd, naprosto fascinující kniha.
Kniha je naprosto kouzelná. Čtenář má pocit, že se při čtení jde s hlavními aktéry podívat za kopec na ten opravdový Betlém. Vypráví o lásce k rodnému kraji, Otfried Preussler se narodil v Liberci. Je smutné, že autor tak známých knih (Krabat/ Čarodějův učeň, Malá čarodějnice...) i příběhů z míst blízkých jeho srdci a rodišti (tato kniha, Útěk do Egypta přes království české, Moje kniha o Krakonošovi...) se u nás za svého života nedočkal většího ocenění. S trochou naší české odvahy to bylo na státní cenu. In memoriam už to nemá smysl.
Zajímavé téma i vhled do do práce terapeuta a jeho světa. Zdá se mi, že autorka zaplatila daň za to, že není profesí spisovatelka. V okamžiku, kdy příběh graduje, si s ním trochu neví rady a objeví se kaskáda nepravděpodobných historek a souvislostí... Místy psáno velmi vtipně, zejména pokud jde o události soukromého života. 4 hvězdičky.
Četl jsem ušima s Igorem Barešem. Už dvakrát. Nádherná kniha.
Knížka je kouzelná a najde si v ní "svůj příběh" i dospělý. Možná nejvíce poetické čtení od I.B. Singera.
Kniha je napsaná mistrně poetickým jazykem s velkou obrazotvorností. Což však neznamená, že se jedná (jen) o jásavé barvy. Blíží se válka a je to cítit z klapotu vlaků i rytmu dechu přírody. Na této ploše běží příběh pár týdnů ze života maturanta a jeho první lásky. Trochu přísně dávám čtyři hvězdičky, protože příběh mi připadá spíše na novelu, po 100 stranách se obrazy i témata opakují. Stojí za přečtení.