gretl74 komentáře u knih
Knížky, které mne přenášejí do jiného světa, čas tam plyne jinak. Chcete vědět, jak to poslední stránkou skončí, ale když se tak stane, jste smutní, chcete dál a víc ...
Nejdřív jsem byla trošičku rozpačitá, když jsem z balíčku vylovila poměrně útlou knížečku za celkem dost peněz. Ale naprosto chápu, že vydat knížku v malonákladu se spoustou barevných fotografií na kvalitním papíře není dnes zrovna levnou záležitostí. Co se týče obsahu, jsem spokojená. Velmi příjemné a poučné čtení o zemi, o které se toho u nás mnoho neví.
To je tak, když se nechám unést pouhými pár nadšenými komentáři a pak objednávám online. Je mi líto, ale všeobecné nadšení nesdílím. Já bych tedy za pomoci této knížky do tajů čísel nepronikla, ani kdybych se na hlavu postavila. Zmatené kočce se vůbec nedivím, že z toho divného hotelu pelášila pryč, co jí chlupaté pacičky stačily.
No nevím, odkaz na klasiku, kterou děti neznají a proto nepochopí. Spousta zmatečných dialogů. A největší zklamání nakonec, pátrání není uzavřené, takže musím jít ditku shánět další díl (pokud bude chtít).
„K podobnému chování nedochází, pokud se nenajde někdo, kdo by se tak choval“ … jako vážně? Tak tahle moudra nechť si autor vetkne za klobouk. A že jich v knize pár podobných bylo. Vzhledem k tomu, že doma jednoho „provozovatele“ problémového chování máme, chtěla jsem se trošku dovzdělat a zkusit nové tipy a triky opěvovaného autora. Bohužel se mi jich moc nedostalo. Spousta rad je v českých podmínkách nerealizovatelná (ať už doma či ve speciálních zařízeních), ať už v důsledku nedostatku personálu či financí.
Uznávám, že občas může stačit maličká změna prostředí a mohou nastat velké pozitivní změny v chování. A také že v rodině i zařízeních je občas nutné se zamyslet, jak zkusit dělat věci jinak, aby byly spokojenější obě strany – ta opečovávaná i ta pečující. Jinak na mě ale text působí tak, jako že se dvacet zdravých a (relativně) normálně myslících osob má přizpůsobit jednomu klientovi (nemocnému, postiženému, jinakému … dosaďte dle libosti), aby ten jeden tolik nevyváděl. A zavání mi to tyranií menšiny, která v západní společnosti vesele zapustila kořínky.
Klienta ruší televize, ale odmítá se z pokoje vzdálit … takže se celá rodina přestane dívat na televizi
Na okně nesmí být mříže, protože to je omezení osobní svobody … co na tom, že od teď se celá rodina musí střídat ve službě u okna, aby z něj klient nevypadl.
Hází jídlem kolem sebe, zmatlá veškeré své okolí … ale jídlo mu v té chvíli odebrat nesmíte, protože na jídlo má právo…
A tak dál, a tak dál, a tak dál …
Pro někoho možná bude kniha přínosem, já musím hledat dál.
Moc jsem od této knížky neočekávala, ani si vlastně nepamatuji, jak se mi do knihovny dostala. Pro mě to bylo veliké překvapení. Citlivě a dobře napsané, velice smutné, často beznadějné, bohužel ze života ...
Určitě zkusím i Anděly nad Teheránem.
Stejně jako ostatní rozhodně doporučuji knihu až pro starší čtenáře. Chemie tam nakonec nebylo tolik, kolik jsem očekávala, ale těch vsuvek a informací navíc (z historie, literatury ...) je tam spousta a mladý čtenář bude buď otrávený nebo zmatený. Mě osobně začal příběh víc bavit až od tatínkova vyprávění, což je ale až skoro v polovině knihy. Jinak ústřední zápletka a osa příběhu jsou vymyšlené dobře, ale k dokonalosti mi ještě kousek chyběl.
