greetchen komentáře u knih
V téhle knize mě potěšila vcelku propracovaná detektivní zápletka, romantická lovestory je naopak křečovitější, než jak bývá u autorky zvykem. Ale očekávání, které máte od dívčího románku, naprosto splnilo.
Trochu naivní oddechovka, ale celkem příjemně se čte. Pokud už jste od Meg Cabot něco četli, víte, do čeho jdete. Laťku drží stále stejně vysoko, jako u zbytku série.
Slabší než zbytek série, romantická lovestory se rozmílá v každodenní šedi, chybí tomu humor. Ale stále se příjemně čte, jako oddechovka na pár dní splní účel.
Originální zápletka, melancholický příběh, dětství, které byste nechtěli prožít, ale bude vás bavit si o něm číst. Zajímavý literární počin.
"Jak začíná láska" bylo roztomilé, úsměvné a čtivé. Volně navazující dvojka mi přišla poněkud těžkopádná, natahovaná. Možná i proto, že mi nesedli hlavní hrdinové, nedokázala jsem si je oblíbit nebo se s nimi sžít. I na oddychovku poněkud slabé.
Pokud hledáte obyčejný milostný příběh, současný, ale ne moderně distopický, hipsterský, upírský apod., tohle je to pravé. Vtipné, lehké, s chytrou a příjemnou hrdinkou, sympatickým vyvoleným a roztomilou zápletkou. Jako volba pro oddechové čtení obstálo bez výhrad.
Takové milé čtení. Není to kdovíjaký literární skvost, ale ta naivní platonická láska, vánoční atmosféra a uhlazenost komunikace přes tajemný deníček má své kouzlo. Jako oddechovka postačí.
Útlá kniha povídek je zajímavým vhledem do klasické ruské literatury, komentující historii Ruska z pohledu různých sociálních vrstev a osobitých příběhů jejich představitelů. Líbí se mi syrovost příběhu, jistá jazyková strohost, naopak jsem měla potíž s občasnou zdlouhavou popisností v některých povídkách (např. válečné události), spíše se mi líbil popis charakteru jednotlivých postav, jejich výběr a střídání je rozhoně poutavý.
Příjemné a napínavé čtení v oddechovějším duchu.
Je možné, aby se "kniha o ničem" tak dobře četla? Když jsem těch více jak 500 stran dočetla, musela jsem před autorkou smeknout. Je skutečně úžasná vypravěčka, dokáže vtáhnout a držet pozornost, i když popisuje v podstatě triviální děj.
V městské radě se uvolnilo místo a je třeba ho obsadit. A jak jinak, zájemců je více, jejich odpůrců též a jako v každém politikaření začne vyplouvat špína. Autorka postupně bravurně vykresluje jednotlivé charaktery a jejich malá dramata. Ale není to vlastně děj, čím láká. Je to její stavba vět, kladení slova za slovem, do neuvěřitelně poutavého čtení a psychologické sondy do hlaviček několika maloměšťáků. Ano, kniha místy vázne, někdy je té plytkosti až příliš, ale mnozí autoři dokážou unudit už na pár stránkách, i Rowlingové to při její opulentní rozepsanosti prostě také sem tam ujede.
Kniha je určena spíše pro teenagery, ale nabízí povedený a napínavý příběh plný upírů, tajemna, akce i hledání svého místa v období dospívání. Je v ní možná až moc popisného násilí a krve, ale jinak nemohu knize nic vytknout, četla se příjemně svižně.
Náhodou se mi dostaly do rukou hned dvě knihy této autorky - pro mě dosud neznámé, na Slovensku zřejmě populární, ale bohužel nijak převratné. První kniha (Až po uši) mě nijak zásadně neoslovila, ale nebylo co číst, tak jsem autorku zkusila znovu - a znovu bez valného dojmu. Příběh je trochu mdlý, klišovitý a předvídatelný, autorka nemá moc poutavý styl, neumí story gradovat, ve větách se hodně opakuje. Píše prostě, díkybohu ne kostrbatě, takže se kniha dá učíst vcelku rychle - a vcelku rychle také odložit. Nic mocpřevratného a po dalším titulu Jany Benkovské už asi nesáhnu, škoda investovaného času na tak slabé knihy.
Příjemně čtivá kniha, dobře napsaná. Z hlediska děje detektivní thriller splňuje podstatu obou žánrů náležitě, stránky šustí pod prsty a děj vás vtahuje víc a víc. Příběh je mrazivý, přes některé nechutné pasáže neznepokojuje natolik, že by čtenář musel knihu co chvíli odkládat. V podstatě má celá knihu pouze jediné slabé místo, a to je konec. Ne že by byl špatný, jen je prostě překvapivý. Cormoran Strike v nějakém podivném okamžiku osvícení pár stránek před koncem vymyslí z ničeho nic fantasmagorické odhalení vraha a navíc přijde i na způsob, jak ho usvědčit. To je zrada pro čtenáře, který nedostává postupně malilinkaté stopy, které by ho k odhalení zločince mohly dovést taky. Ač je tedy kniha sebelépe napsaná, v žánru detektivky autork(ka) nedokázala dodržet (z pohledu čtenáře) jedno z nejsvatějších pravidel.
Dlouho mi neprošla rukama tak - po všech stránkách - mizerná kniha. Hlavní hrdinka je nepříliš sympatická naivka, děj je vážně velká fantasmagorie, navíc s nelogickými a nevysvětlenými skoky v ději. Naprosto vytrženo mimo realitu, hloupě naivní, z žen to dělá hlupačky, které by za nic nestály, nebýt chvilkové štěstěny, jen díky které mohou být aspoň na chvíli v očích mužů roztomile lákavé. Brrrr. I slovník, literární obraty a styl psaní pokulhávají, až mi nejde do hlavy, že tohle vážně napsala Helen Fieldingová. Být to prvotina neznámé autorky, přimhouřím oko, ale u ní jsem skoro na rozpacích, zda nedat jen jednu hvězdičku.