Každopádně - zatímco do půlky knihy jsem váhala, jestli ji neodložit, po jejím dočtení dám možná šanci i dalšímu dílu :)
3.5*
Prvních pár stránek jsem se vůbec nemohla začíst, Odelle mi nebyla příliš sympatická a některé dialogy mi skoro nedávaly smysl. Ani ten Londýn šedesátých let mi tak úplně nesednul. Jakmile se ale na scéně objevila Olive, obrátilo se to o 180 stupňů - co se týče zápletky, hrdinů, prostředí, barev ... Nakonec jsem s potěšením dočetla a jsem moc ráda, že jsem knihu předčasně neodložila.
Kniha, která rozhodně může mnohým něco dát, pro mě však byla spíš tou další deklarovanou pohromou. Nejdříve jsem si všímavě všimla, že se, stejně jako ve všech amerických seberozvojových knihách, pořád dokola opakuje to samé ... a dokola ... a dokola. Poté jsem byla mírně rozhozená z terminologie, nevím, zda se vše opravdu takto nazývá či zda je to dáno trošku i překladem, ale nevím, co se po mně chce, pokud mám "bděle sedět" či "se vcítit do počitků". Co se týče dýchání, přišla mi mnohem sympatičtější a srozumitelnější kniha Ledový muž. Rozhodně nemohu zavrhnout všechny myšlenky v knize předložené, ale asi nejsem úplně vhodným cílovým čtenářem, i když se vážně snažím. Možná by celkové ekologické situaci planety, která je také zmiňována, prospělo, kdyby se těchto 600 stran zkrouhlo na desetinku.
A propos - budhističtí mniši, z jejichž starobylého umění kniha i celé MBSR vychází, by asi nestačili zírat, jak neskutečně dobrý a výnosný byznys se z toho stal.
Jedna z knih o osobním rozvoji, která může být někomu i k užitku a svým „hulvátstvím“ někoho vybudit k větším a lepším výkonům. Já k ní mám ale poměrně dost výhrad.
První z nich je stejná pro všechny americké knihy osobního rozvoje - proč tam, kde by stačilo vydat článek na A4 je popsáno 200 stran? Tak ano, vím proč, protože za A4 si barák nekoupíš…
Nijak mě neuráží název knihy, má vyniknout mezi ostatními v zavalených poličkách knihkupectví, tak proč ne. I základní nosná myšlenka (pozor – spoiler!) – proč jsme vlastně všichni idioti - má svou logiku a rozhodně jí nepopírám, i já se k těmto idiotům řadím. Většina z nás dobře ví, co a jak dělat, abychom se měli líp, ale prostě ty věci neděláme, protože jsme na to líní. Takže zvedněte zadky a něco dělejte. Ale tím pro mne přínos knihy tak nějak končí.
Do ruky se mi dostal bazarový kousek s překladem z roku 2014 a některé výrazy jako „výlev“ a „špílec“ mi nedají spát dodnes, protože jsem je prostě v souvislosti s textem nějak nepobrala.
A co mi ještě dost vadilo:
• Autorova hláška „váš názor mě nezajímá, není pro mě důležitý“
• Po pěti týdnech tréninku se autor stal úžasným profesionálním řečníkem a od té doby řeční na témata, o kterých dosud nevěděl ani „ň“ lépe než ti, kteří se tomu věnují dvacet let, pozoruhodné.