Jednička "Čistý" mě navnadila, i když měla své mouchy. Dvojka "Splynutí" měla hodně kostrbatý začátek, měla jsem co dělat, abych ji neodložila, ke knize jsem se vracela vždy jen na pár stran, ale nakonec mě znovu uchvátila. Příběh využívá celkem dost klišé dystopické literatury (nevraživost mezi čistými a splynulými; dohled velkého bratra alias Dómu; romance hlavních hrdinů; snaha o převzetí moci apod.), přesto nabízí i jisté plusy, zejména úchvatnou představivost autorky. Někdy jsem se musela při čtění zastavit a vizualizovat si popsaný děj, scenérii, splynutí jednotlivých postav... Na třetí díl se i přes průměrné hodnocení dosavadních dílů těším.
Bridget Jonesovou znám pouze filmovou, první dvě knihy jsem nečetla. Řekla jsem si ale, že to snad vadit nebude... a nevadilo. Kniha je příjemná, takové milé, humorné, ale poněkud naivní čtení. Humor povětšinou funguje, i když někdy sklouzává do trapnosti. Ale autorka umí výborně popsat vše - Bridgetina nového milého, malé raubíře, outfit i každodenní patálie - natolik dobře, že vás příběh vtáhne a odpustíte mu i nejedno malé škobrtnutí. Jako oddechové čtení dobrá volba, lehounce nadprůměrná.
Druhý díl mě nenadchl tolik jako první. Možná právě proto, že první nasadil vysokou laťku. To jejich toužení po sobě a rozcházení mě nebavilo, stejně jako přemíra erotických scén, psaných jako přes kopírák. Ne že by mi vadilo tolik sexu, naopak, jen kdyby v něm ale bylo aspoň trochu inovace, fantazie, vzrušení. Autorku jsem podezírala, že kopíruje celé pasáže textu, používá neobratně stále tytéž věty a obrazy a nudí tím čtenáře k smrti. Díky za zpestření na posledních stránkách, nová zápletka tomu dala zase trochu spád a nakonec mě donutila nejen knihu dočíst, ale zkusím dát šanci i třetímu dílu.
Mám z této knihy naprosto rozporuplné pocity. Gideon a Eva - pár, který se nikdy neměl potkat, který se k sobě až patologicky nehodí, který se možná jednou navzájem zabije. Stejně jako mezi nimi roste hořkost a potřeba se hádat, roste i erotické dusno a vášeň. A tu umí autorka zatraceně dobře prodat. I když mi ze vztahu ústředního dua občas naskakovala odporem husina a z hlouposti a nevěrohodnosti jejich dialogů a zejména Gideonových výroků (takhle muži fakt nemluví, leda v představách nevyzrálých naivek) a z absurdnosti událostí a omýlání toho, jaký je Gideon fešák stále stejnými slovy... se mi chtělo... hodit knihu s řevem proti zdi. Přesto jsem ji dočetla a s chutí. Autorka píše skvěle a s tak vulgární otevřeností, že vám fantazie pracuje naplno a kalhotky vám to obrací chtíčem naruby. Přes všechna NENENE jsem knihu nadšeně dočetla a běžím pro druhý díl.
Po dočtení knížky Na stejné vlně od téže autorky (v češtině vyšla rovnež letos) jsem se trochu pozastavovala nad (reklamní) mánií kolem autorky, která mi přijde trochu nafouknutá. I po přečtení dalšího románku Lásce na stopě neřeknu nic jiného. Alexandra Potter je prostě dobře fungující stroj, který dokáže rok co rok vychrlit dvě tři nové knihy, které si s chutí přečtete a po pár měsících jednoduše vymažete z hlavy, protože nejde o kdovíjaké literární skvosty. Alexandra Potter to má řemeslnně zmáknuté - každá její kniha (četla jsem zatím čtyři) je čtivá, nabízí v rámci možností originální zápletku, hrdinu, do kterého se zamilujete ok, je vám sympatický) a lehce natvrdlou, ale natolik milou hrdinku, že jí prostě budete fandit. Je to čtivé, milé, podbízivě líbivé, nenuceně vtipné, oddechové. S chutí knihou listujete, ale nic zásadního vám nedá. Je jednou z mnoha, které si na chvilku zaslouží místo na vašem nočním stolku, ale pak je klidně pošlete dál, podruhé se ke knize zřejmě nevrátíte.
Lásce na stopě nabídne totéž, co jakákoli předchozí kniha autorky. Klopýtavou cestu za láskou, které osud jakoby nepřeje, ale nakonec samozřejmě vše dobře dopadne (nemyslím, že bych spoilerovala, v tomto žánru to tak prostě je). Příjemným bonusem je exotické prostředí Indie, po které hlavní hrdinka putuje, ve snaze najít svou nezodpovědnou sestru a nepřizabít se při tom se svým spolucestujícím parťákem. Nutno uznat, že autorka umí prostředí popsat tak věrohodně a procítěně, že kolem vás ožívají nekonečné pouště a honosné paláce. Co bych jí naopak vytkla, je konstrukce hlavní ženské postavy. Už se trošku opakuje s charakterem neuvěřitelně natvrdlé naivky, která potřebuje desítky stránek k tomu, aby jí došly věci, které čtenář ví už dávno před ní. Že by si autorka nebyla bez téhle berličky jista tím, čím svou knihu jinak vyplnit?