• Poučí vás o vhodném oblečení, ale sám je na fotkách v saku s květinami a lebkami, na prstu maxi-prsten s motýlem
• Poradí vám i v oblasti přátelství a komunikace, ale jeho nejlepší přítel je buldoček
• Můžete jej požádat i o radu ve vztazích, ale pokud mu žena řekne, že nosí raději tenisky než botky Manolo Blahnik, tím se u něj definitivně odepsala
• Musíte si všechno naplánovat, pak už jsou to jen samá pozitiva a sociální jistoty … tak já (i vzhledem k jistým životním zkušenostem) vyznávám spíš postoj „chcete-li rozesmát Boha, řekněte mu o svých plánech“. Něco prostě nenaplánujete ani když se na hlavu postavíte, nemoc svojí nebo v rodině, třeba i tu pitomou válku na Ukrajině
• A nakonec věty, které mě vážně zaujaly a kterými si autor tak nějak střílí do vlastních řad 1) „kdo neumí, koučuje“ a 2) „neblábolte jenom proto, že se rádi posloucháte“ – pravil proslulý kouč a řečník
Váhám mezi 2-3 *
Perfektní knížka pro první setkání s dobrodružnou literaturou. Sympatičtí hrdinové, jednoduchý příběh, přiměřený jazyk. Lupa je skvělým bonusem. Určitě vyzkoušíme pár dalších dílů!
Spokojenost, nemůžu si stěžovat ,)
Užila jsem si to víc než první díl. V Game jsem měla trošku problém s hlavním "hrdinou", protože ve skutečnosti jsou mi podobní týpkové silně nesympatičtí. Teď už jsem jeho charakteru přišla na chuť a dokonce mu i fandím. Tak ano, spousta toho byla přitažená za vlasy, neuvěřitelných náhod tam bylo neuvěřitelně mnoho a jedno z vláken bylo hooodně překombinované. Přesto jsem četla jedním dechem a na stole už leží připravený díl třetí.
Podivné od začátku do konce. Některé nápady byly velmi originální (úryvky z Filmového průvodce, V-částice), některé už tlačily na pilu moc. Jsem ráda, že jsem si to přečetla, ale teď už se těším na něco úplně tuctového a obyčejného.
Laura se mi líbila mnohem víc, ale tady jsem alespoň pochopila konec ,)
Velmi příjemné překvapení. Často patram mezi dětskými knizkami po necem, co by naše dítko přimělo víc číst. Zatím se to moc nedaří. Ale já při této misi občas objevím moc pěkné kousky ... a tento je jedním z nich. Nemám, co bych knížce vytkla, je psaná pěkným a přiměřeným jazykem, neotřelé téma s historickým i společenským přesahem, troška magie a tajemna. U zvidavejsich malých čtenářů jistě dojde na spoustu doplňujících otázek.
Začátek byl velmi slibný, prostřední kapitoly chvílemi svižné, napínavé, později už častěji nuda a opakování zápletek, konec se mi nelíbil vůbec, respektive nezanechal žádný dojem.
Nejlepší kapitola: Sídlo rodu Bartonmouthů.
3,5*
Přečteno s devítiletou dcerkou. Takové nijaké, málo děje, hodně zmatených krátkých vět, některé informace pro děti hůř uchopitelné. Jako nejlepší se nám nakonec jevily ilustrace s vtipnými popisky. Kniha nás moc neoslovila, vracet se k ní asi nebudeme.
3* s odřenýma ušima
Nenáročné odpočinkové čtení, jako oddychovka mezi náročnějšími kousky ideální. Přímořská oblast tomu dodává tu správnou prázdninovou atmosféru. Vyšetřovatelé sympatičtí, vše poklidně plyne ... pro mě lepší než knihy plné krve a detailně popsaného násilí. Partička seniorů bláznivá snad až příliš, na papíře je to celkem vtipné, ale třeba za sousedy bych je asi úplně nechtěla ... :)
3,5*
Za mne trošku zklamání. Pavlu Kouckou mám moc ráda, její přístup k dětem i rodičovství je mi sympatický a dvě knížky jsem již četla. Ale tady mám pocit, že mi to nic nového nepřineslo. Uvítala bych mnohem více praktických tipů.
V době svého vydání naprostá pecka, úžasný pomocník do hodin literatury, při psaní čtenářských deníků. Strašně ráda jsem si v obou dílech listovala a plánovala přečíst skoro všechny zmiňované knihy. Docela by mě zajímalo, jak by vypadal současný výběr...